Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Nemám ráda děti. Změní se to někdy?

Zobraz úvodní příspěvek
Asi jsem na svatebním fóru výjimka, ale já prostě strašně nemám ráda děti. Když nějaké dítě ječí, dupe, hraje si, tak mi brnkají nervy a mám chuť pořádně řvát. Zvláště, když mi to dělá nad hlavou. Z nějakého důvodu děti přitahuju, takže dost často se mi stane, že se na mě nalepí a koukají na mě a tak...a já jsem totálně vyděšená a fakt nevím, co mám dělat. Úplně ve mě zatrne, protože prostě s nima nechci být v kontaktu. Nelíbí se mi ani tichá miminka...jak jsou malá, scvrklá, usoplená a uslintaná. Dokážu být dobrá teta u dětí, které nejsou rozmazlené, to spolu řádíme a hlavně já s nimi mluvím jako s dospělými, což se jim asi líbí....ale jsem hodně ráda, že můžu zmizet večer do svýho klidu a ticha. Všechny kamarádky mluví o dětech, o tom, kolik jich chtějí, jak jsou krásné...Já bych asi taky chtěla jednou děti, ale bojím se, že na to nebudu mít. Že pro mě vždycky bude důležitější ticho a klid. Nevím, zda se to změní, třeba jsem jen mladá? Bude mi 24 let. Jak jste to měly vy?
Odpovědět
1
2
3
…
8
tak to ja mam mamku, ktera nas mela vzdycky rada, ale zarove je to general s hodne vysokym jecakem. Takze to bylo vzdycky z extremu do extremu :-D . Ale nikdy nam nerikala nic tak hnusnyho jako aimirin. Ja jsem spis klidny clovek, ktery vybuchne az pri "posledni kapce", proto s ni mam skvely vztah az poslednich par let, co s nasima nebydlim. aimirin, treba tvoje mamka opravdu deti nechtela. Co jsem slysela, tak tenkrat to bylouplne jine. Po skole bylo zvykem se vdat a rodit a kdo to nedelal, ten byl divnej. Nikdo se neptal, jestli zena dite chce nebo ne. Dnes je to nastesti uz trosku volnejsi.
Odpovědět
Mít, nebo nemít děti je každého svobodné rozhodnutí. Dneska se na bezdětné ženy ještě kouká skrz prsty, ale věřím, že za pár let, to bude běžnější jev. Mám kolegyni, která se rozhodla děti nemít. Je jí přes čtyřicet, takže zhruba před dvaceti lety to měla s vysvětlováním asi mnohem horší než holky dneska. Nemyslím si, že by neměla plnohodnotný život, jen ho zaplňuje jinými věcmi. Cestuje, ráda nakupuje, má radá poklizeno....k životu jí to stačí, a život je to její, tak problém by s tímhle měl mít jenom člověk, žijící podle modelu muž+žena=dítě. Já osobně děti určitě chci, ale když se dvojice /nebo žena sama/ dobrovolně rozhodne děti nemít, nevím, proč bych je měla odsuzovat. Nikomu tím neubližují a pokud to mají srovnané oni, tak mě do toho nic není.
Odpovědět
Amet - přesně, taky si myslím, že měla děti, protože se to tak mělo dělat. A že jich měla tolik, protože táta asi chtěl syna (jsme ve výsledku tři holky) :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, taky bych se sem asi mohla priradit. Je mi 32, brat se budeme ted v lete a hodiny nejak porad nebouchaji. Pritel do toho netlaci vubec, tvrdi, ze si umi predstavit zivot i bez deti. Mne deti nevadi, ale tim to asi tak konci. Ale- my radi cestujeme, ted jsme byli mesic ve vychodni Africe, mela to byt nase posledni velka cesta a destinace, kam bychom s detmi jen tak nemohli (malarie, zdravotni riziko atd.).Cekala jsem, ze se vratim a budu se citit pripravena. No, vratili jsme se a ja uz koukam, kam jet priste, misto abych planovala neco jineho.. :-|
Odpovědět
Taky máme rádi cestování...hrozně moc. Přesně jak píšeš, měsíc Afriky, dva v Jižní Americe...já kdybych náááhodou ty děti měla, tak je určitě holt šoupnu k babičkám :-D
Odpovědět
Profilova fotka
tak ja porad doufam, ze budeme cestovat i s detma, ze je na to odmalicka naucime..ale zatim to neni nijak extremne aktualni tema.
