Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Strach z těhotenství, měly jste to podobně?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj holky, mám těsně před svatbou. Vždycky jsme říkali, že nejdřív svatba a pak i děti. Děti jsem vždy chtěla, měla jsem v tom jasno. Předevčírem se mě partner zeptal, zda tedy po svatbě přestaneme používat antikoncepci. No a mně se tím dotazem uvnitř všechno sevřelo a dostala jsem obrovský strach. Řekla jsem, že bych ještě chvíli počkala. Přítel mi řekl, že pochopil, že si přeji dítě a tak mě požádal o ruku. Že to tedy špatně pochopil a mohli jsme se vzít třeba až za rok (už jsme spolu 8 let), až by nebyl takový blázinec (jeho státnice, změna pracoviště). Každopádně termín dodržíme svatbu dál plánujeme, ale pro něho to byl signál, že je to přelom a začneme pracovat na miminku. Pořád na to myslím, mám z toho až depku a nedokážu se z ničeho radovat, hrozně mě moje reakce překvapila, vždyť jsem vždycky moc chtěla, ale jakmile to dostává konkrétní obrysy a už by to bylo na "programu" tak jsem dostala obrovský starch. Ještě nejsem připravená. Moje vrstevnice rodí jen poskrovnu,kamarádky nejsou ani ještě vdané. Zapomněla jsem dodat, že je mi čerstvých 26 a jemu teď bude 29. Navíc se bojím, že až konečně chtít budu, že to třeba nepůjde a pak si budu vyčítat, že jsem měla začít dřív i on tvrdí, že už věk má a že si začně pomalu připadat starý. FAkt na to pořád myslím ani na těšení na svatbu se nedokážu soustředit. Co když i za dva roky se takovýho vážnýho celoživotního kroku budu bát. Bez dětí jsem nikdy žít nechtěla, jen si asi připadám ještě docela mladá a že mám čas. Je tu někdo, kdo to měl podobně? Nebo jsem sama...
Odpovědět
1 2 3
4
@clare11 Moc hezké, přála bych nám všem, abychom toto zažily :-)
Odpovědět
Taky přispěji. Mně je teda 29, ale děti zatím nemám, při představě, že bych měla mít těhotná, mám stejné pocity, jako zakladatelka, strach z těhotenství a porodu. Plus ta zodpovědnost za dítě. O dítěti přemýšlím už delší dobu, zatím jsem se neodhodlala, před nedávnem jsem dokonce uvažovala o tom, že děti nebudu mít vůbec, fakt se těhotenství a porodu děsím (mám hodně alergií a problémy s páteří, musela bych se v jídle hodně kontrolovat a vysadit některé léky). Manželovi je 32, jsme čerstvě vzatí, mu je to celkem jedno, klidně by bral dítě hned. No, tak jsem uvažovala, že děti mít nebudu a protože se mi o týden zpozdily měsíčky, tak jsem si nebyla jistá, zda nemůžu být přece jen těhotná (HA jsem vysadila ze zdravotních důvodů v prosinci, mimochodem nemám bez ní žádné problémy, cyklus pravidelný, jen teď jsem byla ve stresu, tak se opozdil. chráníme se jinak.). No a ke svému překvapení jsem zjistila, že by mi to eventelní těhotenství vůbec nevadilo!! Představa, že mi roste v břiše miminko se mi dokonce i líbila, což bych ještě před 14 dny neřekla :-) Sice nakonec těhotná nejsem, už jsem vše dostala, ale myslím, že se moje rozhodování ukončilo... miminko si pořídíme, buď tento nebo příští rok. A osobně si myslím, že by v našem případě bylo lepší otěhotnět "omylem", abych se nemusela tak dlouze rozmýšlet:-)) Fakt jsem byla svými pocity překvapena, jak by se mi to líbilo a těšila bych se na miminko. Ale ještě dodatek pro zakladatelku, měla by ses rozhodnout sama a nenechat se ovlivnit manzelem, on tvrdi, ze je mu 29 a citi se stary, ale za to si muze sam, 29 neni zadny vek! A u chlapa uz vubec ne. A Ty jsi ve 26 mlada, jestli pockate rok, tak to podle me nic moc nezmeni.
