Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Predsvatební stres

Panika před svatbou. Mám pocit, že je všechno špatně

Zobraz úvodní příspěvek
Čauets holky... za 30 dní se vdávám a najednou mám pocit, že je všechno špatně.... Přestávám mít chuť do toho praštit... bojím se, že se za pár let rozvedu a skončim jako rozvedená matka dětí, neschopná něco zařídit... Děsím se toho na co všechno sem zapomněla byť asi vše máme... papíry vyplněny, svatba zaplacená, prstýnky na cestě, šaty i oblek v kupě, stejně tak objednaná hostina, fotografové, drobnosti jako poděkování, podvazek a polštářek pod prstýnky taky... hudbu, květiny i dorty máme taky... jen prostě pořád to asi není ono.. do toho stres ze stěhování a z toho že domeček pořád ještě není hotov... Pomoc! Já se zblázním... a přítel? Nic neudělá, nezeptá se jak mi je.. nepomůže.. nesnaží se... naopak po mě vyžaduje důkazy toho jak bezmezně ho miluji a chce dokazovat věrnost... jako by to snad šlo... :-/ achjo...
Odpovědět
1 2
3
4
@lilithdl A proč když ti tady někdo přitaká, tak na jeho názor dáš? :-D Děvče, ty jsi fakt ještě mladá "koza", které stačí, když jí někdo poplácá po rameni a řekne jí, jak to dělá výborně. :-S
Odpovědět
Tak ti přeji, aby jsi měla krásnou svatbu, aby jsi měla takovou podporu a pochopení ze strany rodiny, jako máš teď už pořád, abys byla v manželství šťastná nejen ty, ale také tvůj muž a aby Vám to vydrželo.... Tfuj tfuj tfuj a směle do toho...
Odpovědět
Profilova fotka
@dashenka87 já právě taky ne žádat by měl kluk proto se dává prstýnek proto mě to zajímá
Odpovědět
@sarinka88 chtěla sem to udělat a cítila sem to tak...
Odpovědět
Profilova fotka
@sarinka88 přijde mi to takové zvláštní. Možná i proto je ten přítel tak laxní k pripravam
Odpovědět
@ilonkaseda Mně měla ve 35 a přítele ve 42, takže mladá fakt ne :-D A brali se po 4 letech, což na tu dobu bylo opravdu hodně. @lilithdl Ono ani tak nejde o to, že se budete brát tak rychle, ale spíš o to, že po tobě chce, abys mu dokazovala, jak ho miluješ a jsi mu věrná. To bych pochopila po několika letech, ale rozhodně ne takhle rychle. To prostě nesvědčí o zdravém vztahu.
Odpovědět
@xpila ja to taky nechapu... jakoby nebylo dost jasne co k nemu citim kdyz se mame za mesic brat... ale on uz ma takovou povahu...
Odpovědět
@lilithdl Už jen z tohohle důvodu bych s tou svatbou počkala, aby to nepřerostlo třeba v chorobnou žárlivost. Stalo se mi něco podobného, začalo to takhle nevinně a pak to pokračovalo prohledáváním mobilu apod. Ale nechci strašit :-D Fandím ti z jednoho jediného důvodu - budete se brát na naše výročí ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@dashenka87 tak jednou jsem měla přítele a všichni tvrdili, že se k sobě nehodíme a my jim chtěli dokázat, že se pletou. No a půl roce společného bydlení jsme museli doznat, že mají pravdu..... :-N @lilithdl ale zase se současným manželem jsme se brali do roka a po čtyřech měsících mě požádal o ruku ;-) před svatbou jsem byla hrozně nervozní. Nejhorší byla noc před svatbou, to jsem chtěla všechny obvolat a svatbu zrušit :-N Rano jsem se posilnila fernetem a k oltáři kráčela klidná a odhodlaná. Manželé jsme teprve půl roku, ale zatím jsme šťastní a zamilovaní :-) ani věk ani délka vztahu nezaručí šťastné manželství
Odpovědět
Profilova fotka
