Boho svatba fotografky na loveckém zámečku na Trubiskách

Trubiska – toť místo, kam vás dnes tímto rozhovorem s nevěstou Teri společně přeneseme. Úžasné prostory, nápaditá výzdoba, uvolněná atmosféra a nevěsta v klobouku už je jen třešničkou na dortu.

Kdy a kde jste se s manželem seznámili? Byla to ta pověstná láska na první pohled?

Láska na první pohled to nebyla. Chodili jsme spolu do třídy na gymnáziu a 2,5 roku jsme byli jenom kamarádi, než jsme se dali dohromady a další půlrok, než jsme o nás řekli okolí.

Jelikož ty sama jsi svatební fotografka, byl pro tebe výběr fotografa určitě zásadní. Koho jsi vybrala a co pro tebe bylo při výběru nejdůležitější?

Nejdůležitější pro nás bylo portfolio a přístup. Chtěli jsme někoho, kdo má zkušenosti i s jinou svatbou než klasickou a kdo nás bude brát jako kamarády a nejenom klienty.

Protože se běžně nefotím a neumím to, chtěla jsem se cítit v pohodě a nemuset nic řešit. Vybrali jsme Káťu Barvířovou, na svatbě byla super a portrétové focení bylo pohodové.

Domluvili jsme se jenom na 4 hodinách focení, protože jsme si původně mysleli, že to bude úplně stačit, ale zpětně jsem moc ráda, že jsem si vzala i můj foťák a že jsem fotila i po jejím odchodu.

Za prvé by asi bylo zvláštní, kdybych na své vlastní svatbě foťák ani nevytáhla, ale když se teď na ty fotky dívám, tak vím, že kdybych je neměla, tak by mi hodně chyběly.

Nelze se nezeptat, co je to za nádherné místo, kde jste se vzali?

Brali jsme se na loveckém zámečku na Trubiskách. Je to krásné místo uprostřed lesa, kde není elektřina, signál, klasické záchody a voda je přivedená ze studánky.

Svatbu tam ještě nikdo neměl, ale nám se to místo tak moc líbilo, že jsme do toho šli, i když jsme věděli, že si budeme muset úplně všechno zařídit sami a bylo toho nakonec vcelku dost.

Elektřina se vyřešila generátorem, o kterém jsme skoro celou dobu ani nevěděli a záchody jsme vyřešili mobilní toaletou. Jediné, co jsme použili z nábytku ze zámečku, byly nádherné původní židle. Najít hezké stoly, které by nestály neskutečné peníze, bylo těžké a ještě 2 týdny před svatbou jsme neměli jisté, u čeho budeme sedět. Pak nás ale napadlo, že si půjčíme klasické umakartové stoly a na ně dáme namořenou překližkovou desku, které nám přichystal švagr. Ve výsledku to vypadalo přesně tak, jak jsme chtěli a stálo to desetinu toho, co klasické půjčovné.

Kdo ti dělal svatební výzdobu, případně kde jsi ji sháněla?

Jak to všechno bude na místě vypadat, jsem vymyslela já s pomocí manžela. Třeba u ubrusů jsem věděla, že chci, aby byla vidět dřevěná deska stolu, když už jsme v lese. Dlouho jsem hledala nějakou možnost, která by nebyla organza, nebo klasický bílý ubrus a nakonec jsem přišla na gázovinu, kterou jsem nabarvila a bylo to přesně to, co jsme chtěli.

Svícny z lahví jsme dělaly s mojí svědkyní a sestrou den dopředu a světýlka rozvěsil manžel s mým bratrem a jeho svědkem. Květiny jsme natrhali na louce a zahrádkách a všechno to dali dohromady 3 hodiny před obřadem s mojí sestrou a skoro švagrovou. Měli jsme štěstí, že jsme doma našli velké sklenice, do kterých jsme dali svíčky a květiny a všechny malé vázičky a svícny jsme koupili v IKEA za pár korun a jenom je nastříkali bronzovou barvou.

Myslím, že nás všechny ženy okouzlilo, jak nádherná jsi byla. Super šaty doplněné šmrncovním kloboukem, to se v našich českých vodách moc nevidí. Nosíš klobouky běžně? Nebo jak vznikl ten nápad?

Moc děkuju. Od začátku jsem věděla, že nechci závoj a přemýšlela jsem, co bych mohla mít místo něho. Nakonec jsem se rozhodovala mezi kloboukem a velkou květinovou čelenkou a všechno rozhodly až šaty. Klobouk běžně nosím a k lesu a loveckému zámečku se mi hodil víc, než květinová čelenka.

Okolí tomu moc nefandilo a chtělo, abych měla tradiční závoj, ale já si to naštěstí rozmluvit nenechala.

Překvapila mě informace, že jste se vlastně nechali oficiálně oddat již den předem. To bylo nutné?

Brali jsme se ráno na úřadě, protože jinak by nás na Trubiskách musel oddávat starosta obce, pod které Trubiska katastrálně patří. Toho jsme ale neznali a nechtěli jsme riskovat, že by nám řekl, že nás oddá jenom v poledne a v sobotu. Takže pro nás bylo jednodušší podepsat papíry ráno a večer si dát obřad, který bude opravdu náš. Matrikářku nahradil můj bratr, který rozbrečel skoro všechny i sebe a naoko pro ostatní nás oddal starosta obce, odkud pochází manžel a kde jsme to ráno podepsali.

Během svatby tě provázela řada zdravotních problémů, ale stejně jsi to vydržela až do šesti do rána do druhého dne. Jak se ti to podařilo ustát? Klobouk dolů před tebou.

Je pravda, že jsem na tom zdravotně nebyla nejlíp. Ale tím, že jsem svatební fotografka, tak musím umět fungovat za jakýchkoliv okolností a nemělo by to na mně být znát, je to taková moje malá superpower.

Věděla jsem, že svatbu nemůžu přesunout a že mně bude určitě špatně, takže bylo jenom na mně, jestli si tu svatbu zkusím užít, nebo ji prosedím u stolu a já se rozhodla užít si ji i přesto všechno.

Jsem ráda, že někteří hosté doteď netuší, že jsem chvílemi byla na omdlení, nebo že jsem si vyvrtla kotník.

Když se teď řekne slovo svatba, co ti jako první přijde po vaší svatbě na mysli?

Je to perfektní příležitost vytvořit si jeden den podle vás, dostat na jedno místo všechny blízké a protancovat noc. Kdybych mohla dát jednu radu, užijte si i plánování a hlavně ten den. Vykašlete se na to, že by to mělo být perfektní a udělejte si vaši svatbu hlavně podle vás. Pokud nemáte rádi tradice, vykašlete se na tradice. Když nejíte svíčkovou, dejte si třeba rizoto, nebo pokud nechcete ani jednu soutěž, tak ji prostě nemějte. Vždycky se najde někdo, komu se to nebude líbit, i když tam budete mít jenom ty nejbližší. I my tam měli lidi, co se na nás netvářili nadšeně, ale nejdůležitější jste vy a to, aby ten den byl vážně o vás, protože kdy jindy?

Víc fotografií ze svatby Teri:

Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!

---