Bulimie. Máte některá podobné potíže?

Zobraz úvodní příspěvek
Vim, ze tohle je svatebni diskuze, ale trosku to se svatbou taky souvisi, ne??? Ja s bulimii bojuju uz pres sedm let a prave proto, ze jsme se nedavno s pritelem dohodli, ze se vezmeme, s tim chci razne skoncovat. Jenze ono to tak razne nejde, jak urcite nektere z vas vedi... Nejsem na tom nijak zle, nejhorsi leta kazdodenniho zvraceni mam za sebou, postavu mam normalni, jen tak 5 kilo navic, prejidam se a zvracim tak jednou za ctrnact dnu - to sporadam tunu sladkyho a proste to v sobe neudrzim. Jinak se stravuju normalne, spis zdrave a vyvazene. Muj nastavajici o nicem nevi, nemam v planu mu to rikat. Sice si vycitam, ze mu tajim dulezitou vec, o to vic se toho chci zbavit, nez vstoupime do manzelstvi. Jenze na druhe strane vim, ze by se kvuli tomu moc trapil, ze mi neumel pomoct a ze nejsem stastna...to nechci, porad verim, ze to zvladnu sama. Psychology uz mam za sebou, castecne pomohli, ale nikdy ne uplne. Jestli mate nektera podobne potize, napiste, treba si navzajem pomuzeme. Dik
Odpovědět
magnolie: je mi lito, co se ti stalo, myslim, ze bys mela jit k psychologovi, ten ti pomuze, sama se v tom budes porad babrat a porad na to myslet - nemyslim si teda, ze na to uplna zapomenes, to samozrejme nejde, ale dobry psycholog by ti mohl pomoct najit cestu ven zuzanal: jasne, mam spoustu koncicku a pripadam si jinak jako normalni holka, a to je to, co me na tom nejvic stve...nikdo by do mne nerekl, ze mam nejake potize, ze mam bulimii, vsichni si o mne mysli, ze jsem bezvadna, ze vsechno zvaldnu, se vsim si poradim...a pritom jsem nekdy takova troska. ale nikdy to nedam najevo
Odpovědět
Alan, tak to je presne...u mne to taky nikdo netusi, troufam si rict ze by to nikoho ani nenapadlo....ze tohle delam.
Odpovědět
Profilova fotka
Zase z jiného pohledu: Zvracení u hostin ve starém Římě bylo celkem normální a nikdo se za to nestyděl. Jenom občas podstrčili otrávené pírko... =-) Jo a co se týče dopadů na zdraví - o neplodnosti nic nevím, ale slyšela jsem, že ty kyselé žaludeční šťávy pěkně rozežírají zubní sklovinu. Máte ještě něco? Jak je to s tou neplodností - nízká hmotnost? Hormonální nerovnováha?
Odpovědět
To by mne taky zajimalo...jak je to s tou neplodnosti? Ja na sobe nepozoruju zadne zdravotni problemy, ktere by se zvracenim souvisely
Odpovědět
agony a ostatní, které na zvracení několikrát do měsíce nevidíte nic špatného...ono to nemá rychlý účinek, ale zabíjí vás to pomalu. Kde asi tělo vezme vitamíny a minerály, když všechno hodíte ven? Z jednoho jídla denně? Hrozí naprosté selhání a dehydratace...Možná dám hloupý příklad, ale co cigarety? Taky tě nazabijou rychle, ale pomaloučku. Možná tady budete za 20 let naprosto happy a nebo taky budete umírat na kapačkách v bolestech a naprosto samy. Zkuste se nad tím zamyslet. Nejde přece o momentální pocit štěstí nebo čehosi, jde o vaši budoucnost. A i když to nepovede k neplodnosti, tak tady určitě nebudete chtít nechat svoje malé děti s nic netušícím manželem. Já bulimií netrpěla, spíš jsem ikliminovala k mentální anorexii, ale to jen v období velkých stresů, což celkem běžné. Ale byla jsem hodně zívislá na cigaretách. Tvrdila jsem přesně to, co vy. Nijak mi to neubližuje ani neomezuje. Cítím se výborně. Aktivně jsem sportovala a do toho hulila jako fabrika. Bez cigára jsem si ani nezašla na velkou. Pak jsem ale začala přemýšlet o budoucnosti, co vlastně chci a je pro mě důležité. Naučila jsem se jít bez cíga na záchod, dát si pivko bez cíga, při čekání na MHD místo kouření číst knihu. Z krabky a půl jsem dávku snížila na 8 denně a pak jednoho krásného dne přestala úplně. Ze dne na den. A jsem free a nemám špatné svědomí,necítím se méněcenná, když jdu pokecat ven mezi kuřáky. Svět jde dál a silou vůle se dá zvládnout všechno. Stačí se rozhodnout. Držím pěsti.
