Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Bulimie. Máte některá podobné potíže?

Vim, ze tohle je svatebni diskuze, ale trosku to se svatbou taky souvisi, ne??? Ja s bulimii bojuju uz pres sedm let a prave proto, ze jsme se nedavno s pritelem dohodli, ze se vezmeme, s tim chci razne skoncovat. Jenze ono to tak razne nejde, jak urcite nektere z vas vedi... Nejsem na tom nijak zle, nejhorsi leta kazdodenniho zvraceni mam za sebou, postavu mam normalni, jen tak 5 kilo navic, prejidam se a zvracim tak jednou za ctrnact dnu - to sporadam tunu sladkyho a proste to v sobe neudrzim. Jinak se stravuju normalne, spis zdrave a vyvazene. Muj nastavajici o nicem nevi, nemam v planu mu to rikat. Sice si vycitam, ze mu tajim dulezitou vec, o to vic se toho chci zbavit, nez vstoupime do manzelstvi. Jenze na druhe strane vim, ze by se kvuli tomu moc trapil, ze mi neumel pomoct a ze nejsem stastna...to nechci, porad verim, ze to zvladnu sama. Psychology uz mam za sebou, castecne pomohli, ale nikdy ne uplne. Jestli mate nektera podobne potize, napiste, treba si navzajem pomuzeme. Dik
Odpovědět
1
2
…
5
Profilova fotka
Ahoj Alan, držím Ti palce at to zvladnes....obcas jsem mela narazove chut na sladký a spořádala jsem ho cely pytel...nikdy jsem nezvracela, ale měla výčitky.. Jen od te doby co jim sladké každý den, nemám tak nárazové chutě....no nevim jestli ti to pumůže..ale držim pěsti!
Odpovědět
Ahoj Alan, asi to nechceš slyšet, ale příteli bys to říct měla. Jednak má právo to vědět a potom pokud tě tíží, že on to neví, je to jen další stres, který napomáhá přetrvávání nemoci. K tomu, abys to překonala, musíš nejprve sama sobě i svému okolí nemoc přiznat a smířit se s ní, mluvit o ní. Myslím že utajování není ta pravá cesta - to je můj názor. Hodně štěstí!
Odpovědět
haninka: no kdyz prave ja se sladkymu vyhybam a pak to na me prijde...kdyz jim ve spolecnosti, tak to zvladam, ale sama jsem nemozna. Ale nevim, jestli bych zvladla sladky kazdy den, ty jsi stihlounka, ale ja mam sklon k tomu vsechno ukladat, hlavne v dolnich partiich. Ale je jasny, ze se musim naucit jist sladky, to jo. anya: ja vim, bylo by lepsi se sverit, ale ja to proste nezvladnu
Odpovědět
Profilova fotka
Také si myslím,že bys mu to měla říct.. Je to dost závažná věc, o které by měl přítel vědět. Přeci podepisuješ prohlášení, že znáte svůj zdravotní stav a tohle se zdraví týká.. Kdyby to bylo něco z minulosti, tak bys mu to podle mého názoru říkat nemusela, ale pokud je to aktuální problém, opravdu by to měl vědět. Jestli je to správný chlap, bude se ti snažit pomoci a ty pomoc potřebuješ! Držím ti moc palečky, ať to dobře dopadne!
