Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Nechci se vdávat! Aneb vaše důvody ke svatbě

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj holky, možná si budete myslet, že jsem si nevybrala právě vhodný web, ale budu ráda, když se nad mým postojem zamyslíte. Nikdy jsem neměla pocit, že mi svatba, potažmo manželství něco přinese. Ten názor mi zůstal do dnes. Jsem s přítelem už 7 let, evidentně začal pomýšlet na svatbu a na potomky. Rodiče mají také stejný názor, ale mně se do svatby nechce. Jednak mi vadí ten rituál sám, i když jsem jinak poměrně otevřený člověk, představa mě ve svatebních šatech někde na radnici nebo zámku, to je jedno, mi přijde směšná. I ta chvíle, kdy mě otec odvádí a předává mě ženichovi - to mi přijde úplně trapné. A potom ta hostina, kdy příbuzní, které jsem několik let neviděla, sledují, jak jím polívku děravou lžící... No sami víte, jak to na svatbách chodí. Řekněte mi, jaké byly vaše důvody ke svatbě, je tu stejný cynik, jako jsem já? Asi nechci být něčí žena, ale při představě, že bych přítele ztratila, bych možná ustoupila, ale neztratím sama sebe? Napište mi váš názor, budu moc vděčná.
Odpovědět
1
2
3
…
6
Profilova fotka
Přesně tak... - svatba je rituál, je důležitý - ale důležitější je, co znamená, a to je - začátek manželství, a nejdůležitější je pak to manželství, aby fungovalo. Ke svatbě jako takové moc potřeba není, úředně - snad jen rodné listy, občanky, 2 svědci a snoubenci - přijít, podepsat a hotovo. Všechno ostatní je jaksi "navíc", umocňuje to ten riuál, aby si někteří lidé líp ujasnili, co se vlastně děje. A navíc je to pěkná příležitost se sejít s lidma, které máme rádi, ukázat se v pěkných šatech a být středem pozornosti (tak jsem to taky trochu chápala já)... - a příležitost, jak seznámit oboje rodiče. Taky myslím, že pro mladší nevěsty (a ženichy) je to víc důležité, je to pro ně rituál i odtržení se od původní rodiny, ono jinak svatbu chápou 18-letí (20-letí) a jinak jsem to brala např. já ve 34 letech, když už 11 let žiju od rodiny, pro mě to takový "skok" nebyl, když posl. 3 roky jsme s manželem už žili společně... Ale někteří se zároveň i stěhují od rodičů, je to pro ně větší skok, má to větší význam - protože spojují víc změn dohromady. Tj. i stěhování... Já jsem ráda, že svatba byla až poté, co jsme pořešili bydlení, není to takový nápor (psychický) najednou.
Odpovědět
Někdo tady v jiném témazu napsal, že: svatba je divadlo pro lidi. A s tím já plně souhlasím, chci se vdát, zpečetit svoji lásku před Bohem a být s tím koho miluji, ale rozhodně ne za cenu toho, že se budu muset někomu podřizovat v tom jak to bude, kdy to bude atd. Každý má právo zařídit si svatbu podle sebe a je jedno co si o to myslí okolí pokud ty to tak opravdu chceš...takže souhlasím s většinou, prostě je to na tobě!