Odpovědět
Alan: Ahoj, zdravím. mám te´d fofry a na 3 dny odjíždím, ale jen krátce - taky jsem mívala období, kdy jsem jen čekala, kdy to přijde znovu a nevřila jsem, že se z toho dostanu, ale věř mi, že to jde. Jsem několik let úplně v pořádku - resp., abych nekecala - "zvláštního" vztahu k jídlu už se asi nikdy nezbavím, ;-) , pořád mám v hlavě kalorický tabulky, a nemůžu říct, že když se napapkám, tak že nemám výčitky svědomí. ale nezvracím a nedržím diety. Mám to naprosto jasně vypozorovaný, že v okamžiku, kdy pár dní jím míň, tak se to okamžitě vrátí a sním na co přijdu. Takže to chce fakt pravidelnej režim (a i po zvracení jíst, to děláš dobře!) a ono to začne fungovat. Holky držte se, ozvu se po víkendu. magnolie: prosím tě, to se stalo v 17 nebo před dvěma dny, úplně jsem to nepochopila. pokud teď, tak si myslím, že policie s tím má co do činění! Pokud dřív, tak to je fakt asi na odborníka/psychologa...
Odpovědět
holky, vy, co trpite bulimii, nebo i vy, co jste sice zdrave, ale mate problemy s prijetim sebe sama, co kdybysme prestaly narikat a stale se tocit v zacarovanem kruhu, co kdybysme zkusily se na vsechno podivat trosku odjinud...??? ja jsem tu psala prispevek o tom, jak jsem desna a nic se mi na sobe nelibi, pak jsem nad tim premyslela a rela jsem si, ze jsem fakt "desna" kdyz nedokazu najit nic pekneho. tak jsem se zamyslela nad tim, co se mi na sobe libi, ceho si na sobe vazim... co se tyce tela, libi se mi moje ruce, paze, vlastne cela horni polovina, prsa mam myslim pekny, taky mam rada svoje vlasy co se tyce vlastnosti, myslim, ze jsem mila a prijemna, obetava, rada pomuzu jsem hrda na to, ze jsem vystudovala VS, ze jsem pilna v uceni jazyku, ze mam jazykove zkousky, ze jsem se uspesne osamostatnila od rodicu a co vy, co se vam na sobe libi, ceho si na sobe vazite???
