Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Společné bydlení. Před svatbou nebo až po svatbě?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj nevěstinky, mám na vás jeden dotázek. Jak jste na to se společným bydlením před svatbou? Myslíte si, že je nutné, aby ti dva spolu bydleli? Nebo přistoupily byste na variantu společného bydlení až po svatbě? Ne, že bych s miláčkem nechtěla bydlet, ale bydlí 100 km daleko, domeček zatím rekonstruje, takže nemáme ani kam "hlavu složit".
Odpovědět
1 2 3
4
5
…
9
Profilova fotka
len: souhlasím, že v tom co píšeš je logika. Lidi k tomu, aby měli svatbu musí dospět, je to vyvrcholení jejich vztahu. Možná mám takovéhle názory, proto že se společného bydlení s přítelem trošku obávám. Není to tím, že bych si jím nebyla jistá, ale jak jsem psala, jednou půjdu já za ním. Přijdu do cizího města, kde nebudu nikoho znát - jenom jeho. A pokud bych měla být upřímná, jsem dost citově vázaná na svou rodinu a tohodle se bojím. Asi to tu zní divně, ale určité obavy ve mně prostě jsou. Ještě nikdy jsem s nikým nebydlela a tak jsem si vždycky říkala, že bude asi tak půl rok stačit, aby se člověk poznal, ale jak to tu pročítám u každé je to individuální. I když je pravda ta, že bych s níkým nemohla žít, aniž bych si jím nebyla jistá. Je opravdu zvláštní co při práci všechno zvládám. ;-)
Odpovědět
Miky, neboj, dobře to dopadne! Protože jestli je to člověk, se kterým už chceš být napořád, musíš vždycky něco obětovat, někdo třeba jenom dvě poličky a pět ramínek ve skříni, jiný (jako ty) každodenní kontakt s rodinou a přáteli. Já tohle naštěstí řešit nemusela, od rodičů jsem odešla v osmnácti, po babičce zdědila byt a přítel se nastěhoval za mnou jenom z jednoho konce Prahy na druhý. Ale viděla jsem to, byl zvyklý chodit každý večer s tátou na procházku a teď se za rodičema dostane jednou týdně. Nejdřív jsem to nechápala, já se s našima vídala sem tam, čas od času jsme si zavolalai, ale pak jsem si to začala uvědomovat, že je najednou v cizím prostředí, nikoho tu nezná, kamarádi jsou daleko (jeho slovy - až na druhém břehu Vltavy :-) )... Teď už je to fajn, ale chtělo to opravdu pochopení a časem se to srovnalo. Jinak já se taky snažím pracovat ;-) , čekám, až mi pošlou návrhy a pak je zkritizuju. Ach jo, já bych tak ráda chválila, ale když ono není co :-(
Odpovědět
Profilova fotka
Len, zvolím si tě jako svého mluvčího :-D Pod tvá slova a názory se podepisuji ;-)
Odpovědět
Děkuji! :-D Docela se divím, občas lidi svými názory vytáčím, ale jsem ráda, že to někdo vidí stejně jako já ;-)
Odpovědět
čau holky, společné bydlení je hodně vážným krokem. U nás to bylo tak že jsme se s přítelem nastěhovali k mým rodičům, předtím jsme oba bydleli na kolejích kde jsme spolu bydleli tak napůl. Teď už byslíme společně 3 měsíce a je to naprosto v pohodě, jsem ráda že s ním bydlím dřív než až po svatbě. Ono je to podle mého celkem složité zvyknout si na někoho. Když spolu jen dva chodí většinou se nevídají každý den, nemusí se podílet na placení jídla, inkasa a tak. Myslím že to se taky hodne pozná jak moc ten vztah je pevný. Musím řiznat že jsem měla spíš strach, ale teď vidím že jsme si ještě blíž a spíš to náš vtah upevnilo. Zase ale když nastane situace že se delší dobu nevidíme, tak je to pro nás hodně složité-to taky asi není nejlepší! Myslím že pro něj to ale není snadné, našel si práci tak, abychom spolu mohli bydlet a kdybych ho vyhodila, nevím co by dělal, rodiče má 100km daleko. Proo si také stavíme vlastní bydlení-na to se moc těším. I když máme u našich svoje vlastní pokoje, přeci jen to není úplně oddělené bydlení a na ten rok co tam plánujeme bydlet ani nemá cenu něco přestavovat!
