Veselá bordó svatba v Resortu Hulín zachycená ukrajinským fotografem

Naše nevěsty

19. lis 2019
Daniela Malá
Mikhaylo Rakovtski

Veselá bordó svatba Aničky a Jirky v Resortu Hulín zachycená ukrajinským fotografem vás nabije příjemnými pocity.

Kdo jsou Anna a Jiří a co spolu nejraději podnikají?

Jsme dva pohodáři. Někteří říkají, že jsme trochu blázniví a ještě do nedávna si pamatuji, že pokaždé, kdy jsme potkali určité lidi z manželova okruhu, tak se mě ptali: „Jsi to pořád ty? Ty s ním vydržíš?“ Vydržím, jsme si totiž v ledasčem podobní. Poznali jsme se na slavnostech a ani ve snu by mě v tu chvíli nenapadlo, že mě za 7 let tenhle floutek požádá o ruku.

Já ráda cestuji a užívám života, on je workoholik a užívá života. Jaký je kompromis? Užíváme života, a když já jeho nechám pracovat, můžu si vybrat dovolenou kdekoliv na světě. Zatím jsme mladí, tak jsme toho moc nestihli, ale plánování našich cest mě nesmírně baví a nenápadně v průběhu roku vždy naplánuji nějaký výlet a přípravu na větší výpravu.

Jinak náš běžný život se točí okolo dobrého jídla a kultury. Nemusí to být hned výstavy, muzea – v tomto směru jsme spíš klasický „mlaďoši“, co si zajdou do divadla nebo se podívají na pěkný film, zajdou na festival všeho druhu a pod.

Co bylo při přípravách nejtěžší zařídit? Bavily tě přípravy?

Nejtěžší bylo rozhodně najít místo, kdy už rok dopředu byly poslední volné termíny, z toho jsem naprosto šílela. V dnešní době kdy někteří hovoří o blížící se krizi, jsou místa za 100.000,- jen pronájem na rok dopředu vyprodaná. Jirka to ze mě hodně cítil (někdy i slyšel) a slovy „No tak se vezmeme v roce 2020, bych to nehrotil“ mě teda moc nepotěšil. Nerada věci odkládám o dlouhé termíny, odkládat svatbu o rok později mi přišlo nepředstavitelné.

Já se přikláněla k variantě, že když nenajdeme nic vhodného s volným termínem, uděláme svatbu s blízkou rodinou někde na chalupě a hotovo. To zas nechtěl slyšet manžel ve stylu: „Máme velkou rodinu, na jejichž svatbách byla naše rodina a přátele, já chci pozvat všechny“. OK, nečekala jsem, až se všichni provozovatelé ozvou a všechno objedeme. Udělali jsme užší výběr, objeli 3 místa a bylo. Svatba v roce 2019 bude! A na místě, které je pro nás ideální.

Druhá nejtěžší věc bylo najít společnou cestu na věcech, na které jsme měli jiný názor. Například dort (já chtěla klasický patrový naked, manžel minicheesecaky), hudba (kapela/DJ – věčné téma – manžel má hudební sluch a při představě, že kapela, kterou vybereme, bude falešně kvílet, to zas vyšiloval on). Prstýnky (oba jsme chtěli něco zajímavého, ale s jinou představou). Dort jsme vyřešili kompromisem. Podařilo se nám splnit představy obou – byl dort i minicheesecaky. U toho jsem se nasmála nejvíc, protože dort byl opravdu výborný, a když jsme odlétali na svatební cestu, musela jsem ráno něco zařídit v centru, a že se s manželem sejdeme po obědě. Scházíme se a ptám se: A: Stihnul sis dát něco k obědu, nemáš hlad? J: Dojedl jsem ten výborný dort. A: Myslíš ten, co jsme měli včera k svačině a dnes ke snídani a ten, co jsi na naší svatbě rezolutně nechtěl? J: Nooo, takhle dobrý dort jsem snad nikdy neměl, nemohl jsem si pomoct. A: Tak to jsi nám asi kousek nezamrazil, co? J: To opravdu nehrozilo . Tolik ke scénám s výběrem sladkého.

Plánování čehokoliv mě obecně baví, takže jsem byla ve svém živlu, ale ne takovém tom maniokovém. Měla jsem představy a ty se překvapivě rychle plnily. Ke konci už jsem to moc nehrotila, co bylo, to bylo, co nebylo se nezbláznilo.

Jak ses cítila, když jsi kráčela uličkou vstříc Jirkovi?

