Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Nechci se vdávat! Aneb vaše důvody ke svatbě

Ahoj holky, možná si budete myslet, že jsem si nevybrala právě vhodný web, ale budu ráda, když se nad mým postojem zamyslíte. Nikdy jsem neměla pocit, že mi svatba, potažmo manželství něco přinese. Ten názor mi zůstal do dnes. Jsem s přítelem už 7 let, evidentně začal pomýšlet na svatbu a na potomky. Rodiče mají také stejný názor, ale mně se do svatby nechce. Jednak mi vadí ten rituál sám, i když jsem jinak poměrně otevřený člověk, představa mě ve svatebních šatech někde na radnici nebo zámku, to je jedno, mi přijde směšná. I ta chvíle, kdy mě otec odvádí a předává mě ženichovi - to mi přijde úplně trapné. A potom ta hostina, kdy příbuzní, které jsem několik let neviděla, sledují, jak jím polívku děravou lžící... No sami víte, jak to na svatbách chodí. Řekněte mi, jaké byly vaše důvody ke svatbě, je tu stejný cynik, jako jsem já? Asi nechci být něčí žena, ale při představě, že bych přítele ztratila, bych možná ustoupila, ale neztratím sama sebe? Napište mi váš názor, budu moc vděčná.
Odpovědět
1
2
…
6
Profilova fotka
Ahoj. Ty obřady a věci kolem, které popisuješ: šaty a radnice nebo zámek, milion příbuzných a polévka děravou lžící... nic z toho přece nemusíš na svatbě mít. Jde spíš asi o to vědět, že chceš být něčí žena a pak už se to dá udělat jakkoliv a podle vašich představ. Svatbou neztratíš sama sebe, budeš to pořád ty a tvoje zájmy, sny, tvůj život. Nevím, musíš sama vědět, jak to cítíš a co pro tebe znamená sňatek jako takový.. spojit svůj život s životem druhého.
Odpovědět
Ahoj :-) , rozhodně si z toho nic nedělej, tvoje důvody celkem chápu - taky jsem cynik a nenávidím křečovité debilní rituálky, veselice z lidma, který nemusím, nebo jsem je sto let neviděla, ale jsou to přece naše tetinky!!! :-D Pro mě osobně je sice svatba (jako ten akt samotný) hrozně důležitá, ale ze zcela jiných důvodů, než jsou šatičky a dortíčky. Být tebou, udělám malinkou rodinnou svatbu někde v přírodě nebo na jiném netradičním místě, jen s těmi nejbližšími a zvyky a podobný blbosti prostě odmítnu a zdar ;-) Moji přátelé to před několika lety zase udělali tak, že si dali super romantickou večeři, zajeli večer na krásné místo v přírodě (tábořiště s křížem na kopci) a tam si vyměnili slib... sami dva, neoficiálně. Dnes už mají mimi, žijí jako manželé, všichni je tak berou a i oni sami to tak berou - prostě nejsme jen nevázaní milenci - dali jsme si slib a ten musíme dodržet... a obešlo se to bez rozbitejch talířů a debilních keců tetinek ]-( Je to o vašem přístupu k věci. Jestliže je tvůj partner spolelivý a čestný muž a rozhodnete se společně a zodpovědně pro společný život a děti, tak svatbu nepotřebuješ. Pokud takový není, svatba stejně nepomůže. A moje důvody ke svatbě? Miluji ho a jsem si jistá, že je to ten pravý. Svatbu berem jako svátost. Nechci být nečí přítelkyně, ale manželka. Děti a společné příjmení. Rodina (moje, jeho). A milion dalších důvodů... To vše co k němu cítím se ale naprosto nevylučuje ani s životem bez svatby nebo se svatbou s deseti nejbližšími doma na zahradě... Držím palce :-)
Odpovědět
Profilova fotka
vanulak: To musíš sama vědět a cítit, jestli je tvůj přítel ten pravý a chceš se stát jeho ženou a ne být pořád jen přítelkyně. A pokud dospěješ ke 100% rozhodnutí, že si ho chceš vzít, tak nikde není psáno, že musíte mít klasickou svatbu s tetičkama a sestřenicema přes desáté koleno, které jsi pět let neviděla a nemáš si s nima co říct. Stačí jít na úřad, podepsat se a je to ;-) Nebo jak psaly už holky, tak nějakou malou svatbičku v přírodě nebo klidně i doma, když vás tam někdo přijde oddat ;-) Já klasické svatby taky nemusím, ale vždycky je řešení, jak se vzít "neklasicky" ;-) A svatbou nic ze sama sebe neztratíš, naopak, pokud je to ten pravý, tak jen a jen získáš ;-)
Odpovědět
ono je rozdil jestli nechce svatbu jakozto ten obrad, nebo jestli se ti prici jen myslenka kycovite oslavy s tetickama...pokud je to jen o tom ze nesnasis takovy ty klasicky svatebni zvyky a tak tak si to proste udelejte po svem napr.obrad nekde v prirode s par kamaradama a nejblizsi rodinou a oslavu udelejte napr.jako nejakou party na zahrade s grilovanim nebo tak ;-) .... ale jestli nechces absolvovat obrad tak se proste nevdavej no nebudes prvni ani posledni ;-) akorat se s tim musi smirit i pritel...