@lilithdl Já bych neřešila to co holky řeší, já bych řešila to, že panikaříš...jasně, hodně nevěst panikaří, ale panikaří "klasické" nevěsty z "klasicky dlouhých vztahů". A u nich je to prostě jen nervama. Ty si musíš akorát ujasnit, jeslti i u tebe jsou to opravdu jen nervy (žes myslím přímo psala, že nevíš, jestli do toho chceš praštit, což jsou silná slova), nebo jestli to může být i nejistotou z té krátké doby vztahu. Tady je ten háček. A zkus k sobě nebýt vzdorovitá, ale pořešit si to sama v sobě a upřímně. Jestli jsou to jen nervy, tak se neboj, v den svatby to z tebe spadne :)
Odpovědět
@lilithdl Já za sebe teda spíš musím konstatovat, že mi, pokud tu čteš diskuse, připadáš naivní, jestli si myslíš, že Tě většina zdejšího Xaverova podpoří. :-N Dámy, omlouvám se, ale spousta z vás tu vynáší soudy, aniž by věděla cokoliv hlubšího a zásadnějšího o vztahu lilith a jejího přítele. Neříkám, že se mi v mých pětatřiceti nezdá tohle rozhodnutí smělý, požádání chlapa o ruku těžce nestandardní, ale jinak myslím, že původní, vlákno zakládající, příspěvek byl čistě o panice před svatbou. Podle doplňujících informací se z toho udělala kauza založená na mládí a "blbosti" zakladatelky.. Celá diskuse, až na čestné výjimky, je lehce nevraživá a povrchní. Všichni jsme individuality s těžkýma rozdílama v tom, jak prožíváme, cítíme a bereme vztahy. A hlavně - nikomu nikdy nevidíme za dveře a už vůbec ne do duše a hlavy a jinam dovnitř. Takže bych osobně brzdila s těma chytrostma tady. Osobně vidím okolo sebe páry, který jsou přechozený a je to k prdu a berou se (jak to manželství asi bude vypadat?), nebo si snoubenci zdatně zahýbaj, ale stejně se vemou, a tak dál a tak dál. Vždyť dnes je ve vztazích takovej bordel, že je úplně jedno, kdy a v kolika se člověk bere. Nehledě k tomu, že nikdo z nás nemůže chápat, co lilith k takovýmu kroku vede, vzhledem k tomu, co si prožila v dětství, dospívání, jakýho je osobního založení. To, že já se vdala až skoro v pětatřiceti taky není pro nic za nic, všechno má svůj důvod. Tak se prosím navzájem respektujme, podporujme a s pochopením spolu komunikujme. Ženská solidarita není k zahození. Osobně Ti, Lilith, přeju, ať vám to klapne, jak na svatbě, tak v životě, snaž se vydržet, panikařila jsem taky, pochybovala o všem, štěkala na všechny a byla jako zvíře v kleci, ale třetí den po svatbě jsem se jako mávnutím kouzelnýho proutku proměnila zpátky na pouze lehce a občas nesneitelnou ;-) Takže vydrž a hodně štěstí!
Odpovědět
Profilova fotka
@kajamore škoda že tu není tlačítko "to se mi MOC líbí"
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@lilithdl taky preji aby vam to vsechno vyslo a byla jsi stastna. ja osobne poznala sveho pritele hned v prvnim tydnu jestli je to chlap pro zivot a i ted po trech letech jsem stale presvedcena jinak bych ted nenosila zasnubak. Takze nic neres hlavu vzhuru a dokaz vsem ze i po kratke znamosti to muze klapat!!!
Odpovědět
Profilova fotka
My s přítelem žijeme v Anglii a tradice říká že 29.února holky můžou požádat chlapa o ruku...tak jsem do toho šla a po 3 letech znamosti se budeme brat. Vubec mi nepripada divne ze jsem pozadala ja jeho. Prstynek mam, protoze mi ho pritel po tydnu od toho co sem ho pozadala koupil a nasadil na prst s tim ze me miluje a je rad ze se budeme brat. Pritel je o 17 roku starsi a od jeho znamych (prevazne holek) kteri me vubec neznaji a nevi jaky my mame vztah jsem si taky vyslechla jak sem mlada a nevim co delam a ony zkusene by mi mohly vykladat. Ja vim ze on je ten pravy a to je nejdulezitejsi. Takze se nedej a pokud vis ze je to ON tak vam obema preji vse nej do budoucnosti!!!