Odpovědět
Jó, Makuláčku, peníze, to je další věc! Hezky si vyzkoušet, jak s nimi vyjdete ve dvou, jestli budete platit každý něco nebo všechno napůl, jestli budou všechny společné nebo si každý nechá svůj příjem... Jedna věc je hezky se dohodnout, ale jiná potom může být realita. Znám lidi, kde manželka manželovi pokaždé vyčítá každou blbost, co si koupí, protože ona vydělává víc (ale oba mají příjmy hodně vysoké), zatímco ona si každou chvíli koupí nové boty nebo kostým. Ono se to nezdá, ale hospodaření s penězi není žádná legrace a to bez společného bydlení taky nezjistíte.
Odpovědět
Profilova fotka
len: děkuji za slova útěchy, já taky doufám, že to zvládnu. Nic jiného mi stejně nezbyde ;-) Holt musím něco obětovat, na druhou stranu zase hodně získám. Máš pravdu asi v tom, že můj první názor v téhle diskuzi byl asi příliš radikální. Když se sejde víc okolností jako jste měli vy, tak proč být v bytečku sama, když máš možnost to změnit - asi bych nejednala jinak - určitě ne a kdyby nebyl přítel z takové dálky, tak bych taky chtěla být s ním, starat se o něj a tak. Vlastně se na to i těším, až budu vyvářet, napíkat apod.
Odpovědět
miky: myslím, že je důležitý, abys v klidu a v tu chvíli bez ohledu na okolnosti si srovnala, co jsou priority a jesli jsou ty věci v pořádku tak jak jsou. Nechci tě nijak poučovat, jen bych ti chtěla říct vlastní zkušenost, z domova jsem odešla hodně narychlo, 120 km daleko, kde jsme ani jeden nikoho druhého neznali...a rodina mi chyběla hodně moc (a rodina mě taky docela vydírala, protože mi ten odchod vyčítala), hodně to náš vztah s mužem poznamenalo a bylo to docela těžký do doby, než jsem si srovnala, co chci, že chci být s ním ať se děje co děje
Odpovědět
Profilova fotka
Taky jsem pro společné bydlení ještě před svatbou, pokud je kde bydlet.Ale ne vždycky se to podaří, pokud oba žijí s rodiči, tak to může být hodně těžká zkouška. Ale když už má aspoň jeden z nich vlastní bydlení, tak bych do toho šla. Nebo se dá sehnat i společný pronájem třeba jen garsonky nebo 1+1. Hlavní je se navzájem poznat. My spíše řešíme jiný problém. Kvůli práci pořád ještě nebydlíme spolu, i když trvalé bydliště už máme stejné, ale manžel má svůj byt 65 km od našeho bydliště. Slouží na směny, takže má třeba i 3 dvanáctky po sobě, a to se nevidíme. A když to připadne na víkend (já dělám osmičky), tak to zamrzí, že já mám volno a on musí být v práci. Ale je to jen otázka času než se to vyřeší a když víme, že to není napořád, tak to zvládneme.
Odpovědět
Já si to vyváření a pečení taky užívám, ale zase si říkám, abych si ho moc nerozmazlila ;-)
Odpovědět
Noo, moji rodiče jsou také dobrý extrém, po 6 týdnech randění se taťka k mamce nastěhoval, za 3 měsíce ji požádal o ruku, svatba byla za další 3 měsíce a ne proto že by museli, prostě se tak taťka rozhodl, bylo mu s ní dobře a jinou hledat nechtěl! Klape jim to pořád!
