Nevěsta Rebeka: „Ne vždycky je všechno tak, jak se na první pohled zdá.“

Naše nevěsty

14. kvě 2018
Daniela Malá
Zuzana Diesslová - Zuzancze

Když Rebeka a její dnes již manžel Zdeněk oznámili, že budou mít miminko, strhla se lavina dotazů kdy že bude ta svatba? Oni však nepodlehli nátlaku a svatbu odložili, aby si ji mohli užít všichni tři pohromadě :-). Jo a ještě tu prozradím, že když Rebeka otevřela krabici se svými svatebními šaty, tak se málem skácela k zemi. Ale víc už v rozhovoru.

Jaký je příběh vaší lásky? Poprvé jsme se viděli na plese. Já ho tam moc nezaregistrovala, on mě prý ano. Chtěl se mnou i tancovat, ale já měla moc práce za barem. O týden později jsme se potkali neplánovaně znovu, kdy jsme si padli do oka vzájemně. Vlastně se nejdřív líbil mojí nejlepší kamarádce, a já jí ho tak trochu ten večer vyfoukla. Naštěstí mi to hned odpustila :-).

Kdy jste se začali bavit o svatbě? Ve chvíli, kdy jsme oznámili rodičům, že čekáme miminko a oni se samozřejmě zeptali, jestli bude svatba. Těhotenství bylo totiž neplánované a tak bylo naše okolí dost překvapené. Dohodli jsme se, že svatbu budeme řešit, až bude miminko na světě. Nechtěla jsem se vdávat těhotná, ani s novorozencem. Brali jsme se když bylo synovi rok a čtvrt.

Jak dlouho dopředu jste svatbu plánovali? Bylo to akorát, nebo jste měli hoňky? Plánovali jsme ji asi půl roku dopředu. Bylo to tak akorát. Jediné, s čím byl nejdřív trochu problém, byl termín, který se řešil až někdy v únoru a to už bylo docela pozdě. Na léto už bylo dost naplánovaných akcí a my se vešli jen do jediného termínu. Svatební přípravy jsem si užívala, ladila jsem každý detail aby bylo všechno tak, jak jsem si přála. Všechno bych to ale sama nezvládla, naštěstí mi pomáhalo hodně lidí s přípravami i výzdobou, kterou jsem řešila asi ze všeho nejvíc. Jídlo a další věci jsem dala na starost maminkám a tatínkům.

Jak se ti usínalo den před svatbou? Spali jste se ženichem odděleně? Spali jsme normálně doma spolu. Usínalo se nám dobře, přípravy trvaly několik dní a už nás přepadla únava, takže jsme šli spát už v 9 večer. Ale pamatujisi, že jsem už od 5 hodin ráno nemohla spát. Měla jsem nervy, abychom to ráno všechno stihli, aby na mě kadeřnice nezapomněla, nebo aby třeba nepršelo… Zkrátka normální obavy každé nevěsty.

Šaty sis nechala ušít na míru v Číně, ale když sis je poprvé oblékla, tak jsi byla celkem rozčarovaná Co se stalo? Vyděsila jsem se hned, co jsem otevřela krabici. Ta barva byla příšerná :-D. Čekala jsem světlou krémovou, ale tohle byla prostě taková oranžovo-zlatá. Dokonce jsem hned psala paní mail, jestli mi stihnou ušít jiné. Ale druhý den už to tak hrozně nevypadalo. Líbily se mi čím dál víc a každý, kdo mě v nich viděl, (kamarádky, ségra, mamka) mi je chválil. Takže mi nakonec zůstaly a jsem za to ráda! Ne vždycky je všechno tak, jak se na první pohled zdá.

Co vás ve svatební den nejvíce rozesmálo? Když nám moji bratranci a sestřenky zazpívali a zahráli píseň, ke které složili text o nás. U nás je to už taková tradice, máme velkou rodinu a každému se na svatbě něco zahraje.

Jaký byl váš svatební obřad? Jak jsi ho prožívala? Skoro celou dobu jsem přemýšlela nad tím, kolik tam za mnou stojí lidí, a to mě trochu znervózňovalo. Taky jsem se bála, že budu dojatá a budu bulet. Nakonec to bylo všechno v pohodě a já to zvládla bez slz. Popravdě mě to ani nenapadlo, jen jsem se těšila, až se budu moci převlíknout, v těch šatech mi bylo vedro.

Jak probíhalo následné svatební veselí? Co bylo na programu? Žádný pevný program jsme neměli. Po obřadě jsme se všemi hosty udělali společnou fotku a šli na zahradu . Následovalo focení jen nás dvou. Po návratu z focení bylo už jen povídání, pití, jídlo. Každý si dělal, co chtěl. Lidé se volně pohybovali po zahradě a děti si hrály na písku nebo skákaly na trampolíně.

Asi tak v 6 hodin večer byl náš první tanec, který jsme ale nenaplánovali, prostě nás kapela zavolala a bylo to. Když usnuly děti, pustila se hudba z počítače do velkých repráků a tančilo se do rána. Na tuhle část vzpomínám asi nejradši, prostě super dýza :-).

A předtím jste měli živou hudbu, nebo DJ? Živou irskou hudbu. Večer playlist z počítače. Dje jsme neměli. Radši jsem to svěřila svým kamarádům.

Jaký byl pro vás nejhezčí dar? Jednorázové foťáky, které byly celý den všem k dispozici, takže máme teď doma spoustu vtipných momentek od různých lidí, a pak ještě svatební noviny, u kterých se směji ještě teď, když to čtu.

Jistě jste měli nějakou zpětnou vazbu od vašich hostů. Co se jim nejvíce líbilo? Zpětných vazeb bylo nespočet. Pár lidí nám řeklo, že to byla nejhezčí svatba, na které byli, to nás opravdu moc potěšilo. Hodně lidí chválilo výzdobu (to teda hlavně ženy, chlapi si toho moc nevšímali) a pak hudbu. Nejvíc ale chválili uvolněnou a přátelskou atmosféru, která se úplně nedá zařídit. Takže to nás potěšilo ze všeho nejvíc. Jsme rádi, že se tam hosté cítili tak dobře.

Na co zpětně nejraději vzpomínáš? Na focení s úžasnou fotografkou (na FB ji najdete jako Zuzancze a je opravdu milá a šikovná), na náš první tanec a na večerní zábavu. Ten den utekl ani nevím jak. Ráda ale taky vzpomínám na druhý den, kdy tam ještě dost lidí zůstalo, někdo kvůli úklidu, někdo dojídal, někdo jen proto, že ještě nemohl řídit. Byla jsem ráda, že se všichni hned nerozutekli a zůstali tam ještě s námi. Někdo odjížděl až druhý den večer.

Kam jste vyrazili na líbánky? Jak se vám líbilo? Chtěli jsme jet sami, bez syna, takže přijatelné pro nás bylo něco jen na 3 dny a vybrali jsme Český Krumlov. Bylo to super, takovéhle minidovolené bych si nechala líbit častěji.