Rodiče mi nechtějí přispět na svatbu

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Před Vánocemi jsme se rozhodli po pěti letech našeho vztahu a společném žití v domečku, že se prostě tento rok vezmeme a uděláme si krásnou pohádkovou svatbu v okruhu rodiny a známých, které máme rádi. Samozřejmě ne žádný luxus, ale prostě asi tak 30lidí, s tím, že hostinu si krásně vyzdobím sama, včetně aut atd. Šaty, že si zaplatím, prstýnky, že koupí snoubenec a rodiče nám pomůžou zaplatit hostinu a výslužky. Jelikož jsem s pro tento krok rozhodli před Vánocemi, napadla nás možnost tento životní krok oznámit rodičům jak jinak než na Štědrý den. Zamluvili jsme si tedy termín obřadu a v restauračce rezervovali hostinu. Od moc šikonvé paní jsem si nechala vytisknout pouze 6ks svatebního oznámení, které jsme dali do obálky a do krásné dárkové krabičky, kterou jsem obvázala zlatou stuhou. Prostě dáreček jako v USA filmech… S tím, že pak si samozřejmě necháme vytisknou oznámko oficiálně pro všechny... Na štědrý den jsem už od rána začala být nervózn, ale měla jsem moc práce, takže to rychle uteklo. Vánoce jsme se snoubencem slavili u nás doma v domečku a pozvání na večeři přijala skorotchýně a i babička, aby nebyly sami. Přijeli, udělali jsme si krásnou Vánoční atmosféru, byla jsem moc šťastná, že mohu jednou konečně pohostit zase já. Pak přišlo na řadu rozbalování dárků a nakonec jsme nechali ,,ten,, v načančané krabičce, skorotchýně netrpělivá koukala co jsme to tak tajného připravili a dopadlo to tak, že plakala štěstím tak jak jsem čekala. Prostě ona je úžasná a je to moje ,,maminka,, :-) Druhý den nás čekala přesná situace u našich rodičů… Tak jsem od začátku čekala, že budou problémi, nemá cenu se tady rozepisovat jak jsem nešťastně strávila dětsví, ale později po odstěhování za vlastním životem jsem stále chtěla, velmi se snažila na všechno co mi způsobili zapomenout, jít dál a navštěvovat se jako rodina, že je všechno v pořádku. Až na to, že jsem všechno musela za těch pět let života překousnout, že mi rodiče nepřejí, že nám s domečekm vůbec nepomhli, přitom je otec zedník, že jsem měla před operací, prostě rabali si pouze na svém písečku. Přesto jsme doufala, že naše oznámení svatby vemou sportovně a nějak to uděláme aby byly spokojení a nevyčítai mi do konce života kolik jsem jich na stavbě stála ! Odpoledne na druhý den jsme se prvně jeli podívat na mou babičku, kde jsme poseděli, pojedli a pak se jeli ,,dopít,, k našim,, Otevření obálky a zjištění, že se budeme brát proběhlo úplně normálně, ani radost ani zklamání… no ehm ehm ehm. Přišlo pár dní, kdy jsem čekala, že se jim to rozleží v hlavě, přijedou a budeme společně plánovat. Ovšem to jsem chtěla asi moc, 12.1.2010 jsem navštívila pouze mamku a dala mi jasně najevo, že se jim to zkrátka nehodí, jak jinak než finančně. Takže by tak nejraději abych nezvala z mé rodiny nikoho, že stejně nemá co na sebe, sestra také ne, otec že nemá oblek, že měla plánované rovnátka, že je krize, že neví zda příjde o práci atd. atd. prostě kdyby řekla, že na mě prdí, že peníze neradi dávají jinam, udělala by lépe, než hodinu chodit kolem horké kaše, tak jak jsem silná a jak dokážu říct slušně, projeveně svůj osobitý názor jsem seděla jako dřevo. Připadala jsem si jako ludra dcera, která si dovolila říct, že se bude vdávat!!! Je mi z toho smutno, protože tak jak s bábou