Odpovědět
Profilova fotka
Frisbee - asi máš k takovému postoji své důvody... Já jsem tvůj pravý opak ;-) Měla jsem nádherné dětství plné rituálů a nádherných zážitků a to mi zůstalo... Miluju vánoce a jejich vůni...miluji oslavy narozenin a vůbec veškeré momenty, které dávají do života štěstí a radost.. proč bych si měla ty momenty odpírat...jak už jsem někde psala - klidně oslavím i Valentýna a slavila bych i Jindřicha nebo Pavlu pokud by to přineslo "hezko" v životě.. Nechci ale - aby to v kontextu se svatbou vyznělo banálně! S mým mužem jsme spolu byli 6 let a byl to nádherný krok... asi bych nemohla být s mužem, který by se na manželství se mnou díval jako na kus papíru nebo jako na něco co vůbec nemusí mít... je to spojení, svazek a ten svatební den? Bože, tak si jen v džínách řeknete ano, a nebo budeš mít šaty jaké chceš a hosty jaké chceš a když sakra nechceš, tak se nevdávejte a hotovson ;-) 8-)
Odpovědět
mes...máš pravdu..moje matka si vzala tyrana,který se na Vánoce bavil tím,že se ji snažil vyštvat od stolu a já žila od 13 let u babičky,která věčně nebyla doma,takže se od těch 13 let starám sama o sebe. Narozeniny pro mě byly povinnost radostně přát nevlastnímu tatíčkovi...opravdu nechci vzpomínat...a moje matka si za ty roky nevzpomene,že mám narozeniny já,nebo moje dcera. Jasně,že to úzkém rodinném kruhu slavíme,ale jenom sami se sebou.První svatbu mi moje matka totálně zničila svojí hysterickou povahou. První manželství mi dopadlo špatně-psychoterorem,takže jsem se opravdu do dalšího sňatku nehrnula.Další věc je ta,že jsem napsala,že můj druhý muž je ze staré školy,tudíž chtěl,abychom byli manželé,akorát těžce snášíme ty oficiality. Jenom jsem tady zalitovala,že jsme se brali v té době,kdy ten obřad nešel udělat neformálně venku v přírodě,aby jsme si to oba dva užili....nás ten strnulý projev oddávajícího,který nás,dva ostřílené pardály poučoval o toleranci spíš šokoval,než by jsme na něj vzpomínali jako na něco krásného. Tak jsem to myslela,je to bohužel následek toho,co jsem zažila jako dítě a zasahuje mi to do života doteď ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Frisbee....páni....když čtu tvá slova, tak mi nezbývá než děkovat za své rodiče a život... ale věřím, že ty už jsi také šťastná... A škoda, že sis nemohla svatbu udělat podle svých představ... Celkově si myslím, že prostě každá z nás je nakonec co se i svateb týče, utvářena tím, v čem jsme dosud žily a jak...já díky tomu toužila být za princeznu...jiná se vdávat ve dvou jen se svědky a další se vůbec nevdat... a v tom je krása života a svobody, ne? Moci udělat co jen my chceme ;-)
Odpovědět
mes..tak to beru ;-) ;-) :-) :-)
Odpovědět
Vanulak: taky jsem na to měla podobný názor a to že jsme se nakonec vzali, bylo v podstatě zbytečné. Byli jsme spolu 13let a věděla jsem, že se vdávat nechci a že si HO brát nechci. Pořád jsem nevěděla, jestli je to ten pravý. Ano, ani po 13 letech. Ale měla jsem ho ráda, a nedokázala jsem si to po takové době představit jinak. Tak jsem to prostě neřešili. ;-) Byla jsem asi taky zbabělec. Nakonec se to ve mě zlomilo a já si svatbu rozmyslela. Teď jsem spokojená, mám konečně klid, i když přišly třeba 4měs. po svatbě úvahy, jestli to nebylo zbytečné. Jasně že vlastně bylo, nic se nezměnilo, stálo to trochu peněz, ale byl to zas krok kupředu a pomyslné uzavření dosavadního chození. Vše je na Tobě, pokud by ses ke svatbě rozhodla, nemusíš mít okázalou svatbu, není podmínkou rozbíjet talíř a jíst společně polévku. Příbuzní Tě určitě mají rádi a pochopí, že to chceš tak a tak. Je to Tvoje svatba a ne jejich... Třeba se trápíš změnou příjmení? To třeba pro mě bylo absolutně nejhorší. Ale pomalu a jistě si zvykám, ale můžeš si svoje nechat stejně jako mít obě.
