Nevěsta Míša: „Náš kouzelný obřad se konal na kopci s dechberoucím výhledem pod třešní obsypanou zralými plody“

Veselá, láskyplná, pohodová. Přesně takhle by nevěsta Míša popsala svou svatbu s Petrem. A já s ní musím naprosto souhlasit! Podívejte se, jaká byla jejich svatba v jízdárně Hejtmánkovice. A povšimněte si, jak se Míša na všech fotkách směje od ucha k uchu. Tomu říkám sršet štěstím :-). Tahle svatba i vám jistojistě vykouzlí úsměv na rtech.

Jaké bylo první setkání s tvým manželem? Byla to láska na první pohled? S manželem jsme se seznámili v práci, kam jsem nově nastoupila. Pamatuji si to dobře. Byl pátek, skoro konec pracovní doby, já byla celkem vyřízená a najednou se objevil takový veselý sympatický týpek. Hned jsme se dali do řeči. Bylo to moc fajn, ale že to jednou bude můj manžel, by mě v tu chvíli nenapadlo, protože jsem byla v dlouhodobém vztahu s někým jiným. Po nějakých čtyřech měsících jsme si nějak více padli do oka a pak už na sebe zamilování nenechalo dlouho čekat. Ale opravdu chodit jsme spolu začali až skoro o další rok později, kdy jsme na 100 % věděli, že nechceme být s nikým jiným.

Po jak dlouhé době přišla ta magická otázka – Vezmeš si mě? Skoro přesně dva roky poté, co jsme spolu začali oficiálně chodit. Jeli jsme na víkend do Krásné Lípy. Moc jsem tam chtěla, protože kousek odtud, ve Vlčí Hoře, je výrobna mé oblíbené české bio kosmetiky a mají tam veřejně přístupnou nádhernou zahradu. Tak jsme tam zajeli, prošli jsme si zahradu, já byla nadšená.

Pak jsme vyrazili na rozhlednu na Vlčí hoře a Petr najednou povídá, jestli si nesedneme na lavičku v lese. Chvíli sedíme a pak, aby odvedl moji pozornost, použil trik jak pro 5leté dítě: kouknul za lavičku s tím, že tam vidí něco zajímavého. Já tam taky strčila hlavu (nic tam nebylo, samozřejmě), otočím se zpátky a on najednou klečí a drží krabičku s prstenem. Než mi došlo, co se děje, přišlo mi, že uběhla tak půlhodina a všechno se najednou hrozně zpomalilo. Mám to trochu v mlze, ale prý jsem se rozesmála, vyhrkly mi slzy a řekla jsem: "Joooo!" Celý zbytek víkendu, a vlastně ještě dlouho po něm, jsme pak byli permanentně vysmátí – v podstatě z nás odkapávalo koncentrované štěstí. Petr prý byl celou dobu před žádostí hrozně nervózní a paranoidní, že všechno vím a koukám mu na kapsu, kde měl prsten. Já přitom nic netušila. Na vhodný okamžik čekal prý asi dva měsíce. Bylo mi ho zpětně až líto. Jsem ráda, že si vybral soukromí lesa a tak krásné místo. Určitě se tam budeme vracet.

Kde jsi sháněla veškeré dekorace? Jako skoro každá nevěsta jsem měla moment "záchvatu", kdy jsem si myslela, že musím mít na svatbě naprosto všechno. To mě ale rychle přešlo a přešla jsem na racionální heslo "čím víc výzdoby, tím víc chystání a sklízení". Koordinátorku jsem nechtěla, takže by bylo všechno na mně, rodině a svědkyni, čemuž jsem se chtěla do velké míry vyhnout. A taky jsme vybrali fakt super krásné místo, kterému by nadměrná výzdoba spíše uškodila. Takže jsme dekorace vyráběly s mamkou, pár drobností jsem objednala z Aliexpresu a z Fleru (na některé jsem zapomněla a zůstaly v krabici, třeba speciálně orazítkované zápichy a míchátka), jmenovky napsal Petrův pětiletý synovec a hlavně jsme hodně využili to, co jsem měli my a obě maminy doma.

Na květinovou výzdobu otrhala moje suprová tchyně svoji zahrádku, já k tomu dodala kytky natrhané na okolních loukách, k tomu mi na místě svatby jako velmi milé překvapení natrhali plnou náruč růžového nevěstina závoje. Za dekorace jsem tak dala doslova jen pár korun.

Ladila jsi ještě v den svatby poslední detaily, nebo sis jen užívala atmosféru a hýčkání? Brzo ráno o svatebním dnu jsem si hrozně moc užila svoji floristickou půlhodinu. Skoro všichni ještě spali a já nadšeně pobíhala po zahradě a mezi pastvinami, trhala jsem kytky a aranžovala je do váz na stoly. Možná i díky tomuhle skvělému startu svatebního dne jsem nebyla vůbec nervózní. Během dopoledne jsem ještě pomáhala chystat občerstvení a zaúkolovala jsem ostatní ohledně dodělání a přípravy pár posledních věcí, pak už si mě odvedla kamarádka na vlasy a líčení.