Odpovědět
Profilova fotka
Je těžký reagovat, když jsme každá úplně jiná. Já například teprve po půlroce zjistila, že ho vlastně miluju, že si ho pustím víc k sobě a můžu mu svěřit i nejniternější pocity aniž by je pak použil někdy proti mně, byla jsem vždycky strašně opatrná, nešla jsem do vztahu naplno, aby byl po týdnu miláček a kdyby se něco po, abych byla citově raněná a dávala se pak do kupy třeba rok. Takže u mě by tohle rozhodně nenastalo. Nastěhovala jsem se k němu po matuře, po 7 letech bydlení a 8letech vztahu jsme se teprve vzali, to že by to mohl být on jsem si uvědomila asi tak po roce společného bydlení, nějaké té nemoci, po smutné události v rodině, po odpuštění něčeho (co jsem provedla), po tom jak jsem viděla jak se chová ke své rodině, k mé rodině, jak se chová ve společnosti-svých/mých přátel... a tohle všechno si vyžaduje čas (člověk se přetvařuje tak 3 měsíce a když si k tomu přičtu prvotní zamilovanost, kdy člověk prostě některé věci nevidí)... a stejně jsme se nevzali dřív než letos a to si nemyslím, že by jsme se vzali kvůli přechozenému vztahu se snahou něco zachránit, protože mi příjde, že každý rok je u nás nějaký plán a velká akce (letos jich teda bylo mnohem víc). Nemyslím si, že byste se měli rozvést kvůli tomu, že jste se unáhlili to ne, ale nevím jestli vás jednou třeba nebude mrzet, že jste se do toho všeho vrhli tak děsně po hlavě, sestěhovat, svatba, nové bydlení - nic si neužijete, všechno ve spěchu a stresu. Všechny takové velké kroky uděláte běhěm půl roku a pak ten vztah poroste pomalu a vy se třeba budete divit jak je najednou všechno jiné a jinak. Já bych si užívala to, že už ve 20 mám toho pravého budovala hnízdo a poznávala ho dál...a nechala se dál přesvědčovat, že je to on a snila o budoucím společném životě a svatbě a nepanikařila tady na beremku. Ale každý to má holt jinak. Píšeš jak namáš na očích brýle, jak jsi toho zažila strašně moc v životě jak už jsi dospělá, ale pak reaguješ jinak, stojíš o jen reakce, ale jen ty které se Ti líbí a ostatní prosíš o nereagování - to podle mě neznačí o úplné vyspělosti. Taky Ti přeju ať vám to výjde. A jak tu psaly ostatní holky, jen Ty víš proč potřebuješ ujištění od ostatních...co Tě nahlodalo. Já taky nepochybovala o tom koho si beru, jen o tom jestli to byla správná volba toho jak to uděláme.
Odpovědět
@andik.cz Moc hezky a pravdivě napsané ! :-)
Odpovědět
Já myslím, že je jedno, že ti je 20. Někdo není vyzrálý ani ve 40ti. Spíš to, že za 1. už teď máte nějaké problémy (ty začátky, min. rok mají být to nejkrásnější sluncem zalité období) a za 2. že jste spolu tak krátce. -ano může to vyjít, dřív spolu lidé byli většinou také krátce a bez bydlení, ale kam se hnát, kam spěchat? Vyzkoušejte si spolu bydlet, třeba na rok a pak si udělejte svatbu podle vašich snů ;-) .
Odpovědět
@kajamore Tady jde o to, jaké informace nám @lilithdl dala, z nichž některé jsou více než k zamyšlení. "Přestávám mít chuť do toho praštit... bojím se, že se za pár let rozvedu a skončim jako rozvedená matka dětí, neschopná něco zařídit" " přítel.. po mě vyžaduje důkazy toho jak bezmezně ho miluji a chce dokazovat věrnost.." k tomu necelý půlrok vztahu a 20ti letá nevěsta, která si je jistá, že jim to vydrží kvůli tomu, že je přítel o 8 let starší. Ano, vybrala jsem tyto informace cíleně, o ostatních nic nevím. Ale jsou dostatečně silné na to, abych zakladatelce vyjádřila obavu a ne jen ji popřála vše nej bez jakýhokoli upozornění. Teď tu už těch názorů máš, lilithdl, dost a stejně se musíš rozhodnout sama. Za mě osobně, já bych do toho nešla. Přeju ale hodně štěstí, ať se rozhodneš jakkoli.