Cesta k oltáři byla rychlá. Jednak táta hrozně hnal, až sem ho musela brzdit, abychom nešli těsně za družičkou (chtěl to mít za sebou) a pak jsem furt přemýšlela, kam mám koukat. Šli jsme k plácku, ze kterého se uhnulo k altánku, kde byl Jirka, tak jsem pořád šmejdila na hosty, na Jirku a než jsem se nadála, byli jsme u lávky. Poslední úsměvy na rodinu, kamarády, hosty (u toho se nepřerazit na lávce) a už jsme šli k Jirkovi, který se usmíval jak sluníčko. Na nic jsem přitom nemyslela, prostě jsem jen šla, kam mě nohy nesly. Trochu jsme se zasekli u předání, kdy táta ani Jirka nevěděli, jak si mě vlastně předat. Pak už jsem stála u něj, pozdravili jsme se, nemanželské políbení (já vím, že by se nemělo, ale v tu chvíli jsem vůbec nad ničím nepřemýšlela) a bylo. Matrikář byl hrozně sympatický a příjemný, ale ze slov si nic nepamatuji. Pak už jen ANO, ANO, výměna prstýnků a manželské políbení.

V jakém duchu se nesla vaše svatba?

Svatbu jsme, myslím, měli pohodovou, žádným určitým směrem jsem ji nestylizovala. Vše jsem připravila tak, jak mě to zrovna napadlo. Když jsem něco hledala na výzdobu, občas jsem využila domácí zdroje (paletu na rozpis dne, starou nástěnku na svatební strom) Věděla jsem jen, že chci barevně k vínové/bordó, což je barva, která sedí k nám oběma.

Měla jsem i trochu představu, že věci ze svatby nějak dál využijeme. Něco málo se podařilo. Na stolech byly živé květiny, které dostávaly hosté jako dárky při odchodu. Některým se nápad líbil, někoho neoslnil, ale představa hromady trhaných kytek, které pak vyhodíme, to bych radši neměla na stolech nic. Tyl, který byl nastříhaný, mám teď připravený na sešití pytlíků na ovoce a zeleninu a na příští rok si chci ušít tutu sukni. Z palety si nakonec sestra udělala poličku. Krabici na obálky jsem použila z bedny, co jsem měla od nějakého zboží schovanou, protože nebyla potištěná a myslím, že se povedla pěkně nazdobit, s čímž pomohla mladší sestra, která ráda kreslí. A další maličkosti, co mě potěšily, že nešlo jen o plýtvání.

Chceš cokoliv dodat?

Dodala bych snad jen: zaměřte se opravdu na pár věcí, které jsou pro vás důležité (jídlo, sladké, květiny) a zbytek řešte v klidu bez stresu, ono to nějak dopadne. Pamatuji si, že jsem byla na svatbě, kde jsme se prostě sešli na zahradě, grilovalo se sele, tančilo vedle studny a bylo to přesně tak, jak si novomanželé přáli a hosté byli spokojení. My jsme měli představu o místě, chtěli jsme dobré jídlo a pití a zbytek už prostě nějak sám byl.

Šaty – obešla jsem pár salonů a ty, co mi seděly, jsem si vzala. Ne, nebyly přesně podle představ, ale na ten jeden den? K představě se blížily a já neváhala.

Hudba – neshodli jsme se. Přišel kamarád a říká: „Hele, brácha ještě furt dělá DJ, tak vám klidně zahraje“. A proč ne? Nechtěl za to ve finále nic, pobavil se s námi, napil se, dobře najedl a byl rád, že nám mohl pomoct a my si dobře zatancovali

Květiny – poptala jsem své běžné květinářství, kde občas kupujeme kytky v práci. Mezitím mi Jirkova mamka doporučila svou květinářku, co jim dělá kytky na akce. Zašla jsem se na schůzku poptat, řekla jsem květinářce svoji představu, ale že to nechám na ní. Nejdřív jsem se bála, ale pak jsem na to zapomněla a přivezla tak nádherné kytky, které k nám neskutečně sedly.

Fotograf – to si budete klepat na čelo. Bratr má manželku Ukrajinku, brali se rok před námi, a přijel fotograf z jejich kraje. Stál peníze za služby, co by tady stály dvojnásobek. Volba na naši svatbu byla jasná, i když ani jeden nemluvíme ukrajinsky, jen manžel trochu rusky ze školy. Mají trochu jiný styl focení a byli jsme pro ně objekt dne. Moc fotek hostů od nich nemáme, ale naše fotky jsou boží, jsme z nich nadšení. A že jsme si nerozuměli? Nasmáli jsme se u toho neskutečně. Je pravda, že s sebou vzal syna, co žije v ČR, protože se toho asi bál, ale jeho překlady byly dost zvláštní a bylo vidět, že ho to nebavilo.