Petr se mezitím staral o přípravu obřadního místa, někdo jel vyzvednout chleby, někdo dort, kamarádka vezla květiny, někdo zase ubytovával hosty. Tyto úkoly jsme rozdali předem, abychom hosty do obřadu nějak zabavili – část jich s námi totiž byla na místě svatby už den před svatbou. Všem tento systém doporučuji – hosté se cítili důležití, my měli méně práce a hlavně se nikdo dopoledne před obřadem nenudil. Párkrát jsem ještě odběhla někoho přivítat nebo na něco odpovědět či něco rozhodnout, takže jsem si přípravy moc neužila, ale vlastně mi to takto docela vyhovovalo. A s holkama jsme stihly vypít i lahev (nealko) sektu. Ženicha jsem viděla ráno a pak až při obřadu. Dodnes si vybavuji jeho vysmátý a šťastný obličej, když jsem k němu došla. Chytli jsme se za ruce a řekl mi, jak jsem krásná a jak mi to sluší. I on byl krásný a taky mu to moc slušelo.

Jak bys popsala vaši svatbu třemi slovy? Veselá, láskyplná, pohodová.

Kde se vaše svatba odehrála? Naše svatba proběhla na jízdárně v Hejtmánkovicích a jsme oba rádi, že to bylo zrovna tam. S lidmi z jízdárny byla skvělá domluva, pan provozní nám během příprav poskytl neocenitelné rady a vůbec celé plánování probíhalo velmi příjemně. Měli jsme původně už zamluvené jiné místo, ale pan majitel nás trochu vypekl, tak jsme hledali dál.

Na Hejtmánkovice jsem narazila náhodou tady na Bereme se v diskuzi a hned jsem je oslovila, protože z fotek mě jízdárna naprosto okouzlila. Po několika dlouhých telefonátech, kdy jsem okamžitě dostala spoustu detailních informací, jsme k nim vyrazili a v podstatě na místě jsme si plácli. Byla to opravdu láska na první pohled a nikdy jsme toho nelitovali.

A když na místo dorazili hosté (většina to měla skoro 3 hodiny cesty, ostravská rodina dokonce jela přes Polsko), okamžitě pochopili, proč jsme si vybrali svatbu zrovna tam – zvlášť když došli na kopec, kde se odehrával obřad. Ten úžasný kruhový výhled je opravdu dechberoucí. Když mě tatínek vedl k ženichovi, bylo to umocněno tím, že jsem se výhledem kochala naposledy jako svobodná slečna. Jsem ráda, že vyšlo počasí a obřad mohl být venku pod třešněmi obsypanými zralými plody. Mělo to své nezapomenutelné kouzlo.

Strašně se mi líbilo, jak jste v květináčích měli bylinky a každý host si jimi mohl jídlo dochutit. Kdo dostal tento geniální nápad? Díky, to jsem ráda. Vymyslela jsem to já. :). Nápad s kytkami v květináčích jako součástí výzdoby jsem zahlédla někde v časopise. A jelikož jsem taková bába kořenářka, a ještě k tomu prakticky smýšlející, hned jsem si vymyslela bylinky, které mají spoustu výhod. V hezkých květináčích vypadají dobře, pěkně voní a navíc se dají jíst. A hlavně se nemusí ladit do žádné barvy. Petr si pak vybral, jaké druhy chce on, dali jsme to dohromady a mělo to velký úspěch. Některé bylinky si pak navíc hosté odvezli jako součást výslužky.

Svatební květinu sis vybírala sama, nebo jí měl na starost ženich? Květiny jsou mým velkým koníčkem, takže jsem si svoji kytici i kytice pro maminky zařizovala sama u úžasné paní květinářky Dany, jejíž vkus se velmi podobá mému. Chtěla jsem kytku, která bude vypadat jako právě natrhaná na louce. Neměla jsem žádnou barvu svatby, tak jsme si s Danou jen zhruba ujasnily barevnost a druhy květin, a pak už to bylo překvapení.

Kytice byla nádherná. Řekla bych, že ještě lepší, než jsem si představovala. A věneček taky. Ten jsem si usušila a čas od času si ho nasazuji. Petr byl taky moc nadšený z korsáže z levandule, limonky a nevěstina závoje. Stále ji má na nočním stolku, a to už je u chlapa co říct. 🙂 A mimochodem, velmi doporučuji náramek pro svědkyni – má aspoň volné ruce, když jsou třeba.

