Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Termín svatby

Pomoc zruseni svatby

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahoj holky potrebuji obrovskou radu. Vcera jsem oznamila zruseni svatby svemu priteli. Celou dobu jsem zila v nejistote ale citim to cim dal vic. Je to nejlepsi pritel, skvele si rozumime, cestujeme a pracujeme v zahranici. Jediným problemem tady je jiskra co mi chybi. Nemyslim si ze me pritahuje co se tyce lasky a bojim se ze bych jednoho dne potkala nekoho kde by tam byla silena laska a ta jiskra. Je opravdu uzasny kluk jenom nevim co dal.
Odpovědět
1
2
3 4
Vašim pochybám plně rozumím a je dobře, že jste couvla ještě před svatbou. A je jedno, jestli je to půl roku, měsíc nebo den. Pokud si nejste jistá, je jasné, že k tomuto rozhodnutí jistotu potřebujete. Já před vámi smekám, protože na toto rozhodnutí pod takovým psychickým nátlakem, je zapotřebí opravdu neskutečné množství síly.... To, že vás váš přítel ve vašem rozhodnutí podpořil, je od něj trochu zbabělé. Pokud on jistotu má, tak by vás měl nechat chvíli být, dát vám čas, volnost, aby jste si to srovnala i vy, byť by vás to mohlo stát váš vztah. Myslím, že ten čas na to, aby jste si to vše v hlavě a srdci srovnala opravdu potřebujete. Člověk nikdy nezjistí, co skutečně má, dokud o to nepříjde :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4 jo, tak to jsem asi špatně přečetla, omlouvam se :-D
Odpovědět
@kikiet Je od něj zbabělé, že ji podpořil? =-)
Odpovědět
Kdysi se mnou chtěl chodit kamarád - po rozumové stránce by byl ideální - hodný, pracovitý, zodpovědný, neměl vlastně vůbec žádné negativum. Ale já tam prostě necítila nic... Žádná chemie, žádná jiskra. Bála jsem se, že jakmile bych pak potkala někoho, kdo ve mně vzbudí vášeň, tak bych šla za svým srdcem. Dnes jsem čtyři roky s jiným mužem, máme 8 měsíců po svatbě, čekáme druhé dítě. A chemie tam sice není taková, jako první půl rok, ale je stále a v určité míře zůstane, protože to je ten pravý. Nemá žádné negativum a ještě k tomu mě neskutečně fyzicky přitahuje. Takže záleží na tom, čemu dá člověk přednost. Zda lásce, jistotě, přátelství,... Ano, už nikdy nemusíš potkat nikoho, s kým si budeš tak dobře rozumět, ale taky můžeš potkat toho opravdu pravého, s kterým tohle vše bude fungovat. A nesouhlasím s tím, že u všech ta jiskra časem vyprchá a zůstane přátelství. Tam, kde nikdy nebyla, nemá co vyprchat a manželství je pak soužití dvou spolubydlících... Tam kde byla na počátku, časem slábne a pak zase sílí, podle toho, co dva spolu prožívají. Ale nikdy nezmizí...
Odpovědět
@cherry3 Tak, ono je jiskra a jiskra - samozřejmě , že určitá dotyková sympatie tam být musí, bez toho to nejde, ale předpokládám, že kdyby partner po fyzické stránce tazatelce vůbec nic neříkal, tak by s ním nebyla... Jinak - tak nějak všeobecně bych řekla, že po čtyřech letech je ještě brzy na zhodnocení vztahu.
Odpovědět
Podle mne teda něco ve vztahu být musí, prostě jiskra, která tam byla, je a bude, ať už v menší či větší míře, jak půjde čas... To je přece to, co mě uhodí do očí, "sotva toho druhého potkám":-) a na tom, ale nejen na tom, je podle mě důležité stavět vztah.. protože brát to jen čistě rozumově nebo jen čistě fyzicky/sexuálně je podle mě blbost. Moje osobní zkušenost byla taková, že jsem měla partnera, který byl pracovitý, zodpovědný, zručný, takže jsem věděla, že by mě zabezpečil, "postavil barák, zplodil syna a zasadil strom". Nicméně připadala jsem si častěji jako s výborným kamarádem než partnerem a když se v okolí začaly objevovat zprávy, že se někdo žení/vdává, tak jsem se bála, že by tahle otázka mohla padnout i u nás doma. A tohle si přece ten dotyčný nezaslouží.. vlastně ani jeden. Jo a podle mě železný pravidlo je, že pokud si umíš představit život bez něj, tak ho netrap ..