Odpovědět
ja bych tak rada cestovala, ale diky dalkovemu studiu mi bohuzel nezbyva cas. Uz se tesim az skoncim skolu a budeme vyrazet do sveta :-D . Ze bych v budoucnu nejak vyrazneji cestovala s detma, to si radsi moc idealizovat nebudu. To budu resit pokud deti budeme mit. Ale taky to spis vidim v tech prvnich letech na babicky. Ja mam radsi akcni dovoleny a maly deti bude lepsi stavet hrad z pisku nebo se cachtat v brouzdalisti.
Odpovědět
Profilova fotka
no, děti jsou děti...každý věk je něčím děsivý :-p ale musím říct, že to správné tóčo nastalo až s narozením syna, práce a škola a novorozenec a cesty do zahraničí... ikdyž to je pekelně těžké, podnikáme různé zajímavé cesty... no souhlasím, že je třeba něco vidět a zkusit, takže 24 je dnes brzy...
Odpovědět
Me prijde, ze i 30 je brzy :-D , ale moje telo si tohle pravdepodobne nemysli :-( .
Odpovědět
Profilova fotka
@aimirin Ano někdy mě křik děcka rozčiluje,když se třeba bavím s někým,na veřejnosti s tím problém zatím nemáme :-) každopádně stačí říct pš pš chvilku vydrž,a je vyřešeno....né všude to tak funguje,ale musím také přiznat,že máme opravdu hodné děcko! Pokud tvoje mamka nebyla dobrou mámou potom tvojí hrůzu z dětí chápu....já bych se ale k tomu stavěla jinak-chtěla bych být o to víc lepší matkou než byla ta tvoje,ale to je jen můj názor, každá jsme jiná ,každá jednáme jinak!
Odpovědět
Profilova fotka
Holky, chtěla bych napsat svojí zkušenost, sama sice dítě už mám, ale určitě nechci nikoho přesvědčovat a brát mu názor, na který má právo ;-). Já s dětma nepřišla do kontaktu skoro dvacet let, brácha odrostl a jen jednou jsem jela jako instruktorka na dětský tábor, kde jsem překvapivě s dětma moc nebyla :-N . Malý miminka se mi celkem líbili, ale pamatovala jsem si, že taky dost kakaj a zvracej obloukem, takže jsem se k nim raději moc nehrnula :-p . Když mi bylo necelých 24, tak jsem neměla vážnou známost, ale během pár měsíců jsem z ničeho nic začala mít pocit, že jsem hrozně plodná. Moje tělo veškerými způsoby vysílalo zprávy, že prostě mám být těhotná a že teď je prostě ta správná chvíle!!! Zase uběhla nějaká doba a já potkala štěstí v podobě svého manžela-tehdy přítele. Studovala jsem, chodila do práce a pocit, že mám otěhotnět, se nějak nezmenšil. Podotýkám, že nutkání naklánět se do každého kočárku a ňuchňat cizí děti šlo naprosto mimo mne! ;-) Ale já prostě chtěla-musela být těhotná. A tak se to taky stalo. :-D Těhotenství jsem měla bezproblémové a měla možnost si ho náležitě užívat. Se svým nenarozeným dítětem jsem navázala zdravý vztah a samozřejmě jsem čekala, že všechno tak půjde skvěle dál. Jenže jsem se "trochu" spletla :-x . Já byla připravená na těhotenství, ale už o dost míň na mateřství, což je sakra rozdíl. A osud mne obdaroval uřvaným tvorem, kterého koliky a prdíky trápily do roka a půl! Dcera byla zdravá, (podle mého názoru) i krásná :-D , ale hodně často se opakovaly situace, kdy bych jí prostě nejraději někde nechala a už se nikdy nevrátila :-N . Nelitovala jsem, že nemůžu někam za zábavou, nebo jet, kam se mi zlíbí, ale vadil mi pocit, že nejsem šťastná jen proto, že