0
lajkov
154
správ
Nechci se vdávat! Aneb vaše důvody ke svatbě
Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj holky, možná si budete myslet, že jsem si nevybrala právě vhodný web, ale budu ráda, když se nad mým postojem zamyslíte. Nikdy jsem neměla pocit, že mi svatba, potažmo manželství něco přinese. Ten názor mi zůstal do dnes. Jsem s přítelem už 7 let, evidentně začal pomýšlet na svatbu a na potomky. Rodiče mají také stejný názor, ale mně se do svatby nechce. Jednak mi vadí ten rituál sám, i když jsem jinak poměrně otevřený člověk, představa mě ve svatebních šatech někde na radnici nebo zámku, to je jedno, mi přijde směšná. I ta chvíle, kdy mě otec odvádí a předává mě ženichovi - to mi přijde úplně trapné. A potom ta hostina, kdy příbuzní, které jsem několik let neviděla, sledují, jak jím polívku děravou lžící... No sami víte, jak to na svatbách chodí. Řekněte mi, jaké byly vaše důvody ke svatbě, je tu stejný cynik, jako jsem já? Asi nechci být něčí žena, ale při představě, že bych přítele ztratila, bych možná ustoupila, ale neztratím sama sebe? Napište mi váš názor, budu moc vděčná.
Odpovědět
0
lajkov
Dva tydny, to zni dobre :-) Pomalu ale jiste se dostavam z te nechuti ze nejradsi svatba vubec nikdy, ale myslim ze to jeste bude nejakou dobu trvat, nez nato budu opravdu pripravena. No, ale prvni krok uz jsem udelala - napsala jsem sem, a fakt se mi moc ulevilo. A to ze co jsi napsala o te svatbe, s tim spojenim osudu, to je moc pekne a hlavne pravdive....
sponzor fóra
0
lajkov
Mame na tu svatbu uplne odlisny nazor, kazdy si to predstavuje jinak, a nez se divat na lidi ktere ma v rodine, ze kteryma se nebavim a nechat si tim tu svatbu zkazit, tak to mi zato fakt nestoji....Tak jsme se rozesli. No, ale aspon vypada, ze nad tim zacal uvazovat, protoze mi rano rikal ze by se to teda udelalo tak, ze bysme pozvali jenom rodice, sourozence, babicky a dedy a kamarady. Ale ze by zmenil tak ze dne na den nazor a myslel to vazne, to fakt nevim...proste mu uz nejak neverim....
:-(
0
lajkov
Mozna te proste nechce ztratit.Podle me nezmenil nazor,jen kvuli nemu nechce prijit o zenskou,kterou ma rad a kterou si chce vzit, a radeji se vzda svy predstavy svatby nez,aby se vzdal tebe..to mi naopak prijde hezky a jestli je to vas jedinej rozkol,ze se neshodnete na tom koho pozvat a koho ne a jak presne bude svatba vypadat, tak mi to zas neprijde jako duvod k rozchodu..nerikam,ze na tom vubec nesejde,ale na druhou stranu je to jen jeden den,co je to oproti zivotu s clovekem,kteryho miluju a se kterym mi to jinak vyhovuje..je mi jasny.ze je pro tebe svatba dulezita,asi jako skoro pro kazdou z nas,ale snad by se nasel nejakej kompromis prijatelnej pro vas pro oba..pokud si ho tedy skutecne chces vzit a stravit s nim zbytek zivota..
