Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Společné bydlení. Před svatbou nebo až po svatbě?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj nevěstinky, mám na vás jeden dotázek. Jak jste na to se společným bydlením před svatbou? Myslíte si, že je nutné, aby ti dva spolu bydleli? Nebo přistoupily byste na variantu společného bydlení až po svatbě? Ne, že bych s miláčkem nechtěla bydlet, ale bydlí 100 km daleko, domeček zatím rekonstruje, takže nemáme ani kam "hlavu složit".
Odpovědět
1
2
3
…
9
Tak to my teda dodržujem fakt každý víkend, to už musí být opravdu extra výjimka. Takhle se přiznám, někdy to na mně padne a pak zuřím, šílím, brečím, ječím:-D, že nejsme normální rodina, že kdo to kdy viděl a tak...ale většinou to prostě beru s klidem, je to nutné a má to, jak jsem říkala, i své výhody. A ty 4 noci, co není doma, utečou jako nic. No a pak 3 doma je, takže je to skoro fifty: fifty:-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já si teda myslím, že to už je téměř nutnost, vyzkoušet si před svatbou, jak vám společné bydlení půjde. Je to něco úplně jiného, když spolu dva lidé jen chodí a nevidí se v situacích, které nastanou, když se k sobě nastěhují. Já bydlím s přítelem třetím rokem a je to superní. Dokázali jsme se navzájem přizpůsobit,společně uklízíme a někdy i vaříme :-) a nemusím se teda bát nějakých nemilých překvápek po svatbě. Takže zkusit si to, i kdyby to mělo být jen na půl roku.
Odpovědět
Profilova fotka
Presne tak Marinko, taky to vidis jako ja :-)
Odpovědět
Profilova fotka
jo, to máš pravdu.Ale myslíš, že já ty špinavé ponožky po zemi nezažila??Samozřejmě jo a nějak mě to neirituje, prostě příteli řeknu a on si je uklidí(případně to udělám sama). Také jsem zažila jak se dokáže sám o sebe postarat, když tam nejsem.Úplně běžně pere, žehlí, převleče postele nebo umyje nádobí. Já mám v podtatě na starosti jen vaření a to mě baví...takže chlap ideál a nevěřím tomu, že když tam budu bydlet natrvalo tak se něco změní...takto to funguje už 4roky...
Odpovědět
No, já si myslím, že nutnost je dost silné slovo, nazvala bych to spíš bonusem:-) Jakože určitě je fajn bydlet spolu před svatbou (to bysme to taky neudělali:-)), ale že bych si nevzala chlapa dřív než s ním budu sdílet pověstný stůl a lože, tak extremistická bych nebyla:-) Podle mně je to dáno hlavně tím, že dnes spolu lidi dlouho chodí, takže se ta doba "chození" rozdělila do dvou etap, první je klasické randění, kino, park, večeře a každý ke své mamince:-) a druhá ta, kdy pár už chce "víc", ale třeba se jim ještě (z různých důvodů) nechce do svatby, nebo nemůžou a tak. Dřív spolu lidi chodili rok, pak byla svatba, a to, čím my procházíme dva roky před ní, čekalo je po ní, ale zvládali to docela dobře, hlavně asi protože chtěli...Dneska si neumím představit, jak 6 let vidím partnera akorát 3x týdně 2 hodiny. Takže bydlení před svatbou je super, ale nemyslím, že by každý vztah, který touto fází neprojde, byl odsouzen k zániku kvůlivá špinavým fuseklím a neumytým hrnečkům.
Odpovědět
Víte, co pro nás byla největší zátěž? Když jsem dělala na diplomce. Dělala jsem ohromné rysy a tuny statických výpočtů, doma nebylo kam šlápnout pro hory papírů. Do toho jsem měla deprese, že to nezvládnu a nestihnu, že nic neumím, chvíli jsem brečela, pak to všechno hodila za hlavu. Úklid šel stranou, teplé jídlo bylo jednou týdně, nádobí myl výhradně tehdy ještě přítel. A já si říkala, když už se mnou tohle vydrží, zůstane v klidu, postará se o mne a ještě je schopný mně pohladit a uklidnit, sedm dní v týdnu, tři měsíce, potom už zvládneme všechno. Kdybychom se v téhle době vídali víkendově, nikdy bych neměla šanci tohle zjistit. Vím, že to byla extrémní situace, ale takové asi sbližují nejvíc. A taky když jsem na rok odjela pryč a v kontaktu jsme byli jenom mailem a dopisy, to je pravý opak společného bydlení a taky nám to dalo strašně moc.