mám dítě =-) . Taky jsem měla strach, co se stane, až bude dcera větší... že s malým miminkem si člověk nějak poradí, ale co potom? Ale dneska už vím, že příroda i lidská mysl jsou důmyslné věci :-) a všechno prochází určitým vývojem. A já dospěla (možná trochu později) k úžasnému pocitu, že moje dítě mi dává skutečný smysl života! Nemohla bych to posoudit, kdybych byla bez dětí, protože člověk se samozřejmě umí potěšit a najít to, pro co žít, v různých věcech. Ale tohle je prostě jiné! S dítětem není vlastně žádný den zbytečný, protože činnosti a práce jsou směřované k jeho potřebám a co člověk buduje, nedělá jen pro sebe, ale aby zajistil svoje potomky. A asi až ve stáří může rekapitulovat, co po něm smysluplného za celý život zůstalo a pokud by to byly "jen" slušně vychované děti, tak je to víc než dost, nebo ne? :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Jé, to je téma pro mě! Zrovna dneska jsem měla v práci jedno děcko, stálo u dveří a pořád na mě koukalo a já jsem se úplně zpotila rozpaky. Nemám ráda děti, nevím, jak se k nim mám chovat, a ony, jako kdyby to vycítily, na mě zaměřujou svojí pozornost! Velmi obvyklá situace: jedu v autosbusu, uprostřed kočárek s dítětem. Spolucestující se na miminko uculují, ale to naprosto neomylně obrátí svoje strašidelně obří oči na mě a vytrvale na mě zírá. A já se cítím jako v hororu. :-D Jestli mě tohle v příštích letech nepřejde, tak vážně nevím. Kamarádky už začínají mít děti a, i když je to ošklivé, tím většinou naše kamarádství skončí, protože já se o dětech bavit nechci, a ony se nechtějí bavit o ničem jiném.
Odpovědět
Článek se načítá
jeee assol, me se to stava taky :-D . Taky na me decka porad kvuli nevim cemu ziraji. Naposled dneska ve vecerce. Prodavaji tam tri prodavacky za pultem a zrovna tam nemely zadny zakazniky, jenom byvalou kolegyni s asi rocnim deckem. Ony sislaly, ja koukala radsi jinam, ale to decko nejak vycitilo, ze o nej nemam zajem a to ho nejspis zaujalo vic nez vsude pritomny sislani. :-D . Deti na to maji nejaky zvlastni sesty smysl. Nechci tvrdit, ze nemam deti vubec rada. Existuji dokonce dve, ktery beru ale jako osobnosti spis nez jako neco na co se ma sislat. Napadlo me.... taky nemate radi, kdy vam znami ukazuji fotky potomku a nevite co rict? Vetsina deti se mi totiz vzhledove nelibi a nepusobi na me roztomile. Dokazu maximalne posoudit, zda je nekomu vic ci nim podobny.
Odpovědět
Profilova fotka
@amet Přesně! Nějhorší je, když někdo ukazuje fotku hned po porodu, to se mi obrací žaludek. A taky mám dvě děti, které mám ráda, ale za prvé to nejsou mimina, takže s nima můžu nějak komunikovat, a za druhé jsou to fakt osobnosti.
Odpovědět
Ja verim tomu, ze rodice jsou ze svyho potomka nadseny. Ja nejspis budu taky, priroda to ma takhle nejspis zarizeny. Ale nebudu urcite nikomu nutit fotky, stejne tak jako si pro sebe nechavam fotky ze svatby a fotky svych domacich mazlicku. Mam jeste jednu kamaradku ze stredni, ktera je na tom podobne. Kdyz mame tridni sraz, tak jsme jediny dve co tam s sebou nemaji balik fotek a pri hromadnem prohlizeni se odebirame na bar :-D .
