Nevěsta Sandra: „Rozhodli jsme se splnit si sen a vyměnit si slib při symbolickém svatebním obřadu na pláži v Thajsku.“

Sandra s Gregorym si přáli svatbu, která bude hlavně o emocích a ne o svatebním shonu. Proto vyměnili Česko za Thajsko, limuzínu za skútr, svatební dort za mořské plody a následnou svatební veselici za vířivku s výhledem na Chalongský záliv.

Sandro, za jakých okolností se z tebe a Gregoryho stal pár? V březnu roku 2014 jsem na schodech firmy, kam jsem šla na přijímací pohovor, potkala Grega. Přestože žiji ve Francii už 11 let, pořád je na mém akcentu znát, že pocházím odjinud. Tím jsem ho prý okouzlila hned na první pohled, když jsem se ptala na cestu. Po půl roce společných pauz na oběd, kde se chudák moc nenajedl, za to na mě soustavně zíral, vzal osud za pačesy a políbil mě.

Jsem typ ženy, která muže spíš děsí. Dělám bojové sporty, jsem dost nezávislá, nic mě nezastaví a do princezny mám daleko. Proto mě naprosto zaskočila a okouzlila jeho drzost, ještě ten večer jsem věděla, že jsem v tom až po uši. Později se mi svěřil, že se neskutečně bál, že dostane facku, ale touha byla silnější. Dobře udělal, jsem stará škola a nikdy bych první krok neudělala, to je podle mě mužská role… Takže ta troufalost se mu vyplatila :-D.

Co na Gregorym nejvíce miluješ? A co on na tobě? Jeho neustále dobrou náladu, od puberty bojuji s depresemi a on mi dokáže vždy změnit myšlenky a rozesmát mě. Taky jeho zdravou drzost, věc kterou já naprosto postrádám. A nakonec jeho romantické jádro, které by u něj nikdo nečekal. Tlumočím Gregovu odpověď – moje štědrost, dobrosrdečnost a bojovnost.

Co pro vás svatba znamená a kdy a jak jste se zasnoubili? Ač jsem poměrně samorost, vždycky jsem toužila najít svou polovičku a prostě k někomu patřit, nosit jeho jméno a zestárnout s ním. Greg byl celý život vyloženě odpůrce svatby, během našich, v té době přátelských diskuzí, mi dokonce řekl, že se nikdy v životě neožení. O to víc mě zaskočilo a zároveň dojalo, když mi měsíc po společném bydlení řekl, že mě vidí jako svou budoucí ženu.

Zasnoubení proběhlo během našeho valentýnského víkendu v Římě. Bohužel tentokrát byla jeho troufalost ta tam a málem jsem mu od zásnub utekla. Dovedl mě totiž po večeři k Treviho fontáně a z jeho viditelného stresu a "nenápadného" štrachání v tašce a pak v kapse jsem vytušila, že asi přijde ten kýžený okamžik.

Řekl mi, ať zavřu oči… Když jsem je otevřela, držel v ruce lístky na koncert. Asi nemusím vysvětlovat, jak zklamaná jsem byla. Po pár minutách mi došlo, jak jsem se spletla a se slzami v očích jsem se zvedla s tím, že půjdeme. V tom mi řekl, abych zavřela oči ještě jednou a tentokrát přede mnou klečel i s prstýnkem. Situaci zachránil, ale dnes už si uvědomuje, že mě rozbrečel dvakrát.

Kde jste se brali a jak jste došli k závěru, že svatba proběhne právě tam? Jsme pár, který spolu hodně komunikuje, na začátku našeho vztahu jsme si dokonce psali zamilované dopisy a proto se nám líbí styl amerických svateb, kdy si páry vyměňují manželský slib a ne pouhé "ano". Zásnuby proběhly v únoru 2017 a jelikož máme každý jinou národnost, věděli jsme, že naplánovat právoplatnou svatbu bude stát několik měsíců papírování a cest do České republiky a na ambasádu.

