Bulimie. Máte některá podobné potíže?

Zobraz úvodní příspěvek
Vim, ze tohle je svatebni diskuze, ale trosku to se svatbou taky souvisi, ne??? Ja s bulimii bojuju uz pres sedm let a prave proto, ze jsme se nedavno s pritelem dohodli, ze se vezmeme, s tim chci razne skoncovat. Jenze ono to tak razne nejde, jak urcite nektere z vas vedi... Nejsem na tom nijak zle, nejhorsi leta kazdodenniho zvraceni mam za sebou, postavu mam normalni, jen tak 5 kilo navic, prejidam se a zvracim tak jednou za ctrnact dnu - to sporadam tunu sladkyho a proste to v sobe neudrzim. Jinak se stravuju normalne, spis zdrave a vyvazene. Muj nastavajici o nicem nevi, nemam v planu mu to rikat. Sice si vycitam, ze mu tajim dulezitou vec, o to vic se toho chci zbavit, nez vstoupime do manzelstvi. Jenze na druhe strane vim, ze by se kvuli tomu moc trapil, ze mi neumel pomoct a ze nejsem stastna...to nechci, porad verim, ze to zvladnu sama. Psychology uz mam za sebou, castecne pomohli, ale nikdy ne uplne. Jestli mate nektera podobne potize, napiste, treba si navzajem pomuzeme. Dik
Odpovědět
alan: Přesně tak to mám já, ale já nechci. Mě je strašně líto, když třeba tu sušenku dojím, že už ji nemám :-| . Jsem z toho hotová. Jak nejlépe zabránit těm náletovým přejedením? Vím, že je to ovlivněné tím glykemickým indexem, ale když mám ráda sladký. Ach jo. Jinak Ti gratuluji k úspěšnému týdnu :-) . Já skolabovala dnes, je toho na mě děsně moc v poslední době, nervy atd. Jinak jsem se přes týden držela.
Odpovědět
andykov: ze zacatku to chce docela dost premahani. vim, ze to neni jednoduchy, ale zkus po ty prvni susence delat neco uplne jinyho, treba za nekym jit a povidat si s nim. nebo kdyz vis, ze mas problem, zkus jist sladky jenom pred ostatnima, to ti bude blby, spraskat deset susenek najednou. taky pomaha hodne se napit vody, vypit treba litr, zaplni ti to zaludek a nebudes uz chtit nic jit... neco zkus, uvidis sama, co ti bude nejvic vyhovovat. drzim palce.
Odpovědět
ahoj alan, jak to jde? ja vcera taky mela sladky..dala jsem si dve maly wafle s medem..mnam mnam..i kdyz jsem si pozdeji chtela za to nafackovat, kdyz jsem si rekla, kolik jsem prave zbodla kalorii..no tak jsem pak k veceri mela jen kureci platek a zeleninu a bylo to vyvazeny :] :-) Co u tebe, jak to jde?
Odpovědět
Alan, díky za radu ;-) . To je pravda, že je blbý před ostatníma sníst hodně sladkého. Nejhorší to je po zdravém obědě, to mě pak honí mlsná. Dneska zatím dobré. Koupila jsem si šmakounový salát, tak už se těším na dobrou věčeři. A dobrůtky si začnu kupovat ve zdravé výživě, mají tam třeba řezy slazené hroznovým cukrem nebo vločkové koláče a taky jsou moc dobré.
Odpovědět
holky, zdravim vas. Tuhle diskuzi sleduju od zacatku, na beremese jsem pod jinym nikem, ted jsem se ale rozhodla anonymne napsat. Prave jsem se vratila ze zachoda... Jsem na tom podobne jako ty, alan, uz bojuju se stridavymi uspechy taky sedm let. Jsem zhnusena sama ze sebe, protoze za chvili se budu vdavat a pritel nic nevi. Ja vim, ze je to ode mne hnusny, ale ja mu to nedokazu rict. Dneska jsem desne ulitlla, snedla jsem vsechny sladkosti, ktery jsem doma nasla, celou cokoladu, fidorky, delisy, minonky, kastany...znate to. Pak jsem to v sobe neudrzela. Mam ale odhodlani zacit znova. Bulimii chci porazit. Holky, drzim vam vsem i sobe palce. Budu rada, kdyz tu najdu nekoho, s kym si budu moct o svem boji povidat. Dik.