Odpovědět
Profilova fotka
@amet Tak to máš kliku, že tu kamarádku máš! :-D Mně se líbí přístup mojí mámy, která mi nikdy netvrdila, že mateřství je ta nejúžasnější věc na světě, na férovku mi řekla, že mimina jsou nechutný, ale jinak že je to docela fajn. :-D
Odpovědět
@assol Moje mamka ma naopak mimina strasne rada. Nikdy mi ale netvrdila jak je cely ten proces strasne skvely. Rekla mi, ze porod je hodne neprijemna a ponizujici zalezitost, ktera jenom spusti kolotoc pri kterym se clovek nevyspi a porad beha kolem ditete. Taky mi ale rekla, ze hodne zalezi na diteti samotnem. Dite muze byt hodny a tichy a muze taky nonstop rvat. A potom uz se jenom stridaji chvile dobre a spatne dokud dite nevyroste a neodstehuje se. Navic zacnes trpet dozivotnim strachem, ze se s ditetem neco muze stat. Jsou to skvely vyhlidky :-D .
Odpovědět
Dobre tema, kdyz jsem cetla text od aimirin, jako bych ho napsala sama - pred 6ti leti 8-) Decka byly pro me horor, a potom jsem otehotnela sama, no a bylo to. Ty mrchy biologicke hodiny :-D Pred deckem jsem si poradne uzivala, cestovala po svete, studovala, a nikdy jsem se tim tematem moc nazabyvala - prislo to samo. I kdyz ja a partner jsme klidny lidi, byly jsme obdarovani neskutecne temperamentim chlapeckem. Sice moc nerve, ale je to pekny capart, mamka rika, ze by 'vybral certum mlady'. Da hodne prace, ale je to taky krasne, trochu me to otevrelo jine perspektivy. Drive jsem se lehce nervovala v praci, kdyz vsechno nefungovalo jak melo, musela jsem se kolikrat drzet, abych nevybuchla na sekretarku, kdyz nebylo vse tip top - no a ted? Klidek, jak to rekl ifoun: nic se neji tak horke jak se to vari (je v tom hodne pravdy!) :-) Ja si myslim ze dulezite je, se nestresovat. Budoucnost vzdy ukaze, co je pro nas pripraveno... Chapu holky, ktere deti mit nechteji, je to opdavdu prace kdyz se jim clovek chce venovat jak se ma, a take bych urcite odradila mit dite jenom proto, ze ostatni je maji take... @aimirin: vubec si nepripadej 'nenormalni' ze tak citis, ono se muze jeste hodne zmenit, a kdyz ne, tak to take neni zle, kdys budes se s vim rozhodnutim stastna!