Proto jsme se rozhodli splnit si sen a vyměnit si slib při symbolickém svatebním obřadu na pláži během naší dovolené v Thajsku. Žádné papírování, žádný stres kolem organizování, jen my dva a možnost říct tomu druhému, co pro nás znamená. Obřad proběhl na pláží, kde jsem o pár let dřív seděla sama a sledovala šťastné páry ve svatebním a nikdy bych si netroufla si představit, že budu jedna z nich.

S jak velkým předstihem jste do Thajska letěli? A strávili jste tam více času, nebo jste tam letěli jen na svatbu a šup zpátky? Thajsko znám velmi dobře, byla jsem tam jak sama, tak s Gregem. Našli jsme skvělou agenturu s velmi ochotným oddávajícím, který s námi komunikoval přes emaily a vyslyšel všechna naše přání. Obřad byl tak naplánován dva dny po našem příjezdu a pak nás čekaly ještě tři týdny v ráji.

Rodina o vaší svatbě v Thajsku věděla? Měli jste pak nějakou oslavu v Česku? Greg už rodinu nemá a já žiji sama v zahraničí od mých 19ti let. Rozhodli jsme se, že tohle bude jen náš okamžik a až na pár nejbližších přátel o naší svatbě nikdo nevěděl. U mezinárodních svateb, obzvlášť když ženich mluví méně rozšířeným jazykem, se nevěsta dost naběhá a ve svůj velký den se mění v tlumočnici. I to byl důvod, proč si užít svatbu víc o emocích než o shonu.

Právoplatný sňatek proběhne letos v červnu v Praze a tentokrát s rodinou a přáteli a když shrnu všechno zařizování a pobíhání po úřadech, musím říct, že jsem šťastná za naši klidnou plážovou vzpomínku.

Jak bude váš právoplatný sňatek probíhat? Právoplatná svatba bude spíše tradiční, i když česká bych tomu neříkala, protože polovina hostů bude francouzská. Chystáme tradiční obřad, bílé šaty, na které budu tentokrát muset dávat větší pozor, ženich bude v obleku, svatební dort, koláčky, dekorace atd. Ale program dne bude spíše po francouzském způsobu.

Ve Francii není běžné, aby proběhl svatební oběd. Pokud je obřad dopoledne, hosté se zabaví sami a dostaví se až na večeři, pokud je obřad odpoledne, tak následuje dlouhý přípitek s občerstvením a pak večeře. Všechno zkrátka probíhá kolem jídla a ne kolem pití, jak to bohužel bývá zvykem v Čechách. Francouzi si potrpí na kvalitní jídlo, doplněné kvalitním pečlivě vybraným vínem. Pivo ani tvrdý alkohol jsem u nich na svatbě v životě neviděla.

Dost šalamounsky si vyřešila, aby tvé šaty držely na svém místě :-D. Podělíš se o svou vychytávku? Je pravda, že šaty byly sice ideální na tropické vedro, ale už méně na jakýkoliv pohyb :-D. V thajském obchůdku se mi podařilo najít oboustrannou lepící pásku, která mě zachránila. Tedy alespoň do té doby, než fotograf vymyslel focení ve vodě a kdy šaty ztěžkly o pár kilo a páska měla co dělat, aby se udržela na místě. Na fotkách je vidět, že šaty na konci vypadaly o dost jinak, než na začátku. Naštěstí jsem s tím počítala a proto jsem šaty, koupené na Aliexpressu za pár korun, vyhodila i s kily písku a několika větvemi, které v sobě ukrývaly :-D.

Musím ale přiznat, že malý háček se vyskytl a mohlo za něj sluníčko. Do Thajska jsem přijela s antibiotiky a ač jsem se sluníčku vyhýbala, jak to šlo, tak léky bohužel způsobily, že jsem se spálila v dekoltu… Přesně tak, aby to bylo v mých krásných šatech příšerně vidět :-D. A to nemluvím o komárovi, který mě štípl v noci do oka a díky kterému mám na všech fotkách jedno oko menší než druhé :-D.

