Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Společný termín, místo

Svatební den v září 2005 jižní Čechy. Najdu kolegyně?

Zobraz úvodní příspěvek

jezura jezura

Autor diskuze

12.04.2005

Ahojky, je tu někdo z jižních Čech, kdo má svatbu v záři?

Odpovědět

1 2

…

83 84

86 87

…

125 126

…

126

princezna princezna

11.04.2006

vercaberca - to já nestíhám pořád, jsem se chtěla zapojit už dávno ale nějak to nezvládám dočítat :-|

Odpovědět

vercaberca vercaberca

11.04.2006

máš pravdu princezno, dneska to tady letí jako o život :-D aspoň jsme v obraze ;-)

Odpovědět

marki marki

11.04.2006

dani, já taky nevím, jak budou ty poslíčci vypadat...taky čekám na nějakou bolest (no, ono když mi to bříško zatvrdne, tak to taky bolí, jakoby křeč, ale je to zas tak malá bolest, oproti té, kterou čekám u porodu, že si jí radši ani nevšímám ;-) )...a na gyndě mi neřekli, že by to byli poslíčci... :-D a třeba ani nepřijdou....ono je to hrozně těžký, když ti na kurzu řeknou, že se jedná kontrakce...a někdo je vnímá jako velkou bolest a někdo jen tak trochu...tak se v tom vyznej....prý hodně záleží na tom, jaký práh bolestivosti máš...a to poznáme až na sále, že... :-N jinak jsem si udělala takový menší banana split, jen bez zmrzky....mňam...a ze zbytku šlehačky jsem udělala pidi nepečený dort..... :-D s banánkem...a čokoládkou...to bude mít manža radost, až se vrátí z práce.... :-D

Odpovědět

danielah danielah

11.04.2006

Marki: já jsem teď na emiminu četla článek jak jedna paní pořád čekala, kdy to začne být fakt bolest, jela do pordnice a pořád pohoda... a na sále taky, až jí doktor řekl zatlačte a bude to... a bylo to :-D :-D :-D (to já ale nebudu páč jsem hrozná poseroutka =-) )

Odpovědět

marki marki

11.04.2006

dani, uvidíš, to zvládneš.....a druhej den o tom ani nebudeš vědět...to říkaly i holky den po porodu...stojí to za to....já ti to napíšu, až se vrátím....snad tě nevystraším...ale je dobrý trénovat psychiku.... :-D

Odpovědět

princezna princezna

11.04.2006

maminka jedný mojí spolužačky říkala, že ty poslíčci a vůbec celý porodní bolesti ji přišly jako o něco silnější menstruační bolesti a že prej se toho nemáme bát ( to nám bylo 16 když nám to vyprávěla ) tak uvidíte , já si ještě nějakou chvilku počkám

Odpovědět

danielah danielah

12.04.2006

Jéje, to já se nebojím a docela se těším x-) (zatím :-D )

Odpovědět

honzina honzina

12.04.2006

Ahoj holky! Já jsem jednou četla moc krásný a pro mě hodně dojemný článek, kde nějaká maminka popisovala svůj porod... A tak se mi líbil, že jsem si ho uložila do počítače... Ale je docela dlouhý, tak nevím, co by to udělalo, kdybych ho sem chtěla zkopírovat...? Jinak v Brně je lehce zataženo, místama se ty mraky trhají, tak snad bude trošku svítit sluníčko. Ale zima je furt hrozná... A je středa, tak snad to do toho prodlouženýho víkendu nebude v práci moc úmorný... :-N

Odpovědět

danielah danielah

12.04.2006

Honzi, ahojky, sem s ním ;-)

Odpovědět

princezna princezna

12.04.2006

honzi tak ho pošli majlíkem ;-) princeznaII@seznam.cz - kdykoliv, cokoliv

Odpovědět

vercaberca vercaberca

12.04.2006

ahoj holky, honzi, taky mi ho, prosím, pošli do IP ;-) holky, pokud je porod jenom jako premenstruační bříško, tak to už se taky vůůůbec nebojím :-D