vycházejí pomlouvačně ušili už na mě boudu, že za ní v sobotu byli a řekli jí to, že se budem brát a ta je naštvaná, že jsem jí to neřekla atd. Prostě jdou za každou cenu za tím, aby je to stálo co nejmíň a kopou kolem sebe. Vůbec jim nezáleží na mě nebo jiných. Jsem tak neskutečně naštvaná a ufňukaná, že nevím co mám dělat!!! Chtěla jsem krásnou rodinnou svatbu, kde budou nejbližší a známí na kterých nám záleží, což je do 30-ti lidí. Šaty, doplňky jsem slíbila, že si zaplatím, že jde pouze o jídla, výslužky a cukroví!! Svatbu mám jednou za život a přesto mi ji chtějí zkazit…a všechno je to jen z jediného důvodu a to finance, přesto jsou na to dobře 8-(
Odpovědět
Profilova fotka
jak říkám, mou nadějí je to, že až k nim za necelé dva týdny přijedeme, nebude už mít možnost dělat, že tam nejsem, nebo něco probírat po telefonu. Ať už to dopadne jakkoli, bude si muset poslechnout, co si o tom myslím já a třeba jí pak dojde, že by nebylo od věci mě do těch příprav zapojit, protože se to prostě bohužel týká i mě. Ona to asi nemyslí zle, ale musí si uvědomit, že z mého pohledu si vážně přijdu jak debilek co stojí někde bokem..
Odpovědět
Jejej no my máme trochu opačnej problém. Přítelovo mamka si před pár lety našla chlapa co docela vydělává a je zajištěný. Okamžitě se k němu stěhovala, přestože to bylo přes 100 km a příteli bylo 17 let a chodil na SŠ. Nechala ho bydlet u sestry s minimálním kapesným a odstěhovala se za ,,štěstím,,. Od té doby jakoby už s ním nepočítala. Vloni v létě se nám narodilo miminko a naplánovali jsme na letošek svatbu. Přesto, že moji rodiče nevydělávají nijak moc, zaplatili nám na svatbu spoustu věcí a jako svatební dar nám zaplatí půlku cesty. Jen od přítelovo mámy jsme neviděli ještě ani korunu a ani snahu a svatba se kvapem blíží. Nejsem nijak na peníze a nikdy jsem po ní nic nechtěla ale tohle mě také mrzí. Nehledě na to, že si tam její současnej manžel chystá přivěst svoje děti s prvního manželství, které já vůbec neznám atd. Myslím, že v každé rodině je něco. Držím ti moc palečky abyste to zvládli. Hlavně se tím moc nenervuj, nemá to cenu, stejně to nezměníš akorát se budeš nervovat a to za to nestojí, svatbičku si musíš hlavně užít. ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Díky :-) Já sem bohužel trošku nervák, takže to možná prožívám až moc. Ale snad se to spraví a já se místo rozčilování začnu konečně těšit :-N
Odpovědět
Jo tomu rozumím, tak je to svatba a mrzí tě, že se rodiče alespoň jednou nepřekousnou a nesnaží se, jsem taky taková. Úplně tě chápu, taky mě rodinný záležitosti vždycky mrzí. Rodina by si měla pomáhat. Přeji pevný nervíčky a krásný velký den, kdy že to bude?? Budeme držet palečky.
Odpovědět
Ahoj holky, bohužel se k vám budu muset přidat...Po tomto víkendu mě asi budou muset odvézt na nějakou uklidňovací léčbu.... Otec přejel k nám a povídá, že jak je krize, nikdo mu neplatí, že nemá peníze, že prostě na svatbu vůbec nemá náladu, že tam ani nepůjde, protože nemá za co si koupit oblek.... a že jsem sobecká, že plánuju svatbu. Veděl o tom dopředu rok! Já k tomu nemám slov...další den jsme se všichni měli setkat se snoubencovými rodiči, naplánovat organizační věci...přijeli 200km... a on se neuráčil vůbec dojít. Ani se neomluvil...A když jsme mu volali s mamkou, tak nebral telefony.... Vůbec nemám chuť, aby mě vedl k oltáři...Nevím, co mám dělat....