Odpovědět
Ahoj Alan, toto mám taky za sebou - 4 roky bulimie a 3 roky anorexie, takže trochu o tom vím. Ale nějaká jednoduchá rada asi neexistuje. Tak jako ostatní holky, myslím si, že bys to partnerovi měla říct - ale jen pokud si myslíš, že je schopnej to pochopit a podpořit tě. myslím, že bohužel je pár chlapů, který to buď nepochopí nebo nezvládnou zpracovat nebo je to vyděsí - a pak by to pro tebe asi moc podpora nebyla. Ale co se svěřit třeba někomu jinýmu, který by tě podpořil? Jinak já na psychology nedám dopustit, ale chce to najít někoho, kdo se poruchám příjmu potravy fakt věnuje. Vyzkoušela jsem ledacos (a každýmu pomůže asi něco jinýho) - ale nejvíc mi pomohlo opravdu pomalu a pozvolna navykat naprosto normální stravě, kdy jsem jedla všechna, na co jsem měla chuť. A i na to existují odborníci, kteří to v rámci léčby s tebou postupně budou dělat. Ono to možná pro tebe zní teď děsivě, já vím, že když jsem si jenom připustila, že bych měla jíst všechno, tak jsem se cítila o deset kilo těžší. Ale ber to jako opravdu prověřenou informaci - chvíli to trvá, ale tělo si zvykne, že dostane co potřebuje a za nějakou dobu toho potřebuje míň a zmírní se i bulimické záchvaty. A ve finále třeba i shodíš. Jasně, že se jednou za čas nevyhneš vybrakování ledničky, ale to je někdy daný třeba jen hormonální nerovnováhou a jednou za čas ti to fakt neublíží. Nevím odkuď jsi, ale např. v Brně existuje sdružení Anabell (http://www.anabell.cz/) (teď na to koukám a mají skupinu i v Ostravě a Praze) - který má různý programy pro bulimičky, myslím, že i nějak pomáhají zvládat stravování. No a v neposlední řadě, na takový ty záchvaty žravosti zabírá i homeopatie, tak můžeš zkusit i to... Te´d mě víc nenapadá, ale za ta léta už mám dost zkušeností, takže se mi klidně ozvi, třeba budu moct trochu pomoct...Pokud jsi na tom tak jak píšeš, myslím, že už nejsi daleko od toho, abys byla úplně v pořádku. někdy je to na léta, ale jde to...
Odpovědět
Ahoj holky, já si osobně myslím, že pokud Vám na partnerovi skutečně záleží tak má právo to vědět. Já se snažím zhubnout a pomáhá mi to, že to před ním nemusím tajit. Třeba rodiče neví, že chodím na lymfo, vlastně ani žádná z kamarádek, jen tady se o tom bavím, protože to je docela anonymní. Ale k přítelovi chci být naprosto upřímná! Pak aspoň chápe, když jsem někdy rozladěná. Navíc v sobotu máme svatbu a já si dala závazek, že mu řeknu úplně všechno!
Odpovědět
Profilova fotka
makul ha, zas tak anonymní to není :-D .Ne v poho, nejsi jediná holka,co znám, co chodí na lymfo..i když upřímně řečeno si myslím, že ty to teda nepotřebuješ ;-) .
Odpovědět
Mate pravdu, partner by mel o tom druhem vedet upne vsechno, ja vim. Myslim, ze ten muj by to pochopil, ale ja ho proste nechci trapit, vim, ze by ho to rmoutilo a pricital by vinu i sobe... Spis vynalozim vsechno usili se s tim do svatby (doufam teda, ze driv) vyporadat sama. bibs: dik za radu, anabel znam, pouze z internetu, jsem z Prahy. Chodila jsem ke trem psychologum, se dvema jsme byla moc spokojena, spis ja jsem nedotahla do konce vsechno, co bych mela. Vim, jak mam jist, mohla bych o bulimii napsat knizku... Nejsem uz snad nijak vazny pripad, ale proste porad, tak jednou za 14 dni, se mi nezadari.
Odpovědět
alan : taky to znám! Mám za sebou i prsty v krku - stačila návštěva u maminky a bylo to - znovu se to spustilo. A chlap není blbej. Ten můj sice o tomhle nic neví, ale každopádně - bylo mu to divný... A snažil se mi pomoc. Třeba tím, že před televizi přede mě už nevytahuje brambůrky, nebo že třeba sladký i brambůrky nenakupujeme ve velkým a nakupovat chodíme najedení...A když začnu chroupat ve velkým, tak mi řekne - já ti to nesním - neboj :-D Jinak myslím, že mám tak půl - 3/4 roku pokoj...Tak snad to bude ok. zkus najet na to, že domů toho moc nekupuj. A bacha - partner pomoc může! I když o tom nic neví - myslím o té nemoci. Když budete mít určitá pravidla, tak to půjde. Vím, o čem mluvím
Odpovědět
ahoj Alan.Zaregistrovala jsem se pod novým nickem,protože nechci,aby toto o mně vědělo více lidí :-|,protože už mě tu někdo znát může.... Mám ten samý problém.Asi 5 let. Nejdříve jsem pomocí tohoto zvyku zhubla asi 30 kilo,ale pak jsem nabrala asi 18 kilo zpět...a pomalu zjištuji,že kynu stále pořád a to i při sebemenším množství jídla.Takže díky tomu,že jsem vždy vyzvracela co jsem snědla,tak jsem si asi snížila bazální metabolismus... :-| Manžel to o mě ví a trápí ho to,ovšem,že by mi pomohl,to ne,protože nutkání je silnější...A tak se mu někdy snažím namluvit,že "to" nedělám... Jsem v tom tak po uši,že se to někdy "stává " i třikrát za den...A pak mám třeba zase období klidu-třeba týden.Překážkou pro mě není ani dovolená,návštěvy,Wc v práci- už umím být tak potichu,že si toho nevšimne nikdo..... Manžela miluju a snažím se to skončit kvůli němu....Dnes jsem na sebe hrdá-snědla jsem 1 jogurt s lupínky a jednu housku se sýrem a rajčatový salát s mozarelou-a zatím se držím a tak snad se dnes ovládnu.... Zjistila,jsem,že pokud jím přiměřeně,tak výčitky nemám a nezvracím,ale stačí to jen trochu přehnat a jde vše ven.Takže to zkouším tak,že se snažím jíst vše a v malém množství-ne najednou-to mě to hned nutí... Ale začínám se snažit-manžel a já chceme zkusit zapracovat na miminku a to si myslím že bude něco ,co by mě z toho mohlo dostat.Vím z minulé doby,že když jsem to vydržela dlouho,tak potom se mi k tomu nechtělo, a tak na to zkusím jít z této strany...Držím Ti palce -stejně jako sobě-abychom s tímto odporným nutkavým zvykem dokázaly skončit. Klidně písni do IP.... Hodně štěstí...