Odpovědět
reginna-já to mívám taky,, dnes musím zaťukat, že už 4.den v poho, ale nějak mi stoupá váha, i když skoro nejím, ani sladké jsem už dva dny neměla. U mě to začalo asi před dvěma měsíci, nechci to dělat, ale když pak začnu jíst, už nejde přestat. Taky jsme zhnusená, když dokončím práci.
Odpovědět
Nemate nahodou nekdo kontakt na dobreho psychologa/psycholozku v Praze? Chci zacit chodit na terapii. Obecne, myslite si, ze je lepsi jit k zenske? Nejsem si jista, zda chlap tyhle holcici problemy dostatecne pochopi. Ja vim, jsou na to skoleni, ale stejne...
Odpovědět
Dnes :-( :-| ;-(
Odpovědět
Holky, bulímii nemám, takže z vlastní zkušenosti neporadím, ale myslím si, že samotné to nezvládnete. Manžel nebo přítel by o tom měl vědět určitě a chtělo by to doktora!!! Vždyť je to svým způsobem nemoc.
Odpovědět
Já to vím.Když je dobře tak si říkám,že je vše v pohodě.Jenže když pak přijde záchvat mám strašný stavy z toho.Jídlo se stalo posedlostí.Doktory?Hodně holek psalo,že mají blbý zušenosti.Já se bojím,a když je dobře tak si říkám,že vlastně proč.Zrovna teď vzpomínám na časy,kdy bylo dobře. ;-( ;-(
Odpovědět
Hele, horší jak bez doktorů to být nemůže. Na drahou polovičku se obrať třeba když ti bude zrovna dobře a vysvětli mu, co bys od něj potřebovala až ti bude zle. Třeba, když o tom bude vědět, tak tu psychickou zátěž aspoň trochu rozdělíš a třeba to zabere aspoň trošku. Ale rozhodně má právo to vědět! Na druhou stranu by vaše manželství mohlo být i neplatné, jestli o tvém zdravotním stavu nebude vědět!
Odpovědět
Já si myslím,že by mě nepochopil.Možná se mu i to bojim říct,ale přece není slepý,když ví,že jsem hodinu zavřená v koupelně.
Odpovědět
Článek se načítá
andykov: chlapi jsou slepi, nedojde jim to... jakmile jim neco nereknes narovinu, necekej, ze to podle nejakych indicii rozlusti. aspon takove mam zkusenosti ja ja osobne to taky stale pred pritelem tajim, ale k doktorum jsem chodila a jsem presvedcena, ze jsem udelala dobre. takze psychologa ti doporucuju. jinak ja jsem na tom docela dobre, sice ne bez zvraceni, ale nekonalo se zadne zasadni prejidani, jen maly ulet...sice by to nemelo byt, ale odpustila jsem si to a jedu dal, snazim se
Odpovědět
alan-to asi jo. Já tak na internetu koukám zda tu máme nějaké psychologické poradny ohledně PPM, ale nic tu není a do Prahy na konzultace je to daleko :-( .Tak nevím,kde nějákého odborníka najít.
Odpovědět
Baby, nezvládate vlastné telo, vlastný vzťah k jedlu a k vlastnému telu a pri tom si nahovárate, že to nemusíte povedať priateľovi, snúbencovi, manželovi, psychoterapeutovi, lebo to zvládnete samé. Ale bulímia je práve o tom, že to samé momentálne nezvládate ! Keby ste sa toho chceli naozaj zbaviť, tak by Vám nerobilo problém to medzi svojimi blízkymi /skutočnými blízkymi/ zverejniť. Boj proti bulímii by bol pre Vás prioritou. Keby ste sa toho naozaj chceli zbaviť, tak by ste vyskúšali jedného terapeuta za druhým až kým by ste nenašli toho pravého a neutešovali by ste sa tým, že iné baby mali s psychológmi zlé skúsenosti. Až zverejnením medzi blízkymi a následnou terapiou môžete začať život bez bulímie. Úprimnosťou k sebe, aj k iným. Láskou k sebe, aj k iným.
