Nevěsta Bronislava: „Kdo může říct, že ho oddával taťka a na svatbě mu hrála mamka..“

Naše nevěsty

13. zář 2016
Daniela Malá
Puf Creatif

Růžová, zelená, mint… To jsou časté barvy svatby. Ale co taková černá? Bronislava a její manžel Filip se této barvy zhostili s veškerou grácií a nevypadalo to vůbec smutně, jak by si někdo mohl myslet. A prozradím ještě jednu raritu této svatby. Nevěsta kráčela za hudebního doprovodu maminky až k oltáři, kde čekal její otec, aby ji a Filipa oddal.

Jak bys vaše manželské duo představila? Manželé Hrdinovi – od roku 2011 láska na celý život.

Jak jste oznámili rodičům vaše zásnuby? Můj snoubenec to měl prostě dokonale připravené. Už když si mě na konci srpna v minulém roce odvážel na Lipno – a já netušila, kam mě veze – s prstýnkem v kapse, jeho mamka měla za úkol naložit maso, koupit pivo a víno, whiskey pro mého tátu a květinu pro mou maminku. Filip věřil, že řeknu ano. Jinak by to prý všechno vypil sám.

Takže když jsme se, již zasnoubení, v neděli vrátili, bylo všechno připravené na cestu k našim. Tam to nejprve probíhalo jako obyčejná grilovačka na konci prázdnin. A když se Filip objevil s kyticí před mojí maminkou, v první chvíli si myslela, že jí jde gratulovat k svátku. Jakmile se ale vytasil i s lahví, bylo všem vše jasné. Naši se na tohle všechno těšili hodně dlouho, tak nás dost překvapilo, že jsou tak zaskočení. Kdyby ale tušili, že do čtrnácti dnů se zasnoubí i můj brácha a na začátku roku i ségra a v roce 2016 budou doma rovnou tři svatby… No, co vám mám povídat, naši jsou prostě mistři.

Svatbu jste měli laděnou do černé barvy. Mě osobně se to hrozně líbí, ale co na to dědečkové a babičky? Ano, černá – ta je naše. Víte, my neumíme dělat věci normálně a běžně. Musíme mít pořád něco jinak. A tak byla druhá barva jasná. Někteří se báli, jak to bude vypadat. Snažili jsme se, aby hlavní barvou zůstala bílá, ale těch černých nápadů bylo tolik…

Výsledek stál za to. Myslím, že babičky to zmákly a líbilo se jim to taky. Vždyť jsme měli tříbarevný dort.

Kdo ti pomáhal vybírat svatební šaty a kde jsi je sehnala? V salonu Bella v Hradci Králové si svatební šaty zapůjčilo spoustu slečen v mém okolí, takže jsem přesně věděla, kam půjdu. Jela jsem tam už v říjnu, abych měla všechno pěkně pod kontrolou. A protože jsem nechtěla žádný šlehačkový dort, volba byla jasná už napoprvé.

Poprvé jsem s sebou měla svou svědkyni Anet a budoucí švagrovou s její svědkyní, takže nás bylo v salonu plno. Stačilo by bouchnout šampáňo a bylo by to jak ve filmu. Jen ne žádná romantika, spíš salvy smíchu. Nakonec jsme v salonu do poslední zkoušky byly asi čtyřikrát, pokaždé kvůli těm samým šatům a vždy s někým jiným. Ženský, no. 🙂

Jaký byl týden před svatbou? V pondělí jsem se vrátila po parádním víkendu z Moravy, kde jsem byla s bandou skvělých žen a začal velký hon za tím, aby bylo všechno dokonalé. Od začátku jsem si ty přípravy hodně užívala. Patřily k celé té svatbě a dala bych si to znova a znova. Měla jsem kolem sebe jen bezva lidi, co mi chtěli pomáhat a byli prostě na svém místě. Když máte kamarádku, která má přípravy svateb prostě v krvi a k tomu sestry a kamarádky, které to (troufám si říct) baví, jde to samo. Jsem po mamce velký organizátor, takže jsem to občas sama sobě dost vyhrotila, ale i tak to mělo být.

Kdo ti popsal boty a co na nich bylo napsáno? Botu a můj dopis dostal Filip v sobotu ráno. Nečekal to. Měl mi tam napsat jakýkoli vzkaz a poslat mi ji s kyticí před obřadem. Když se ke mně dostala, zrovna mě česali. Bylo to tam. Vzkaz, který mě dostal do kolen. Opravdu jsem byla na měkko.

Na jakou píseň jsi přicházela k oltáři? A jaký to byl pocit? Nastupovala jsem na Kánon v D dur od Pachelbela v podání mojí maminky a jejich hudebníků. Je velká hudebnice tělem i duší. Nemohla jsem si s hudebním doprovodem vybrat lépe. Dokáže vymyslet dokonalosti, které vás vezmou za srdce. Můj manžel nastupoval na hymnu fotbalové Sparty v instrumentálu. V kostele. A v jejím podání to bylo naprosto přirozené.

Koukala jsem, že váš padre má skvělý smysl pro humor. Měli jste s ním před svatbou nějaké schůzky, kde jste probírali, jak vše bude probíhat? Ano, náš padre je vtipálek. Překvapil svým kázáním nás všechny. A velmi mile. Nevěřící hosté díky jeho projevu všemu lépe rozuměli a měli z celého obřadu větší zážitek, než čekali. ,,Papírování“ a organizaci v kostele měl na bedrech on. Jsem z věřící rodiny a můj tatík je trvalý jáhen. Samotný svatební obřad tedy vedl on a svatební přípravu jsme po dohodě s P. Stejskalem podstoupili s mými rodiči. No, kdo může říct, že ho oddával taťka a na svatbě mu hrála mamka.

Říkáš si o něčem takhle zpětně, že se vám to fakt povedlo? Jasně. Povedlo se toho spoustu. Nebo spíš všechno. Jsem ráda, že jsme nakonec nesehnali nic na prstýnky a v pátek nás napadlo, že od toho máme svědky. Každý z nich, nečekaně, dostal v předvečer svatby prsten pro toho druhého a musel ho ochraňovat až do kostela. Tam se prsteny světily přímo jim v dlaních. Myslím, že pojem svědek/svědkyně dostal další význam.

Objevil se nějaký moment, kdy jsi fakt panikařila? Ne. Panika nebyla. Možná nervozita. Ale ženich byl nervóznější.

Svatební hostina probíhala u bazénu. Pro co se tam ženich musel potápět? V bazénu skončil svatební dar od mých sourozenců a protože manžel drží kasu, málem jsem mu nestihla ani sundat boty.

Co jsi dala za dárek svým družičkám? Měly radost? Tak zrovna tenhle nápad jsem okoukala u vás na stránkách. Jedna moc krásná nevěsta dávala svým družičkám řetízky a mě se to tak líbilo, že jsem si je musela nechat sehnat taky. Vyrobila jsem jim krabičky a každé napsala poděkování na míru. Všem šesti družičkám, svědkyni, družbě i mé svatební estetičce. Zasloužily by si ale určitě mnohem víc. Udělaly tolik parády.

Kdyby jsi plánovala svatbu znova, udělala bys něco jinak? Ještě víc bych si ji vychutnávala, vysávala každou vteřinu. Tak rychle to uteče. Ale jinak nic. Byla naše a byla taková, jaká měla být. Krásná, veselá, bílá, černá.