Odpovědět
Profilova fotka
vanilka: Jasně, každý to vidí jinak a taky hodně záleží na tom, kolik času spolu ti dva tráví, jestli u sebe přespávají, jestli spolu byli třeba na delší dovolené apod. Ale já bych do svatby opravdu nešla, kdybych si to nezkusila. V dnešní době už je to naštěstí jinak než dřív, kdy prostě neexistovalo, aby spolu partneři bydleli a nebyli svoji. Teď se to bere normálně a tak by to neměl být problém spolu chvíli žít bez papíru
Odpovědět
Profilova fotka
Přesně tak a holky zamyslete se.představte si, že s vaším milým jen chodíte a on vám pak odjede na druhý konec republiky a vídáte se jen o víkendech, vy děláte školu, které se nechcete vzdát, on má důležitou práci.Ani jeden se nemůžete přestěhovat a takto jste spolu třeba roky. o společném bydlení nemůže být řeč(asi těžko na celý semestr vypadnete k miláčkovi:)).tak a pak vás požádá o ruku a vy si ho chcete vztít!Budete čekat třeba další 3 roky jen proto abyste si vyzkoušeli společné bydlení??O tom teda pochybuji!
Odpovědět
Profilova fotka
consti: Ono není nutné splolu bydlet tři roky, ale jak říkám, úplně stačí půl roku (což snad není doba, která by se nedala vydržet) a za tu dobu přítele stačíš poznat v mnoha situacích, které by jen při chození nikdy nenastali. A někdy to jsou věci dost zásadní. Znám o případech, kdy spolu partneři chodili třeba i pět a více let, ale po půl roce od svatby šli od sebe, protože společné bydlení prostě nezvládli.
Odpovědět
Profilova fotka
Ale kde mám ten půlrok vzít??Jak jsem psala, nemůžu přerušit školu abych byla s přítelem půl roku.byli jsme spolu měsíce a taky spousta problémů vyplula na povrch, ale nic, co by nás nějak rozdělilo...
Odpovědět
Holky, já se taky přimlouvám za společné bydlení před svatbou. My to vzali hodně extrémně - bydlíme spolu od prvního dne co spolu chodíme - prostě jednoho dne ke mě do bytu přišel a pak už neodešel - jen si nosil další a další věci :-D Takže ze začátku to byla docela sranda - moc jsme se neznali a teď jsme museli sladit všechny naše zvyky nadruhou stranu, já bych ho tam stejně chtěla každý den a tak mi přišlo zbytečný ho nutit, aby si ten kartáček na zuby každý ráno odvezl pryč a pak zase večer dovezl.... Ad poznání se síly vztahu - souhlasím s Len. My sice nezažili mojí ani jeho diplomku, za to jsme zažili to, že nám umřel můj milovaný pejsek - neprobudil se po operaci. Manžel mě pak týden vodil všude na ruku ani na záchod jsem si nebyla schopná dojít - všechno zařizoval a vyřizoval (bylo to cca 4 měsíce před svatbou). No a i přes to, že on není tak velký milovník psů, tak přesto když viděl, jak na tom jsem hodně špatně, tak domluvil u chovatelky nové štěnátko a 2 dny po svatbě jsme si jeli pro nové miminko pro psí miminko. Takže teď o něm můžu říct, že vím, že se když mám problém postaví za mě a že mu záleží na tom jak se cítím........
Odpovědět
Profilova fotka
consti: A jak to budete mít s bydlením po svatbě? Kdybyste třeba kupovali byt, nebo byli v podnájmu, tak spolu přece můžete chvíli bydlet a vzít se až potom, ne? Ale vidím, že už máte datum svatby, tak to už určitě rušit nebudete :-) Záleží samozřejmě na vás, to je jen můj názor, že to je risk. Ale třeba naši spolu před svatbou taky nebydleli a pak spolu vydrželi 20 let. Takže ti budu držet palečky..
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
agata: Jsem ráda, že to vidíš stejně jako já. My jsme si taky zažili situace, které náš vztah prověřili a ukázalo se, že je mi přítel velikou oporou. To sice může člověk poznat i při chození, ale je něco jiného, když tě přítel polituje na rande, nebo když se o tebe opravdu vydrží starat celé dlouhé dny.
Odpovědět
Profilova fotka
No po svatbě budeme mít ještě rok víkendový vztah(ale to už se budou blížit státnice a ve škole by to s tou docházkou mělo být volnější, tak se snad uvidíme častěji).No a až budu konečně Mgr.tak se stěhuji k nám(vlastně k němu, ale už tomu říkám k nám, protože si společně budujeme domácnost).