Odpovědět
Monikab: to mi připomíná, jak strejda s tetou, tehdy ještě svobodní, přišli za babičkou (strejdovou maminkou) se slovy: musíme se brát! Babička se samozřejmě vyděsila, až z nich vylezlo, že když se vezmou do konce roku, dostanou od zaměstnavatele byt. Takže museli :-) A vzali se a jsou spolu moc šťastní už skoro třicet let :-)
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
len: další rada do života, nerozmazlovat ho ;-)
Odpovědět
Určitě souhlasím zkusit si bydlet spolu. Zrovna včera když přišel z práce (21h) tak jsem mu donesla večeři a potom jsme jen tak seděli, jedli hroznový víno a koukali na telku a užívali si tu pohodu. A Ondra říkal, že takhle v pohodě to ještě nezažil :-) Trošku přeháněl, ale je to milý, takže klidně rozmazlovat - někteří to dokáží ocenit :-D
Odpovědět
Jo, nerozmazlovat ho, ale když se na něj kouknu, jak mu chutná! ;-) Za tu dobu, co spolu bydlíme, přibral 10 kg, což je jedině dobře, protože byl kost a kůže a při patnácticentimetrovém rozdílu vážil to, co já ;-( A když mi po večeři umyje nádobí, tak to si ho klidně rozmazlovat budu :-D
Odpovědět
Profilova fotka
holky, vy jste mě tu tak navnadili, že se snad na společné bydlení začínám i pomalu těšit :-D
Odpovědět
Jj, my spolu bydlíme teď pátým měsícem a co měsíc to přítelovo kilčo na víc :-D A klidně ještě může pokračovat, pže byl hubenej. A jak psala Len, když jemu tak chutná ;-) tak proč nerozmazlovat. Taky to většinou uklidí, nebo mi čas od času přiveze nějakou pozornost :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojki, taky souhlasím, že opravdu je lepší spolu bydlet před svatbou. A není to jenom o tom, že chlap si neuklízí. Je to taky o tom jestli se dokáže o tu domácnost postarat i jinak, finančně, rukou k dílu co se týče kutilství. A třeba se může jenom flákat po hospodách s kamarády. My jsme s partnerem spolu přes 7 let a 4 roky již spolu bydlíme, krizi jsme měli obrovskou a vypadalo na rozchod, ale ustáli jsme to a jsme šťastni a příští rok se budemem brát. ;-)
Odpovědět
Krize se najde snad v každém vtahu, já mám pocit že ta naše nás spíš upevňuje, stavíme a je s tím spousta problémů, oba máme novou práci, jsme utahaní jak koťata, tak jsme někdy na sebe nepříjení, ale zase se snažíme se vzájeeně co nejvíc rozmazlovat, protože nás mrzí že nemáme takovou tu bezstarostnost jako dřív!
Odpovědět
hasiku - jo jo není nad domácí pohodu. Včera takhle oba přijdeme v osm z práce k jídlu doma jako obvykle nic není, takže to jistí donášková pizza (další alternativou je sednout do auta a dojet do KFC nebo Mc Donalda). Pak s manžel sedne k notebooku a začne psát hodnocení na svoje obchodníky u čehož se nebetyčně rozčílí :-D tak nějak váhám jakou má výhodu to společné bydlení před svatbou, ale i po svatbě :-D :-D :-D Já naštěstí vařit vůbec neumím, takže to ode mne nikdo neočekává. Jediný co jsem se naučila je vařit psovi - takže vařím 3 krát denně psovi a manžel má smůlu :-D Alespoň vím, že si mě nevzal jako kuchařku :-D Holky samozřejmě si dělám srandu - je to nadsázka ( i když realitě nepříliš vzdálená :-D :-D :-D !!!!!