Odpovědět
@prekri Pokud se ženská bojí, že ji partner požádá o ruku, tak to asi není to pravé ořechové. Já se bála, že mě nikdy nepožádá 8-).
Odpovědět
@jitulkax přesně tak,prostě něco bylo špatně :-( i proto jsme v tom vztahu nepokračovali:-) sice mi ze začátku bývalý partner neskutečně chyběl jako kamarád, ale prostě to je život, člověk ztrácí, aby získal. A dlužno dodat, že dnes jsem šťastně zasnoubená, a to s partnerem, kdy jsme se poprvé uviděli na jedné akci, byli jsme představeni a v tu ránu to břinklo tak, že to muselo být slyšet na míle daleko.. :D sice jsme šli pak každý jinou vztahovou cestou, ale prostě osudovka, takže jsme se museli trochu prohrábnout "bahnem", ale dneska máme naše "MY"
Odpovědět
@jitulkax ale tak hlavně, že to dopadlo ;-)
Odpovědět
@prekri Hlavní, že jste se našli, o to víc si jeden druhého budete vážit :-) Jj hlavně že to dobře dopadlo :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Lepší,když to řekneš ted,než,když bude huronska svatba a za rok půjdete od sebe.Taky znám takový. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Na druhou stranu sehnat poradnyho chlapa je v dnešní době velký umění!!! ;-(
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
A co když už žádný lepší nebude a pak se budete mlátit do hlavy a zůstanou jen oči pro pláč? Těžko říci, je to těžké rozhodování. Pokud ,ale opravdu cítíte, že to fakt není jak se říká ten praví je možná lepší to utnou než aby jste se oba potom trápily. Je to těžké rozhodnutí a snad se rozhodnete správně. Já sem taky odešla ze vztahu bez lásky, vášně atd... jinak po ostatních stránkách to fungovalo a to už jsme měli dvouleté dítě. A za sebe mohu říct, že jsem udělala dobře, protože teď si beru muže se kterým už budeme 8 let a pořád se milujeme ne li více.A nebylo to jednoduchých 8 let. Nedokážeme si představit být jeden bez druhého, cítíme, že k sobě prostě patříme. Myslí, že člověk pozná, že to je ta jeho druhá dokonalejší půlka.
Odpovědět
Profilova fotka
To je opravdu prekérní situace. Sama nevím, jak bych se zachovala... Já jsem moc vztahů neměla, ale vždycky jsem to ukončila já, nebo jsme se "domluvili" na rozchodu, protože jsem si nedokázala představit budoucnost po boku toho kluka. Prostě jsem se necítila. Ale s mým nastávajícím to bylo okamžitě a oboustrané. Od začátku jsme věděli, že jsme pro sebe souzeni, prostě Mr. Big :-) Ale zas mám kamarádku, která procházela velkou krizí ve vztahu. Zalíbil se jí spolužák na VŠ, ona jemu taky a hodně se fyzicky přitahovali. Rozchod s přítelem byl na spadnutí. Nakonec se domluvili, že nezahodí vztah a teď jsou spokojení manželé se 2 dětmi. Já bych si nejspíš položila otázku, zda je to člověk, se kterým se vidím i v budoucnu, se kterým chci zestárnout. Jestli ne, tak mi to připadá i nefér vůči tomu druhému, protože čas ztrácí oba...
Odpovědět
Profilova fotka
Ja tazatelku asi vazne chapu... Mela jsem 8 let pritele, nastesti jsme byli mladi, studovali, takze se o svatbe nemluvilo a tak ani zadna nebyla (prestoze jsme i tak byli ve veku, ldy se tady vetsina nevest vdava), ted zpetne vidim, ze to bylo spis proto, ze nas vztah dospel spise do hlubokeho pratelstvi, nez partnerstvi. Respektovali jsme se, byli jsme spolu radi, nehadali se, bylo nam fajn, ale tak nejak "vyprchala jiskra". Pak jsem v praci potkala nekoho s kym jsem mela od zacatku pocit dusevniho souzneni, nebyla to jiskra sexualni ani eroticka, proste me ten clovek neskutecne pritahoval, chtela jsem byt v jeho blizkosti. 3 mesice jsem se v tom placala a nevedela co delat... Nakonec jsem puvodni vztah ukoncila a zacala znovu s novym muzem. Od zacatku jsme se chteli brat, ale z ucty k novemu vztahu jsme pockali 2 roky, aby opadla ta prvotni silena zamilovanost a pak jsme se vzali :). Jsme neskutecne stastni porad, mam nejlepsiho muze na svete co je mi pritelem, ale i jiskrivym milencem, clovekem kteremu bezmezne duveruji, ale neni to "jen kamarad" jako tomu bylo pred tim. Jen dekuju osudu, ze jsme se s ex nevzali, protoze jsem se nikdy nechtela rozvadet a urcite bych dnes nebyla stastna. Takze tve rozhodnuti chapu a myslim, ze jsi udelala nejlepe jak jsi mohla a obdivuju tvou silu a odvahu...