Odpovědět
Naši se po svatbě nastěhovali k tátovo rodičům a bydleli v bytě 2+1 ještě se strejdou a jeho manželkou. Takže vždycky, když mně ten byt přijde malý, říkám si - tady žilo šest lidí - dvoje novomanželé a rodiče k tomu :-D . Jinak jedna spolužačka při tvorbě té samé diplomky vyprávěla, jak to její mnohaletý přítel psychicky neunesl, nebyl schopen ji pochopit a rozešli se :-( .
Odpovědět
Profilova fotka
consti: Jé, tak to já bych nezvládla, vídat se s manželem po svatbě jen o víkendech. To by se mi strašně stýskalo. Ale někdy se holt nedá nic jiného dělat, že?
Odpovědět
Consti, tohle vůbec neřeš. Jako všechny "novinky", i tohle je dvousečná zbraň. Je báječný, že společnost už nekouká na druha-družku jako na vyvrhele a nemravy, že se nekamenujou svobodné matky, že je normální, možný a fajn bydlet spolu před svatbou...ale na druhou stranu, udělali jsme si to moc pohodlný, moc bez závazků a zodpovědnosti...budem spolu bydlet a když nám to nepůjde, půjdem od sebe, jak snadný, rychlý řez (myslím obecně, pochopitelně že citově rozchod zasáhne každého, ať jsou manželé nebo ne). Zatímco když jsou manželé a až po té svatbě do toho jdou, tak je to tak nějak víc o zodpovědnosti, o tom, že si toho druhého beru nejen s těmi vlastnostmi které už znám, ale i s těmi, co zatím ne a co se můžou projevit, nebo nemusí a někdy ani společná domácnost před svatbou nezaručí, že se neprojeví třeba za 10 let (kdy už jsou na 80% manželé, takže to vyjde nastejno). Jestli máš za 4 roky svého přítele prokleplého tak, že víš, že když na víkend odjedeš a vrátíš se, nepřijedeš do rozbordeleného pelechu plného flašek, špinavého prádla, neumytých hrnečků, a nenajdeš hladového vzteklého chlapa, který Tě rovnou požene k plotně a popelnicím s přetékajícím odpadkovým košem...tak se toho vůbec neboj, kašli na nějaký současný trend a jdi do toho. To je jen můj názor a možná tu holky nebudou souhlasit-to beru, od toho je diskuze:-)
Odpovědět
Co, jen o víkendech! My byli rok bez sebe úplně! Hrůza, už nikdy si to nechci prožít, ale na druhou stranu nelituju, byla to zkušenost k nezaplacení. A taky díky tomu si sami sebe umíme mnohem víc vážit.
Odpovědět
Profilova fotka
Vanilka...díky.Máme stejné názory, jinak po manželovi se mi bude stýskat stejně jao po příteli teď, v tom rozdíl nevidím...naopak se mi líbí, že jsme v tom vztahu takoví závislí a nezávislí. nakonec to já beru snadněji jak přítel, ten je vždy špatný když odjíždím...Ale vím že ve mě má nejen milenku,ale i nejlepšího kamaráda, což mi nedávno řekl a že radši si jde na to pivko sednout se mnou než s kámošema, nebo jdeme všichni společně, prostě je to fakt skvělý chlap, ve kterém mám vždy podporu...
Odpovědět
Profilova fotka
Souhlasím s Vanilkou, že bydlení na zkoušku může být až moc jednoduchý, když to neklape. Dokážu si představit, že jsou problémy, které brání dobrému vztahu, ale opravud byste se se svým manželem rozešli kvůli ponožkám? Věřím, že hodně z vás muselo během společného bydlení překonávat těžké problémy. A přesto jste se nejen nerozešli, ale přímo se vzali. Myslíte, že kdybyste ty problémy zažili až po svatbě, že by se váš manžel choval jinak?
Odpovědět
helabella...no...já jsem právě byla ráda, že jsme s bývalým přítelem spolu začali bydlet...neb ponožky a takové věci mně netankují,ale žárlivost,prohledávání mobilu,diáře,kapes...kontrola pomalu toho,zda jdu opravdu na záchod nebo ven někomu telefonovat...brrr...jsem ráda,že jsem do toho bydlení šla a vzath,i když bolestně,mohla ukončit....rozvod by byl asi náročnější...