Odpovědět
Díky, jsem ráda, že nejsem sama :-) Máte zajímavé postoje a životní příběhy. Všimly jste si, jak se v historii změnil význam svatby a manželství? Více než před sto lety to byla spíše ekonomická smlouva, která určovala tu základní jednotku rodinu a role byly jasně rozdělené. Dneska stojí na začátku manželství svobodné rozhodnutí dvou lidí, kteří k sobě chovají milostný cit. Zajímavý je argument s posunutím vztahu někam dál. Viděla jsem kolem sebe mnoho vztahů, které skončily na přechození. Jiný důvod tam většinou nebyl, nebo to bylo kvůli tomu, že se jeden z partnerů znovu zamiloval. Ohledně manželství: Možná, že tím spojením rodin vznikne i pro partnery větší zázemí, protože se oficialně dostanete do rodiny svého partnera a přinejmenším ta širší rodina musí přehodnotit vztah k vám. Už nejste holka, se kterou jejich syn chodí, případně žije, ale jste jeho oficiální partner. Ještě by mě zajímalo, jestli vnímáte ve svém okolí jako větší prestiž, když oznámíte, že jste paní? Nemáte pocit, že to stále funguje? Několikrát se mi v poslední době stalo, že jsem přišla třeba na úřad nebo do banky a ptali se mě, jestli jsem slečna, nebo paní. Jakoby podle nich znamenalo víc, kdybych byla paní. Mně bylo nedávno třicet a musím říct, žiju v Praze, že jsem obklopena lidmi, kteří sezdaní nejsou. Ale moji rodiče a rodiče mého partnera žijí na vesnici a tam jsou holky v mém věku dávno pod čepcem. Víte někdy po kafi s mojí mámou si připadám, že bych potřebovala letenku na konec jiné galaxie, prostě mě dokáže úlně rozložit. Já jsem totiž spokojená s mým způsobem života, samozřejmě se pořád snažím o nové věci apod., ale někdy po rozhovoru s ní si připadám jako největší looser. Snažím se na jednu stranu dělat to, co mě baví (tak mě přeci i vychovali, ale na druhou stranu mi to koleduje s obrazem, jakou by mě rodiče chtěli mít...Ale vztah dcera-matka by patřil do jiného auditka :-) Teď jsem to ze sebe vysypala na přeskáčku, tak se omlouvám.
Odpovědět
Vanulak: Já ještě nejsem paní (až za měsíc a něco), ale znamená to pro mě dost. Mám krásné dívčí příjmení a když mě někdo osloví : Slečno S.........ová :-) , zní to moc hezky. Nicméně jako vdaná paní se budu cítit určitě líp - je to pro mě takový pocit jistoty. Ten už mám samozřejmě teď, protože mám už 4 roky stálého partnera, který při mě stojí, ale něco na tom "titulu" vdané paní vidím. Je mi milejší oslovení Paní H.......ová než slečno magistro :-D Jinak jsem z vesnice z jižní Moravy a jsem obklopena single kamarádkami, ne však nesezdanými páry. Funguje to tady tak, že pokud spolu dva lidi chodí, tak se časem sestěhují a vezmou nebo v opačném pořadí vezmou a sestěhují, ale vždy před dětmi. Lidi se tady prostě pořád berou a to v nějakým rozumným intervalu (1rok - 5 let chození), ale dýl ne. Prolítla jsem si v hlavě celou naši vesnici a kamarády ze ZŠ a SŠ a VŠ a opravdu je zde jen jedna jednodušší slečna, co má dítě neplánovaně a za svobodna. Jinak se všichni berou, nebo svatbu plánují. Kupodivu moje spolužačky z VŠ (studuji malý obor Filologii italštiny a němčiny) se vdaly během studia všechny kromě jedné a ta to taky brzy plánuje. Takže tak - toť malý sociologický průzkum mého okolí ;-) Taky se vdávám na VŠ, po svatbě mě čeká ještě rok studia, je mi 23.