Odpovědět
Docela mě přesvědčujete, že i když cizí neberu, tak to svoje brát budu, ono to i dává smysl :-))
Odpovědět
Ahoj holky, dovolím si taky přidat svoji zkušenost. nevím, kolik vám komu je a jak jste na tom s tikotem hodin:-) mně je 32 a biologické hodiny už cítím, ale dvojznačně - na jednu stranu dítě strašně moc chci a na druhou i strašně mě štve, že už mi hodiny tikají a že tak trochu už budu muset:, navíc připočtěme tlaky, i neviditelné, okolí, a cítím odpor:-) K dětem okolo mám taky dvojznačný vztah - ty anonymní mě dokážou vytočit až k nenávistným pocitům ale pokud se dostanu k děten neanonymním:-) např, kamarádek a mám možnost si s nimi pohrát apod., tak mě to naopak baví a hnedle bych se do dětí nadchla. myslím, že dnes hraje roli i babyboom a uvolněný styl výchovy, mně prostě hodně rodičů leze na nervy, mají oči jen pro své děcko, cpou ho ostaním na odiv, neberou ohled, že řve, kde se dá apod., navíc některé moje kamarádky s dětmi doslova zeslepicovatěly - omlouvám se za oškolivý výraz, ale sama počítám s rizikem, že budu možná taky pak po návalu hormonů pro okolí nesnesitelná:-) - a nedokážou brát ohled na nemaminy, prostě, kdo nerodí, jako by nebyl, jedna moje kamarádka mě pravidelně bombardovala po vlastním porodu dotazy , kdy už budeme dělat mimíska a to je fakt k.....nemyslím si, že je tahle diskjuze smutná, jak psala maminka výše, naopak, smutné je, že si někdo dělá děti bez přemýšlení a pak to tak vypadá. nebo začně blbnout po třicítce a snaží se o mimino s partnerem, který jí občas jednu vrazí, další moje známá :-( , a dotyčná kamarádka super matka mi vysvětlovala, že ona jí chápe, protže jí tikají hodiny...tak to je vrchol blbosti, přivést dítě do takového vztahu, ale hlavně že jsem Matka a nedotikají MI hodiny, sobeckost jak hrom....Asi před rokem nebo i víc byl v Instinktu článek o ženách bez dětí a ty následné diskuze svědčily o velké netoleranci ženských mezi sebou, hádal y se tam matky do krve, jak je sobecké nemít dítě. Zároveň tam odborníci ale psaly, že žen, které opravdu nemají přirozeně mateřský instinkt, je v populaci minimum, že většinou jde o nějaký blok, takže je asi dobré po tom pátrat a nevzdávat se něčeho, po čem možná po odstarnění příčiny odporu skrytě touží i většina ženskejch bez vztahu k malým dětam na první pohled. ono je to norma, rozplývat se nad miminem, ale já to taky tak necítím, roztomilejší mi přijde třeba štěňátko:-) což by asi Supermatky trefil šlak, dítě se mi líbí či nelíbí a je sympatické stejně jako dospělý, ostatně je to taky člověk jako takový.Je běžné, že ženy chladné k cizím dětem milujou ty vlastní. Jedna známá otěhotněla náhodou a cítila spíš zvědavé očekávání, žádná vyhrčenost předem:-) a dnes se z prcka může po....:-), mějte se
Odpovědět
Profilova fotka
@ladulav Přesně můj názor! Děti mě třeba v MHD dokážou hrozně vytočit, ale co teprve ty matky! Mimochodem Sumpermatky je perfektní výraz. :-D Z některejch ženskejch se fakt stávaj po porodu neuvěřitelný sobci, který předpokládaj, že všechno ustoupí jim a jejich prckovi, protože ony mají přece teď zásluhy a na ostatních nesejde. Matku, co přebalovala děcko v restauraci na stole, jsem měla fakt chuť zabít. Další případ: matka, co si přinesla mimino na promoci, mimino řvalo, takže nikdo neslyšel, a s kyselym výrazem odešla ven až asi po desátym napomínání. A třetí případ: matky slepice, co už se nedokážou bavit o ničem jinym. Neříkám, že kdo má děcko, ten se automaticky změní, jenom říkám, že určitej druh matek mě hrozně štve a od mateřství mě odrazuje ještě víc.