Odpovědět
Vanulak, mela jsem to hodne stejne, nemela jsem zadnou touhu byt vdana a uz vubec me nelakaly ty divci sny o tom byt jeden den princezna. Ale pote, co jsme se s predchozim pritelem po 7 letech rozesli, vlastne bez duvodu a potkala jsem sveho soucasneho manzela, kteremu se stalo totez po 9 letech, jsme usoudili, ze asi ma nejaky smysl se ve vztahu posouvat a jednim z techto dalsi kroku je i manzelstvi. Takze muj posun byl v tom, ze ano, chci byt vdana, ale ke svatbe jsem mela porad stejny odpor, prislo mi to strasne trapne. Takze jsem s pritelem trochu zapasila za to, at si udelame obrad jen ve 4, al eon nechtel, potreboval tam svou rodinu. Nakonec jsme tedy zvolili "kompromis", jen nejblizsi rodina a zadne okazalosti - brali jsme se v penzionu, kde byla i hostina a kde mohli vsichni potom i prespat. Spoustu zvyku jsem zrusila, protoze mi stale pripadaji trapne (zavoj, obrovske saty, kytice, podvazek, jist jednou lzickou, zametat strepy, pozovat na foceni atd...) A pritel dokonce i zkousnul, ze jsem si chtela nechat sve prijmeni. Musim rict, ze jsem asi taky cynicka, protoze jsem v zadnem pripade nemela takove povznasejici pocity, jako tady holky mely, ze je to nejkrasnejsi den jejich zivota atd. Zaver - popremyslej a bud k sobe uprimna, proc nechces svatbu a pokud by jsi se rozhodla, ze prece jenom ano, je na tobe, jakou svatbu si udelas, kasli na tradice a "co si pomysli lide"
Odpovědět
Profilova fotka
Vanulak, přikláním se k holkám. Záleží jen na tobě. Můžeš si ten den udělat jak jen chceš. Můžete odjet do zahraničí a vzít se tam, bez lidí, bez všech. Jedna nevěsta odsud se vdávala tak, že odjeli pryč, tam odchytli 2 lidi jako svědky a bylo. A tady to můžete jen oznámit. Každá si udělá svatbu po svém a to že nechceš různy zbytečny prkotinky je jen a jen tvoje věc. Já je sice mít budu, ale protože chci :-D a když ty nechceš, tak to udělej po svém. Ale pokud se ti příčí i obřad nebo to, že budeš něčí manželka, tak já bych do toho asi nešla. Mně se to přímo líbí. Musíš se sama rozmyslet. My osobně se bereme pro to, že chceme(což už se v dnešní době nenosí).