Odpovědět
Profilova fotka
vanul - já Tě plně chápu, taky to tak mám, kolem sebe mám jak nesesdané páry a některé i s dětma, tak sesdané a pár single kamarádů - u nás se to vůbec tak nebere, at´ si každej dělá co chce pokud s tim neohrožuje a neobtěžuje ostatní a ostatní do toho nemaj co kecat ;-) Ale já prostě cítím, že jak bysme se letos nebo max.příští rok nevzali, tak se asi prostě rozejdeme, protože by mi kousek skládečky chyběl - i když to nepovažuju za nejkrásnější den v životě ani za nějakej kdovíjakej závazek - protože když se mnou nebude chtít bejt tak mu v tom nic nezabrání a už vůbec ne to, že někde na úřadě něco podepsal :-D jinak v tom oslovení rozdíl necítím, vůbec to tak nevnímám, spíš naopak - dlouho mi každej říká mladá paní (mám 5 letýho kluka) a zrovna včera když mi číšnice řekla v hospodě slečno, tak mě to spíš potěšilo, že nevypadám věkem na paní :-D
Odpovědět
Brumdi: Naprosto ale souhlasím, že pokud je v tom vztahu vše o.k., tak to jde i bez papíru, pokud tam něco nehraje, tak je papír tak jak tak na houby :-) S tím oslovením "paní" je to spíš o pocitové stránce, až mi bude ke čtyřicítce, tak mě slečna asi taky potěší. Zatím mě těší být mladá (a ještě snad relativně pěkná :-D ) manželka. Navíc tohle oslovování slečno/paní zákonitě musí během několika let zkrachovat. Z mých 9 nejbližších kamarádek (ve věku od 24 do 30 let) je jich 6 single :-( a není to tak, že bych si za přítelkyně volila holky bez chlapa. Znám většinu už od malička a právě to, že mám snoubence mě od nich momentálně dost vzdaluju a pokud by měl blbej číšník při placení říkat všem s úšklebkem slečno a mě podle prstýnku říkat paní, asi by mi z toho jeblo :-p . Prostě tvrdím, že to do pár let naprosto vymizí a všechny budem od 15 let paní. V Německu, Rakousku a Itálii už to tak dávno funguje 8-)
Odpovědět
Profilova fotka
allegria - přesně tak, shrnula si to jednou větou a já tu vypisuju půlku stránky :-D s tim oslovenim souhlas, akorát je fakt že spoursta lidí prostě neví, tak řeknou třeba slečno a doufaj že se paní neurazí :-D ono i dřív když třeba byly staré panny a ještě v 80-ti jim někdo řekne slečno fakt vypadá blbě :-p (a to sem zažila - teta mé kamarádky, dnes již nežije, ale nikdy se nevdala ani s nikým nežila, jelikož její snoubenec zemřel ve válce a opravdu jí pár lidí ještě ve vysokém věku říkalo slečno :-p)
Odpovědět
Článek se načítá
P.s. S tím už jsem se taky právě setkala. Zapšklá číšnice v drahé restauraci nás striktně rozdělovala podle prstýnku. Dvěma vdaným spolužačkám říkala paní a nám dvěma zbylým, zatím neprovdaným říkala s důrazným akcentem SLEČNO (znělo to asi jako "kravko" :-D ). Měla jsem pocit, že jsem se ocitla někde v době normalizace na kádrováku :-D . Neodpovídala tomu jen cena na účtu :-D Nevím, jestli jste si toho všimly taky, ale zdá se mi, že v tomhle jsou šílený rozdíly... Jedné pětadvacítce řekneš slečno a ona se urazí a tváří se, že ji člověk ztrapnil. Druhé pětatřicítce řekneš paní a ona tě asertivně opraví, že je slečna... :-N Proto jsem velkej příznivce toho, aby se to smázlo a hotovo. Stejně ani ty trendy nechápu, nevidím a netuším, jak se to bude dál ubírat... V současné době na jednu stranu vidím ve svém okolí spoustu mladých nevěst, v novinách čtu, jak se lidi neberou a ani brát nebudou... =-) Pak jsem ještě obklopena single kamarádkami, co říkají, že jsou naprosto spokojený, což není úplně pravda (tam blbá zas nejsem), ale nehodlají z nároků slevit a opouští skvělé kluky kvůli chlupům v nose (to fakt jedna kočka udělala :-p ). Takže jasný trend v nedohlednu a proto pryč s rozdělením na paní a slečny :-D
Odpovědět
Profilova fotka