Odpovědět
Profilova fotka
Jo, tak to braní se, protože museli - kvůli bytu, to znám. Švagr má už ročního syna, s přítelkyní bydlí u jeho babičky. Bohužel situace je už opravdu neúnosná, tak si zažádali o byt. Na úřadě jim ovšem jedna pani řekla, že šance na byt je mizivá, možná kdyby byli manželé a druhá jim řekla, že ani kdyby byli manželé, tak nemají moc šanci. Skorošvagrová se pak "smála", že když se nevzali kvůli dítěti, tak se vezmou kvůli bytu. Jinak bydlení s někým dalším - další "rodinou" opravdu nedoporučuji. Ikdyž je babička skvělá ženská, tak se prostě neubrání pár dobrým radám a skorošvagrová je taky fajn, ale zase se neubrání svým poznámkám. Švagr v tom pak opravdu plave, neuměl si vyjasnit pravidla hry a teď jsou vztahy s rodinou celkem nahnuté a všichni se tím trápí :-(
Odpovědět
Agata:...my jsme si to rozhodili-někde už jsem to tu psala. Já vařím a Ondra uklízí :-D a docela to funguje i když občas jeden z nás dělá oboje :-) ale to záleží na tom jak jsme zrovna kdo v práci
Odpovědět
My to máme oba tak napůl, ale spáš dělám všechno já, on má je hodně v práci. Taky je tak vychovanej, manželka se stará o to teplo a on o to aby uživil... Zpočátku jsem bojovala o to aby mi taky pomáhal, ale radši něž ho týden nutit tak to někdy udělám sama. I když někdy překvapí a sám vygruntuje, uvaří, upeče.. aspoň vím že kdyby sme měli sěti tak se o ně umí postarat. Já měla kolegu který se doma hádali kvůli pastě na zuby. Ona jí mačkala jak chtěla, on vyžadoval od konce.. tak prostě pak měli každej jednu :-D Někdy je to o tom co si ten člověk přinese sebou za zvyky a návyky, třeba Vánoce s mým bývalým byl boj.. On nedokázal pochopit že jsou NAŠE a že si je uděláme podle sebe. To bylo pořád "u nás se dělá"..
Odpovědět
Hmnm, u nás je to taky tak půl na půl - on dělá bordel já uklízím, on vaří a já jím :-D . Ba ne kecám - u nás se nevaří (když nepočítám jídlo pro psa) a když vyjímečně tak vaří manžel, uklízí kdo má zrovna čas (takže nikdo :-D ) a počítáme dny do stěhování, kde budeme mít paní na úklid. Oba hodně pracujeme, takže když se večer sejdeme doma, tak se místo vaření a uklízení hodně bavíme, smějeme a pošťuchujeme se, chodíme do kina a za přáteli - a to je pro nás oba (naštěstí) důležitější než každodenní teplá večeře a vyšůrovaná podlaha....... :-D
Odpovědět
Profilova fotka
agata: mas to spravne zarizeny :-D hlavne se mi libi pani na uklizeni (hlavne zehleni) k tomu bych se taky chtela dopracovat. Tez to nikterak neprozivam :-D
Odpovědět
Ahoj, já musím říct, že to máme podobné jako Agata, kromě toho, že spíš vařím já. Ze začátku jsme se v bytě tak nějak motali a snažili se dělat, co bylo zapotřebí, ale po roce společného života, jsme si nějak ty úkoly rozdělili. Ale určitě víkendy něvěnujeme uklízení ;-) To spíš trávíme venku nebo se zabavíme jinou činností ;-)
Odpovědět
Tak to já zas vařím a peču ráda, když je čas ;-) Ale to nádobí! ]-(
Odpovědět
Len: Také ráda vařím. Jsem ještě ve fázi experimentování. Zkouším péct taky. Včera jsem si koupila špaldovou mouku. Prý je hodně kvalitní. Chystám se na koláč. Co nesnáším je vysávání (naštěstí už nedělám :-) ), nádobí a hlavně žehlení ]-(
Odpovědět
Já právě taky ráda vařím a Ondra jako kuchař si rád doma od vaření odpočine a radši uklidí. I když jak jsem v práci, tak vaří on a jeho minutky mňami, mňami...se nedivím, že vážím co vážím :-D
Odpovědět
Ahoj Hasiku :-)
Odpovědět
1 2 3
4
5
…
9
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?