Odpovědět
Milá kveto,problém je v tom,že okolí se na PPP kouká pořád tak jako,že ty si za to můžeš vlastně sama.Pokud někomu řeknu,že mám záchvat žraní a pak to jdu vyzvracet,tak mi na to řekne ať se nepřežírám.ať to prostě nedělám.Je to smutný,ale je to pořád takto vnímáno.Mě to mrzí,něco jiného je s anorexií,tam je pomoc zřejmá,protože to je vidět.Pokud někomu,ale řekneš,že míváš "blinkací" záchvaty se svépomocí a na tobě nejde vidět,že umíráš tak to málo kdo řeší.Toť má zkušenost,bohužel.Pokud do toho ještě chytneš psychologa,který začne tvé problémy zlehčovat není divu,že člověka který má deprese z jídla,bojí se ho nechce ho a zároveň po něm touží takovým způsobem,je to těžký.Promiň,že to napíšu tak na drzovku,ale pokud má někdo psychický problém je těžší ho léčit než chronickou bolest hlavy. Vem si,že bulimii měla i princezna Diana a nikdy se jí nezbavila.Nechci to používat jako omluvu,ale dost mě naštvalo jak si tento problém zlechčila,já si jsem vědoma,že si to nemyslela zle,že si chtěla pomoct a poradit,ale tohle není fakt jednoduché a to,že mám tento problém jsem píši z toho důvodu,že po "tom" mívám strašnou depresi a pochopení pomáhá.Láská není zázračná,upřímnost prý nadevše,ale jsou to pořád jen slova.Já nežiju ve snu,realita je krutá. ;-( Myslím tím občas. :-|
Odpovědět
Ahoj děvčata, nejsem ani "mladá manželka" ani "nevěsta"... to jsem byla ..no, už je to dávno. Na tyto stránky jsem se dostala díky dceři, která nevěstou je a zcela nezávisle na ní si tu brouzdám a dívám se na nové trendy a dá se říct, že mne těší, když vidím šťastný pár.. Došla jsem i na VAŠI diskuzi - už je to delší dobu - a ta mne vlastně přiměla k tomu, že jsem se mezi vás přihlásila (pomohlo mi k tomu i zjištění že i jiné maminy tu přispívají). Ráda bych vám nabídla k přečtení stránky, které alespoň některým z vás mohou pomoct nastartovat k boji s tím neviditelným "sedmihlavým drakem"... Neděste se nadpisu, je určen širší vrstvě různě bojujících, svoji "parketu" tam najdete. V podstatě vám chci říct, že uvedené řešení je obdobné u všech typů jmenovaných problémů. Moc bych vám všem přála abyste našly odvahu a tu správnou cestu svůj problém řešit.. ten drak je opravdu moc veliký na to, abyste na něj stačily samy! Myslím na vás a s kteroukoli jsem připravena diskutovat dál. http://www.kam.cz/akademie/staz/ZP_Mr...
Odpovědět
to kveta: nemyslím si že by to bylo tak jednoduché. Nejde jen o to, že dokud to držím pod pokličkou, není nikdo kdo by mě nutil do toho se léčit, je to také o tom, že se samotná bulimička stydí za to co dělá a je pro ni těžké to okolí sdělit, protože se bojí reakce. Je to o tom jak na tyto nemoci u nás nahlíží společnost. Většina lidí si myslí, že anorexie i bulimie jsou "nemoci" z rozmaru a stačí mávnout kouzelným proutkem a dá se s nimi přestat. Vezmi si třeba kleptomanii. Kdyby se ti někdo blízký svěřil s tím, že je kleptoman, zřejmě by sis to přeložila jako že je zloděj. Ale tak to prostě není. To hlavní je v psychice, ten poháněcí motor který nutí bulimičky zvracet a kleptomany krást. Nedá se to jen tak zastavit tím že si řekneš - nechám toho. Nejdřív se musí přijít na ten pravý důvod nemoci, který si ani samy třeba nejsme schopny uvědomit. Může to být naprostá maličkost, zasunutá křivda z mládí, cokoliv. Pokud se nepřijde na toto a nepodaří se to odstranit, nemůže se člověk nikdy vyléčit.