aleg - naprostej souhlas, taky mi to příde ujetý, silně mi to připomělo jednu číšnici, co nám v našich 20 ti nechtěla dát pivo a že jen až po tom co jí ukážeme občanku a když jsme jí ukázali, tak se ani neomluvila :-p
Odpovědět
Profilova fotka
uf, tak jsem to víceméně dočetla :-) my se bereme po 10 letech, po dvou dětech, z tradiční svatby se nám oběma zvedá žaludek, takže budeme mít malou svatbu jen pro rodinu a nejbližší přátele. žádný zvyky nebudeme dodržovat, žádnej podvazek, žádný střepy a podobný hovadiny. z pózování fotografovi se nám dělá zle. šaty budu mít krátký atd. proč se bereme? hlavně kvůli dětem. po svatbě jsem nikdy netoužila, ale nechceme, aby v tom měl holky zmatek. nejhezčí den mýho života to rozhodně nebude. ty už mám částečně za sebou - seznámení s mužem, porod první dcery, porod druhý dcery... a myslím, že mě ještě plno hezkých chvil čeká - až půjdou holky do školy, až budu mít vnoučata. nějakej obřad je proti tomu ubohost. no a co se týče respektu - ano, tohle je druhej důvod, proč se chci vdát - jako na svobodnou matku na mě koukaj lidi s despektem. někdy mam sílu to snášet, ale někdy ne... jsem asi srab a slaboch, ale je to tak. a poslední - jsem si jistá, že nějakej papír na naší lásce nic nezmění. a výročí určitě slavit nebudeme ;-)
Odpovědět
Michvon: Tož mě je 23, děti nemám a ze svatby se mi taky zvedá kufr. Nejradši bysme to oba odpískali :-p Já se těším na to, až budeme manželé, nic víc. Pro nás něco znamená ten obřad - máme ho v kostele a věříme, že to nějakej význam má. Ty sračky okolo nehodlám komentovat - každýmu se něco nelíbí, všichni by všechno udělali líp a korunu tomu nasazuje moje zapšklá, rozežraná a zakomplexovaná sestra (nebyla taková, ale vzala si zachcivýho psychopata a parazita), která nám šlape za krk a ještě vyhrožuje, že nám na svatbu milostivě nepřijde a nepustí ani děti, páč ví, že z toho by byli nešťastní naši rodiče... atd... Je to akce k blití, nenávidíme focení, nechci podvazek ani panenku na auto ani děravou lžíci a rozbitej talíř. Můj sen, je svatba v 10 ti lidech v lese. Tohle je ale nevýhoda toho, když se berou dva mladí lidi - rodiče prostě odrbat nemůžem. Budem ještě potřebovat jejich podporu (zajistili nám bydlení). Kdyby nám bylo 30 a měli jsme prachy, tak den předem pozvem na obřad a posezení pár lidí a zdar :-p . Chceme být spolu, chceme být manželé, chceme se vzít. Myslím, že to nakonec dobře dopadne a svatbu si i užijem, ale ty přípravy jsou k zblití, resp. lidi, co se do všeho pletou a všechno děsně řeší... ]-( ]-( ]-(
Odpovědět
Profilova fotka
Allegria - můžu tě uklidnit, že rodiče neodrbeš, ani kdyby vám bylo 30 a měli jste prachy...nebo aspoň asi jak které rodiče...mně 30 brzy bude, drahému je 26, dávno bydlíme sami, a stejně se nám do toho rodiče montují, převážně ti jeho. Pocházíme z východní Moravy, oni navíc z takové malé vesničky, a tam se prostě hraje na to, že co by tomu řekli lidi, a hlavně - takhle se to dělá a takhle se to nedělá...Nervy už mám z toho totálně v háji, ale nenadělám nic :-| Jasně, mohli jsme si to všechno sami připravit, zaplatit, pozvat jen nejužší rodinu a pak udělat večer grilovačku - a hlavně říct jim to tak max. měsíc dopředu...jenže už vidím, jak by to dopadlo - byli by z toho hotoví, odvaření, nepochopili by to, nebavili by se s náma...jednak to nemám zapotřebí, a jednak - hodně nám pomohli, když jsme se stěhovali, tak jsme jim chtěli vyjít vstříc...jen jsem netušila, kam až to zajde...měla jsem dokonce i chuť celou svatbu zrušit...navíc nevím, jestli už pracují nervy nám všem, ale drahý je neobyčejně protivný, jak teda na své rodiče, tak i na mě...takže si říkám (abych se vrátila k tématu) - že jsem se měla držet toho, co jsem odjakživa tvrdila - totiž že se nechci vdávat...