Odpovědět
Profilova fotka
vanulak - já to mám podobně, taky sem nikdy nesnila o tom jak budu princezna a kdoví co všechno, mám spolehlivýho chlapa, kterej mě miluje a udělal by pro rodinu cokoli - jsme spolu 10 let a máme 5 ti letýho kluka - nikdy sem neřešila to že sme se ještě nevzali - koneckonců znám lidi co jsou po 2 letech rozvedený a pak ty co jsou spolu celej život bez svatby (třeba moje rodiče už skoro 40 let) Ale poslední rok mi začlo něco chybět, jsme spolu dost dlouho a prostě sme chtěli ten vztah zas někam šoupnout, tak sme si řekli že by bylo třeba na čase se vzít. Chtěli sme na naše 10.výročí, jenže se nám všechno sype a nic nejde tak jak má včetně toho, že nemůžu sehnat práci. Tak sme to šoupli na září na hrad, ale celý mi to příde divný, nedovedu si sama sebe tam představit a už ted´mám strach že jediný co z toho bude, že to bude trapný - na jednu stranu bych to nejradši udělala jen se svědkama, na druhou nechci vynechat nejbližší rodinu a ráda bych i pár kamarádu - no a ten můj když vidí co s tim je za práci, tak by se na to nejradši vykašlal úplně, protože on to k životu nepotřebuje :-), ale zas vidí, že mě na tom záleží, takže to dělá vpodstatě njen kvůli mě - takže výsledek, občas mám pocit že ho do toho nutim a to nechci a jo možná se letos konečně vdám, ale už aby to bylo za náma :-D :-D :-D
Odpovědět
Ahoj,já se taky přidám,s mým manželem jsme oba silné osobnosti a máme odpor k oficialitám,autoritám a násilnému setkávání s lidma,se kterými si nemáme co říct...rodinné oslavy,svatby atd. Můj muž tvrdí,že to je jako s kamarádama z vojny...za normálních okolnosti by s takovými typy ani nepromluvil. Jsem vdaná už 17 let,dva roky jsme spolu předtím bydleli a oba jsme už měli jedno manželství za sebou. Já ten papír k životu nepotřebovala,oba víme,že spolu zůstaneme do konce,držíme spolu a každý máme za sebou těžký život. Můj muž je ale ze staré školy,chtěl,abych byla jeho manželkou,aby měl pocit závazku a aby měl jistotu,že mi tchýně něco neprovede,kdyby se mu něco stalo..pracoval často v cizině. Moji první svatba byla příšerná...kvůli mé rodině,takže jsem do té druhé šla s obavami.Naštěstí byla malá...my dva,moje matka,tchýně,moje kamarádka a kolega mého muže s manželkou jako svědci. Smáli jsme se celý obřad,můj muž má suchý humor,takže když uviděl před oddávajím na koberci loužičku,prohlásil,že si tam nějaká blažená nevěsta ucvrkla...a už to nešlo zastavit...v podstatě jsme oba byli rádi,že máme ty oficiality za sebou.Dokonce nemáme ani prstýnky. Oběd byl doma,poseděli jsme a večer jsme šli s kamarádama do taneční vinárny,ohromně jsme se bavili. Můj muž je ode mě podstatně starší,vím,že nám začíná ta horší část života,ale vím,že se neopustíme,že i když spolu bojujeme celý život,vždycky se navzájem v krizových situacích podržíme. Takže resumé je to...opravdu nepotřebuju mít na partnera papír,nic mi to nezaručí a je opravdu na každé dvojici,jak si uspořádá život,jestli svatba ano nebo ne a hlavně jak ta svatba má vypadat.Jste dospělí lidé,rodina váš názor musí nějakým způsobem přijmout...i když sama vím,že je to někdy hodně těžké. Vanulák...já ten obřad podstoupila fakt jenom kvůli mému muži,kdyby se to potvrzení dalo získat jinak,tak tam ani jeden nejsme :-),formality nás ničí hodně. :-)
Odpovědět