0
lajkov
misanydrl: Ahoj, diky moc za povzbudivy prispevek. Je z toho fakt spatny a ja taky, ten rozchod byl unahleny... Uvidime co a jak dal, tohle se bude slepovat asi dlouho, ale fakt bych se mela zamyslet nad tim co jsi napsala, je to tak....Mockrat dekuju :-)
sponzor fóra
0
lajkov
Mikyy- víš, mně přijde, že jednáš strašně unáhleně a je mi Tvého kluka docela líto. Nechci být zlá, víš že jsme si tady párkrát psaly, ale já myslím, že mu to moc neulehčuješ. Pokud se zachoval tak, jak se zachoval, pak Tě má asi hodně rád a záleží mu na Tobě. není lehké otočit se kvůli nastávající manželce k polovině rodiny zády jen proto, že manželka má s rodinou neshody. To so píšu nemyslím zle, ale z Tvé strany je strašně lehké otočit se k jeho rodině zády, protože to jsou pro tebe defacto cizí lidi a když se s nimi nebudeš vídat, tak Ti to žíli trhat nebude, ale pochop, že ten, který je mezi dvěma mlýnskými kameny, je on- mezi Tebou a rodinou a není to pro něj lehké, protože jeho rodina ho má ráda a ty taky. Kdyby Tě neměl rád, tak by Tě už dávno kopl do zadku. Zkus si představit, že by to bylo obráceně. Taky by to pro tebe bylo těžké. To že ustoupil a snaží se Vás vztah nějak dát doromady je známka toho, že Tě má rád. Tak si myslím, že stojí za to se o ten vztah snažit a pracovat na něj. je plno chlapů, kteří by se Ti vysmáli do obličeje a dávno se s Tebou rozešli- to si můžeš přečíst tady na beremku v jiných tématech jako je první rozvod apod.
Zkus trošku obrátit a urovnat co se dá. Třeba máš opravdu chlapa, se kterým Ti bude cesta životem připadat jednoduchá. Zkus zapátrat, jestli v těch špatných vztazích s rodinou nemáš taky svojí vinnu (nemyslím že jí máš, ale je potřeba začít u sebe). Pokud manžel uvidí, že se snažíš, pak pro něj bude mnohem jednodušší se za Tebe postavit.
0
lajkov
Ahoj Peti,
nezbyva mi nic jineho nez rict, ze mas svatou pravdu...A to ve vsem. Od A do Z. Az bych si rekla, ze me musis znat cely zivot, protoze me mas i jenom z tech par prispevku dokonale prectenou, az me z toho mrazi....Vsechno, co jsi napsala, je az do tecky pravda. Jenom si to clovek nekdy neuvedomi a nebo si to nechce uvedomit a pripustit, coz je asi i muj pripad. Ale jedina vec, kterou bych rekla je to, ze jeho rodina je fakt desna, a snazila jsem se opravdu ze vsech sil aby to bylo dobry. Jenomze oni jsou opravdu jednodussi, maji jenom a jenom svuj nazor a nazor druhych je nezajima....Takze s nima jsem opravdu nadobro skoncovala, protoze kdyz se clovek pred nima snazi, dela ustupky, a nakonec je podle nich stejne ten nejhorsi, tak donekonecna clovek blbce ze sebe delat nebude....Ale jinak je vsechno tak, jak jsi napsala. Pripadam si nejkdy fakt jak nejaky bbec, ktery to nema v hlave srovnane. Bylo toho ted tak nejak moc, ze uz pomalu kolikrat ani nevim ci jsem....Asi to mozna chce pauzu, dat se dohromady a pak muze clovek neco tvorit a pracovat na tom vztahu. Nekdy fakt nevim jak dal, ale je urcite pravda, ze si to delam kolikrat tezsi jenom ja sam....
MOC TI DEKUJU...