Odpovědět
numana-ještě chci dodat,že se mi manžel snaží opravdu pomoci a vím,že když vidí,jak si ubližuju,tak se očividně trápí. Mám hrozný strach,že se mu zhnusím a nebo že to odnesu zdravotně.....Strašně mě bolí,když vidím zaslzelé oči mého manžela,když po vyjítí ze záchoda se na mě jen dlouze podívá a je mu to jasné-a říkám si,že UŽ NIKDY. Ale pak mi stačí málo. Jsem odhodlaná,tak mi to snad vydrží alespoň 14 dní -třeba to bude první krok k tomu že to skončí. Toť moje zpověď.Ahoj a dobrou noc.
Odpovědět
Profilova fotka
Holky, o techto nemocech moc nevim,asi vam ani neporadim, jen vam chci rict, ze vam moc moc drzim pesti, at to zvladnete, prekonate a dikybohu, ze vedle sebemate oporu ve svych muzich.Preji vam mnoho sily ;-)
Odpovědět
Článek se načítá
alcatko, bud rada, zavidim ti, ja se nekdy pokousim vzpomenout si, jaky to bylo pred sedmi lety, kdyz jsem jeste vubec netusila, co to vlastne bulimie je - skoro to ale nejde, proste uz to mam v sobe moc hluboko, takze po kazdym jidle resim, jestli to bylo moc nebo malo a jestli to vyzvracet nebo ne. Je to des, ja vim, ackoliv treba zvladnu 14 dni bez zvraceni, stale na to myslim. Nekdy pochybuju o tom, ze je mozny se uzdravit - ze to bude jen trvala abstinence... Co myslite, holky, kdyz delsi dobu nezvracite, verite, ze jste zdrave, nebo jen s hruzou cekate, kdy to zase prijde? Dneska jsem bohuzel zvracela, vubec se mi to sem nechtelo psat, ale pak jsem si uvedomila, ze zatajovat to nema vyznam. Ale pozitivni je, ze veceri jsem si dala normalni, dodrzuju pravidlo, ze i po zachvatu je treba se okamzite vratit k normalnimu jidelnicku. A verim, ze zitra to nezkazim.
Odpovědět
Profilova fotka
alan a ostatní!!taky vám moc držím palce, holky musíte s tím bojovat!!Vždyť si tím strašně ubližujete |-| !Já měla kdysi taky jedno zvracící období(ale bulimie to nebyla), prostě jsme to asi měla z nervů, ale s přestávkama jsme tak prozvracela asi měsíc, doktoři na nic nepřišli a když si na to období vzpomenu..jak jsem vyčerpaná v noci ležela na dlaždičkách v koupelně, pot po celém těle a tak vyčerpaná, že jsme myslela, že umřu...Vždy´t to je hrozné, jak já se tehdy modlila ať to skončí. Dělat něco takového schválně, to si ani nedovedu představit...Ale tím vás neodsuzuji, vím, že je to záležitost psychiky :-| ...Holky snažte se to překonat hlavně kvůli sobě, kvůli vašemu tělu, netrestejte se za to, že jste toho víc snědly..jednou budete chtít mít třeba miminko a co pak??Až vám tělo v ten moment vypoví službu, bude už pozdě litovat...Všem přeji ať to rychle překonáte ;-) !!