Tyhle pocity se mnou taky cloumaly před svatbou a po dvou letech jsem zjistila, že podvědomí dobře vědělo, že se "něco" děje...Takže tomu rozumím... Když fotím svatby, musím se smát, protože každý chce mít "dokonalou" svatbu a to zákulisí...nezúčastněný člověk, to opravdu ukazuje, že je to "fraška"...pokud spolu dva lidi mají být, nepotřebují k tomu papír nebo prstýnek. Pokud se někdy budu ještě vdávat, tak chci pohodlné letní šaty ke kolenům, svatbu v září, pod širým nebem, s rodiči a svědky a potom velkou grilovačku s lidma, které mám ráda a se kterýma se stýkám :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Kdybych měla mít svatbu třeba se 40ti nebo 80ti lidma a všema těma zvykama a hrama apod., tak to se radši snad ani nevdám! Na to fakt nemám povahu na takovýhle divadlo :-N Naštěstí jsme s manželem měli na svatbu stejný názor, takže jen se svědky a natajno x-) ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
heli - takhle nějak si to taky představuju, akorát to asi nebude pod širym nebem ale uvnitř hradu :-D a už ted´vim, že to bude fraška :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Můj důvod ke svatbě??? Řekl "vezmeš si mě" a já řekla "ano" :-D A cca za 5 měsíců jsem to zopakovala v kapli. Vdala jsem se, protože jsem chtěla. A jak jsem psala v jiném vlákně - asi měsíc před svatbou jsem zapochybovala, asi týden jsem se trápila myšlenkou, že svatbu odložíme... - ale ten týden byl moc důležitý, protože na jeho konci jsem se rozhodla, že chci. Chci být manželkou. Není to o svatebním dni, přestože tenhle web se skoro ničím jiným nezabývá. Ten den je důležitý, ale jako "symbol"... ale víc důležitý je pak ten manželský život po tom manželském slibu. Já si z toho, co ten oddávající říkal, stejně nic nepamatuju.. :-) A důležité je předtím to rozhodnutí, že "ano, chci". A jak si kdo udělá svatbu, to je přece na něm. My jsme na obřadu měli 2 tetičky a na hostině jednu, ale nějak to vůbec nevadilo. Svatbu jsme měli přesně takovou, o jaké jsem přemýšlela roky zpátky, kdy jsem ještě ani neznala svého manžela. Žádné rozsáhlé příbuzenstvo, jen nejbližší rodina, dohromady nás bylo jen 14 (na hostinu), na obřad přišlo i pár přátel. Žádné rozbíjení talíře, polívku jsme jedli normální lžící, vůbec by mě nenapadlo, že by měla být děravá! Nepřáli jsme si žádné zvyky navíc, a taky jsme je neměli. Vycházeli jsme z toho, že ten den má být pro nás, a ne my pro zvyky :-D Takže toho není potřeba se bát... :-) To nejdůležitější je, se rozhodnout, jestli se chci vdát a být vdaná paní, jestli s tím chlapem opravdu chci žít jako maželka a manžel - tak, aby to platilo po právní stránce tohohle státu a společnosti. Pak už se můžeš vzít třeba jen se svědkama na radnici a hotovo. Jak budeš chtít.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
vanulak - Ty se bojíš, že ztratíš svobodu, když se vdáš... - ale to tak vůbec nemusí být. Můžeš ztratit svobodu když budeš svobodná, a nemusíš ztratit svobodu když budeš vdaná. Resp. že ztratíš sama sebe. Je to o tom, o čem si myslíš, že je manželství. Možná jsi viděla manželství svých rodičů, kde máma ztratila sama sebe, a myslíš si, že to jinak být nemůže... - může :-) Nemusíš dělat to, co Tvoji rodiče, můžeš mít manželství podle sebe. Já chci být i v manželství v první řadě věrná sama sobě, nechci se obětovat manželovi... - i když samozřejmě na něj budu brát ohled, tak jak ho bereš na člověka, kterého máš ráda, a nemusí to být nutně partner nebo manžel... - to na to nemá až takový vliv, jestli jsi vdaná nebo ne. Je to jenom psychický postoj.