Odpovědět
@kija No vyjádření obavy je jedna věc, to ostatní, co tu bylo napsáno, je věc další. Taky, mohu-li být tak smělá, se zakladatelka tématu nikoho neptala, jestli má zrušit svatbu nebo ne... Jen jak jsem to pochopila já.. Samozřejmě, taky by mě, z toho, co lilith napsala, zarazila třeba ta potřeba dokazovat věrnost, ale to může být jen neobratně řečeno něco, co je vlastně jinak. No a chuť se na to vyprdnout a nechat to bejt, to jsem měla před svatbou taky, čistě ze stresu a toho, že prostě svatební přípravy nežeru.. Máme spolu dítě, jsem v poho, ale ta chuť tam přechodně byla. Hlavní je říct, že stres může tohle hodně ovlivnit a že to většinou přejde.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj ráda bych napsala svou zkušenost. V 16 jsem jela na stáž do Itálie, poznala kluka, zamilovala se a neustále snila o tom jak za ním po matuře pojedu. To mi vydrželo 3 roky. Mezitím jsem za ním byla asi 5x za 3 roky. Zbytek jsme si psali a povídali po skypu. Naučila jsem se i italsky aby jsme si mohli povídat. Po maturitě to mi bylo přesně 19 jsem odejla na neurčito se třema kuframa do Itálie, za chlapem kterýho jsem vlastně ani pořádně neznala a měla jsem s ním začít bydlet. Musím říct, že jsem netušila co mě čeká. Bohužel jsem přijela v době kdy měl psychické problémy a tak jsem neměla nikoho kdo by mi na začátku pomohl se zabydlet a pořádně se naučit jazyk. Zažili jsme spoustu hádek hnedka ze začátku a bylo to fakt krutý protože jsme měli i spolubydlící. Nakonec jsme se přestěhovali sami, ale problémy s prací atd. pokračovali. Musím říct, že ani jednou jedinkrát jsem nepřemýšlela nad tím, že bych se vrátila do čech, ale jak vyřešit situaci, Nakonec jsem řekla svému příteli at si najde práci třeba v cizině, že s ním pojedu kamkoli ( po roce známosti a bydlení) jen aby jsme byli štastní. Ted žijeme v Německu, ale opět hnedka od začátku jsme měli spoustu problému s jeho rodinou která tu žije atd. Tenhle příběh píšu proto, že je mi ted 21 a až se budu vdávat bude mi 22, jsme spolu za krátko přesně 3 roky a z toho 2,5 roku spolu žijeme. Jsem mladá a přáteli je o 13 let víc, ale od prvního momentu jsme se podporovali a nakonec se zamilovali tak, že jsme dokázali pro toho druhého udělat věci, které do té doby jsme nikdy neudělali. A teď se prostě bereme. Domluvili jsme se na tom jednou takhle u kávy. A je jedno kdy to proběhlo, prostě víme, že je to ono. A věříme, že to bude napořád. Tím jsem chtěla říct, že je opravdu důležité dle mě si prožít i ty ošklivé momenty které nestojí za nic, aby jsme věděli jestli je dokážeme ustát a neopustíme partnera jen proto že to chvíli neklape, protože tehle chvil přijde ještě hodně. Nadruhou stranu, kdyby mému příteli bylo 25, tak bych šla na školu a svatbu bych odložila až po ní a můj přítel to vidí stejně. Chceme mít děti, a jemu bude už 35 příští rok, ale pokud by jsme byli mladší, tak si užíváme života, cestování a v mém případě studia. Každý si to udělá, tak jak si myslí, že je to správné až život ukáže, zda to bylo rozhodnutí dobré nebo špatné. Všem budoucím nevěstám přeju hodně štěstí :-)
Odpovědět
@kajamore Ty jsi měla před svatbou strach z toho, že zůstaneš rozvedená s několika dětmi? To už podle mě do obav ze svatby čistě "technického" charakteru dávno nepatří. Víš co, mě kdyby zarazilo něco důležitého, tak na to minimálně upozorním, že mi nepřijde něco vpořádku, pro jistotu, to, jak je to doopravdy, ví ta dotyčná osoba sama nebo se nad tím možná i zamyslí. To, jakým způsobem to tu bylo mnohokrát napsáno, je věc druhá.