Odpovědět
Profilova fotka
vykašlat se na něj, domluvit si na odvedení oltáře někoho jiného a nebo jít rovnou se snoubencem. Je to táta, on si to nakonec ujít nenechá. Když mu dáš najevo, že je sobec on a že tě to nerozházelo, ještě bude hrabat prstíčkem. A kdyby ne, sice chápu, že tě to moc mrzí, ale svatba nestojí na něm, ale na tobě a snoubenci. Držím pěsti :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ronifej uvidis ze to bude dobry, treba mu to za chvili dojde a dokonce se prijde omluvit. Vsechno zvladnete, je to vase svatba.. Tak ted do sebe kopni treba panaka at lip usnes a zkus se tim netrapit..
Odpovědět
Pak na panáka jsem šla hned potom, sama... A chudákovi číšníkovi se mě zželelo, že mě na něj musel pozvat:D
Odpovědět
Profilova fotka
achjo,nekdy je to s pribuznyma vazne tezky..taky to znam. Nesmi vas to proste za zadnou cenu zlomit a pokazit vam to. Do rijna jeste casu dost a jemu to do ty doby urcite dojde. jsi prece jeho dcera,vic takovejch momentu,jako vest te k oltari uz mit nebude.
Odpovědět
Ronifej- to chce klid a hlavně pevné nerv. Pokud se táta zachoval, jak se zachoval, pak je sobecký on, ne ty!!!! To co udělal se nedělá a neumím si představit, že by mi tohle řekl můj táta. Oblek si kupovat nemusí- existují půjčovny, pokud nemá v současné době na oblek. Myslím, že by jsi mu odpustila, i kdyby přišel ve slušné košili a kalhotách, jen kdyby tam byl. Na něm svatba ani nestojí, ani nepadá a pro tebe jako dceru určitě není důležité, jestli přijde v novém obleku a jaký donese svatební dar. To, že mu někdo neplatí je sice bbý a na náladě to nepřidá, ale dcera se vdává jen jednou (nebo alespoň poprvé je to ezapomenutelný zážitek) a táta by Ti ho neměl kazit, tím spíš, když o tom ví rok. Sobecky se zachoval ON! Ty se drž. myslím, že mu časem dojde, co udělal a třeba přijde. Budu Ti držet palce.
Odpovědět
Dnes nám bylo ještě k tomu všemu oznámeno, že 4 příbuzní z přítelovy strany nebudou moct přijet, jdou na svatbu svým známým... Takže tam asi zůstaneme jen sami.... Je vidět, komu na nás záleží...
Odpovědět
ronifej: proc to beres tak osobne? me taky neprijede teta, stryc ani bratranec na svatbu...ale ze bych s enad tim zalamovala z emi to zkazi svatbu? kdyz nechcou prijet tak to nejdou lidi pro ktere se treba trichlit ze neprijdou....
Odpovědět
Článek se načítá
To jo, ale zrovna otec a ti příbuzní...u těch bych čekala, že jim na nás záleží...Nějak mě to mrzí. Pořád jsou jen samé problémy. Čekala jsem, že to nebude ideální, ale začíná toho být už moc...