0
lajkov
nevěš hlavu, je super, že si to všechno uvědomuješ. Poku jsi se opravdu snažila a oni jsou tací, jak jsi psala, tak tam toho asi moc nevymyslíš. Poradila bych Ti snad jen zachovat si korektní vztahy, jednat s nimi ve vší slušnosti.... Třeba ta upřímnost a vřelý vztah přijde jednou s dětmi..... Snaž se být příteli oporou. I pro něj je to těžký, není příjemné zjistit, že vlastní rodina je banda ignorantů a tupců.... Klidně si dejte pauzu a pak si sedněte a vyříkejte si co půjde. myslím, že se máte rádi. A svatbu si udělejte přesně podle sebe. Berte to tak, že když jeho rodina je taková jaká je, tak mu to může být líto, ale ať se na to vykašle. Máte nejlepší možnost založit si svojí rodinu, novou, která bude podle Vašich představ.... :-)
0
lajkov
No, Peti, reknu ti, ze posledni na co mam chut ted a nebo v dalsich trech letech je to, ze bysme si zalozili vlastni rodinu. Prvni se clovek musi vyrovnat ze sebou, dat do poradku vztah aby byl klidny, v pohode, a pak az nekdy ta rodina. To by bylo ted to nejhorsi, co by me mohlo potkat :-) Ale nekdy urcite jo, a je pravda, ze si to pak clovek ve sve rodine udela a zaridi jinak...Mne se treba nelibilo ze se nasi hodne hadali, ale pak zjistim ze delam uplne to same. A vlastnosti co clovek nesnasel na jinych ma on sam taky...No, musim prvni zapracovat na sobe a pak to snad pujde vsechno lip ;-)
0
lajkov
Mikyy24, to co jsi teď napsala o sobě, platí ale i o tvém příteli. Máš pocit, že je opravdu jiný než jeho rodiče? Zastane se tě před nimi, když jak píšeš je tvůj názor nezajímá, dělají z tebe blbce?
Nechci tě teď od přítele odrazovat, ale zamysli se, jestli nereaguje třeba v současné situaci jako jeho rodiče, jestli u něj nejsou nějaké náznaky, protože s věkem se to jen zhoršuje a zvýrazňuje. Prostě abys pak nelitovala... :-S
Ale samozřejmě jsou zase lidi, kteří když vidí své rodiče, tak chtějí být úplně opační a podaří se jim to. ;-)
Článek se načítá
0
lajkov
loony: Je pravda, ze se me pred nima nezastane. To jsem pocitila na vlastni kuzi a nebylo mi z toho ani trochu prijemne. Jenomze je to proto, ze mi prijde ze z nich ma strach. Oni mu neco reknou, on nesouhlasi, tak na neho zacnou kricet a nadavat a on ustoupi. On se jich fakt boji a ma z nich respekt. Jinak je uplne prave jiny nez oni, protoze kdyby byl stejny tak bych s nim uz davno nebyla :-)
Spis mi fakt prijde, ze chce byt s kazdym za dobre, s nimi, se mnou, ze vsema. Ze se snazi kazdemu vyhovet. Podle me to pro neho musi byt tezke, ale zase nemuze byt kam vitr, tam plast. Kazdy musi mit sakra nejaky svuj nazor a stat si za nim a nenechat se ovlivnovat druhyma a nebo si je vyslechnout a udelat kompromis.... ale tohleto, to je jeho jedina chyba. Jinak je to super chlap, to je natom to nejhorsi :-(
0
lajkov
Jeho rodice jsou oba dva stejni: uplni tupci, primitivni, ziji si ve svem vlastnim svete, jejich nazory jsou ty nejlepsi a kdo dela veci jinak nez oni tak jsou blbci. Pred kazdym se pretvaruji, pred rodinou, pred znamyma, hraji si jak jim na kazdem zalezi, a pak vsechny obratem pomlouvaji, vykladaji o nich jaci jsou...jsou to ti nejfalesnejsi lide, s jakyma jsem se v celem svem zivota doposavad setkala...