Odpovědět
Jojo, další příklad, co mi vadí - matka kojící v restauraci na perfektně viditelném místečku:-) nic proti kojení nemám, je to přirozené a svým způsobem hezké,a le pro mě jako cizí osobu jsou to tělesné š´távy cizí osoby a fakt na to koukat, když jím, nic moc:-) někam ci poodsednout není vůbec od věci. a to přebalování na stole, taky blevajz. na ty ho...na a msrádek je fakt každej stolovník moc zvědavej, to bych měla co dělat, ale kdyby člověk něco řekl, tak je nechápavej a necitelněj k mateřství, jo jo:-) to samé, děti řvoucí na prohlídkách zámku - několik let jsme dělala průvodkyni a všichninjsem tam pak děti svorně nesnášeli, ale mohli za to nablblý rodiče, ještě se zjihle usmívali, jak se krásně ratolest projevuje a osatní se někdy z povinnosti nakysle usmívali, norma je norma, i když si zaplatíš, abys slyšela výklad a ne řev děcka, že jo.-))
Odpovědět
A takový dítě v letadle, co mi hodiny nepřetržitě kope do zad a lomcuje opěradlem nebo na něj skáče-žúžo! A rodiče se pomalu tváří, že bych spratkovi měla věnovat svoji sedačku. Když se ozveš, jseš hned Herodes. Jenže to je chyba rodičů, ne dítěte. Hodně se tady píše o biologii, o tom, že je přirozené mít dítě. Podle mě je to především zodpovědnost. A já si rozhodně nemyslím, že každej je předurčenej k tomu, aby se množil. Stačí se podívat kolem-od dětí, které rodiče zkazí extrémním rozmazlení, až jsou v životě k ničemu, po děti, na něž rodiče kašlou, nebo je dokonce týrají. A přece je takový RODIČ po dobu, než se tahle odpornost provalí, hodnotnějším členem společnosti než já, která je tak sobecká, že ještě neporodila...
Odpovědět
Profilova fotka
To mi připomnělo výrok mého kamaráda, že když se potkáš s ženskou, která je kráva, tak ti to zkazí den. Ale když je kráva tvoje matka, tak ti to zkazí život.
Odpovědět
Souhlasim, ze nekteri by deti nemeli mit vubec, jenze takovym se jich vetsinou rodi nejvic a nejlepe jeste kdyz jim je -nact. Rozumny a zodpovedny clovek se dvakrat rozmysli jestli ma cenu mit dite, kdy a do jakeho prostredi ho privest. Prijme mi, ze to s vychovou deti jde posledni dobou dost do extremu. Nechavat dite delat si co chce a vsechno prizpusobovat jenom jemu ... z toho nemuze vyrust nic jinyho nez sobecky a nezodpovedny clovek a tem rodicum se to jednou vymsti. Kdyz jsem byla ja mala a spustila nejaky cirkus na verejnosti, tak jsem hned jednu chytla a jeste to nasi doprovodili vetou ".....a nervi nebo ti jeste pridam at mas proc" :-D . Joooo to byly jiny casy :-D . Dneska se na "hyperaktivni" deticky supermatek nemuzes ani krive podivat.
Odpovědět
Asi jde trochu i o styl života některých lidí dnes - jednu dobu jsem pracovala v nákupním centru a na chodbě byla mašinka coby prolézačka pro děti. Slovo mašinka se pak stalo pro nás všechny noční můrou. byla totiž výborně ozvučená:-) A to nemusely ty děti ani zlobit či řvát, ale na chodbě se to krááásně neslo a v tom pak pracujte a buďte v klidu:-) Jenže dost rodičů tráví víkend chozením po krámech, děti posadí na podobnou mašinku a je to. dřív děti lítaly po vsi a tam se ten řev nějak líp vsákne. to samé u nás v pidiřadovkách - děti vylezou na mini zahrádkua dělají mi ozvučení celé léto, kromě pozdravu, to neberou:-) naopak na vsi i prarodičů děti švagra dělaly to samé a je to úplně jiné v tom prostoru. Městské (některé) praštěné matky co jedí autobusem na kdejaký kroužeček pro řvoucí nemluvňátka pak vytváří averzi na děti u ostatních.