Odpovědět
No, v každém případě, pokud vám vaše polovička nestojí za to, abyste se svěřily, tak ten vztah asi nebude nic moc. Ani vám nestojí za upřímnost a teď se na mě nezlobte, ale jen tak sedět ze založenýma rukama a tvrdit, že doktoři nepomůžou a že to i Ladi Di měla až do konce života - docela chabá výmluva. Jen by mě zajímalo proč takhle obelháváte sami sebe, že obelháváte ostatní - to je postoj k lidem!
Odpovědět
makulacek: mozna bys mela byt priste opatrnejsi se svymi tvrzenimi, myslim, ze vetsina z nas, ktere sem piseme a ktere mame zkusenosti s bulimii, nesedi se zalozenyma rukama. nechci se na to vymlouvat, ale bulimie neni chripka, aby sis vzala paralen a ono to preslo. rovnez posuzovat vztahy, o kterych nic nevis, mi taky nepripada moc vhodny... pises, ze nemas vlastni zkusenost s bulimii, tak trochu tvuj prispevek chapu, protoze jinak bys myslim tohle nenapsala. ja si myslim, ze kdo si neco podobneho neprozil, nevi, o cem mluvi. chapu vsechny holky, ktere to nechteji svym partnerum rict, prave proto, ze je tak strasne miluji. ja nechci, aby se muj partner (i rodina, pratele) trapil, nechci mu delat starosti, snazim se vsemi moznymi zpusoby se s bulimii vyporadat sama. proto me zlobi, kdyz nas osocujes, ze jen tak sedime se zalozenyma rukama. ja jsem chodila ke trem psychologum, precetla desitky knizek a clanku, pracovala s ruznymi svepomocnymi programy...sice nejsem jeste uplne zdrava, ale vidim na sobe pokrok a verim, ze se jednou uzdravim uplne. vim, ze je to v mem pripade beh na dlouhou trat, ale ted uz si verim. a taky vim, ze spousta dalsich holek se taky snazi aktivne skoncovat. kdyz jsem s bulimii zacala, pripadalo mi to jako uzasna vec, muzu jist, co chci, pak to vyzvracet a budu porad stihla, jako by se nic nestalo. a mam zkusenost, ze spousta lidi se takhle na bulimii diva. jenze brzo jsem zjistila, ze to vubec neni bezvadna vec, ze to neni jen o jidle, ale o hroznych psychickych stavech. prejidani a zvraceni jsou jen symptomy. takze bych vas chtela pozadat, abyste nas nesoudily jen tak smahem, abyste si o poruchach prijmu potravy treba neco precetly. jeste to kveta: zverejnenim problemu problem stejne nekonci, ja jsem se sverila nekolika kamaradum, pomohlo to mozna jen chvilkove. stejne se nikdy nikdo nevyleci z psychicke nemoci kvuli nekomu jinemu, musi kvuli sobe.