Jak probíhaly přípravy před samotným obřadem? Připravovali jste se každý zvlášť? A česala a líčila ses sama? To je právě na plážových svatbách to nejlepší. Že člověk netráví hodiny nad líčením a propracovaným účesem. Greg se připravil jako první v našem apartmánu a pak jel s oddávajícím na místo činu. Jakmile odjel, měla jsem volný prostor na rychlé nalíčení a úpravu vlasů. Mám vlnité vlasy od přírody a měla jsem připravený věneček ze sušených květin.

Vše netrvalo ani půl hodiny. Věneček a kytička do klopy je to jediné, co jsem vezla zpátky jako suvenýr. Strávila jsem nad jejich výrobou ve Francii pár hodin a bylo mi líto je vyhodit. Až po návratu jsem se dozvěděla, že jakýkoliv dovoz rostlin do Thajska je ilegální a že nás ta krása mohla stát několik tisíc pokuty :-D.

Převezli jste si do Thajska nějaké české svatební tradice? A absolvovali jste nějakou typicky thajskou tradici? Musím říct, že větší mezinárodní směs se jen tak nevidí. Thajská pláž, novozélandský oddávající, francouzský ženich a Češka nevěsta… Před obřadem jsme šli do buddhistického chrámu pro požehnání, květinový věneček je spíš pohanská ozdoba a naše výměna slibů je zase anglosaský zvyk.

Jak probíhal obřad? Jak jsem psala v přípravách, Greg přijel na místo jako první společně s Timem, našim oddávajícím. Pak jsem přijela já s jeho asistentkou. Sledovala jsem je z auta jak stojí před květinovým oltářem a byla ve mě malá dušička. Bála jsem se, že nebudu ta plážová víla, jakou si vysnil. To my holky tak někdy máme 😀

Když jsem se k němu blížila, stres opadl, protože jeho dojetí bylo evidentní. Po krátkém Timově proslovu, jsme po něm opakovali anglicky slib a pak jsme jeden druhému přečetli naše vyznání ve francouzštině. Dojetím jsme brečeli všichni, dokonce i Tim, který přitom nerozuměl tomu, co říkáme. Pak jsme si vyměnili prstýnky (stříbrné, které vyměníme při červnovém obřadu za zlaté), každý nasypal do připravené nádoby svůj barevný písek, který značí naši osobu a její prolnutí s partnerem a padli si do náruče :-).

U klasických svateb je zvykem, že se všichni po obřadu přesunují na svatební hostinu. Co jste po obřadu dělali vy? Po svatebním focení nás řidič dovezl na předem zamluvené "honeymoon suite" v nedalekém hotelu. Na večeři jsme pak jeli ne limuzínou, ale na skútru a neměli jsme patrový dort, ale thajské mořské plody. Místo večerního shonu nás po večeři čekala vířivka na balkoně s výhledem na Chalongský záliv.

Kdo je autorem vašich fotografií? Byl to místní fotograf, nebo letěl na svatbu s vámi? Přiznám se, že to byl moment, který mě dost zaskočil. Sama jsem fotografka na volné noze a proto pro mě byl výběr fotografa, kterému vše svěříme, důležitý. Na stránkách mnohých thajských agentur je bohužel vidět pro nás poněkud kýčovitý vkus thajských fotografů. Agentura ThaiDo v tomhle směru vybočovala a autorkou většiny jejich fotek je Timova manželka Gina, která měla fotit i náš obřad.

Na pláži na nás ale čekalo překvapení – Gina nikde a fotograf byl mladý thajský klučík. Když přišel link s fotkami, strach opadl, s jeho prací jsme velice spokojení, vše je krásně přirozené.

Víc fotografií ze svatby Sandry a Gregora:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---