Nevěsta Anie Songe: „Obřad probíhal na pláži za východu slunce – zrození něčeho nového, čerstvého.“

Anie a Luky jsou mladí lidé, kteří žijí svůj sen a pravidelně se o něj dělí na svých sociálních médiích (blog Anie Songe a fanpage Lukyho stojí za to). Až donedávna žili na Bali na útesu Makawi Tuwa a toto místo si zvolili i za své svatební místo. A hezčí to snad ani nemohlo být. Svatba za východu slunce, na pláži pod útesem, za přítomnosti nejbližších.

Pro ty, kteří vás neznají… Kdo jsou Anie a Luky? Jsou to dva mladí blázni, kteří často dřív jednají, než myslí a díky tomu si plní sny a žijí život, který milují – cestují po světě, žijí tam, kde se jim zrovna zlíbí, sdílejí se, baví se, tvoří, mění se, hodně si přejou, píšou pro lidi, pro sebe a jsou věční i vděční hledači vnitřího klidu, štěstí a pravdy.

Kdy padlo rozhodnutí vzít se a jaké byly zásnuby? O tom, že bychom se vzali jsme mluvili už dlouho, ale Lukáš se pořád k ničemu neměl, až mě šel jednoho krásnýho večera vyprovodit k nám v Makawi na pláž sbírat mušličky. Nenápadně mě naváděl na místa, kde jsem nacházela mušle s krásnými osobními vzkazy, které mě dovedly k mušli největší, ve který byl prstýnek.

Zní to absolutně romanticky, ale taková romantika to nebyla. Poslední mušle, ve který byl schovaný prstýnek, byla černá úplně stejně jako pláž a vlny šly ten den docela vysoko, takže nejen že jsem ji nemohla pár minut najít já, ale i Lukáš, který ji tam sám položil.

Dal si na tom ale moc záležet a bylo to krásný. Takový milý, nešikovný… no jako my.

Přemýšleli jste i nad svatbou v Čechách? Nelitujete, že jste se nakonec rozhodli pro Bali? Já si moc přála svatbu v lese, ale nakonec jsme usoudili, že když máme takhle překrásný, magický místo, byla by škoda toho nevyužít. Nelitujeme toho vůbec – celkově v životě nelitujeme ničeho, co jsme udělali nebo neudělali, to je něco, co nemá žádný smysl.

Jaké to je plánovat svatbu na Bali? Hmm, jak to jen … není to úplně jednoduchý. Vzhledem k tomu, že jsme si úplně vše zařizovali sami v zemi, kde nic nefunguje tak, jako například tady, je to těžký, náročný, ale když to všechno dopadne podle vašich představ, všechno to úsilí se vrátí v radosti.

My toho naštěstí ani moc neplánovali, ale všechno se začalo připravovat asi měsíc před obřadem, takže to byly sice nervy, ale přešly rychle do tý radosti.

Působíš jako velmi klidná osoba, kterou nic nerozhodí. I přesto se ptám, byly i nějaké předsvatební stresy a svatební nervozita? Já tak možná působím, ale dokážu být opravdu hrozná, uštěkaná ženská. Myslela jsem, že se mi tyhle svatební horečky vyhnou, ale přišly pár dní před svatbou v Makawi, kde měl náš zaměstnanec 3 měsíce na to, aby dal dohromady základní věci jako opravit kliky, vyměnit rozbitý, venkovní světla apod … neudělal vůbec nic z toho a ještě nám řekl, že další den má ceremonii, tudíž nepřijde. Z toho jsem byla hodně špatná, naštvaná a ukřičená.

V podstatě to nebylo ani kvůli svatbě, jako spíš kvůli tomu, že naši rodiče i přátele uvidí v ten den poprvé Makawi a my chtěli, aby jim tu výjimečnost místa nekazily hlouposti.

Druhá krizovka přišla ve tři hodiny ráno v den svatby. Vstávali jsme, ve vesnici nešel proud a my vše rychle chystali ve třech lidech za svitu telefonů. Najednou na mě dopadl všechen ten stres za poslední dny, bolelo mě neskutečně u srdce a já jsem se prostě v pokoji schoulila v tý tmě na podlahu, potichu si tam brečela a jen jsem si přála zmizet a být úplně sama bez těch všech lidí, kytek, lapačů a nesmyslů.

To mi nevyšlo, našli mě a já se musela rychle vzchopit a začít fungovat, protože vysvítalo slunce …

Jak probíhal svatební den? Chaoticky, pohodově, mile.

Ráno před obřadem byl jeden velký chaos, když přijela rodina a přátelé, sešli jsme na pláž, kde probíhala ta nejkrásnější část celého dne. Vyfotili jsme se, párkrát se prošli sem a tam, šaty několikrát namočili, pískem zašpinili a smáli se společně s naším fotografem, úžasným Ondrou Valou. Nahoře na útesu na nás čekala rodina s čajem v ruce. Vyšli jsme schody, natajňačku jsem rozdělila svatební kytici na několik kusů, aby se do roka vdala každá z družiček a hodila jim jí. Trošku nešikovně, ale přece.