Odpovědět
ronifej: nemluvim o otci a ti prbuzni jsou jak moc pribuzni? tak jako pro me teta aspol jsou taky duleziti ale nenecham si diky nim kazit svatbu.... no vidis a to mas termin po me, vis kolik ja mela problemu jen s restauraci? to jsme prisly v jedne restauraci kde nas podrazily i prachy, o zalohu
Odpovědět
Profilova fotka
ronifej:da se to dokupy..ver tomu. Kdyz je pro ty lidi dulezitejsi cizi svatba, tak je jen dobre, ze je tam vy mit nebudete :-)
Odpovědět
resne jak rika efe, takovy lidi na rozcilovani a smutneni nestoji ;-)
Odpovědět
Ahoj,nikdy by mě nenapadlo,že budu psát do tohoto tématu, ale co se dá dělat. Začalo to oznámením našeho zasnoubení. Rodiče to přijali chladně. První, co bylo, že jsme se pohádali kvůli datumu. Otec v tom termínu slaví kulatiny. Naši se navíc letos stěhují, chápu, že jsou z toho nervózní, ale jejich reakci jsem obrečela...Datum jsme nakonec podřídili těm narozeninám, svatba měla být na výročí našeho seznámení, které letos ideálně vycházelo na sobotu. Podřídili jsme se nakonec ale hlavně faráři, který v ten náš výroční den nemohl.... Přesto jsme svatbu v průběhu příprav posunuli ještě o týden kvůli hostině...Reakce některých členů širší rodiny raději ani nezmiňovat...Naposledy mě ale dostala moje matka. Je generál a já se jí nikdy nepodřizovala. Svatbu si hodláme zaplatit sami, také si ji od A do Z zařizujeme sami, naši nám nabídli finanční příspěvek a máti zajistila konkakt na cukroví. Jediné, oč jsme ji v posledních týdnech žádala,bylo, aby přišla na zkoušku šatů spolu s mou svědkyní. Dopadlo to tak, že jsme si vyměnili názory-nastínila jsem představu svého posledního dne svobody-chci si zajít v klidu na masáž, nehty apod. Však to znáte-rozmazlovat se. Reakce mojí matky byla neuvěřitelná: Na co bys chodila na masáž???? Podotýkám, že nechodí a snad nikdy nebyla. Já mám úžasnou kamarádku, která mě bude masírovat ve svém salonu, cítím se u ní pokaždé báječně a půjdu se tam i tak trochu uklidnit. Naši obecně se dost hádají, mají takovou Itálii a tak pomalu upouštím od toho, že bych u nich spala poslední noc...Ale jak to dopadlo v salonu, po kratší tiché výměně názorů moje matka uraženě odešla. Chová se jako malé dítě. Vnitřně se připravuju na to,že naši udělají ostudu i v den svatby. Zkazili každé Vánoce, Štědrý den i jiné "významné"nejen rodinné události. CHvála Bohu, mám obrovskou oporu ve svém nastávajícím...
Odpovědět
Ederlezi- no tak to je taky prča. Doporučuji pevně si stát z svým a dát mámě pocit, že Tě nerozhází, jelikož na její názor nedá. Jsi už přece velká slečna, která se bude vdávat. ujišťuju tě, že po tomto jednání to máti přejde.
Odpovědět
Díky za reakci.To já si rozhodně stojím za svým a to je právě kámen prazu. Já si dělám vše po svém už léta,dávno před osmnáctinami. Jsem paličák a nějaká podřízenost u mě rozhodně nehrozí. Ale máti to nepřechází. Mám dost i o generaci starších kamarádek a řada z nich se potýká s matkou celý život v různých životních obdobích. Rady rodičů jsem poslouchala, ale stejně si vše udělala po svém. A když jsem se spálila, dokázala jsem přijít a uznat, že měly pravdu....Holt se nad to povznesu. Minimálně se mi ulevilo, že to sem můžu vypsat :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ederlezi: já zas měla problém s jeho mámou. Od oznámení, že se budeme brát to nějak nebrala vážně a když jsme jim řikali termín a místo , tak za náma přišla, že myslela, že si děláme srandu a pod. a od té doby se mě až do posledního týdne před ptala, jestli jsme si to už konečně rozmysleli a pak na mě vychrlila, že neví, jestli se tedy vlastně můžeme vzít, jestli teď jako bude muset platit dluhy po mém otci (který umřel před 9 lety a dědictví se odmítlo ,akorát se to táhle) , když teď budeme právnicky jedna rodina....netýká se to ani mne a na ní by se to už tím spíš nidky nedostalo a vlatně jí do toho nic není, práskla jsem dveřma a odmítla jsem se s ní bavit, jezdit k nim a pod , protože jsem se bála, že mi to celé nakonec zkazí týden před jsem kvuli ní pomalu svatbu rušila, protože jsem odmítala mít takovou ženskou v rodině! ale napsala jsem jí zprávu, co si o tom myslim a že si vyprošuju ty její otázky , jestli jsme si to rozmysleli a pod.... a od té doby na mne sice divně kouká, ale neřekla nic :-)
Odpovědět
To evelp. To jsi udělala správně. Ale možná máš štěstí i v nastávající tchýni, protože je jedna z těch rozumných...Nám bude jedna budoucí babička chybět-přítel maminku nemá.