Odpovědět

marki marki

12.04.2006

no, tak já poslušně hlásím, že přesně takovýhle bolesti na mě přišly včera v deset večer.... :-D

Odpovědět

Článek se načítá

danielah danielah

12.04.2006

Marki: a teď? :-N

Odpovědět

princezna princezna

12.04.2006

Marki a kdy že to máš termínované? ˇ cca do týdne jestli si vybavuju že jo.¨¨ jojo už už :-D

Odpovědět

vercaberca vercaberca

12.04.2006

marki, stejně tě obdivuju. kdybych byla před porodem a tak brzy termínu, tak už bych v pravidelných intervalech klepala na dveře porodnice. jsem si 100% jistá, že to je období, kdy budu hysterická. díky tomu jste v mých očích největší hrdinky (kam se hrabe xena :-D :-D ).

Odpovědět

marki marki

12.04.2006

no, za 9 dní je tu první termín.... :-D a teď žádný bolesti nejsou....jen psychický, protože se nemůžu dostat do svýho mailíku... ]-( manžílka jsem poslala do posilovny, tak bude na chvilku klídek, ale pak mu musím uvařit kynutý knedlíčky s povidlím (my jim říkáme "Blbouni")...mňam.... :-D veri, neboj, hysterická nebudeš, ono ti to ani nepřijde....mně spíš vadí ty kila navíc a že si už neoblíknu "normální" věci.... :-N a doma zkouším dýchat a dýchat,,,,,, :-D :-D :-D

Odpovědět

honzina honzina

12.04.2006

Hele, je vůbec nějak omezený, jak velký příspěvky sem můžeme maximálně vkládat? =-) Že bych to zkusila...?

Odpovědět

danielah danielah

12.04.2006

Honzi, neboj, kdyžtak to smažou, a teď jsou na dovče :-D ;-)

Odpovědět

marki marki

12.04.2006

honzi, vzpomeň si na moje příspěvky....ohledně poradny od zkušené maminky....taky to bylo hooooooooodně dlouhý....takže sem s tím..... :-D :-D :-D

Odpovědět

honzina honzina

12.04.2006

Tak já to jdu najít... ;-)