Jak jste zabavili děti? Děti jsme měli jen čtyři a v podstatě se zabavily samy. Úplně jsme zírali, jak byly všechny hodné. Z jízdárny nám sami předem nabídli, že pro ně zajistí projížďku na ponících, což byl super nápad. Děti měly velkou radost. S jedním Petrovým synovcem to málem švihlo o zem, když se dozvěděl, že má přichystaného poníka jen pro sebe. Jinak jízdárna má k dispozici různá autíčka a traktory na drandění. Na těch se děti vyřádily hlavně před obřadem. Součástí stájí je také koutek s malými zvířátky (králíčci apod.), což je pro děti jako dělané. "Naše" děti ale vlastně opravdu speciální zábavu nepotřebovaly, tancovaly a blbly s námi, a ten úplně nejmenší osmiměsíční s námi byl skoro až do konce

Proběhlo vše podle vašich představ? Shodli jsme se, že všechno proběhlo vlastně ještě mnohem líp. Měli jsme ideu naprosto neformální a uvolněné pohodové svatby, což se dokonale povedlo. Bylo asi 35 stupňů, tak jsme všechny poslali po obřadu převléct, což všichni velice uvítali. Během dne jsme leželi, seděli a váleli se na dekách. Úspěch mělo i jezírko, kde si někteří máchali nohy. Spousta hostů (včetně mě) strávila většinu dne bosa. A nejlepší na tom byla ta atmosféra, kterou nám naši skvělí hosté vytvořili. Všichni se bavili, jakoby se znali léta, přitom někteří se na svatbě viděli poprvé. Stmelilo to i obě naše rodiny, už na svatbě se domluvilo, kde a kdy se sejdeme příšte. Bude to asi hodně společenský zbytek roku. 🙂

Všichni hosté nám nezávisle na sobě nadšeně řekli, že to byla nejlepší a nejpohodovější svatba, na které kdy byli, a to byla pro nás ta největší odměna. Klidně bych si to celé několikrát zopakovala, tak skvělý ten celý den byl. A vlastně mě to taky nakoplo k tomu, že s kamarádkami do budoucna vymýšlíme společné podnikání, které se bude zaměřovat mimo jiné i na svatby. Držte nám palce!

Na svém fotoblogu jsi psala, že chválíš catering a že se u vás najedl vegetarián i vegan. Copak jste měli dobrého? Catering nám poradil pan provozní z jízdárny a dobře jsme udělali, že jsme ho poslechli. Jídlo bylo výborné a pochutnali si opravdu úplně všichni. Měli jsme jen raut, což všichni hosté nejen vzhledem k úmornému vedru ocenili. Kromě klasiky v podobě řízečků, kuřecích stehen, masové rolády, grilovaných steaků a tataráku jsme měli i veganský a vegetariánský výběr. Obě "bezmasé" kámošky si pochutnaly na ovoci a zelenině, speciálním veganském koláči, který pekla moje mamka, těstovinovém a čočkovém salátu bez živočišných produktů, grilované zelenině a kukuřici. A vlastně i jeden z bramborových salátů byl jen se zeleninou a zálivkou. Vegetariánka si užila i sýrovou místu. K tomu jsme jim nakoupili olivy, kyselé okurky a sušená rajčata, což holky ocenily. Dort a zákusky veganka nemohla, ale z mamčina koláče nezůstal ani drobek.

Kdyby jsi znovu plánovala svatbu, je něco, co bys udělala jinak, než teď? Zpětně mě mrzelo snad jen to, že se nenatočily proslovy. Nechtěli jsme totiž kameramana. Můj manžel bezprostředně po obřadu skoro všechny zároveň rozplakal a rozesmál svým proslovem, který přednesl předtím, než jsme symbolicky zasadili strom. Můj tatínek zase rozplakal hlavně ženy z naší rodiny svou řečí při přípitku. Ale co dostalo mě, to byl proslov Petrova svědka. Je to Kanaďan a nějakou dobu žil v Praze, česky si umí jen objednat pivo. No a s pomocí mé svědkyně (která je mimochodem lektorka angličtiny) si nacvičil opravdu dlouhý proslov v češtině. Přednesl ho až večer na pódiu, a to už jsem bulela i já. Celý den jsem byla jinak veselá, ani chvilka dojetí, jen pocit absolutního štěstí, ale Mark mě svými slovy a svou roztomilou češtinou naprosto rozsekal.

Takže snad jen tyto momenty bych chtěla mít zvěčněné. A možná taky svoji legendární sólo – polku s tatínkem na strašlivou píseň Bzum bzum brekeke, spontánní pánský "striptýz", který vymyslel a vyhecoval kamarádčin přítel, hlášky dětí, svůj příchod s tatínkem, ženichovo "rozhodně ANO" a spoustu dalších momentů. Vlastně tam měl být kameraman celou dobu.. 🙂

Měla bys pro nevěsty, které jsou zatím ve fázi příprav, nějakou radu? Všem nevěstám bych doporučila, ať neřeší blbosti. Hosté si budou pamatovat, jestli se dobře najedli a napili, jaká byla atmosféra a jak se pobavili, možná taky co měla nevěsta na sobě, ale to je tak všechno. Opravdu nebudou řešit barvu jmenovek a počet dekorací na stole… A další má rada je, ať si ten den pořádně užijí a udělají si s novomanželem čas sami na sebe, aspoň na chvíli. A samozřejmě všem hlavně přeji, ať se jim svatby vydaří podle jejich představ!

Víc fotografií ze svatby Míši a Petra:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---