Odpovědět
Ahojky, taky přidám trochu do diskuze... jednou se mi maminy známá ptala, jestli chci mít s tehdejším partnerem miminko...jsem rozhodně řekla, že ne..tak mi řekla, že to ještě nejsem pořádně zamilovaná :-N a to se tedy trefila :-D já dřív nikdy neměla děti moc ráda, nikdy jsem si s nimi neuměla hrát, nechtěla jsem vozit, chovat, prostě nic...řvoucí děti v krámu mi vytáčeli, že mi rostli facky na rukou 8-( tečka k tomu přidala, když jsme byli s exmanželem a kamarádkou na koupališti a asi 10m od nás byl spolek mamin s dětma...najednou se mi na ručníku objevilo dítě a začlo čůrat :-p jsem rázným hlasem hledala maminku, ať si to dítko kouká odvést....maminka aniž by zvedla svojí prdku z deky na mě zakřičela, že to je přece malé dítě...to už jsem měla páru v uších a řekla, že je mi jedno, jestli to je dítě nebo pes, ale má si ho hlídat ]-( tenkrát mi bylo 22 a říkala jsem si, že děti budu mít až po třicítce..jestli vůbec... nicméně asi rok na to...po rozvodu, když jsem potkala svého nynějšího přítele, jsem do 3měsíců po seznámení otěhotněla...a to plánovaně :-D :-D to jsem dítě s ním fakt chtěla :-) po narození za dalších 16měsíců se nám narodilo druhé (to už neplánovaně) a jsem za ty prcky ráda...a jsem ráda, že jsou takhle brzo po sobě :-) :-) nicméně až s dětma vidím, že když se dítě zařekne a chce řvát, tak prostě řve a je jedno jestli v krámu, v letadle nebo kdekoli jinde a nepřestane ani za úplatek :-p ale rozhodně nezavrhuju ty, co děti nechtějí a nic jím neříkají...jako mít dítě kvůli věku, tlaku okolí nebo nedejbože slepovat tím vztah...to radši děti nemít...na to se každá ženská musí sama cítit :-)
Odpovědět
Já si myslím, že v zamilovanosti akutní:-) si pořizovat dítko je taky o訚emetné, vzhledem k růžovým brýlým, ale to určitě nemyslím na Vás a gratuluju Vám ke štěstí a ratolestem:-) mimochodem, při představě dítěte s mým bývalým se taky ježím:-) no, tu matku bych asi uškrtila, ano, dítě je dítě, to je zaříkávadlo:-) S tím řvaním, chápu, že někdy s eto nedá, ale kolikrát ani není snaha třeba odejít pryč, když je ta možnost. A taky s emi zdá, že plno rodičů konejší řvoucí dítě tak kňouravým a účastným tónem, že je v tom pláči ještě podporují. Je ale zas fakt, že když se stojí fronta a mimino, ne fracek pětiketej:-), se rozeřve, tak nikoho nenapadne tu matku pustit před sebe - mě taky ne, to mě na to až nedávnoo přeivedla kamarádka. chce to holt oboustrannou toleranci. mě vadí spíš nekritický kult dítěte, v tom se tady asi shodneme všechny:-)
Odpovědět
Ja jsem se svym byvalym nechtela ani bydlet, natoz s nim mit deti a to jsem do nej byla opravdu hooodne zamilovana. Ale nekde vzadu v hlave mi neco rikalo, ze i pres tu velkou zamilovanost bych s nim byla nestastna. Takze si nemyslim, ze k tomu, abych clovek chtel dite musi byt zamilovany. Spis musi k tomu stavu dospet prirozenou cestou a vekem. Jinak souhlasim s ladudav, tkay mi vadi jenom decka co maji tu tzv. moderni volnou vychovu. Dite bud breci nebo se rozcapuje a rve. To prvni chapu, v tom druhym pripade by zaslouzili na zadek jak dite, tak rodic. Rozhodne se nezlobim na maminky co jim breci dite v kocarku a nemam problem v tom, je ve fronte pustit pred sebe. Ale jak psala Bodlilinka, tak spratka curajiciho mi na rucnik bych asi nenechala jen tak bez odezvy.
Odpovědět
U mě žádné biologické hodiny nefungují,že nechci děti jsem věděla od dospívání,cca od deseti let...Nyní mi je 33 a nic se nezměnilo!
Odpovědět
1
2
3
…
8
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?