Stále čekám na požádání o ruku :-(
tak můj chlap mi řekl, že do nějakých věcí musí hold být trochu natlačený
takže jsem akorát ráda, že to vzal a začal plánovat taky. Kdyby nechtěl, tak to to řekne, zase si myslím, že většina chlapů není puťka co si nechá nadiktovat svatbu. Když chce tak chce, když nechce tak nechce. Jak jsem psala, žádná romantika nebyla ale znám ho, takže mi to ani nepřišlo, není na to ale je fakt že největší jistotu budu mít až to budeme mít za sebou @agi87 já ho prostě nechtěla nutit, přišlo mi, že byl donucen a to se mi přestalo líbit, až budeme chtít tak to přijde....ještě jsme mladí...
@valiet Dobře, tak když to napíšeš takto, tak je to něco jiného, alespoň mi to tak zní. No, hlavně, aby to on chápal stejně a ne tak, že se nechceš vdávat
Mě přítel taky nežádal, teda později jo, dal mi prstýnek, ale nebrala jsem to jako žádost o ruku, když jsme už měli zamluvenou celou svatbu dopředu Spíš to byla taková třešnička na dortu Ale on není romatik, znám ho, tak mi to nevadilo.@valiet budu držet palce
možná to chce čas, možná to teď vyplynulo něja narychlo nebo nějak kostrbatě. Na určité rozhodnutí je dobré nechat to časem dozrát a to bude zřejmě i Váš případ a na tom není nic špatného. Je pravda, že teď jsi to napsala více srozumitelně než tvůj první příspěvěk ten vyzněl nešťastně teď to chápu a držím palce at to opravdu vyjde @agi87 děkuji...vím, psala jsem to v rychlosti....
@valiet taky jsem to teď pochopila. Je možné,že měl předtím dojem,že jste to vzali dost rychle,nevím. Já bych teda nemohla plánovat svatbu bez žádosti o ruku,asi jsem ze staré školy.Ale je hezké,že ví,že se vdávat chceš a že to uděláte ,až to přijde a až to tak budete cítit oba. Moc držím palce,ať je to splněný sen
@stastnanevesta noooo doufám, že už brzo...už nějak o tom začal mluvit, tak uvidíme na dovolené....
@valiet jen neměj přehnaná očekávání,abys pak nebyla zklamaná
@valiet tak hlavně, že se to vysvětlilo
pokud jsi měla takový pocit, udělala jsi dobře je pravda, že žádný chlap nemá rád nátlak, musí na to jakoby přijít sám 
i když je tajně dostrčený a pokud je k něčemu donucený nedělalo by to časem dobrotu..@stastnanevesta neeee to určitě ne, jen můj milovaný se nesmí do ničeho tlačit, prost ěnesmí mít pocit, že je pod nátlakem....když ho má, tak je prostě ve všem stopka...
@agi87 přesně a on je velmi nerad pod tlakem, uvidíme...můžu čekat rok, dva...ale stejně se jednou dočkám....
@valiet přesně tak, a pak to bude stát za to, protože to budete chtít oba ne jenom jeden
a kdo si počká ten se dočká no jak říkám, budu Vám držet palce, aby vše vyšlo @agi87 děkuji moc...
@valiet s tím nátlakem to úplně chápu, můj to taky nemá rád. My se sice třeba zasnoubili brzo,ale čekali jsm na svatbu skoro 2 a čtvrt roku. držím vám palce
@stastnanevesta děkuji..uvidíme.....teď s eo tom moc doma nebavíme...spíš začíná s tématem děti...
@valiet a ty bys děti chtěla?
@stastnanevesta no já už jo, tak dva roky....
Ahoj, trošku to tu oživím...taky patřím k těm, které čekají. Akorát myslím, že to klasické romantické požádání o ruku nikdy nepřijde. .-) Ani přítel ani já na to příliš nejsme. Nevyrostli z nás zrovna extroverti
Ale o svatbě mluvíme,plánujeme, takže spíš jen očekávám prstýnek někde v intimču, jen my dva. A protože jsme asi úplně jiní, tak netuším, kdy to přijde, ale vím, kdy to určitě nebude Prý v žádném případě ne na Vánoce- jednak to tak dělá hodně chlapů a jednak prstýnek nemá být jeden z mnoha dárků..no tak uvidíme, s čím přijde ten můj romantik
Jen pro úplnost...sice mi je 21, takže mám vlastně čas. Ale známe se 5 let, jsme spolu 4 léta, bydlíme spolu rok a něco...myslím, že je na čase budovat nějaké ty základy rodiny - chlupatý čtyřnohý miminko máme, tak plánujeme další kroky._)
Ahoj holky, taky se přidám
známe se 7 let, jsme spolu 4 roky, bydlíme spolu 3,5 roku, máme chlupatý mimino, ale žádost o ruku proběhla teď ve středu a svatbu zatím neřešíme...času dost. jsme mladí @zhuska gratulace k zasnoubení, jak to,že svatbu zatím neřešíte,kolik máte roků?