Odpovědět
Profilova fotka
Já se seběvědomým nemám problém,ale pozvubím ostatní.. Takže, z fyzična mám na sobě ráda oči, ploché bříško, dluhé štíhlé prsty a pěkná malá prsa :-D Jinak si myslím, že je na mě spoleh, že ráda pomůžu, že se snažím pomáhat, jsem statečná, silná ale zároveň i citlivá. Umím skvěle péct, mám dobrý vkus, mám talent na psaní a jsem pyšná i na to, že mám úžasného manžela, který mě miluje a rozhodl se, že stráví celý život právě se mnou :-)
Odpovědět
Napsala jsem to asi trochu nesrozumitelne... Poprve me znasilnil "kamarad" v 17ti a to byl zpousteci mechanismus bulimie a podruhe v pondeli priteluv bracha. Dneska je vse uz trochu jinak. Lide okolo me mi zacli verit, jen u pritele mam pocit, ze si neni tak uplne jisty. Kazdopadne se jeho rodina konecne postavila na moji stranu, coz mi dost pomohlo a pocit sebeobvinovani je slabsi. I kdyz vcera vecer mi budouci tchyne psala, ze jsem se mela branit. Ano, mela, ale to vam dojde az potom. Ale to jsem dost odbocila od tematu, to patri jinam. Co se tyce psychologu, tak k nim nemam duveru, nepomohli mi driv, nechce se mi sverovat nekomu, kdo mi nakonec nepomuze. Zvladla jsem se s tim vyrovnat v 17ti, zvladnu to i ted. Ted mam zkusenosti, vim, na co si dat pozor a mam podporu. V budoucim manzilkovi i v jeho rodine (sve rodine jsem to nerikala, mozna ani nebude duvod, jeho to vi od nej, ja bych jim to nerikala). Jinak me nelitujte holky! Ja to zvladnu. Jinak na sobe mam rada sve oci, milou povahu, ochotu kdykoliv pomoci pratelum a rodine v nouzi, pecu ten nejlepsi medovnik na svete ;-) , a jsem hrda na to, ze jsem si dokazala v zivote vybojovat vse, co mi prislo dulezite a ted jsem stastna za to, ze me pritelova rodina pochopila a je na me strane (po 6,5 letech). Skoda, ze to neslo bez toho znasilneni. :-( Taky jsem celkem inteligentni osubka a i ta oplacana postava je docela pohledna :-N Zitra se sem uz mozna nedostanu a pak budu tyden pryc, tak se tu opatrujte a nazory, ze bulimie je vporadku prehlizejte. Je to nemoc a muze skoncit spatne (jo a ta neplodnost je udajne kvuli hormonalnim vykyvum a v pripade anorexie pak nizkou hmotnosti, tak bacha!!!)
Odpovědět
Profilova fotka
Magnolie, strasne moc ti fandim a budu na tebe myslet, at vsechno zvladnete.Drz se holcicko :-)
Odpovědět
musím říct že mám zhruba od 14 let stejný problém. Nikdo o tom neví, kromě mojí nejlepší kamarádky která to dříve dělala taky. Musím říct, že když to člověk ze sebe dostane, najednou se cítí mnohem líp. je to asi dost nezdravá záležitost, ale jsem člověk který je bohužel na jídle také dosti závislý a jednou za čas mě přemáhají opravdu silné chutě na cokoliv :-D . Agony já to mám podobně jako ty, ;-)
Odpovědět
Když už jsme u toho, myslím si, že PPP trpí dnes čím dál tím víc holek. Mě osobně stav touhy po jídle chytne tak jednou do týdne, je to jako zatmění :-( . A jak už někdo psal, když jsem sama a nudím se, je to nejhorší, jinak se v ovládnu.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Ahoj Alan,prav jsem cetla o tvych trablich s bulimii.Uplne mi busi srdce kdyz o tom premyslim. Mela jsem trable s bulimii asi 10 let (hruza) a rekla bych, ze jsem v pohode posledni rok a pul. Myslim absolutne v pohode. Kdyz to zaclo pred vice nez deseti lety, bylo to neco jako ty: pri jedne z mych prvnich praci v baru jsem nabrala asi 5 kilo (vzdycky jsem predtim sportovala a byla normalni) a pak jsem se dostala mezi bandu lidi, kteri si dali cas od casu i trochu 'perniku' a uz se to rozjelo tak nejka samo. Od drof jsem brzy utekla (asi za 2 mesice-zmenila jsem praci-nastesti) ale prsty v krku pokracovaly. Zacala jsem v te dobe zase hodne sportovat, protoze jsem si myslela, ze