Odpovědět
@gonnellina Kvůli příteli nepůjdeš na školu? Není to škoda? To by můj manžel určitě nedovolil :-o
Odpovědět
@kija No nevím, možná jsem škarošklíba, ale přijde mi normální, že tohlě zodpovědnýho člověka, kterej vstupuje do týhle nelehký instituce, napadne.. Osobně taky nevěřím na jistoty typu "to je on, mého srdce šampyjon a VÍM, že budem hepy ever áftr", protože prostě uvažuju jinak, o dost věcech pochybuju, včetně sebe, občas je to na prd, ale taky mě to vede cestama, který, věřím, můj život zlepšujou. Takže ano, tahle myšlenka mě napadla, stejně jako mě v prvním trimestru těhotenství napadaly věci, se kterýma se "šťastný těhulky" taky úplně nadšeně nesvěřujou. Tam to zase byly hormony, asi, hehe.. Tím vším chci jen říct, že každej prožíváme věci po svým, někdo má sklon víc dramatizovat a všechno je přitom celkem v normálu, s někým nepohne skoro nic, kdy všichni ostatní si už rvou mandle.. Takže tak
Odpovědět
Profilova fotka
@verusak87 : ahojí dobrá otázka, zapoměla jsem se zmínit. Přítel mi platí školu tady v německu, zatím ne vejšku, ale školu kde se učím německy a příští rok jdu na přípravku. Já jen potřebovala skloubit dvě věci dohromady. A na školu určo pujdu jen to bude déle trvat, ale je mi 21 vždyt není kam spěchat. Za tyhle dva roky jsem získala strašnou hromadu zkušeností. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@lilithdl První, co mi řekla kamarádka, když jsem oznámila, že jsem zasnoubená: "Až budete plánovat svatbu a Ty si budeš říkat, jestli Ti to za to stojí, tak mysli na to, že stojí." Držím palce a pevné nervy. My se znali půl roku, když jsme se k sobě stěhovali, za půl roku na to jsme se zasnoubili a po dalším roce brali. Pro někoho rychlé, pro někoho ne - pro nás super :-)
Odpovědět
Profilova fotka
My jsme se s mým Honzíkem seznámili 17.12.2011 (já byla z teplákách a flekatém tričku, rozcuchaná a on v montérkách ... prostě romantika :-D ), ani ne po měsíci se ke mě nastěhoval, koncem dubna mě požádal o ruku a příští rok v květnu se budeme brát ... a i když jsme spolu vlastně jen 10 měsíců, tak nemám ani nejmenší pochybnosti! Předchozí vztah trval 14 let a já se teď jen divím, jak jsem s tím bývalým vydržela tak dlouho a jsem strašně ráda, že jsem se nakonec rozhodla od něj odejít, protože kdybych to neudělala, nikdy bych nebyla tak šťastná jako jsem teď! Takže já si myslím, že ani tak nezáleží na tom, kolim vám je let nebo jak dlouho s někým jste ... věřím, že něco jako láska na první pohled existuje (jsem toho živým důkazem) a taky si myslím, že každý vztah je vlastně nikdy nekončící "práce" aby to za něco stálo ;-) Tak proč by to nemohlo vyjít!?! Já rozhodně držím palce ať to vyjde a jste spokojení!!!! Je lepší to zkusit (a třeba i prohrát) než se vzdát snu jen proto, že by to nemuselo vyjít a pak do smrti litovat a trápit se otázkami coby kdyby ... ;-)
Odpovědět
@uglyduckling Nikdo neříká ať se vzdá svého snu (vdát se?). Jen ho stačí chvíli odložit. To že by nebyla svatba po roce neznamená, že se rozejdou nebo nikdy nevezmou.
Odpovědět
Profilova fotka
@uglyduckling koukám,že jsme si v pár věcech hodně podobné, já jsem se k manželovi taky nastěhovala po necelém měsíci a zásnuby taky byly koncem dubna,akorát jsme si na svatbu počkali skoro 2 a čtvrt roku, ale nelitujeme,všechno nám vyšlo na jedničku a byl to ten nejkrásnější den v našem životě!!! Souhlasím s tím,že na délce vztahu nezáleží,jde spíš o to,co s tím člověkem prožiješ a tak. Taky věřím na lásku na první pohled :-)
Odpovědět
@kajamore Já se opravdu nebojím toho, že mě partner po svatbě opustí a zůstanu rozvedená s dětma, ani si nemyslím, že tohle budu řešit těsně před svatbou jako jeden z hlavních problémů a nezodpovědně si fakt nepřipadám ;-) Však jo, to je vpořádku, že to každý prožíváme jinak, jinak se vyjadřujeme, máme jiné vlastnosti a charaktery... však i o to tu jde :-)
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
1 2
3
4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?