Memu priteli rikaji jak s nim prej manipuluju, ze jsem drzkata, tvrdohlava, ale ze me maji strasne moc radi. No chapes to??? A tim manipulovanim mysli to, ze ma treba svuj nazor, rekne jim ho, ale oni na takove jednani od neho nejsou zvykli, protoze vzdycky musel mit stejny nazor jako oni, tak jsme ho podle nich proste zmanipulovala...Tohle je uplne neuveritelne...At si fakt o nich udela kazdy svuj obrazek
0
lajkov
Zobrazit profil
kajovaevicka
27.08.2010
0
lajkov
kajovaevicka: TO je fakt hrozne, ze? Jak muzou byt nejake matky tak zabednene. Kdyby byla jeho mati normalni, tak pochopi ze je to dospely clovek a ze nebude rodice porad poslouchat ale zit si svuj zivot a mit i svuj nazor. Oni se podle me nemuzou srovnat s tim ze je dospely. Nejhorsi je, ze proste s takovyma zabednenyma lidma neudelas nic...oni se nezmeni. A kdyz to s nima nejde po dobrem, tak nevidim fakt jiny duvod nez se jim co nejvic vyhybat a nejmin vyhledavat jejich spolecnost. Akorat se clovek vztekne a ma po nalade...
0
lajkov
Zobrazit profil
kajovaevicka
27.08.2010
0
lajkov
kajovaevicka: Ja k nim taky nejezdim a vyhybam se jim jak to jenom jde, ale oni uplne na tvrdo prijedou sami, zazvoni a ze jdou na navstevu. A nebo zavolaji at je tehdy a tehdy cekame, ze prijedou. Ja mam pocit, ze to delaji vylozene schvalne....Nebudu se prece cpat k nekomu kde nejsem vitany....
0
lajkov
Já mám vztahy s tchyní v pohodě... Občas to uklouzne, sem tam něco zadrhne a cítíme to asi obě, ale je to dobrá ženská a mám jí ráda. Jsou věcy, které mně serou, ale to by asi řekla i ona o mně. Každý jsme nějaký. ALe dá se s ní mluvit, vždycky když mi jde přád koupí mi něco hezkého a myslím že mně má ráda, ačkoliv jsou občas třenici- já jsem dost přímá, řeknu co si myslím a ona je opačný typ, takže někdy cítím, že jí moje upřímnost je proti srsti, ale to je asi tak všechno.
0
lajkov
petra984: tak to se mas....ja mam pocit, ale co pocit, ja ji primo nesnasim :-( A nejhorsi je, ze to porad nejak nemuzu hodit za hlavu. Kdybych se nato vykaslala a neresila ji/je, tak si usetrim spoustu nervu. Ale kdyby to bylo tak jednoduche...A nebo je? :-)
0
lajkov
Ahoj holky, ja mam nastesti tchyni docela v pohode. Do niceho se neplete, dokud se ji na to primo nezeptame. Dokonce nezapomina i na moje narozeniny :). Je to clovek, ktery je pomerne dost oddlisny ode me, ale bere me takovou jaka jsem a ja ji taky. Spis mi prijde, ze je rada, ze nekdo jeji kluky srovna do late (ma celkem tri syny) :-D.
Pokud jde o ovlivnovani partnera, tak to je preci samozrejme. Vzdy kdyz s nekym travim spoustu casu, tak me jeho narozy ovlivni a zase naopak. Tchyne by to mela pochopit a kdyz ne, tak at si trhne. Zalezi na tom, co s tim dela vas manzel a taky jak domunikuje se svoji matkou. Z toho jak se vase tchyne chova mi prijde, ze manzela nemate dost razneho, aby se matce postavil. Zkuste se s muzem dohodnout tak, ze pokud jeho matka zacne mluvit nevhodne, tak se proste zvednete a okamzite odejdete prip. zavesite telefon apod. Podle me si rozmysli, co je pro ni prednejsi, jestli pomlouvani nebo cas straveny s vlastnim synem.