se toho zbavim. Ale sport mi sel a byly tam zavody a vahove kategorie a s tim spousta dalsiho stresu s vahou, takze bulca vesele pokracovala. Pak jsem mela pritele asi dva roky. Prvni rok byl fajn, ale bulimie mi zacala zasahovat do vztahu. Mozna si to ani neuvedomujes, ale tvuj kluk citi tve zmeny nalad,ktere sjou tam hlavne kvuli bulimii. Mozna nevi proc, ale treba neco tusi, jen se te nezepta, aby ti neublizil. Ja jsem mu to tenkrat rekla. Bylo to hrozne tezke to priznat nekomu blizkemu, ale myslim, ze je to moc dulezite.Trozchu to zkratim, at es dostanu k tomu nejdulezitejsimu. Navstivila jsem i psychiatra v Praze-hruza!!!! Mela jsem smulu, ze to byl clovek zahledeny do sebe. Od te doby jsem doktory nechtela videt. Odjela jsem do zahranici a leta jsem s bulimii nedelala nic. Porad jsem si rikala, ze se s tim poperu sama. Bohuzel ne. Pak mi zacaly nejake mensi zdravotni problemy a ja s pocitem viny zacala premyslet o tom, jestli to neni kvuli bulimii.Potkala jsem paramedika u nas v praci,ktery se velmi zajimal o muj pripad a hledal prasky a pomoc kterou bych mohla pouzit. Poslal me znovu k psychiatrovi, tentokrat vyzkousenemu. Probirali jsme me pres pul roku, byla jsme na Prozaku a houpala se nahoru dolu, ale postupne se to lepsilo.Zabrousili jsme do meho detsvi, kde jsem si uvedomila, ze i takova blbost, jako prezdivka, kterou me volali rodice a srovnavani s mou malo, tenkrat extra hubenou sestrou, muzemit obrovsky vliv na formovani osobnosti do budocna.Pocit nedokonalosti, menecenosti. Nikdy jsem se nemela rada. Spousta lidi mi rikalo, ze hezky vypadam, ale ja se videla jinak.Tohle vsechno jsem musela s doktorem probrat a poprat se s tim.Pomohl mi i soucasny pritel, se kterym se brzo budeme brat. Na kazdym kousku myho tela najde neco, co mu prijde fantasticky a rika mi to. Tak a to je moje story. Promin, ze je to tak dlouhy, ale na deset let jsem to docela zkratila ;-) Jestli mas nejakej dotaz, klidne ho napis. Vim, ze je to blba nemoc, ale je to jen nemoc a da se s ni poprat. Tak drzim pesti!!!
Odpovědět
Znajemnik, jsi moc statečná. :-)
Odpovědět
holky, jsem hrozna, dneska jsem to nezvladla...uz od rana jsem to ale tusila. pres den jsem jedla normalne, ale vecer jsem byla sama a mela jsem desnou chut na sladky. jenze nezustalo u jedny susenky, bylo jich asi 10, pak cokoladova pena, pak dva toasty s nutelou...pak jsem nebyla schopna se presvedcit, ze to musim nechat v zaludku... nejvic me na tom vadi, ze ve chvili, kdy jsem mela zachvat a jedla, tak jsem si uvedomovala, ze to nemam dlat, ale zaroven jsem si rikala, ze chci, ze mam na sladke cut, tak to proste snim. pak mi bylo docela spatne, protoze posledni tyden jsem jedla docela zdrave, ale presto jsem to do sebe prala dal. trochu mi to ted bere nadeji na uzdraveni. muzu si stokrat rikat, ze jsem v pohode, jenze pak prijde chvile, kdy nebudu schopna se zachovat tak, jak bych mela. nyni vim, ze mam chvili pockat, nez neco snim, rozmyslet si, co to pro me znamena, treba se napit vody, jit delat neco jinyho, abych od jidla odvedla pozornost...jenze ja to v tu chvili nebyla schopna udelat, byla jsem jako uplne nekdo jiny, kdo se ani uzdravit nechce. co mam delat? vy, co uz mate zvraceni za sebou, poradte, co jste delaly, kdyz na vas prisly chute se prejist, jak jste to zazehnaly? ale zitra zase najizdim do vyjetych koleji a budu se dal snazit!!!
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, když tohle všechno čtu, je mi hrozně smutno. Tohle všechno jsou nemoci dnešní doby, toho, co do nás hustí časopisy, televize nebo filmy. :-( Alan: Jako hrozně pozitivní vidím, že to nevzdáváš. Když uklouzneš, pokoušíš se vstát a jít dál!!! Hlavně vytrvej.
