Dračí svatba Lenky a Michaela, kteří se seznámili přes hru World of Warcraft, byla pekelně netradiční. Nemluvím jen o nevěstiných šatech, doplňcích a výzdobě s fantasy tématikou, ale hlavně o tom, jak tito dva pozvali své přátele ze hry. A co je na tom tak zvláštního? Že jsou z osmi různých zemí a některé z nich nikdy předtím neviděli.

Seznámili jste se díky hře World of Warcraft, povíš nám o tom něco víc,Leni? Jak se to překotilo v lásku? Znali jsme se ze hry a v jednu chvíli se naše guilda (spolek) rozhodla mít sraz, který byl shodou náhod v Dánsku. Michael pár členů nechal u sebe bydlet, včetně mě. S Michaelem to rozhodně nebyla láska na první pohled, dokonce jsem si říkala, že s ním bych žít nemohla. Ironie, že?

Byl hrozně prima, ukázal nám spoustu míst a tak, ale přišel mi dost chladný. Nicméně po návratu jsme začali více komunikovat, psát si a on se mi daleko víc otevřel. A pak už to šlo ráz na ráz. Párkrát jsem za ním letěla, pak si našel práci tady a na moje narozeniny se přestěhoval.

Ty jsi Češka, tvůj manžel Michal je Dán. Přineslo to ve vašem vztahu nějaké komplikace? Ve vztahu asi ani moc ne. Na začátku to nebylo růžové, moje angličtina nebyla perfektní a chyběla mi slova, ale za ty roky je to jiné. Horší je, že se mu čeština špatně učí, i když se snaží, ale spoustu věcí zařídit nezvládne, protože u nás se na úřadech anglicky nemluví.

A teď už k něčemu sladšímu. Jak tě tvůj drahý požádal o ruku? V podstatě, ačkoli je můj drahý v hloubi duše romantik, se žádná extra romantika nekonala. Jednou jsem měla odletět pracovně do Dánska a tak mě požádal hodinu před odletem. Prý chtěl, abych tam letěla už jako jeho snoubenka.

Na čem všem se odrazila tématika WoW?

Pozvali jsme své spoluhráče, naše krátké svatební video je kousek nahrávané ve hře a i styl představení jednotlivých lidí je tomu podobný. Jinak to byla spíš taková fantasy svatba, protože já miluji draky. Takže dračí tématika byla všude – perníčky, dort, jmenovky, pozvánky, oznámení…

Jak se ti dařilo shánět výzdobu v této tématice?

Původně celá svatba měla být téma WoW. Vygooglila jsem si asi dvě svatby, ale nebylo to ono. Proto jsme od konceptu trochu ustoupili a dali větší prostor drakům. Dračí svatba nikde na internetu nebyla, takže vše jsem dávala dohromady po kouscích sama. Ale stálo to za to.

Měla jsi netradiční šaty a doplňky. Kde ses nechala inspirovat pro jejich střih a kde jsi sháněla doplňky? Už dříve jsem dělala historický šerm a fantasy šerm, takže jsem měla několik kostýmů doma. Střih jsme nakonec vymyslely s mojí švadlenkou na poslední chvíli. A doplňky jsem věděla, kde budu shánět. Čelenku s náušnicemi a náhrdelníkem jsem si nechala udělat od Lassy (Kouzelný koníček).

Pozvali jste kamarády z WoW, které jste vlastně nikdy neviděli. Jak jste je pozvali a jak vás to vůbec napadlo? Vyrobili jsme oznámení, které bylo ve třech jazycích, a poslali jim je. Nikdo to nečekal, a bylo to pro ně překvapení. A napadlo nás to tak nějak automaticky. Mnoha lidem to přijde směšné, ale my místo sezení u piva spolu trávili večery jinak.

Co bylo na programu večer před svatbou? Sešli jsme se v jedné restauraci s našimi spoluhráči a měli úžasný večer. S některými jsme se viděli vůbec poprvé, ačkoli jsme spolu hráli několik let. A jiné jsme už poznali dříve. Byl to fajn večer, ale jídlo mi nesedlo a bohužel se to odrazilo v noci a ve svatební den.

Jaké bylo tvé svatební ráno? Hodně divoké. Jak jsem zmínila, nesedlo mi jídlo z večera, bylo mi špatně ještě týden. Takže noc jsem strávila skoro pořád na záchodě a bylo mi příšerně. Museli jsme vyrazit do Všetic společně a pak jsem muže na několik hodin opustila a šla se připravovat.

V mezičase jsem mu poslala po svědkyni nafocené fotky boudoir. A viděl mě až na obřadu. Netušil, jaké budu mít šaty, účes… Nic. Byl dojatý. Jinak musím pochválit Oldu Čulíka (kameramana) a Honzu Ježdíka (fotografa), jak byli moc příjemní a nenutili mě vůbec do žádných věcí. Bylo mi opravdu zle.

Ve který moment svatebního dne jsi byla nejšťastnější?

Byla jsem šťastná celý den, ale nejšťastnější jsem asi byla, když jsem viděla, jak je můj skoro-manžel dojatý, když mě viděl přicházet ve světle svíček k oltáři a když mi se slzami v očích stiskl ruku. A když pak dojatě řekl „ano“. A řekl to česky. Museli jsme mít překladatelku do dánštiny, takže to české ano bylo v ten moment takové krásně dojemné.

Na vaši svatbu se sjeli lidé z různě mluvících zemí. Jak jste se všichni domluvili? Měli jsme tam lidi z osmi různých zemí – Česko, Slovensko, Dánsko, Švédsko, Rakousko, Filipíny, Holandsko a Velká Británie. Takže se převážně mluvilo anglicky. A kdo neuměl, tak rukama nohama. Moje mamka třeba tenkrát anglicky nemluvila moc dobře, ale poradila si.

Jak se vašim hostům, zejména cizincům líbila svatba v Česku? Moc. Navíc byla netradiční.

Čili mísily se na vaší svatbě české a dánské tradice? Mísily. Moc českých tradic jsme neměli, ale těch dánských bylo víc. Z českých se rozbíjel talíř, jedla se polévka a měli jsme společný tanec.

Dánské byly – sbírání podkovy, líbání pod stolem, když hosté dupou, líbání ve stoje na židli, když hosté cinkají vidličkami, stříhání ženichových ponožek po prvním tanci, svatební waltz a v Dánsku si novomanželé dávají první společné ráno dárek. Já jsem dostala krásné náušnice a Michael dostal již o den dřív ten boudoir.

Tvůj manžel k tobě měl proslov přede všemi. Jaká věta tě nejvíce zahřála u srdce? Uf, neřekla bych, že to byla jedna věta. Ten proslov byl celý úžasný. Bylo na něm vidět, jak je nervózní a několikrát mu vyhrkly slzy do očí. Mluvil krásně o mých rodičích, za to jsem mu strašně vděčná, o všech kamarádech, které jsme na svatbě měli, a pak mluvil ke mně. Nechal si u toho zahrát The Reason od Hoobastank a mluvil a mluvil. Brečela jsem jako želva. A všichni hosté se mnou..

Víc fotografií ze svatby Lenky a Michaela:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---

Autor článku: Daniela Malá / Fotografie: Honza Ježdík Photography