3
lajkov
220
správ
Nemám ráda děti. Změní se to někdy?
Zobraz úvodní příspěvek
Asi jsem na svatebním fóru výjimka, ale já prostě strašně nemám ráda děti. Když nějaké dítě ječí, dupe, hraje si, tak mi brnkají nervy a mám chuť pořádně řvát. Zvláště, když mi to dělá nad hlavou. Z nějakého důvodu děti přitahuju, takže dost často se mi stane, že se na mě nalepí a koukají na mě a tak...a já jsem totálně vyděšená a fakt nevím, co mám dělat. Úplně ve mě zatrne, protože prostě s nima nechci být v kontaktu. Nelíbí se mi ani tichá miminka...jak jsou malá, scvrklá, usoplená a uslintaná. Dokážu být dobrá teta u dětí, které nejsou rozmazlené, to spolu řádíme a hlavně já s nimi mluvím jako s dospělými, což se jim asi líbí....ale jsem hodně ráda, že můžu zmizet večer do svýho klidu a ticha.
Všechny kamarádky mluví o dětech, o tom, kolik jich chtějí, jak jsou krásné...Já bych asi taky chtěla jednou děti, ale bojím se, že na to nebudu mít. Že pro mě vždycky bude důležitější ticho a klid. Nevím, zda se to změní, třeba jsem jen mladá? Bude mi 24 let.
Jak jste to měly vy?
Odpovědět
0
lajkov
Halooo lidi jsem psychiatr už 20 let a můžu vám říct že mnoho mužů má děti a proste do obvykle 6let toho dítěte ho nesnáší
já sám jsem měl tento problém dokoce jsem se rozvedl z žěnou protože proste nesnáším děti nadruhou strano většinu lidí to přejde po dosažení nějakého věku, pak však jsou lidé jako já které to nepřejde nikdy prostě je to v mozku u že se to nestává ty se narodí z mateřským citem a jsou vychvány v tomto duchu rodičovství starají se o panenky apod. jsou všal lidi u kterých se mateřský cit nikdy neprojeví pro tyto lidi ostatní nemají pochopení a divý se jim, takže do zkratky když nmáte rádi děti nedělejte si je planeta je stejně přelidněná a někteří spoluobčané máji i 15dětí.
0
lajkov
@petruszkaa mám poradnu a těmito potíži a myslím si že ne každý by měl mít děti prostě by jste měla říct manželovi že děti nechcete, nenechte se ovlivnit okolím a tyto věci nepramení ze špatného vztahu z rodiči ale právě naopak většinou nechtějí děti lidi kteří měly pohodové mládí.
sponzor fóra
0
lajkov
Zobrazit profil
petruszkaa
18.12.2013
1
lajkov
Procitala jsem si tady nektere prispevky, a myslim, ze kdo nechce mit deti, nemel by je mit. Nic me nedokaze vytocit tak, jako to, kdyz vidim nejakou mamu, ktere jsou jeji deti ocividne na prekazku a chova se k nim priserne. Takovahle "vychova" akorat zpusobuje trapeni..jak rodicum, tak detem, tak spolecnosti celkove.
Za sebe, deti chci uz asi od 20ti let (ted je mi 27 a budu se v lete vdavat), sice vim, ze vychova deti bude prace na 24hodin denne, ze budu naprosto vycerpana a uz nebudu mit zadny cas pro sebe, ale prave to, ze mam deti strasne rada a vim, jak moc budu schopna milovat ty svoje, me pres vsechny tezke chvile prenese. A tuhle jistotu by v sobe mel mit kazdy, kdo si deti poridi, jinak by si je porizovat nemel.