0
lajkov
To je holky tak deprimujici, i kdyz mate tchyne treba uplne jine nez jste vy, tak jde videt ze se snazi, nejak s nima vychazite, a ja vim, ze s tou skoro moji ja nikdy takhle vychazet nebudu. Bylo by hezky vedet ze jsou vsechny tchyne carodejnice a ze ja nemam vyjimku, ale bohuzel to zatim vypada na pravy opak.... :-) Ehm, i kdyz to je spis k placi :-( :-( :-(
0
lajkov
Zobrazit profil
pampelisska
03.10.2010
•
Diskuse pokračuje po 5 měsících
•
0
lajkov
Nestalo se někomu, že jste si dlouhou dobu hrozně svatbu přály, ale když k tomu má dojít, dostaly jste pocit, že svatbu nechcete? Jsem s přítelem 8 let. Když jsme byli spolu asi 3 roky, začala jsem po svatbě toužit (byla jsem do něj opravdu dlouho hodně zamilovaná, taky se první spolužačky ze základky a gymplu se začaly vdávat a já byla na několika svatbách, kde jsem si říkala, jestli se něco takovýho někdy stane i mne). Přítel nikdy o svatbě nechtěl mluvit, "takový kraviny ho nebaví", jsme spolu krátce, nechce se ženit - ideálně snad nikdy v životě. Ale rozhodně věděl, že já bych se vdávat chtěla. Jeho máma (věřící rodina), do nás ryla od té doby co jsem spolu a ptala se, tak kdy se konečně vezmem (přítel je jedináček, moc se těší na zařizování atd.). Potom jeho máma těžce onemocněla a když nám lékaři řekli nepříliš dobrou prognózu, přítel mne druhý den na to /půlka února/ požádal o ruku. Dost jsem se na tu chvíli těšila, ale on řekl jen: Hele tak se teda v létě vezmem jo (žádnej prsten nic, prostě jen tak mimochodem). No, tak romantika nevyšla, ale jsou i duležitější věci. Říkám ano! tak že se příští rok teda vezmem. On ne, že to musí bejt letos, že v červnu. Říkám, že vím, jak dlouho spolužačky svatbu plánovaly, teda ne že by se nedala udělat svatba za 4 měsíce, ale taky bych měla ráda nějakýho "lepšího" fotografa, pěkný místo obřadu atd. + já nesnášim bejt pod jakýmkoliv stresem a časovým presem, že bych radši až další rok. On ne, rozhodně to musí bejt letos. Do tý doby jsem si myslela, že si možná na základě diagnózy mámy uvědomil, že nevíme, co nás kdy potká, a že by jsem tedy už rádi byli spolu jako manželé. Ale to jeho chvátání mne prostě hryzalo v hlavě, říkám si, nakolik to teda dělá kvůli mne, že sám od sebe chce a nakolik kvůli té mámě, která furt říká měli by jste se vzít, já už tu dlouho nebudu (což může a nemusí být pravda, má 80% šanci na uzdravení.) Navíc jsme měli velký neshody, jak by ta svatba tedy měla probíhat, kolik pozvat lidí, ale nějak jsem to nechávala uležet, že si to sedne. Jenže jsem zjistila, že jsem těhotná (neplánovaně, měsíc po tom, co mne požádal o ruku, ale na dítko se těšíme: musela jsem kvůli lékům vyřadit HA, a měla jsem po ní nějakej rozhozenej cyklus, tak z toho jediného milování bez kondomu "v 100% neplodné dny" budem mít neplánovaný štěstíčko. Ale jako v pohodě, bude mi 25, přítelovi 26, takže věk máme, zázemí taky, on má pedadogický vzdělání, s dětmi pracuje a má je rád). Co se těhotenství týče - vše ok, ale co se týká svatby... Původně jsem se teda domluvili, že se vezmem v říjnu. Ale jak přítel zjistil, že jsem těhotná, řekl, že se musíme dřív, aby to na mne nebylo vidět a že to teda bude v tom červnu a je tim úplně posedlej. Já už mam půlku věcí zařízených na říjen, navíc v červnu dělam státnice na vš!! Mam plno práce s diplomkou, chodim do