Odpovědět
Profilova fotka
allegria, nám je 33 a 35, ale rodiče ani tak nemůžeme vynechat... asi je menší zlo je tam mít než ne. ale denně si říkáme, že jsme to měli udělat jen se svědkama :-(
Odpovědět
Luci: Asi máš pravdu. S penízkama na tom nejsme zle. Oba pracujem tak nějak na půl úvazku, při studiu, ale máme dobře placenou práci. Navíc nastávající manžel už studia končí a jde pracovat na celej úvazek. Vše kolem svatby si platíme sami, jen hostinu platí rodiče - a to mi přijde fair, páč těch 45 nazvanejch hostů je jejich práce, já bych se spokojila s deseti nejbližšími - a stejně nám do toho kecají. A je fakt, že kdybysme to řekli den předem, udělali by nám peklo a byli by děsně uražení... Takže vyderžať, za měsíc a něco je svatba a pak je hodně dlouho nechci vidět, aby si moje nervy odpočinuly :-D
Odpovědět
Profilova fotka
lucie - jo máme top podobně, můj muž by to nejradši udělal jen se svědkama, já o to nechci připravit rodiče protože vim, jak se táta vždy těšil až mne povede k oltáři - takže bude kompromis, obřad a asi jen oběd s rodiči a pak grilovačka pro pár kamarádů nebo po obřadě jen odpolední raut pro všechny asi i s nějakou tou hudbou. No pravda je že se začínáme kvůli tomu hádat, jelikož nejhorší jsou ty přípravy a jsme na sebe hnusný oba dva, jelikož každej si to představuje jinak - mám sto chutí to zas zrušit, ale neudělám to, protože pak už by z toho asi nic nebylo a přiznám se asi by mi to ted´ už chybělo :-D
Odpovědět
Profilova fotka
allegria: Při přípravě svatby se na nikoho neohlížejte a uděljte si to s ženichem jak chcete vy ;-) Je to vaše svatba, ne svatba vašich rodičů či jiných příbuzných ]-( Hlavní je, aby měli stejnou představu o svatbě ženich a nevěsta a ostatní si můžou trhnout nohou, když se jim něco nelíbí ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
allegria: Jen poznámka k tomu oslovení "slečno magistro". Správně se toto vůbec nepoužívá. Pokud Tě někdo oslovuje titulem, měl by říct "paní magistro" a to i tehdy, pokud nejsi provdaná. Akademické tituly mají jiná pravidla. Nebo jste někdo na promoci slyšel promotora vyvolávat: "slečna magistra Novákováů? :-) Mam takovou malou příhodu. Před pár lety jsem pracovala na projektech na norské fondy a připravovala jsem projekt pro brněnskou židovskou obec. Jednala jsem s jejich správce, pánem v důchodovém věku, který mě jinak než "paní" neoslovoval. Já tenkrát samozřejmě vdaná nebyla, ani jsem svého muže neznala. Vysvětloval mi to tak, že je podle něj neslušné jakékoliv ženě nad 18 říkat slečno, že "paní" je více důstojné a má větší váhu. Moc se mi to líbilo. Moudrý pán, od kterého jsem se hodně naučila :-)
Odpovědět
Profilova fotka
brum - no to byla právě jen ta moje představa - obřad venku, na oběd jen nejbližší rodina a večer grilovačka s rodinou a přáteli...jenže nakonec obřad bude v kostele (to mi nevadí), oběd asi 35 lidí, večeře ještě asi dalších 15, v sálku...jako nic z toho mi nějak zvlášť nevadí, ale spíš mě čílí ten přístup rodičů - takhle se to nedělá, takhle se to dělá - ježiš, ty se budeš ženit v uniformě, proboha proč??!! A tak dál...Jak říkám, mohla bych se na všechny vyprdnout a udělat to podle sebe, ale zase nechci kvůli jednomu dni ničit rodinné vztahy, které jsou jinak dobré a přátelské... Nunacek - to je právě to co říkám - jasně že by to šlo udělat podle sebe a ostatní ať si trhnou - ale tak jednoduché to zase není, prostě přesně jak napsala allegria - rodiče odrbat nemůžem - to bylo trefné...