Odpovědět
Ahoj holky, taky jsem se zaregistrovala znova... tohle je asi vec, kterou nikdo nechce priznat otevrene. Ja jsem nezvracela tak dlouho, takze muzu rict, ze jsem z toho venku, ale obcas me myslenky na zvraceni napadnou. V tu chvili si vzpomenu, jak jsem si tim ublizila (nemuzu mit deti) a jak jsem ublizila svymu klukovi (nyni budoucimu muzi), ktery tim hrozne trpel, ale jen a jen diky nemu jsem s tim prestala. Rozhodne se neschovavejte a reknete to nekomu! Komukoliv - kamaradce, mame, priteli, manzelovi, psychologovi (i kdyz s nima nemam moc dobre zkusenosti - chtela jsem pomoc s vyrovnanim se, ze ve 20 nemuzu mit deti a rekli mi, ze mi nemuzou pomoc - a to na nekolika mistech)... Verte si, ze to dokazete, odmenujte se za kazdy den, ktery vydrzite (kupte si rtenku, vonavku, obrazek - proste neco pro radost), radujte se ze zivota a myslete na budoucnost. Cas se vratit neda!!! At nelitujete.... nestoji to za to! Ja ted hodne pribrala po hormonalni lecbe (ktera stejne byla k nicemu) a hubnuti jde spatne. Porad se musim kontrolovat, abych jedla tak akorat. Kdyz se nenajim, mam pak hrozny hlad a zhltnu cokoliv a musim se hodne drzet, aby se to nevratilo. Nekdy se mi stane, ze uz stojim u zachodu a az kdyz mam hlavu nad misou se zastavim. Hodne stesticka a klidne piste i do IP. Cas od casu kouknu. Mam vas rada, holky moje! Vy to dokazete!!! Vlaste my to dokazeme!!!
Odpovědět
Profilova fotka
Bulimie má snad vždycky nějakou psychickou příčinu, ne? Čím byla vyvolána u vás? Nespokojenost se svým vzhledem nebo psychické problémy? Já si totiž myslím, že to nevzniká jen kvůli touze po zhubnutí, že spouštěcím faktorem jsou nějaké nepřiznané skryté psychické problémy. Je to tak? =-)
Odpovědět
Profilova fotka
Tedy myslela jsem psychické problémy, které člověk začne "řešit" z jakéhosi důvodu přejídáním. Myslím, že to vzniká v dětství, když rodiče za každou cenu nutí dítě do jídla. :-|
Odpovědět
Profilova fotka
Magnolie: Jsi šťastná?
Odpovědět
Ted? Jeste pred dvema dny bych rekla, ze ano. Ale stalo se neco, diky cemu stastna byt nemuzu. Ale to uz je zase trochu jine tema. Znasilnil me bracha myho budouciho muze. A tezko se to vysvetluje, kdyz vam nikdo neveri. A spousteci mechanismus bylo znasilneni v 17. Jak rikam, u me je to trochu neco jineho.
Odpovědět
zuzanal: mas pravdu, ze zacatku jsem si myslela, ze je to vsechno jenom zalezitost jidla a hubnuti, a taky jsem to jen pres jidlo zkousela vyresit, ale neni to pravda, bulimie je hlavne zalezitost psychiky Ja jsem byla vzdycky hodne uzavrena, moc jsem se s nicim nesverovala, a kdyz, strasne dlouho mi to trvalo. Spis jsem si nechavala veci pro sebe. Taky jsem postizena touhou po dokonalosti ve vsem, co delam, a kdyz to dokonaly neni, tak jsem z toho nestastna, nastvana, nespokojena. Neumim byt stastna, spokojena, vyrovnana, vzdycky vidim, kde by se jeste dalo neco zlepsit...je to des, vim to o sobe, ale nevim, jak se toho mam zbavit. Celou pubertu jsem byla zamilovana do kluka, kteryme jsem se mozna taky libila, ale on se nijak nevyjadril, takze jsme spolu nikdy nechodili. Ja jsem ale chtela jenom jeho a ostatni jsem kvuli tomu odmitala. Kdyz mi bylo 17, mela jsem docela blbe obdobi - s nikym jsem nikdy nechodila, mela jsem pocit, ze me nikdo nemuze mit rad, protoze jsem oskliva, hrozna, hloupa, vrcholilo to na Vanoce, kdy jsem stres zajidala cukrovim. Pres