Odpovědět
Profilova fotka
marti - tak napsla si to zas na 2 stránky, ale souhlasim - hlavně o té svobodě; kdybych neměla v tom vztahu svobodu tak s nim vůbec nežiju natož abych si ho brala :-D ale jak si to kdo udělá takový to má :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Jo přesně tak :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já si myslím, že svatba se dá udělat na tolik různých způsobů, že každý ji může mít jakou chce. I když samozřejmě jsou potřeba kompromisy. Ale záleží hlavně na domluvě mezi těmi co se chtějí brát. Někdo chce mít velkou svatbu, honosné šaty, chce dodržet všechny zvyky (i když jsou třeba trapné). Ale svatba se může odehrát i jen docela rychle, jen ve čtyřech, i bez prstýnků, na malé radnici nebo na jiném vhodném místě. Právě předevčírem jsem byla zcela náhodně za svědka na minisvatbě (dělám ceremoniářku, tak jsem byla 2v1) a bylo to moc hezké. Snoubenci byli středního věku, moc příjemní, paní v letních šatech a kabátku, neměli prstýnky, nechávali si svá příjmení, proslov byl zkrácen na minimum...přesto to bylo moc hezké, uvolněné. Dneska si může každý udělat svatbu podle sebe, nemusí brát ohled skoro na nikoho jiného. Takže se nikdo nemusí obávat hory příbuzných z pátého kolena, velké pozornosti, trapných zvyků a pod. Jak už napsaly dámy přede mnou, nejdůležitější je se pro svatbu rozhodnout. Jestli člověk skutečně chce být něčí manželkou, zbytek už jsou detaily. Pro mě byla svatba moc důležitá a pro mého tehdy přítele taky. Toužili jsme po tom být manželé, cítili jsme to jako správnou věc a manželství brali jako svátost, jako odevzdání se jeden druhému dobrovolně a s vědomím, že je to navždy. I když stále jsme sami sebou, přece jen je tam cítit ta jednota, kterou si uvědomujeme stále.Já se jako manželka cítím výborně. sice jsme měli svatbu v kostele, s příbuznými, známými, kamarády, hostinu v restauraci, dorty, novomanželský tanec, společnou polévku, rozbíjení talíře,přenášení přes práh, tak hodně zvyků jsme vynechali, právě proto, že to buď bylo zcela nepraktické (házení rýže) nebo fakt trapné (sem patří takové ty legrácky před kostelem a hry na oslavě).Manžel není moc rád středem pozornosti a nikdy by se nenechal nutit do něčeho co se mu příčí. Takže jsme udělali kompromis potom, co jsme si promluvili o tom, jak si svatební den představujeme.
Odpovědět
vanulak, my se bereme, protože jsme věřící a je to pro nás slib před Bohem. jinak bych se do toho asi taky nehnala. ale svatbu si přeci můžeš udělat po svém. třeba někde na louce, s lidmi, které tam chceš mít. přijde mi to jako takové hezké zpečetění. ale pokdu budete mít děti, tak už nebudete muset nic pečetit, ty jsou závazek sám o sobě. každopádně si myslím, že ve vztahu nastane období, kdy to chce někam posunout a tím může být i svatba. je přeci jen složitější odejít ze svazku než když spolu jen tak žijete. to pak není problém jednoho krásného dne si sbalit věci a tradá! když se má člověk rozvádět, určitě si to romyslí a ještě popřemýšlí, zda to udělat či ne. není to jen můj názor, ale je to fakt, který prostě je, ať chceš nebo nechceš! ale je to na vás, hlavně se musíte domluvit, zda svatbu k životu potřebujete nebo ne. někdo se cítí víc svobodný. je to na každém, já to beru a nikomu nic nevnucuju.
Odpovědět
brumdi, fraška nefraška, každá občas ztratíme hlavu a je z reality romantika jako kráva :-D :-D :-D
Odpovědět
mně je líto akorát to,že když jsem se brali,tak jiné možnosti jak na radnici ještě nebyly...taky bych to brala radši někde v přírodě pod stromem,nebo sami dva na pláži :-) :-) :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Když se mě někdo ptá, proč se brát a k čemu jim jako ten papír je...tak říkám - no k lásce přece! Vzala jsem si muže, se kterým chci prožít celý život...se kterým chci mít děti, usínat a probouzet se po zbytek toho času který zbývá a zestárnout...takže je možná fuk, že jsme se vzali..ale je to tak kráááásné... A rituály (to ti potvrdí každý psycholog) jsou pro lidský život jedna z nejdůležitějších věcí...nebo neslavíme Vánoce? Narozeniny? Výročí? Manželství je jako knoflík...když není - tak dvě strany saka stejně patří k sobě, jen nejsou úplné... Můj názor ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