Odpovědět
Profilova fotka
@prekri myslim, ze nase pribehy jsou si az nehorazne podobny ;)... Presne jak jsi psala- pracovity, svedomity kamarad, co by byl uzasnej manzel u tata, ale bez jiskry. A za 8 let jsme ani jeden nepomyslel na svatbu a ja ani nechtela. A jakmile jsem poznala manzela, chtela jsem se najednou vdavat hned a to casove delilo tyhle pocity par mesicu :D
Odpovědět
@zorro4 myslela jsem to tak, že teď by měla být ta chvíle, kdyby měl trochu začít konat, měl by to být pro něj impuls, že je něco špatně. Z diskuze mi to přišlo, že její přítel by se asi pro ní opravdu rozkrájel, udělal první poslední, všechno odkýve , udělá jak si slečna přeje.... a podle mě tohle je právě to co není moc dobré. Ženská potřebuje vedle sebe chlapa.Ono je to hezké, když muž udělá ženě co jí na očích vidí, ale časem se to jednomu či druhému zprotiví. Fungující vztah se musí opečovávat z obou stran, ne jen z jedné. Pokud paní myslí na jakási "zadní vrátka", tak je to prostě asi špatně a v tom případě je dobře, že ze svatby vycouvala....
Odpovědět
@kristynar Tady v tom případě bude asi každý vycházet ze své vlastní zkušenosti. Osobně si neumím představit navázat vztah s někým, kdo mi po fyzické stránce nic neříká, otázka je spíš, nakolik silná ta chemie musí být. Osobně mám tu zkušenost, že vždy když jsem byla, jak píše tazatelka , "šílená láskou" , byla jsem natolik zaslepená, že byl výběr úplně mimo - buď jsem totálně a velkoryse přehlédla zásadní charakterové vady protějšku, nebo jsem si vybrala člověka, který se mnou byl naprosto nakompatibilní. Při přečetení Tvého příspěvku mě ale napadla jedna otázka - píšeš, že s bývalým jste byli 8 let a jiskra tak nějak vyprchala. Pokud dobře počítám, se současným partnerem jste něco kolem 2,5 let, což není až tak mnoho....co když jiskra opět vyprchá??
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka A kde pisu, ze jsem navazala vztah s nekym kdo mi po fyzicke strance nic nerika? Promin, ale bud jsme se nepochopily, nebo hledas v mem prispevku neco co tam neni... A k dalsimu bodu- ano, jsme spolu ted neco pres 3 roky. Hele, nikdy nemuze clovek vedet co se stane nebo nestane a nic neni jiste, ale jen ja a manzel vime, jaky nas vztah je, oba to citime stejne- ze jsme byli stvoreni jeden pro druheho, rikame si "puzzlici"- protoze jsme ve vsem naprosto kompatibilni, mame stejne predstavy o budoucnosti, nazory na dulezite veci, proste si neskutecne vyhovujeme. Od te doby verim, ze kdyz clovek potk "toho praveho" tak to proste pozna. A my oba to poznali. A ze jiskra vyprcha se nebojim. Citim, ze tohle je spravne. Nevim proc, ale citim. A on citi to same. Nas vztah uz neni stejny jako na zacatku (koneckoncu na to jsme cekali se svatbou), uz neni tak "silene zamilovany", kdy clovek neni schopen myslet na nic jineho, ted se pomalu presouva do roviny, kdy clovek zacina vic cenit pocit bezpeci, spolehlivost, pocit domova a rodiny a jine aspekty, ktere na zacatku prebiji prave ta inzenzivni zamilovanost. Tu mame po 3 letech asi za sebou, zustava porad, ale takova uklidnenejsi a konejsiva. Nemuzu rict, ze to tak zustane, ze jiskra nevyprcha, ale v zivote neni jiste nic a ja se rozhodla verit svemu srdci a tomu pocitu, co mi rikal, ze "tohle je on". Mozna se plete, mozna ne, to nikdo nikdy predem nevi. Ani ty se svym partnerem/manzelem ne...