0
lajkov
Ahoj, snad tohle vlákno ještě funguje :) mám podobný "problém". Je mi 23, v sprnu se budu vdávat, již 24. Ale prostě já necítím nic k miminům. Nijak se mi nikdy nelíbili, nebaví mě vozit kočárek a prostě nějak vše kolem dětí. Už v dětství mě nebavili panenky, kočárky, spíš autíčka. Je pravda, že moje matka se o mě nějak extra nestarala, od 14 let jsem se strala spíš já o ní (alkohol). Chlapy mě chápou, i otcové, ale třeba do práce k nám furt chodí ženské na mateřské s dětma v kočáru. Chodí po firmě a ukazují je všem. Miminka brečí, jsou uslintaná, všichni na ně šišlají, především ženy a já utíkám pryč. Už si toho začali dost všímat, ale já prostě nevím...nic mi to neříká, nelíbí se mi to. Mám dva synovce (7,8) a dvě neteře(2,3) ráda s nima chodím ven, povídám, čtu pohádky i jsem se o ně strala, když byly kluci nemocní, vykoupat, uvařit. Naopak to mě bavilo, jaksi naplňovalo...ale ty mimina..to je pro mě něco...fujtajbl :D Co se týče těhotenství, porodu a starání se o dítě do cca. 1 roku je pro mě něco tak příšerného, že raději nebudu mít dítě nebo reálně uvažuji o adopci. Moje matka a spousta žen kolem mě, je přesný opak. Baví je mimískové, kočárky, ale jak děti vyroustou, kašlou na ně čím dál víc. Já naopak i z finančního hlediska koukám hodně dopředu, jak dítěti zajistit pořádné studium, abych mu byla schopná dát vše, včetně bydlení, až mu bude dvacet. A vidím spoustu lidí, kteří si pořídili dítě, v podstatě nevědí proč (moje dost častá otázka, na kterou mi ještě nikdo neodpověděl) a po letech se rozvádějí a odnesou to zase ty děti nebo nemají na ně peníze, nemohou jím dát kroužky, výlety, cestování, bydlení, pomoc při zakládání jejich vlastní rodiny. Vždyť dítě není jenom starání se o něj než půjde do školy a pak nazdar. Já stále nevím proč si mám pořídit dítě a tak ho nechci. Zároveň mám jakýsi odpor k hodně malým dětem. Ty větší naopak miluji velmi moc. Budu moc ráda za Vaše názory. Mějte se hezky :) PS: jinak normálně funguju, vařím, peču, žehlím, uklízím, chodím do práce, učím se anglinu a mám 5 let psa beagle. 50kg a šereda snad taky nejsem :D
sponzor fóra
0
lajkov
Zobrazit profil
mawenzi
21.01.2014
•
Diskuse pokračuje po 7 letech
•
0
lajkov
Ahoj,
bude mi 38 a že nemám rád děti je slabý výraz, já je spíš vůbec nemůžu vystát.
Předškolní děti mě ještě štvou svými pronikavými hlásky a tak nějak po +-10 roce už je to v pohodě. Nejmladšímu dítěti které na mě udělalo dojem bylo 8. Nejhorší jsou smradlavá, uřvaná a uslintaná mimina, z těch je mi přímo na zvracení a to i když jsou zticha. Uřvané mimino je je top nejodpornější zvuk na světě, při kterém urychleně opouštím budovu. Nejhorší je, že s miminama stále někdo obtěžuje. Hlavně poté co si příbuzní vrstevníci začali tuto pohlavní nemoc dobrovolně pořizovat. Neustále se baví o harantech, každou chvíli mi vnucují fotky pod nos, abych se podíval na to jak je to roztomilé, ale mě to připadá stejně hloupé a nechutné, jako by se chlubili tím, že mají syfilis a ještě jsou na to pyšní. Dokud to byli známí a kamarádi, vyřešil jsem to jednoduše tak, že jsem je exkomunikoval. Časem to začalo být automatické hned jak jsem zjistil že někdo děti má, ale je čím dál těžší se vyhýbat harantofilní společnosti a teď když si to pořídil i můj bratr, tak už je to teprve těžké.
Často mi lidi předhazují argument že jsem byl taky jednou mimino. No a co? Kdysi byli lidi sliz který na počátku vyplavilo moře na břeh a s tím už taky dnes člověk nemá nic společného, neciví do každé louže a nerozplývá se nad tím, jak je to bahno roztomilé. Dokonce už si lidi ani navzájem nevybírají blechy z kožichu a nepoužíají jazyk k čištění vlastních genitálií, tedy alespoň většina z nás....
Chápu že u ženských je to asi hodně dané hormony, a že se s tím asi časem nějak vyrovnají. Nemyslím, že by stejný proces fungoval u mužů. Já děti nechci, pořídil bych si děti jen proto, aby mi ženská neutekla a takovou která by stála za několik let nesnesitelné agonie jsem ještě nepotkal. V singapurském lapáku by byli snesitelnější podmínky než doma. Že jsem vůbec připustil toto, je ovšem pokrok, ale s takovou budu mít rád děti někdy ve 120 letech nejdříve.
Nenašli jste co jste hledali?