Odpovědět
novako: urcite mas pravdu, vliv medii je nezpochybnitelny. az je docela obdivuju, jak to maji promysleny... to by samo o sobe bylo tema na diskuzi. Ackoliv nerada, tak priznavam, ze media na me vliv maji. Myslim si, ze jsem dostatecne inteligentni, abych si uvedomila, ze fotky modelek jsou zkreslujici, ze takhle skutecne nevypadaji, ze modelky nejsou prototypem normalni zeny, v zadnem pripade nejsou vzorem, ke kteremu bychom mely smerovat. Ale stejne vim, ze ve nejak je, ze bych tak chtela vypadat, ze kdyz jsem tlustsi nez ony, ze jsem nejakym zpusobem horsi, ze bych se mela snazit byt jako ony. Samozrejme ze je to hloupost, vim to, a zaroven nechapu, proc nejsem schopna tyhle myslenky prekonat. Proste kdyz to do nas husteji od rana do vecera horem dolem, tak asi neni uniku. Nebo mate na to nejaky recept?
Odpovědět
Profilova fotka
V jedné kavárně jsem listovala časopisem Harper´s Bazar. Byl tam zajímavý článek o anorexii. Ovšem když jsem otočila stránku, tak na mne civěla modelka, která vážila snad 40 kg i s postelí. Tenounká jak nitka, žádná prsa. Hrůza. ]-( Recept mám jediný. Přijmout se taková jaká jsem. Když jsem byla v pubertě, měla jsem předkus. V 17 mi dali rovnátka, zuby se mi srovnali za dva roky, ale mému sebevědomí to trvalo podstatně déle. Jsem hubená, ale celý život bojuji s vystouplým břichem. Tak zkouším cvičit a říkám si, že na břichu to přece nestojí. Vždyť jsou kolem mne lidi, kteří mne má rádi takovou jaká jsem - se všemi mými slabostmi a nedostatky...
Odpovědět
Profilova fotka
novako: Když už břicho posiluješ, tak ho musíš taky protahovat (např. poloha kobra) a hlavně se musíš neustále hlídat, jestli se držíš vzpřímeně a máš zatažené břicho. Někteří kulturisté posilovali břicho pouze vtahováním na lačno (myslím, že je to z jógy). Jinak se ti ty svaly stejně vyvalí a budeš mít kulatá záda + vystrčené břicho (jako já ]-( ) přestože jsi hubená ...
Odpovědět
Profilova fotka
Teď jsem si všimla, že tam mám hrubku - zuby se mi srovnaly :-N zuzanal: Jak vypadá poloha kobra?
Odpovědět
Profilova fotka
Alan, novako to napsala přesně, je třeba se přijmout taková, jaká jsi. Velký vliv na to má tvé sebevědomí, které mohlo být ovlivňováno různými zážitky, osobami z děstství, dospívání.. Je skvělé, že bojuješ, nevzdáváš to, ale myslím, že by bylo dobré, abys zkusila navštívit i psychologa (pokud už k němu nechodíš).. Nejlepší by bylo najít nějakého, který se specializuje na poruchy příjmu potravy, protože ne každý psycholog, ktrerý dokáže poradit např. s partnerskými problémy, ví, jak poradit holce s bulimií. Bohužel, u nás stále ještě převládá názor, že bulimie a anorexie jsou výmyslem holek, které už neví co by a málokdo si uvědomuje, že to jsou nemoci jako každé jiné a jen velmi obtížně se z nich člověk dostává bez pomoci odborníka.. Dobrý psycholog ale může dokázat opravdu hodně!
Odpovědět
Profilova fotka
novako: Nejlepší je najít si přesný popis (je to jógínská poloha, ale dělá se běžně při stretchingu ve fitness). Přibližně: Leh na břicho, dlaně pod lopatky opřené o zem (lokty dozadu souběžně s tělem), pozvolna se zvedáš - buď jen natolik, že zvedneš hrudník a lokty necháš na zemi, nebo na natažené ruce. Ve skutečnosti to jsou už dvě polohy. Nesmíš zaklánět hlavu - drž ji v protažení páteře. Výdrž nevím jak doporučena, stejně tak si teď už nepamatuji jestli je to na nádech nebo výdech. Asi bys to našla přes google.