Potom už přišla malá svatební snídaně, kde byla spousta ovoce, domácích pomazánek, bagetek, zeleniny a džusů z toho nejčerstvějšího ovoce společně s dvěma malýma raw dortíkama, který jsem ráno v rychlosti dozdobila kvítím alá co zahrada dala.

S plným břichem jsme naskákali do lodí, které nás odvezly podél útesů k nádherným, korálovým zahradám, kde jsme šnorchlovali k netopýří jeskyni. Upřímně to nebyl v kombinaci s brzkým vstáváním ten nejlepší nápad, takže po výletu jsme všichni padli na trávník a usnuli.

Přišla večeře ve formě švédských stolů, pár skleniček vína, piv, několik propovídaných hodin a všemi vytouženej spánek. Svatba při východu slunce je nádherná, ale opravdu náročná věc 🙂

Můžeš nám přiblížit průběh obřadu? Ani náhodou to nebyl takový ten tradiční obřad, vždyť jste si namísto prstenů vyměnili svatební maly! Byl netradiční asi ve všem, co jsme udělali. Nebyl to rozhodně záměr, ale přišlo nám to úplně přirozený. Neuměli jsme si představit, že by nás oddával někdo, kdo nás vůbec nezná, ať z českých oddávajících nebo balijských šamanů. Přáli jsme si někoho, kdo ví, jací jsme samostatně i jako pár, kdo nás opravdu zná, má rád nás a my jeho, a tak nás oddával náš kamarád, který je úžasný člověk a je nám oběma ohromnou inspirací.

Svatební maly vlastně nejsou tradiční svatební maly, ale obyčejné maly, které jsou svatební jen tím, že jsme je tak použili – původně jsme měli mít prstýnky, ale jelikož jsme prostě nezodpovědný a všechno necháváme na poslední chvíli, tak jsme je nestihli objednat včas. Korálky nosíme běžně a tak nás napadlo vyměnit si místo prstýnků právě ty.

Obřad probíhal na pláži za východu slunce – zrození něčeho nového, čerstvého. Na pláž nejdřív přišla rodina, přátelé, a potom ruku v ruce my dva. Sedli jsme si na polštářky a Michal (oddávající) pronesl krásnou řeč, u který brečeli snad všichni, kterým ji vlny dovolili zaslechnout. My dva jsme si stoupli, vyměnili jsme si (ne)sliby, které jsme si sami napsali, vyměnili jsme si maly, dali si pusu, no … a bylo to! Naše.

Jakých svatebních dodavatelů z rodné země jste si zavolali? Proč jste se raději neobrátili na lokální dodavatelé? My jsme žádné dodavatele neměli, vše jsme si dělali sami 🙂 Jediné na čem jsme trvali byli kluci z DIB production a Ondra Vala, kteří nám tu svatbu přijeli z Čech zvěčnit.

Na který okamžik svatebního dne vzpomínáš úplně nejraději? Na oddávací řeč našeho kamaráda. To bylo něco tak nádhernýho, čistýho, osobního…

Přišli všichni vaši blízcí, kterých jste chtěli mít u sebe? A jaké byly jejich reakce na vaši výjimečnou svatbu na ostrově? Když jsme všechny pozvali, ani jsme nedoufali, že se tam sejdeme opravdu v tomhle počtu, že dorazí většina našich nejbližších přátel, rodina… byli nadšení, on vlastně celý ten pobyt na Bali pro ně byl hodně silný zážitek a musíme se přiznat, že když jsme přemýšleli, kde svatbu udělat, hrál tam roli i fakt, že dostat všechny naše nejbližší na místo, který máme tak rádi se nám povede asi vážně jen kvůli něčemu tak výjimečnýmu, jako je svatba.. A taky že jo!

O lásce k sobě, k louky i k životu víš na svém blogu nádherně psát. Co pro tebe znamená manželství? Manželství je pro mě úžasným přechodovým rituálem, založením vlastní rodiny, vytvořením něčeho čerstvýho, krásnýho a plnýho lásky. Místem, který není vidět, ale člověk ho tak nějak cítí.

Máš pocit, že se manželstvím něco změnilo? Absolutně vůbec ne 🙂

Jak by si vaši svatbu popsala jednou větou? Pro nás nejkrásnější, milá, spontánní, uvolněná a hlavně naše.

Co by si vzkázala a poradila budoucím nevěstám? Holky, udělejte si to podle vás. Svatba není o rodině, o dortu, o dekoracích ani o šatech. Je jen o vás dvou a na vás v ten den záleží nejvíc. Krásný fotky, dechberoucí místo, to všechno je krásný, ale jsou to jen kulisy, je to pohádka. Důležitý je to, co se odehrává ve vás, tam kde to nikdo nevidí – tam si to v ten den udělejte nejkrásnější.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---