Odpovědět
alan-souhlasím se vším, co si napsala, holky, co tu píší a soudí, vůbec neví co bulimie je a to je právě to. :-|
Odpovědět
Připadá mi dost blbé soudit naše vztahy. Bulimie je nemoc ve kterém nepomůže to,že manžel či mamka vědí,že ji máme.Ten můj ví,že mám problémy s jídlem.Jak mi může pomoct?Nijak,když přijde ta žravá,je to jako zatmění,prostě konec.A bulimičky si hodně rádi dávají pozor,aby mohli to svoje uskutečnit,aniž by jim v tom někdo bránil.Tady manžel nepomůže,jen se bude trápit,že je bezmocný. Jinak já sama jsem se rozhodla pro psychoterapeuta a třeba od nás je nějaký pro PPP až 100km. :-( .Lehce se soudí ostatní pokud jste v té situaci nebyly.Chápu,že u lidí,co to nezažili nemůžeme najít to pravé pochopení.
Odpovědět
juuu..tak komentar Kvety mi neuveritelne zvednul tlak... pokud s tim nemas zkusenosti, tak nepatronizuj.. :-S
Odpovědět
JInak holky, doufam, ze jste vsechny ok, ja ted mela takove zraci obdobi.. nevim proc, ale mela jsem posledni dobou neuveritelnou chut na cokoliv sladkeho..tak jsem to minuly tyden nevydrzela a zbouchala snad celou velkou krabici s ruznyma variacema susenek..no samozdrejme to slo ven..bych si fakt nafackovala 8-(
Odpovědět
caira: dik, ja jsem ted docela v poho, sice jsem zvracela, ale moc jsem se neprejedla, kdyz o tom premyslim, tak to bylo pyschikou, trochu jsem byla vedle :-| drzim ti palce, at vsechno zase zvladas, cetla jsem na jine diskuzi, ze jsi mela nejaky nervak ohledne svatby, tak mozna to taky prispelo. jasne, nejde se na to vymlouvat, musime se naucit zvladat krizove situace jinak nez jidlem, ale jde to pomalu. v jedne knizce jsem cetla, ze si mas v obdobi pohody napsat na papirek nebo do nejakeho sesitu scenar, jak se chovat v krizi, a kdyz krize prijde, tak si to precist a snazit se podle toho ridit. tak to zkus, treba to zabere.
Odpovědět
Baby, súhlasím s Alanou, že je to beh na dlhé trate. Ja som tu obrazne povedané písala o tom, že mnohé prešlapujete na štartovacej čiare, rozmýšľate, že by ste aj bežali, ale pri tom si hovoríte, že aj tak málokto dobehol do konca a s trenérom sa nemá zmysel poradiť, lebo mnohí trenéri ani nevedia, čo by poradili... A priateľa ani ostatných blízkych do publika na povzbudzovanie nechcete, lebo ste k nim ohľaduplné. Caira, prišla som pre bulímiu o priateľku a napísala som o nej odbornú prácu, za ktorej vedecký prínos som dostala cenu rektora. Myslím, že viem o čom hovorím. Andykov, ja som nepísala, že zverte sa blízkym a budete vyliečené. Hovorila som, že úprimnosť a láska k sebe pri dobrom psychoterapeutickom vedení je cestou von. Pretože psychoterapia bez úprimnosti nemá zmysel. Alan, svojím predchádzajúcim príspevkom som nehovorila o Tebe. Hovorila som k tým, ktoré nič proti bulímii nepodnikajú. Naopak si veľmi vážim, ako s bulímiou bojuješ, lebo viem, že taký boj chce veľkú odvahu, lebo je /citovo/ veľmi bolestný. Andykov, moja kamarátka dochádzala za terapeutom 80 km ďaleko. Lebo vedela, že ona na ten beh na dlhé trate chce vyštartovať.
Odpovědět
Kveta: pokud sis tim sama neprosla tak je to porad jen info z druhe ruky a je mi jedno kolik cen za to mas...
Odpovědět
Profilova fotka
Holky, za co se tím jídlem odměňujete? K čemu vám vytváří satisfakci?
Odpovědět
Profilova fotka
Co předchází vašim záchvatům? Jsou nějaké stresové situace, nebo jde o deprivaci, kterou nejste schopny rozpoznat?
Odpovědět
Profilova fotka
Znáte nějakého muže, který trpí příjmem potravy? Tuším, že jich je oproti ženám docela málo? Čím to je? =-)
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?