@stastnanevesta děkuji. já budu mít za měsíc 24 a přítel má 26. musíme šetřit na něco jiného než na svatbu
ale počítáme tak za 2 roky, že by to mohlo jít @zhuska držím vám palce. My jsme si na svatbu počkali přes 2roky a stálo to za to
díky moc. už se nemůžu dočkat, ale musíme první našetřit na vyplacení příbuzných, aby jsme měli do budoucna kde bydlet
už nám zbývá doplatit 200 tis. a může být svatba 
Jak to tak čtu tak jsem měla tak nějak stejné pocity...předloňský rok jsem taky pořád dělala na přítele narážky, že už jsme spolu pět let a že cítím, že by mělo být něco dál a tak..pořád jsem bloumala po serverech se šatama a tak a čekala a čekala, kdy se konečně vysloví..no a ono nic..nakonec jsem na to přestala čekat a žila dál - musím podotknout že i tak šťastně, protože mám báječného chlapa doma...no a pak najednou v prosinci na naše 6. výročí to najednou přišlo...a já nakonec byla fakt dost překvapená
Teď v těch svatebních přípravách se vyžívám a od toho večera kdy mě požádal prostě pluju na obláčku Kdo si počká, ten se dočká
vím, že tvoje touha být vdanou paní je větší, ale prostě se musíte asi nějak dohodnout bud ustoupí on nebo ty o tom přece ten život je..o nějakejch kompromisech a tak..jinak bych ho ale do svatby rozhodně nějak netlačila, aby se třeba necítil, nějak blbě ... snad se brzo dočkáš 
Téda, na toto téma jsem narazila teď opravdu omylem, ale koukám, kolik dam je vdavkůchtivých.. Já svého muže znala 11 let a 7 let s ním žila, když mě požádal o ruku, a byla jsem z toho zaskočená, že jsem si na vdávání připadala pořád mladá (žádost o ruku přišla na 25. narozeniny)
Takže jsem mu říkala, že jednou si ho určitě vezmu.. než mi došlo, že on myslí do roka a do dne.. no, postupem času jsem si říkala, že vlastně o nic nejde, že už je to stejně jen formalita, tak jsme určili datum a bylo to, ..a světe div se - NIC se nezměnilo.. pořád spolu žijeme, pořád máme psa a dvě kočky, jen já si musela zvykat na nové příjmení Zdravím holky, potřebuji se svěřit. Vlastně asi ani nečekám radu ani odpověd na mou otázku, ale potřebuji to ze sebe dostat. Jsem s přítelem přes 9let. Oba máme 26let. Vztah prošel mnohými fázemi, až jsme se dostali ZDE. 3 roky spolu žijeme, plánujeme koupi bytu, jednou určitě i rodinu. Myslím, že vztah máme zdravý snad po všech podstatných stránkách, co víc - myslím, že se milujeme každý den o něco více. Přítel mi často říká, jak je rád, že mě má, že je moc štastný. Nejsme jen partneři-milenci, ale také skvělí přátelé. Jeho rodina je mi druhou plnohodnotnou rodinou. Prostě o vztahu jako takovém nemám naštěstí pochybnosti. To, o čem jsme nikdy nemluvili je svatba. Respektive přítel ví, že mám k manželství pozitivní vztah. Není to nic z čeho bych měla obavy, ale ani nic o čem bych nějak nahlas snila. Zařekla jsem se ale sama sobě, že žádost o ruku by měla přijít od něj, ne na nějaký můj popud či prosbu. Vím zároveň, že pokud bych toto přání vyslovila, na svatbu by nejspíš došlo. Ale takhle to nechci. Přála bych si, aby ten nápad, přišel od něj - zkrátka proto, že si mě chce vzít. Nechci si manželství ani diktovat, ani přát. Nyní jsem ale upřímně řečeno poslední nepožádaná holka v okolí. Všechny mé kamarádky, kolegyně se nějak rychle povdávaly, porodily děti a mnoho z nich bylo letos požádáno o roku. Všechny do jedné nemají mnohdy ani z poloviny tak dlouhý vztah jako my, a přesto stojí o kus cesty přede mnou. Poslední dobou se mým směrem ozývají otázky "A kdy Vy?", "¨Proč do toho nepraštíte?" atp.. Připadá mi to kolikrát hrozně "škodolibé". Sama si pak kladu otázku, co je na mě divného/zvláštního/nedostatečného, že zatímco ostatní okolo mě jsou žádány o ruku po roce vztahu, já nejsem natolik dobrá partnerka, že ani po téměr 10letech mého přítele nenapadlo si mě chtít vzít. Začínám mít pochybnosti sama o sobě a říkám si, co je na mě špatného...
Je mi z toho smutno.
Nenašli jste co jste hledali?
@stastnanevesta
@kalkulka napsala jsem to asi špatně, měli jsme vybrané datum, ale než jsme ho zamluvili já to zrušila ( spíše doložila ), přoišlo mi, že jsem ho do té svatby donutila a nebylo to od něho od srdce.....tak nevím proč hned píšeš, že by jsi už nic neplánovala být tim chlapem....prostě jsme nechtěla připravovat něco, když to nebylo až tak z jeho hlavy , ale jen z mojí....neužila bych si ten den, prostě tak jako kdyby to bylo z jeho iniciativy...