Odpovědět
Profilova fotka
luciena: Já to vidim jinak ;-) Rozumní rodiče pochopí, proč chcete svatbu takovou a takovou a ne jinou ;-) My jsme si taky udělali svatbu podle svých představ a rodiče jsme přitom neodrbali, jak píšete (i když to slovo se mi nelíbí, protože podle mě není vhodně použité). Vždycky se dá najít řešení.
Odpovědět
Profilova fotka
Nás nenapadlo vynechat rodiče, ani bych to nechtěla, vždycky jsem plánovala, že rodiče, sourozenci na svatbě budou, to bych neudělala ani sobě ani jim, abysme je nepozvali... - ale je fakt, že nám ani jedni rodiče do organizace svatby nekecali, nebo ne moc (tchýně si na posl. chvíli prosadila 2 tety na obřad a jednu na hostinu, to jsem neřešila)... v podstatě jsme svatbu zařídili sami, přestože peníze jsme od rodičů dostali. Nebyla ale drahá, měli jsme malou svatbu, jen nejbl. rodinu (tj. 14 lidí na hostinu a fotograf k tomu). Naopak bych možná byla potěšená, kdyby se rodiče (oboje) víc na svatbě chtěli podílet - ne penězi, ale účastí, plánováním atd. - ale ani jedni se do toho nehrnuli, moji mamku jsem trošku zaúkolovala, ale jen drobnostma... - ušít polštářek pod prstýnky, podvazek atd., obě přivezly cukroví... - ale v podstatě všechno bylo podle nás. Možná mám štěstí, že si neříkám - že jsem to neudělala jinak - myslím, že tak jak to bylo, to bylo dobře...
Odpovědět
Profilova fotka
luciena - no já taky chtěla venku, na toho 31 to tak bylo naplánovaný, jenže je dost ošidný letos na počasí a navíc to na 31 nestíháme, hlavně s prstýnkama - tak snad to vyjde na 19.9.na hradě, ale i tak - ona bohatě stačí nejbližší rodina a hned je to 20 lidí :-D
Odpovědět
Profilova fotka
martinka3: Já mám to samé štěstí jako ty, taky si neříkám, že jsem to neudělala jinak, protože tak, jak to bylo, to bylo výborně x-) ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
jessika - pán je velmi rozumný a takto by to mělo být ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Tak jsem to docetla sem a zkusim popsat svoje "duvody" ke svatbe. My jsme se brali po 3letem vztahu a opravdu jen a jen proto ze jsme svatbu chteli oba. PRitel me pozadal o ruku, ja rekla ano, pul roku se planovalo a uz je to fuc :) Jake byly duvody: laska,- nechci rikat ze potrebujï k lasce papir, chtela jsem ale abychom my dva byli rodina - meli stejne jmeno, byli manzele a patrili k sobe. JEdnim z dalsich duvodu bylo moje uvedomeni si ze pokud jsme jen pritel a pritelkyne "nic si uredne nejsme"- toto mi vylozene rekla jedna "moc mila" pani na urade. Kdyz pritel byl na jipce v nemocnici nekolik tydnu nejdrive me za nim vubec nepustili a nechteli mi ani rict jak probehla operace a tak - i presto ze v dotazniku meli kontakty na me, zili jsme spolu atd. Dlasi veci jsou take to, ze v budoucnu bychom chteli miminko, predstava ze by dite nevyrustalo v rodine jako takove se nam moc nelibila ackoli je to samozrejme kazdeho vec a u jinych to neodsuzuji. U kazdeho je to jinak ale my jsme chteli si ten svatebni den doprat, uzit a prozit si ho s velkou rodinou a prateli, protoze prave tyto lidi jsou v nasem zivote nejvestim bohatstvim. Ted kdyz sjme par tydnu manzele uz ted vime ze nam to hodne dalo, vic jsme si bliz (ti co to prozili pochopi :)) a ten zazitek je pro nas i pro nase blizke opravdu na cely zivot.
Odpovědět
Profilova fotka
Ještě můj osobní názor na frázi: "k lásce nepotřebuju papír". Občas mi připadá, že je to jediný argument, na který se odpůrci sňatků odvolávají. Sakra, vymyslete si něco jiného! ;-) ;-) ;-)
Odpovědět
1
2
3
…
6
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?