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka koneckoncu take verim, ze ve 30 letech uz vim co od zivota chci a co jsou hodnoty, ktere u partnera hledam. Myslim, ze neni teeba cekat dalsich 8 let jestli to "nahodou nevyprcha", protoze jsou i hromady prikladu neuspesnych manzelstvi uzavrena po dlouhem vztahu spise jen z pocitu "stagnace" nebo potreby "to nekam posunout". Ano, kazdy soudime jen z vlastnich zkusenosti, protoze nic jineho nemame, univerzalni pravda neexistuje a ja pouze konstatovala, ze tazatelku chapu. Nenabadala jsem ji k necemu, neudilela rady, pouze odvypravela mou zkusenost. Vic nic. Takze snad neni treba me takto konfrontovat ;)...
Odpovědět
@kristynar K mému prvnímu dodatku "neumím si představit navázat vztah s někým, kdo mi po fyzické stránce nic neříká, otázka je spíš, nakolik silná ta chemie musí být" - to nebylo myšleno na Tebe a Tvého partnera - z Tvého příspěvku je jasné, že fyzická přitažlivost mezi Vámi jistě nechyběla a nechybí. Byla to reakce na obecné tvrzení, že přitažlivost je ve vztahu důležitá...nevím, zda jsem to dobře vysvětlila. K tomu druhému bodu - nešlo mi o konfrontaci, ale tak - je to diskuzní téma, ne..? Spíš mě - ze zvědavosti - zajímalo, zda by pro Tebe tedy vyhasnutí jiskry znamenalo automaticky i konec vztahu..?? Ptám se, protože mi tahle jiskra připadá jako věc poměrně vratká a nestabilní - neposuzuji ani tak ze své zkušenosti, jelikož já sama jsem se svým partnerem jen o něco málo déle než Ty, ale spíš ze zkušeností lidí které znám a kteří v manželství žijí třeba 20, 30, 40 let...
Odpovědět
@monikamarian Promiň ale to sis neuvědomovala co k němu cítíš už před zásnubami? Přijde mi to vůči němu nefér. Ta zamilovanost po čase odejde každýmu,a manželství vydrží jen takové,kde si jsou vlastně přáteli. Přijde mi od tebe sobecké tu říkat že on je ten kdo miluje víc,a že přemýšlíš jestli ho odkopnout nebo bojovat. Nemluvíš přece o hračce ale o živém člověku. Já se divím že ti dává čas,tohle je pěkná podpásovka a nedivila bych se kdyby to s tebou hned ukončil. Když si ho neumíš vážit,nech ho jít,zaslouží si ženu která si ho vážit bude.
Odpovědět
@88renca88 Kdyby si ho nevážila, tak si ho prostě vezme a čeká, co z toho bude. Přijde mi mnohem víc fér před svatbou říct, že si nejsem jistá, než se svatbou souhlasit a pak litovat. Dokud nejsou manželé, jsou zcela svobodní a ze vztahu mohou kdykoli odejít, o tom chození koneckonců je... A rozhodně nesouhlasím, že manželství vydrží jen takové, kde si jsou přáteli. Můj manžel je i můj nejlepší přítel, ale podstatnou součástí manželství je a musí být i hluboká láska. Ne zamilovanost, ale opravdu hluboká, pevná a dospělá láska, která se má prohlubovat každým dnem. Jen přátelství nestačí - stačí pro to, aby dva lidé mohli žít vedle sebe, aby spolu fungovali, ale rozhodně nestačí na to, aby byli spolu šťastní jako pár - jako manželé.
Odpovědět
Profilova fotka
@88renca88 Nikde jsem nenapsala odkopnout! Vytahla si z cele me konverzace jen to co ti prislo spatne. Jsem nesmirne rada za vsechny prispevky a osobni zkusenosti at uz to dopadne jakkoliv. Vis ono kdyz zacnes s klukem bydlet, pracovat a travit veskery cas ze dne na den a travit s nim pak kazdou sekundu je tezke to rozpoznat zda je to laska nebo pratelstvi. Ale o tom nikdo, kdo necestuje a nepracuje dlouhodobe v zahranici nemuze nic vedet. Ano pochybnosti mam dyl ale az ted sem dostala odvahu mu o tom rict, protoze mi pripravy proste nedelaly radost takovou jakou by mely. Tecka. Lepsi driv nez pozde.