práce, mam silný těhotenský nevolnosti, jsem hrozně unavená a asi i dost náladová. Pořád nechápu, co si to s tim červnem usmyslel a skoro každej večer se o tom chce bavit! A já už to fakt nedávam. Máme, myslim si docela hezkej, osmiletej vztah, společné zájmy, přátele, nikdy jsem se moc nehádali, ale posledních 14dnů je to každej večer a vždy kvůli svatbě. Já jsem mu před týdnem řekla, že už teda žádnou svatbu nechci, rozhodně ne teď, že chci v klidu dodělat školu, vydělat ještě nějaké peníze než půjdu na mateřskou, užívat si těhotenství a hlavně bejt v klidu. Svatba přece může být i s dítětem. Ano, asi tak 5 let jsem si svatbu přála, ale za ty pitomý hádky kdy to bude, kdo tam bude a ještě nějaký stresy s rychlým zařizováním, když mi neni moc dobře - fakt na to nemam náladu. Taky jsem vůbec neměla představu, vdávat se těhotná. Když jsem ještě oba prapůvodně "netěhotní" uvažovali o svatbě, chtěla jsem svatbu malinkou, to mi neprošlo, tak jsem se smířila s tim, že tam bude asi milion lidí, ale já si to užiju. Že si teda dáme s přáteli pár panáků a pak to protančíme až do rána (oba rádi tancujem). Jenže já alkohol nemůžu, teď pořád zvracím (snad to po prvním semestru přestane), bůhví jak se budu cítit, jak si jí "užiju"... Prostě já tu svatbu už vůbec nechci! Svatbou jsem chtěla k příteli patřit, ukázat celýmu světu že se milujem a budem spolu, ale společnou hypotéku na byt už nějakej rok máme, teď budem mít dítko... Tak asi neni potřeba někomu něco dokazovat, svatba po 8,5 letech vztahu je přece z velký části formalita. Jenže přítel, je z věřící rodiny, pořád se ohá tím, co tomu řeknou příbuzný (z pátýho kolene, který jsem za 8let neviděla), že máme dítě a nejsme manželé, a že se neví, jak ta jeho máníma tady dlouho bude... Já se ho na jednu stranu snažím chápat ale nadruhou stranu - já prostě svatbu nechci! A že on najednou chce - jako já jsem chtěla 5let, ale věděla jsem, že on nechce, tak jsem ho netlačila, říkala jsem si, že přece musí chcít oba. Ale přijde mi, že on to neni schopnej pochopit, fakt nevim, o co mu tolik jde. Dneska mlel celej večer dokola, že jsem přece svatbu vždycky chtěla, tak proč dělam "cavyky", jestli ho chci jako vytrestat? (Ani vůbec nepobíram za co bych ho měla chtít vytrestat?? Ale s nim neni rozumná řeč, tak jsem šla už v devět spát, ale samozřejmě se celou noc převaluju a nakonec skončim ve 2 v noci u netu.) Já prostě nevim, proč bych měla mít svatbu, když se na ni necejtim - neumim odhadnout, jak mi v létě bude kvůli těhotenství, proč by vůbec musela bejt, když se nejsem schopný domluvit kdy a kde a kdo tam bude - akorát budu zbytečně zklamaná... 8 let o svatbě nekomunikoval a najednou ji nutně musí mít...
Nevim, co chci slyšet, asi že jsem blbá, a můžu být ráda, že mne vůbec o ruku požádal, jiným se něco takovýho nikdy nestane... Že mam mít rozum a všemu se podřídit? (Nicméně, červík teda začíná pořádně hlodat, sice 8let pohoda, ale jsem zvědavá, jak se domluvíme na výchově dítěte, každej jsme z úplně jinýho prostředí, když se nejsme schopná domluvit ani na svatbu. Tak proč ji mít, když si posledních 6 týdnů tím naším vzájemným porozumněním nejsem vůbec jistá?) Ach jo holky.... Bojim se, abych neudělala něco, čeho pak budu litovat. Vždycky jsem svatbu moc chtěla, ale když k tomu má dojít, zjišťuju, že jí vůbec nechci.