mes - já ale nepotřebuju k lásce papír :-D jde spíš o to jak tu někdo psal ten vztah někam posunout a z hlediska našeho právního řádu je to pořád ještě lepší pro děti, kdyby se něco stalo. Jinak všeobecně si nemyslim, že by někomu manželství bránilo v rozvodu nebo v tom že by si to jako víc rozmyslel, kdo chce tak odejde s papírem nebo bez :-p
Odpovědět
mes...no a my s mužem rituály nenávidíme,výročí neslavíme,vánoce jsou pro mě jeden z nejhorších svátků...trauma z dětství...ale pořád se po dvaceti letech milujeme,je nám po sobě smutno a hlavně,jsme partneři a přátelé.. ;-)
Odpovědět
vanulak, na jednej strane chapem tvoje nazory ;-) tiez si neviem predstavit nejaku odobierku, "velke" saty, zametanie crepov a jedenie z jednoho taniera, ci cepcenie, alebo horsie stahovanie podvazku, za ucasti neviem kolko hosti, a aby sa urobilo za dost tomu, ci tomu.. mam z toho hrozu, takze keby som sa na to pozrela takto, tak poviem, z svadbu nie.. ale manzelstvo ano, a raz by som velmi rada potvrdila oficialne svoj vztah s mojim partnerom... takze ked dojde k svadbe, tak bude mala a nenapadna... frisbee..moja rec ;-) ja tiez nic neslavim v tom klasickom ponimani, max. sa skromne obdarujeme, a to plati v ramci celej rodiny, nielen vo vztahu s priatelom, ale aj s mamou, ci babkou...
Odpovědět
grettka,presne tak,moj muž má názor...podotýkam je to čierny humor...jak tie rodiny strčia babičku do domova dochodcov,ale potom jej nechajú zahrať v rádiu milovanej babičke k narodeninám 8-) ...to naprosto vystihuje náš vzťah k rituálom,sme za to,aby to bolo úprimné,od srdca,jednoduché,a nie preto,že sa to musí,alebo hodí. ;-)
Odpovědět
fris - to bolo za 100 bodov! :-)
Odpovědět
grettka :-D :-D :-D
Odpovědět
Vanulak, my jsme to měli jako Lennus, brali jsme se v kostele, protože jsme oba praktikující věřící a manželství je pro nás svátost a slib před Bohem, nevnímáme ho jako "papír". Vůbec manželství neberu tak, že bych manželovi patřila nebo ztratila svobodu (když manžel zapíjel svobodu, říkala jsem, že nic takového dělat nepotřebuji, protože žádnou svobodu neztrácím), cítím se úplně stejně jako před manželstvím, jen vnímám náš vztah trochu jinak. Svatební den budeš mít takový, jaký si ho uděláš, nikdo Tě přece nemůže nutit do šlehačkových šatů, chomoutu a jezení polévky děravou lžící. My jsme sice měli hodně hostí (chtěl to tak manžel), ale krom rozbíjení talíře jsme snad nic jiného "tradičního" nedělali.
Odpovědět
Profilova fotka
vanulak tak svatbu si muzes udelat jakou budes chtit, muzes na sobe mit kalhoty a pribuzny zvat nemusis my taky meli z pribuznych jenom absolutni minimum, rodice a sestra a synovec, muzes jenom podepsat papiry na radnici to je opravdu jenom na tobe a holt jestli nechces byt nici zena to uz si musis rozhodut sama, nikde prece neni psano ze se musis bezpodminecne jednou vdat, nemusis nic
Odpovědět
Profilova fotka
Člověk by se měl oprostit od toho, jak si kdo představuje typickou českou svatbu, od toho, že existují nějaké zvyky a co se běžně na svatbě dělá a promyslet si jen tu jednu věc - jestli chci uzavřít manželství právě s tímto mužem a být jeho manželkou. Jak svatba proběhne už se dá vyjednat a může to být velmi osobní, individuální, v podstatě je potřeba dodržet jen minimum věcí, které jsou jaksi úředně dané. ;-)
Odpovědět
andelka ;-) mas pravdu, ide o tu podstatu, co vlastne ta svadba predstavuje, a to zaciatok manzelskeho zvazku ten vztah dvoch ludi, verejne (uradne, ci cirkevne) potvrdeny. (Nechcem sa nikoho dotknut, ale mam niekedy dojem, ze podaktori svadbu (ritual, ceremoniu a veci okolo) kladu vyssie nez je jej podstata, a to manzelsky zvazok)
Odpovědět
1
2
…
6
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?