Odpovědět

honzina honzina

12.04.2006

Snad vás to taky chytne za srdíčko... A je to jako začátek příběhu, který už znáte, který milujete, na který se těšíte, protože víte, že je jen o krásných věcech. O takových, které leží mezi nebem a zemí, ale spíše blíže k nebi. Zpočátku to bolí jen tak trochu, váš muž si vás znepokojeně prohlíží a při každém podezřelém pohybu se ptá: Tak už? Už jedeme? Je to už ono? A vy tak naprosto nevíte, že už se tomu musíte smát. A on roztomile kroutí hlavou. A nakonec: Tak asi ano, jedeme. A jedeme. Ještě se smějeme, tmou, nočními silnicemi, jedeme vstříc vyvrcholení toho krásného příběhu, blíž a blíž zápletce, vrcholu děje. Kousky čokolády mezi bolestmi, pohledy na hodiny, občas malý vtip (smích už taky bolí), maličko ustarané pohledy milovaného muže a začátek soustředění na.. Kratičká zastávka na neznámém parkovišti, poslední chvilky štěstí jen tak ve dvou, ve třech. Hlavní postavy příběhu si naposledy čtou své scénáře, všichni ví, co mají dělat, ani jeden z nich, jak. Jen si tiší hlas, začínají hluboce dýchat, hlavně ten na zadním sedadle a už je to jisté, je to ONO. Tak raději jedeme. Skleněná budova, divadlo světa, jeviště životních dramat, komedií, balad a romancí. A zase co nejblíže nebi, až nahoru, dveře jsou otevřené, tichoučké chodby a už je tu režisérka. Mladičká, drobná, směje se přívětivě. Všechno už ví, nehlučný rozhovor se nese chodbami. Rituál na přivítanou: převléknout, zvážit, odnést věci, zjistit teplotu, tep a teď kolik? Na hodinách dvanáct, na brance čtyři. Dneska to bude, jediná věta lékaře, ten tu není potřeba, odchází. A drobný posel světla se ujímá vedení, poslední instrukce a pak už jen klid. Klid před bouří. Mírně se vzdouvající vlny bolesti, stovky kroků, pohybů, doteků. Občas padne už jen malý vtípek, vzpomínka na čtvrtého, co teď spinká v babiččině posteli a vůbec neví.. Dvě, tři, čtyři. Ručičky obíhají poněkud jinak než obvykle. Možná to jsou kouzelné hodiny. Kouzelné hodiny v kouzelném pokoji. Situace se mění, úsměvů už není moc. Možná se mi i docela maličko křiví tvář. Můj muž je tady, leží tu, občas mě pohladí. V pokoji je šero, skoro tma, jen asistentka do něj pravidelně vnese trochu světla od vedle, ze světa skutečnosti, do našeho světa s vůní potu a malinového čaje, do světa vzdychů a dlouhých vdechů a výdechů na pár minut vpustí paprsek umělého světla. Posloucháme všichni tři tep srdce toho, kdo tu je, ale vlastně teprve přijde. Ťukání na chviličku naplní místnost, a já slyším : Už u-tí-kám, já už bě-žím, už se tla-čím!! Manžel napouští vodu do vany a jeho velké ruce mi opatrně pomáhají do toho teplého objetí. Několik minut klidu, takového toho velkého, před rozhodujícím okamžikem, a už to bolí, mezi steny dýchání a poslední otázky, pak už jen divoký tanec uvnitř těla, to malé už volá, už mi skoro podává ruku, poslední kontrola, potom už nemůžu zpátky do vody. Klečím tu nahá vedle vany jako v modlitbě a možná se i modlím, nevím, anděl v modrém, opřený o vanu mi tiše napovídá, když už vůbec nevím, jak dál. Cítím, že teď jsem u kořenů lidského bytí, že teď si všichni tři saháme na prapodstatu života. Teď jsem Žena, taková, jaká má být, bolestivá, dávající, ve vytržení. Teď se plním láskou na několik dalších let. Děkuji komusi za to, že mohu bolet. Tolik bolet. Děkuji za to, že teď nemusím ležet přivázaná na úzkém křesle, že mi nikdo nepíchl žádnou injekci, že se mohu hýbat a cítit tíhu svého dítěte. Půjdu tam do rohu na zem. A zas ty velké ruce, co mám tolik ráda, drží mě, nevím kde, jsou tu se mnou i tichý starostlivý hlas. Díky za něj, chci to slyšet, že to vidí, že se těší, že mi věří.Chci mu říct, že ho miluju, ale místo toho křičím. Přivolala jsem druhého anděla, poslouchám jeho hlas, myslím že mě trochu hladí po nohách, neznám tu ženu a přesto je to tolik příjemné, její povzbuzení, teplý dotek jen tak z lidství, soucitu. Raz dva tři. Tak je to dobře, jste šikulka, ještě jednou, vidím hlavičku. Je to kluk, vezměte si ho, maminko. Tatínku, chcete přestřihnout šňůru? Ten je krásný. Ten je krásný. Můžeme ho jít umýt maminko? Jdeme tatínku. A už pláčem, možná všichni, nevím, někdo pláče. Ne, to malé ne. Leží mi na prsou docela klidně, držím ho, je tak maličké, voní jako. voní životem, bolestí, krví, voní, už je tu opravdu s námi, už má jméno. A z jeho příchodu se radují všichni kolem, slyším hlasy, jak ho vítají, jak si ho půjčují a vůbec mi to nevadí, věřím těm rukám, protože už je všechny znám, není tu žádný lékař, sedí při samotném porodu ve vedlejší místnosti a čeká, zda ho někdo zavolá. Potom klidně odchází, tady není nikdo nemocný, není třeba přihlížet aktu, který patří jenom nám. Příběh pomalu končí, aby mohl nechat začít jiný. Ležíme stále ve stejné místnosti, teď už zalité ranním světlem a pijeme plnými doušky krásu těch prvních okamžiků. Naše tříletá dcerka se teď sto kilometrů odsud možná probouzí a stále ještě neví A já mám zase chuť každému, kdo se okolo nás občas mihne, aby pro nás něco udělal, děkovat, děkovat, děkovat, že jsem si tu nádhernou bolest mohla prožít právě tady. Čekají nás tu ještě čtyři dny odpočinku po tom divokém tanci. Čtyři dny citlivých otázek po tom, jak se cítíme a přívětivých úsměvů. Ani na minutu nejsme jeden bez druhého, kdykoli je třeba je nám nabídnuta pomocná ruka s radou, která vždycky přinese úlevu. Jsme v tichu, klidu a míru. Jen z chodby doléhají do pokoje milé hlasy, které zvoní upřímnou láskou k dětem. Občas sestra vstoupí k nám, pohladí dítě po hlavičce, tiše se pozeptá na zdraví mé nebo jeho a zase s úsměvem a povzbuzením zmizí. Jsme v míru, i když se na tolika místech světa právě válčí a umírají děti. Ale právě proto děkujeme, že my jsme v míru mohli přivést na svět další život. Díky za něj všem těm v bílých, modrých a růžových pláštích. Děkujeme.