Odpovědět
Holky, jak si čtu vaše příspěvky o HA, tak se s Vámi taky podělím i když je to trochu od původního tématu. 8 let užívám HA, z toho asi 4 roky Lunafem. Poslední dobou mě dost bolela hlava. Vždy to bylo jen v období menstruace, ale teď to bylo fakt skoro pořád. Doma jsem se s manželem domluvila, že vysadím a že budeme používat kondomy. Zašla jsem ještě pro jistotu za doktorkou, aby mi to "posvětila". Jen jsem ji řekla o tech bolestech (a ani mě nenechala domluvit pomalu) tak na mě vychrlila, že je dobře že jsem přišla a že mi naordinuje jinou HA, která v sobě obsahuje malé množství látky, která tlumí bolest hlavy. Už teda nevím jak se to jmenuje, ale při představě, že do sebe každý den vpravuju něco co ani nechci, tak je mi z toho šoufl... Tak se jen docela děsím toho, že se mi zhorší pleť, kterou jsem měla v pubertě samý pupínek a že přiberu na váze :-p Doufám, že neeeeeeeeeeeeeeee
Odpovědět
Profilova fotka
Holčiny, teď jste mě jen utvrdily v tom, že HA je hrůza největší... Brala jsem ji celkem šest let s roční pauzou zhruba uprostřed. Hned zpočátku po cca třech čtyřech měsících jsem nabrala dvanáct kilo - ať si každý co chce říká, není možné, abych takhle ztloustla, když jsem tehdy jedla stále stejně a pohybu jsem měla dost. Před začátkem užívání HA jsem měla strašně nepravidelný cyklus a děsivě dlouhý menses. To sice HA upravila, ale pak nastaly jiné problémy... Po letech jsem najednou přestávala mít chuť k milování až mi najednou všechno okolo připadalo nechutné. Domluvili jsme se tedy s přítelem, že HA vysadím. Teď se jen děsím, aby se mi upravil cyklus. Na první jsem čekala přes tři týdny od doby, co měl přijít, k tomu mám občas hrozné bolesti hlavy, na které jsem nikdy netrpěla. Jen doufám, že nebudeme mít žádné problémy při početí miminka... Pokud letos nezačnu studovat, rádi bychom na něm začali pracovat už po svatbě, kterou budeme mít v červnu. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@janneys @tynka9 @jana0607 Ahoj holky, máte pravdu, když člověk tu diskusi pročítá, může si připadat divně, že je těsně po dvacítce připravený. Ale je to opravdu hodně individuální. Já taky kolem 20 byla připravená, mimčo by mi nevadilo. A taky souhlasím, že mladší rodiče mají k dítěti blíž. Jen tak nějak nebylo s kým. Nebyla jsem ten líbivý typ, takže na střední až na jednu výjimku žádné rande nebylo. O panenství jsem přišla těsně před 19. narozeninama s někým kdo vypadal jako fajn kluk, ale nakonec si to ani nezasloužil. A pak na vysoké přišla láska na první pohled :-) s mým současným přítelem. Ten tenkrát prohlásil, že děti nikdy nechce a já se s tím smířila, i když jsem věřila, že i na něho ty biologické hodiny taky jednou dolehnou. Teď po téměř 7 letech vztahu, on děti chce, ideálně hned a já vidím překážky ... bydlení, práce, peníze ... ale je to spíš jen obava, že zatím nemůžu dítěti poskytnout to, co bych chtěla. Určitě nejste divné :-) a přeju Vám aby vše vyšlo tak, jak chcete :-) miminkům zdar
Odpovědět
Profilova fotka
K příspěvku, který začal diskusi: je normální se bát a je normální si to přiznat. Je to i znak zodpovědnosti, protože všechny určitě chceme svoje děti dobře zabezpečit, dobře vychovat a víme, že se o ně budeme po celý zbytek života bát..... Porod není jednoduchá záležitost a těhotenství také ne. Jen asi záleží na tom, jak velkou máte oporu v partnerovi a jestli se necháš natolik ochromit strachem, že děti nakonec ani raději mít nebudeš. Možná teprve přijde ten správný čas. I já se bojím, ale přesto do toho půjdu. A jestli se to nebude dařit? To budu řešit, až to přijde, nad tím nemá smysl spekulovat. Nepodceňujme sílu myšlenky :-) Držím palce, ať se s tím vypořádáš!
Odpovědět
@anunek Ty jsi přesný důkaz toho, že čí víc se to odkládá, tím je člověk připravený méně a méně :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@pajiji přesně ;-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Profilova fotka
Já vysazuju za mesic, mela by tam byt aspon pulrocni pauza, svatba je v srpnu, myslela jsem ze az za delsi dobu po svatbe budeme mit mimi, ale on chce hned :D coz me prekvapilo... ale radsi az po nez pred.. nedovedu si predstavit ze by mi bylo celou svatbu blbe :/ nebo mela bricho :D
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Profilova fotka
Jo mam z toho nocni mury :-D A nejvic me vytaci kecy typu,ze bysme meli mit deti dokud jsme mlady ze pak to treba nepujde...ale my deti nechcem jeste tak pet let, tak fakt nevim proc bych mela zkouset otehotnet jen proto,ze jsem mlada.
Odpovědět
Profilova fotka
Myslím, že není na místě bát se toho, že když "nepočneš" dítě teď, tak se to pak už nemusí podařit. Samozřejmě čím dřív, tím je to ze zdravotního hlediska lepší, ale moje maminka mě měla ve 20 a moji sestru v 35 a vše bylo ok.:) Moje teta porodila teď nedávno a má 42 let. :) Dnes už je přece jiná doba, nikdo na tebe divně nekouká, pokud nemáš v 25 minimálně jedno dítě. :) Pokud se na miminko ještě necítíš, tak se to neboj partnerovi otevřeně říct, je to důležitý životní krok přece. Ať si každý říká co chce, tak s potomkem už život nikdy nebude jako dřív a to neříkám jen tak, pracuji s dětmi, takže vím, o čem mluvím. Dítě není jenom miminko, vyžaduje poměrně dost času a starosti a to po dobu dnes už minimálně 25 let (pokud ho budete chtít podporovat třeba na VŠ) a když vyletí z hnízda, tak už člověk zrovna není nejmladší. Proto nevidím nic špatného na tom prodloužit si mládí. My s partnerem dítě určitě chceme, ale zrovna jsme se přestěhovali do zahraničí, plníme si sny o skvělém životě, plánujeme svatbu, chceme toho ještě spoustu procestovat a zažít. Tak si říkám, že miminko může ještě chvíli počkat, sice mám teprve 23, ale myslím si, že asi ani za ty 3 roky se nebudu zrovna cítit. :) I když kdo ví. Každopádně tě chápu a radím ještě počkat. A že ty obavy nikdy neustoupí je blbost, co třeba to proslulé tikání biologických hodin? :D :) Přeji hlavně hodně štěstí a ať se ti vše vyplní podle tvých představ. :)
Odpovědět
1 2 3
4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?