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka aha, dekuji za objasneni ;)... Ad druhy dodatek- vyhasnuti jiskry pro me samozrejme konec vztahu neznamena. V mem pripade to bylo proste tak, ze teprve az kdyz jsem poznala nekoho jineho mi doslo, ze uz mi v tom puvodnim vztahu chybi ten partnersky vztah, ze uz je to spise pratelstvi. Kdybych manzela nepotkala, nejspise bychom dodnes byli spolu, protoze by nebyl duvod ukoncovat povodovy vztah, ale stastna jako ted bych nebyla. Proste -teprve kdyz jsem zacala premyslet o tom, proc me to laka jit "jinam" jsem pochopila, co bylo spatne...
Odpovědět
@monikamarian u nás je to trochu podobné - jsme spolu 24/7 - studujeme oba dva stejnou školu a letos máme státnicový ročník - jsme spolu NONSTOP, oba vystresovaní, protivní, zanedbaní, zoufalí, s nikým jiným jsem se už dlouho neviděla, ale pořád můžu říct, že když jdeme někam mezi lidi a vidím přítele někde ve společnosti, tak si řeknu: "hmm, tyjo, to je kus chlapa." :-D a navíc si ho vážím za to, jaký je - je to v mých očích frajer a občas si říkám, že mám takové štěstí, že někoho takového vedle sebe mám. (Přes 4roky spolu bydlíme, celý vztah jsme spolu 24h denně a furt mi nepřijde jen jako kamarád nebo mi neleze na nervy...) Tím se nechci "vychloubat" - jenom chci říct, že ani v takových bojových podmínkách nelze vztah degradovat jenom na přátelství a partnera na domácí inventář. Mít tyto pocity, asi taky váhám se svatbou.
Odpovědět
@ttm To souhlasím,v manželství musí být láska i přátelství,ale láska není o těch motýlkách v břiše...Každopádně jak může mít někdo pochyby,když na žádost o ruku kývne,a chystá svatbu? To ti lidi teda nevědí co vlastně chtějí...
Odpovědět
@cherry3 Pokud si dobře pamatuju z hodin psychologie, tzv. láska má 3 fáze: poblouznění, zamilovanost a pak láska. Poblouznění je to šílené období, kdy člověk skoro vůbec nespí, podlamují se mu kolena apod., zamilovanost trvá od půl roku do dvou let, je to o něco klidnější, ale stále zde hrají velkou roli hormony, a pak nastoupí láska - fáze, kde samozřejmě musí být i přitažlivost, ale tady už nehrají prim jen hormony, ale i jiné, stabilnější prvky. Jinými slovy, poblouznění je hlavně o přitažlivosti, láska je o přitažlivosti a ještě něco víc. Myslím, že většina z nás se snažila právě tohle říct, ale určitě tím neříkáme, aby byla s někým, kdo ji nepřitahuje. :-) To by pak samozřejmě mohla být s kamarádkou a vyšlo by to stejně. ;-)
Odpovědět
@monikamarian Není ale špatný po letech vztahu nebýt si jistá,jestli je dotyčný pravý? A ještě měsíc před svatbou? Zrušení svatby je vždy dost smutná věc,a chápu když se zruší kvůli nevěře atd.,ale tohle mi přijde jako malichernost. Mnoho nevěst má před svatbou pochyby,a po svatbě to z nich opadne. Ale je to tvoje věc,a přeju ti ať se rozhodneš dobře.
Odpovědět
@88renca88 Tady nikdo nemluví o motýlcích v břiše. Ačkoli já je třeba mám i teď, po 6,5 letech, co jsme spolu. A fázi zamilovanosti už máme dávno za sebou ;-) A ne, před zasnoubením si člověk nemusí své pochybnosti připustit. Párů, které jsou zdánlivě ideální a pak se v době zasnoubení rozejdou, zase tak málo není - protože prostě zjistí, že ten druhý je fajn, ale ne na CELÝ život. A je to zcela v pořádku, však zatím si nic neslíbili, jen to, že se vezmou, ale to není nic závazného. A pochybnost rozhodně není malicherný důvod - z jakéhokoli důvodu.
Odpovědět
1
2
3 4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?