Odpovědět
Consti, Vanilko - s oběma svým způsobem souhlasím - nejde dělat šablonu na vztahy, že tohle je správné a tohle je špatné, každý to má jinak. My když jsme spolu začali hned bydlet, tak si všichni ťukali na čelo, že nám to nemůže vyjít. Pak se stala taková hromada odporných věcí a taky nám všichni říkali, aby jsme se rozešli a našli si někoho jiného, třetího. No vidíte a před měsícem jsme se vzali a nemůžeme být šťastnější (snad jenom po té mojí umřelé psí holčičce se mi pořád hodně stýská, ale zase máme to miminko) - první dítě našeho manželství :-D - teď všude říkáme, že jsme se vzali jenom proto, aby naše štěně nebylo nemanželský dítě :-D :-D :-D
Odpovědět
agata...s tím manželským a nemanželským štěnětem je to hezké...alespoň jste neříkali,že jste se chtěli vzít,protože se máte rádi:-)))
Odpovědět
Profilova fotka
agato to s tím pejskem mě mrzí, já zažila úmrtí už našich třech pejsků...i přesto, že se o ně staráme, tak na němáme nějak smůlu...Ale věř, že to všechno přebolí. A co se týká těch vztahů, fakt na to nemůžeme brát nějaký mustr!
Odpovědět
Profilova fotka
macinka: to je těžký, to chápu. Ale to se u něj ta žárlivost začala neprojevovala i při chození?
Odpovědět
Vanilko, já myslím, že tady nejde o to, že se s přítelem rozejdu, když bude zapomínat na zemi špinavé ponožky. Ale jde o to naučit se spolu žít. Vysvětlit mu, že maminka sice za něj všechno udělala a denně mu vařila, ale že tohle ty nezvládáš. Že taky potřebuješ občas pomoct. A pokud se to ani za pár měsíců nenaučí, může to být sebelepší chlap, ale některé věci bych nepřekousla. Tvrzení, že ženská se má o chlapa postarat, teplá večeře má být na stole na šestou večer a potom hezky vyprat, vyčistit boty a umýt nádobí, zatímco on si otevře pivo a pustí fotbal v televizi, tak tohle by na rozchod z mé strany teda bylo. Doteď se o něj takhle starali (pokud nebydlel sám, to je o něčem jiném), takže on po přestěhování předpokládá to samé od tebe. Pokud mu tohle nejsi ani po půl roce schopná vysvětlit - máš dvě možnosti: smíříš se s tím, že takhle to bude celý život, nebo se prostě rozejdete, protože to nezvládáš. Popsala jsem tu asi dost extrémní případ, ale o tom to je. Zjistit, jak jste na tom, a jestli ty rozpory nejsou nepřekonatelné. Taky si myslím, že když chlap žije sám, poznáš toho daleko víc, než když je ještě u rodičů.
Odpovědět
Helabello souhlas, přesně to cítím, akorát jsem to pořád neuměla napsat:-) Marinko, Consti Ti odpověděla dobře, po tom druhém se stýská hrozně moc (hmmm, u nás jsem to já, kdo je víc smutný, když manžel odjíždí, že by náhoda? Nebo to prostě ten, kdo zůstává doma sám nese hůř, zatímco ten, který jede tam, kde nemá citovou vazbu jinou, to bere líp?)...ale má to i své výhody, člověk se naučí např. nevztekat se kvůli prkotinám, protože ví, že pozítří, až partner odjede, ho to bude mrzet a co by dal za to, kdyby směl to zvednutý prkýnko zas srazit dolů nebo vyměnit si ručník, který mu partner zamokřil:-D)...a hlavně-není to konečný stav, co nejdřív to půjde, budem spolu taky večer co večer.
Odpovědět
Profilova fotka
Nad tím také přemýšlím, nevěřím tomu, že se chlap dokáže tak změnit!!
Odpovědět
Macinko - my plánovali svatbu 11 měsíců a nejvíc mě pobavilo, když letos v červenci se mě manželka mého kolegy zeptala, jestli se musíme brát, jako, jestli jsem těhotná (upozorňuju, že věděla, že se ta svatba plánuje už od toho října minulého roku) a manžel jí odpověděl, že musíme, protože máme společnou hypotéku - na blbou otázku blbá odpověď..........copak jsem slon, abych byla těhotná 3 roky??? :-o
Odpovědět
právě že ne:-(...neb jsme se viděli o víkendech...a to jsme byli jen spolu...rádi,že jsme spolu,takže se ani jednomu z nás nikam nechtělo chodit...nebo možná trošku,ale tak spíš v rámci možností...když jsem šla ve škole někam s děckama,tak jen říkal,ať se v pořádku vrátím...tak to snad žárlivost není...anebo jsem měla moc růžové brýle:-))
Odpovědět
1
2
3
…
9
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?