Odpovědět

danielah danielah

12.04.2006

Honzi, no jéje, bulím jak želva :-N ... krásné....

Odpovědět

honzina honzina

12.04.2006

Dani, já, když si to přečtu, tak taky... ale pšššššt.... :-N :-N :-N

Odpovědět

danielah danielah

12.04.2006

a kdepa rodili...? Vrchlabí...?

Odpovědět

princezna princezna

12.04.2006

to je z Vrchlabí ne? neznám jinou porodnici s takovým přístupem , škoda že jich není víc

Odpovědět

jezura jezura

Autor diskuze

12.04.2006

Honzi,já taky :-N A aby toho nebylo málo,tak mi zrovna před 15 minutama psala moje dobrá kamarádka,že je těhotná!Snažili se o miminko několik let....Teď změnila zaměstnání,našla konečně vnitřní klid a teď má mimíska v bříšku :-) Děsně mě to dojalo...

Odpovědět

danielah danielah

12.04.2006

Jezuro: krááásnééé...teď je fakt baby a svatební boom x-)

Odpovědět

marki marki

12.04.2006

hm, taky mám slzičky...a to jsem si ten příběh dala na sebe a naši porodnici v Jihlavě...tam taky nechodí doktor, když není třeba, je tam ztlumený světlo, intimčo...jen nesmí rodit 5 maminek najednou.... :-o a úplně jsem viděla Jožíka, jak je při mně...doufám, že vám pak napíšu podobnej příběh... :-N je pravda, že momentálně nesnáším válečný filmy,nebo když někdo drží zbraň....najednou cítíte, že dáváte život svýmu broučkovi, tak strašně to bolí, ale vy to přeci jen vydržíte..... a oni se pak lidi navzájem střílejí, bodají ...prostě zabíjejí a vy se na to nemůžete dívat, protože trpíte za každou matku, která trpěla jen proto, aby její dítě umřelo takhle hrozně..... :-( ;-( no, to jsem se zase zamyslela.... :-N dani,a co ty výsledky, ještě nejsou???? a co ta nová, už zaučuješ??? ;-) Jakpak se má asi emi.... =-) :-N