Odpovědět
Alan ja naprosto chapu co rikas, jako bych cetla sama sebe.. bulimie taky uz nejaky patek, i kdyz posledni rok skoro bez zvraceni..no jsou obdobi, kdy mi jakoby hrabe a pak je to presne co rikas, nutela,susenky,cokolada a pak je mi ze sebe samotny tak spatne, ze to jde ven..Ale posledni 4 mesice zadne zvraceni, snazim se jist zdravou vyvazenou stravu, takze si rikam, ze kdyz si pak zobnu nejakeho toho sladkeho, ze si to zaslouzim..urcila jsem si jeden den v tydnu, kdy si dam sladke bez jakychkoliv vycitek..jasne, ze tim nemyslim vybrat celou cukrarnu, ale treba dortik ke kafi, nebo susenku..i treba dve za den..Rikam si, ze zivot je moc kratkej aby si ho clovek takhle kazil..takze snad jsem na dodry ceste a drzim si palce :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj alan, cetla jsem ted tvoje pochybnosti o uniku pred bulimii. Vis, neni to jednoduche, ale nejdulezitejsi je asi si opravdu uvedomit, ze potrebujes pomoc. Bohuzel, ja zadnyho dobryho psychiatra v Cechach neznam. Jedna z dulezitych veci spojena s bulimii je nedostatek produkce hormonu: serotoninu (nekdo tomu rika i hormon stesti :-) . jsem si jista, ze kdyz zahledas na internetu, tak najdes spoustu informaci a cim vic budes vedet,tim lip se s tim da bojovat. Ja nasla i takove male vysvetleni, jakoze banany maji v sobe velkou davku serotoninu :-) Ale vazne, je potreba se tomu zacit venovat uplne od malinkatejch detajliku. To, ze mas chut na sladky, nejdriv to premuzes a pak snis sladkosti 'barak' je uplne 'normalni' prubeh bulimie. Je hrozne dulezite, abys na sobe nasla neco, co mas rada a zacala se tomu venovat a zlepsovat to. Kdyz mas chut na sladky, tak se zkus necim zabavit a vezmi si jen kousek. Vynechat sladky uplne je nesmysl, protoze pak ti to jednou bude stejne chybet. Taky si musis uvedomit, ze srovnavat velikost tveho obleceni s "uzasnymi" modelkami je nemozny. Ony muzou bejt maximalne hubeny a vypadat dobre na obrazovce, ale kdyz budes mit na sobe velkou zrstvu make-up a obliknes se, tak budes vypadat stejne, ne-li lip. Jestli ti muzu nejak pomoc s radou nebo pokecem, tak klidne napis email. Drzim pesti ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj Cairo, to co jsi napsala je skvelej recept a je doporucovanej a vyzkousenej vsude. Tak se drz :-)
Odpovědět
caira: dik za povzbuzeni. a taky gratuluju k uspesnym ctyrem mesicum, vytrvej! s tim povolovanim si sladkyho je to dobrej napad, zkusim, jestli mi to bude fungovat. v jedny knizce o bulimii jsem cetla, ze je treba se naucit jist jidla (a pak je nezvracet), kterym jsme se driv uplne vyhybaly - sladky, bramburky, buraky apod. proste se treba prinutit a snizt cokoladovou tycinku nebo dortik, vychutnat si to, pak si to nevycitat a hlavne nepokracovat v jezeni s tim, ze uz je stejne vsechno jedno a ze to stejne vyzvracim. takze tohle ted bude muj cil, dat si dvakrat tydne nejake "zakazane" jidlo. jeste jedna otazka. co tvuj pritel, vedel o tvoji nemoci? znajemnik: diky za info, k psychologovi jsem chodila, dokonce ke trem, dva byli super, tomu prvnimu jsem radsi namluvila, ze uz je vse v poradku, abych tam nemusela chodit, byl uplne k nicemu. ale u tech dalsich jsem se o sobe dozvedela docela dost veci, ktere mi pomohly...po ukonceni prvni terapie jsem dokonce asi pul roku byla v pohode. ted bohuzel nikam chodit nemuzu, ale jak to pujde, budu o tom mozna premyslet - pokud se z bulimie nedostanu sama, v coz verim prosim vsechny, ktere bulimii uspesne premohly, piste svoje recepty, co vam pomaha!!! mne ted pomaha psat si vse, co snim, i kdyz se prejim, tak tam pak vsechno vypsat, a hlavne vymyslet si porad nejake aktivity, ktere budu delat. pro chvile, kdy vetsinou prichazeji zachvaty, jsem si napsala takove karticky a tipy na cinnosti, ktere ych mohla delat, abych predesla prejidani a zvraceni.