0
lajkov
V tvem pripade mi neprijde,ze bys svatbu nechtela, ale nechces ji takovou jakou vam ji nadiktoval pritel.Kazde rozhodnuti je o dohode,pripadne o kompromisu,kdyz se uplne neshodnete,ale u vas je videt,ze to moc nefunguje,ze partner si prosazuje svou predstavou,se kterou ty nesouhlasis, a on ceka,ze se podridis,kdyz si tu svatbu driv tak chtela.. Ja neznam vas vztah,tezko rict,co ho k tomu vede,jestli nemoc mamy nebo proste touha byt rodinou (papirove),rodina budete i bez svatby,ale pokud je verici,tak je jasny,ze to chce mit i oficialne..jediny,co muzes udelat je,ze mu reknes jak se citis.Ze v takovymdle natlaku a casovym presu nejsi ochotna se vdat,ze potrebujes klid a pohodu,ze si chces pripravy uzit,ze jestli to ma byt hezky zazitek,ze musi brat ohled taky na tebe a na tva prani..ze ho milujes a chces s nim byt,ale ze svatbu pod takovym tlakem proste nezvladnes..ze jsi tehotna a ze ani fyzicky ani psychicky pripravena na velkou svatbu v cervnu..nic vic ti neporadim,tohle musite probrat v klidu spolu a pokud si bude trvat na svem,tak mu rict,ze ty si taky stojis za svym a ze do toho za techto podminek nejdes.Pokud te miluje,tak urcite bude rozumnej a ochotnej najit kompromis prijatelny pro vas oba..hodne stesti a co nejklidnejsi tehotenstvi!
0
lajkov
Zobrazit profil
petrajavor
12.04.2011
0
lajkov
Ahoj, naprosto tě chápu. Jako malá jsem se vdávat chtěla, ale když jsem viděla jak to vypadá v realu, tak mě chtění rychle přešlo. Pak jsem poznala svého manžela - jak to zní pitomě, tak je to pravda: byla to láska na první pohled, po půl roce mě požádal o ruku a mně přišlo tak přirozené si ho vzít, jako je přirozené dýchání a tak :-D Následovali problémy s přípravou, právě proto, že se mi to klasické pojetí příliš nezamlouvalo. Nakonec jsme si řekli, že kašlem na celej svět a budeme tam jen jeden pro druhého...a ať si všichni říkají, že to nebyla hezká svatba, hlavně, že nám se to bude líbit. Vzali jsme se v úterý odpoledne v únoru, neměla jsem klasické šaty ani závoj ani ženich nebyl úplně klasický. Svatba byla v pivovarském muzeu - bez výzdoby. Mimo lidí byli přítomni psi. Nebyl oběd, byl jen raut a nám bylo fajn :-) Sotva ten den začal tak už byl konec a my si oddechli, že jsme to přežili :-D Nejlepší ze všeho bylo ráno po svatbě - fakt :-)
Mám několik kamarádek, které se asi opravdu nikdy nevdají. Nechtějí. Některé už mají s partnerem i děti,ale o manželství nestojí. To člověk asi musí cítit.
A nebála bych se, že o přítele přijdeš,když o tebe stojí tak, že by si tě vzal, tak kvůli takový ptákovině neodejde. Pokud to budete chtít udělat čistě formálně kvůli papíru, tak i to se dá ;-)
Nenašli jste co jste hledali?
Podobné diskuse
Postoj ke svatbě ze strany muže
20. 06. 2022
4
Svatba- nechci ostudu a hádky
11. 04. 2021
6
Kolik stála vaše svatba a kolik vás bud…
06. 07. 2012
3
Netradiční svatba aneb co tam určitě ne…
28. 02. 2012
59
Vzpoura nevěst. Podělte se o vaše přího…
25. 11. 2010
6
Flirt pár měsíců po svatbě. Nechci ztra…
18. 12. 2008
230
Naše svatba aneb nápady na sepsání také…
26. 02. 2008
3
Je správné vdávat se mladé? Je mi 20
30. 10. 2007
128
Jak sděli rodičům, že se chci vdávat? P…
25. 04. 2007
132
Co když partner nechce svatbu, ale vy a…
23. 01. 2007
392