Vanoce jsem pekne pribrala, jenze po novem roce jsem s bastenim neskoncila a ladovala se jeste pul roku, vysledek byl 10 kilo navic, psychika v haji, pocit hnusu ze sebe. O prazdninach jsem mela jet na tabor, kde mela by i moe laska - chtela jsem rychle zhubnout, prestat jist jsem nedokazala, tak me napadlo zacit zvracet - a to mi uz zustalo. Prvni dva az tri roky to bylo fakt desny, zvracela jsem skoro kazdy den, nekdy i treba trikrat za den. Byla jsem sama, nikoho jsem nechtela, rikala jsem si, kdo by takovou hroznou holku chtel. Diky zvraceni jsem zhubla, lidi mi rikali, ze jsem hezka, ale ja se citila mizerne. Chtela jsem si najit pritele, ale zaroven jsem se toho bala. Nakonec to dopadlo tak, ze jsem mela nekolik velmi kratkych znamosti, a na svuj prvni sexualni zazitek s nekym, koho jsem videla podruhe v zivote a o kom jsem se pozdeji dovedela, ze je zasnoubeny, na to vzpominam hodne nerada. Uz jsem ho nikdy nevidela a videt rozhodne nechci. Pak jsem poznala sveho soucasneho pritele, kdyz jsme spolu zacali chodit, tak se zvraceni uklidnilo, asi na pul roku jsem prestala. Pak se bulimie z neznameho duvodu vratila - fakt nevim proc, jsem s pritelem stastna, uspesne jsem vysudovala VS... vlastne mozna vim, stale nejsem spokojena nama se sebou, porad vidim, ze bych mohla byt v necem lepsi, umet lip jazyky, lip vypadat, cokoliv... Tady nekde bude zakopany pes. Doufam, ze jsem vas moc nenudila. Napiste taky svoje pribehy, a taky, jak jste se z bulimie dostaly, treba si pomuzeme.
Odpovědět
Profilova fotka
magnolie: To je bohužel v této republice běžné a navíc tu je minimální ochrana obětí. Určitě by ses měla obrátit na nějakého odborníka (tím nemyslím policii nebo úředníky - ti jsou na nic). Hlavně si nenech vnutit názor, že si za to vlastně můžeš sama! Ale možná by ses měla zamyslet nad svým vystupováním a hlavně nad lidmi okolo sebe. Já mám zkušenost "jenom" s obtěžováním nezkušených holčiček dospělými muži (jak osobní, tak u své sestry - já nikomu nic neřekla, ona ano, ale stejně jí rodiče nevěřili ... :-( )
Odpovědět
Profilova fotka
alan: Co koníčky, volný čas, plány do budoucna? Máš nějaké? Nebo myslíš jen na bulimii? Co přátelé?
Odpovědět
Profilova fotka
Samozřejmě nejsem psycholog, jen píšu o svých zkušenostech 8-) a naznačuji, co mi v podobných situacích pomohlo. Přeji úspěchy při uzdravování ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Rodiče (hlavně otec :-S ) po mně chtěli abych byla dokonalá - ve všem!!! Proto jsem jako malá chodila každý den na jiný kroužek, učila se cizí jazyky, trénovala na flétnu v 11 večer (za ukrutného řevu otce), vyhrávala jsem všechny závody v sjezdu, slalomu, v šesti uběhla Jizerskou 30-ku, v osmi 50-ku atd. atd.... Časem jsem začala používat vlastní mozek a náhle na mne padly jakési deprese... Výkony ustaly a já byla ve všem podprůměrná... Nastalo fyzické násilí + otcův alkoholismus ... Matka mi odmalička tvrdila, jak se každá kostička čokolády připlácne na zadek, když jsem začala mít ženské tvary, tak mi tvrdila jak jsem tlustá (vždy jsem sportovala a nikdy jsem neměla nadváhu) atd.atd... Jsem šťastná, že mám s rodiči minimální kontakt, pomalu se uzdravuji, ale musím na sebe dávat velký pozor - mám problém s depresemi. Nejhorší je zůstávat sama bez přátel! Bulimii jsem nikdy neměla, ale jednu dobu (okolo 14-17 let) jsem měla problémy s přejídáním.