Odpovědět
Ahoj Alan, pritel nevi nic...a pravdepodobne mu to rikat nebudu...za posledni 4 mesice jsem asi pet kilo pribrala, a i kdyz z toho nemam radost, jsem celkove mnohem spokojenejsi a veselejsi nez jsem byla, pritel muj maly vahovy narust nijak nekomentuje a ja nejsem ve stresu. Takze doufam, ze uz mam nejhorsi za sebou..jeste se chci zdravou formou dopracovat k ubytku tech peti kil a pak uz to snad vse bude zamnou. Jinak s tim jezenim bramburek..ja miluju octove bramburky { anglicka zalezitost} vzdy si koupim tubu Pringels a ma ji tak mesic az dva..obcas si vezmu malou misticku a moc si pochutnam..opravdu je to o zmene zivotniho stylu, kdyz budes jist denne hodne ovoce a zeleniny, orechy a tak, tak nemas hlad ale ani potrebu zvracet, protoze jsou to same zdrave veci a + nejake to sladke je jako odmena :} Alan drzim ti moc palce, hlavne si uvedom, ze bulimii cesta zivotem nevede, je to nemoc a je zhoubna..vazne se musi lecit, nekdo to zvladne sam, jiny potrebuje pomoct, at jsi v jakekoliv skupine, nepodcenuj to..vazne to za to nestoji. davej na sebe pozor a pokud si budes potrebovat popovidat, vzdycky mi muzes napsat. Pa Petra
Odpovědět
Taky by mě zajímalo, jestli předtím než přijde ten záchvat, ta žravá, máte nějaký příznaky. Třeba, že máte chuť neodolatelnou na něco sladkého, nebo prostě jen na něco. Koupíte si jednu sladkost, pak druhou a pak už sníte vše? :-|
Odpovědět
Ahoj zienky, ja nemam bulimiu, ale anorexiu s bulimitickymi fazami. To vyzera asi tak, ze cca 2-3 tyzne jem malicko pravidelne a zdravo a potom mam 2-3 dni ked zjem vsetko, co vidim. Zvracanie si nevyvolavam, ale podarilo sa mi po 9 rokoch tohto ochorenia dopracovat k cholecystolitiaze a cholecystitide :-( Takze nielen chrup ale aj choledoch je ohrozeny nadmernym prijmom potravy, ktora vobec nemusi obsahovat vela tuku. V poslednom case sa, ale drzim a stravujem sa raconalne a pravidelne, dufam, ze mi to vydrzi. Inak predpokladam, ze k silnym bulimickym zachvatom dochadza po poklese glykemie, nasledne dochadza k velkej chuti na sladke, lenze zatial co zdravy clovek si da trochu sladkeho, bulimicka si da kopu a pokracuje aj k inym jedlam. Vsetkym, co trpite tymto psychickym ochorenim drzim palce, nech sa vam dari z toho dostat a stabilizovat stav, lebo je to celozivotny boj.
Odpovědět
ahoj holky, hlasim uspesny tyden!!! :-D cely tyden jsem vydrzela stravovat se normalne, dala jsem si i par sladkosti, mam ze sebe radost andykov: u mne to probihalo tak, ze jsem si treba dala jednu susenku, ktera mi strasne chutnala a mela jsem chut na dalsi, neodolala jsem, dala si dalsi, a pak jsem si rekla, ze jsem to nemela delat, ze urcite strasne ztloustnu, ale ze uz je to stejne jedno, kdyz vsechno nakonec pujde ven, tak jsem pokracovala dal...
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?