Odpovědět
Profilova fotka
Jo a jako malé dítě mne rodiče nutili všechno snízt (i v pubertě). Když jsem začala mít problémy s přejídáním, tak mi nejvíce pomohlo uvědomit si tento fakt a vše se řešilo mnohem snáze :-)
Odpovědět
teda holky, vsechny vas moc zdravim a preji vam aby jste se z toho dostaly. nektere pribehy jsou fakt drsne, nevim jestli bych to ja zvladala. ale dle toho co jsem cetla jste vsechny silne !!!!! verte si.... hodne stesti. Dasa
Odpovědět
Profilova fotka
magnolie to je mi vše moc líto..ani si to nedovedu představit, ale jak píše Zuzana, tak taky bohužel znám případy zneužívání, ale nikdo mladé holce neuvěří.Já byla jediná, která jsem jí věřila, ale pak se to nějak zametlo pod koberec...chce se mi z toho tou beznadějí brečet..naštěstí ten otčím té holky je v blázinci..málem se uchlastal k smrti.to je teda téma.Magnolie a tvůj přítel to o bratrovi ví?Jestli nechceš, tak neodpovídej.Všem držím moc moc pěsti!!!! :-)
Odpovědět
Magnolie, taky mě ccelkem zarazilo, že ti nikdo nevěří? Ani tvůj nastávající manžel? Právě ten by ti měl pomoci ne?
Odpovědět
Ahoj, je docela zajimave sledovat, jak se postupne pridavame a vetsina z nas si kvuli tomu vytvori jinou registraci - ja take ;-) Nejdriv jsem vubec reagovat nechtela, protoze mi pripada, ze to mam trosku jinak nez vy ostatni. Ja totiz prestat nechci. Asi... Nijak mi to zivot nekomplikuje, ja si tim zvracenim pomaham jen kdyz se prejim. Je to tak jednoduche... Taky mam obdobi, kdyz to nedelam vubec, klidne nekolik tydnu....a ted treba uz treti den za sebou. U mne je to primo umerne tomu, kolik toho snim. Rozhodne nevyzvracim kazde jidlo, to ani nahodou...ale kdyz to prezenu, jdu zvracet. Jak uz tu nekdo psal, nejhorsi je kdyz jsem sama...to pak delam blbosti, mam pocit ze muzu snist bezbolestne uplne vsechno a pak to vyhodit zase ven. Kdyz je doma manzel, tak se krotim...v tom jidle, proste se neprejidam a neplacam jednu vec pres druhou a neni duvod zvracet. Tohle by bylo psani na hodne dlouho, nevim kde zacit, je toho hodne.Premyslim, jak dlouho uz to takhle praktikuju....tak 6 nebo 7 let? Uz si ani nepamatuju, kazdopadne bylo obdobi skoro rok dlouhe, kdy jsem to nepotrebovala vubec
Odpovědět
Ahojky, take prispeju svou zkusenosti. Bulimii jsem trpela priblizne dva roky, a to tak, ze v docela castych intervalech. Take jsem si myslela, ze si tim nijak neublizuji, naopak, mela jsem pak vzdycky pocit, ze s vyprazdnenim zaludku jsem ulevila i starostem a spatnym myslenkam. Pripadalo mi, ze mam samu sebe pod kontrolou, ale opak byl pravdou. Nevim, co bylo startovnim momentem, byla jsem trosku oplacana, rozhodne jsem to ale mela resit jinak. Kdyz jsem zacala chodit s pritelem (mym nynejsim muzem), sverila jsem se mu, ze jsem tim trpela, ale uz jsem v poradku. Coz nebyla tak uplne pravda. Vzdycky na mne poznal, kdyz jsem mela "to svoje" obdobi. Jednou mi rekl, ze se na to ptal doktorky a ze asi nema jinou moznost, nez to rict mym rodicum. Tehdy jsem mu rekla, ze jestli to udela, budu ho nenavidet a bude mezi nami konec. I to byl ochoten risknout pro moje zdravi. Nastesti k tomu nedoslo, vzpamatovala jsem se. Pomahal mi uz jen tim, ze to vedel a ze me mel rad, byl se mnou. Nemusela jsem si pred nim na nic hrat. Je to uz pet let, co jsem s tim definitivne prestala a ani kdyz jsem mela nejaky problem, jsem se k tomu nevratila. Jim vse s mirou, kdyz se prejim, netrestam se za to. Jsem stihlejsi nez kdy driv. Reseni je v lasce a rovnovaze. Preji vam vsem, ktere mate tento problem, abyste ho co nejdrive vyresily a prestaly si ublizovat.
Odpovědět
1
2
…
5
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?