Odpovědět
Profilova fotka
já zas nemám tatíka, tak nebude děda :-( ale takový je život, já vím, že kdyby tu byl, tak se v životě s manželem nepoznáme a nebyla bych teď tak šťastná :-) všechno zlé je k něčemu dobré
Odpovědět
Já nechápu, proč mají rodiče někdy pocit, že musejí do života svého dítěte tak zasahovat a aže můžou vypouštět z pusy všechno, co je napadne. Jak může vůbec někdo říkat: Už jste si to KONEČNĚ rozmysleli? Vždyť to je urážka jako prase a neměl by si jí dovolit ani rodič, který si myslí, že jeho dítě je jen dítě, které musí poslouchat a se dne si na zadek z každého jeho slova.
Odpovědět
Profilova fotka
já jsem tomu taky nerozumnela, celou tu dobu mě hrozně ponižovala a milionkrát jsme jí oba opakovali, že jsme si to nerozmysleli a nerozmyslíme, ať už se neptá a týden před, když se ptala naposled, tak začla říkat, že se ptá poprvé :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Mě se zase pořád ptá táta...jestli si to ještě nechci rozmyslet! :-( Včera jsem mu už na rovinu řekla, o co mu jako jde? S přítelem jsme 8 let, naši ho mají rádi (nebo jsem v to aspoň doufala). Řekla jsem tátovi, jestli ho štve, že jsem si nenašla feťáka? Nebo nějakýho agresivního týpka? Nebo že jsem se třeba nevdala do ciziny, kdy bychom se skoro s rodiči neviděli? Místo toho mám normálního kluka, pracovitýho, abstinenta.... Co teda tátovi sakra vadí? Nic jsem z něj bohužel nedostala... jenom jsme se pohádali...no a do svatby 2 týdny a má mě vést před oltář. :-( Místo toho se obávám, že budou nějaké scény a nejkrásnější den v životě mi zkazí... :-( :-( Nejhorší je, že do něj už řádku let ze srandy vandroval, kdy že si mě jako vezme. Ale od tý doby, co jsme jim to oznámili, tak táta značně ochladl...
Odpovědět
Profilova fotka
sarka24: ja jsem to takhle mela s tou tchyni tyden pred svatbou a taky jsem byla pripravena, ze zacne delat sceni i na ty svatbe a bala jsem se toho, ale ta atmosfera v ten den dostane uplne vsechny, ze se na vsechno uplne zapomnelo! takze neboj :-) vsechno dobre dopadne
Odpovědět
Profilova fotka
evelp: No jo, jenže co pred svatbou? Já mám takhle trochu nervy na pochodu a jestli začne dělat nějaký dusno, tak se taky může stát, že mi uklouzne něco ošklivýho a on tam pak třeba ani nepůjde... :-S
Odpovědět
Profilova fotka
sarka24: a ty s nimi bydlis?
Odpovědět
sarka24: to mě se táta taky ptal už asi dvakrát, jestli jako opravdu chci vdávat... I když asi ho chápu, přítel v mládí dělal nějaké blbosti, tak se táta bojí, ale kolikrát mě to už leze na nervy, přítel už z toho vyrostl, dospěl a budem se brát po 2 letech, k našim taky jezdí normálně...hlavně když jsme se rozhodli, tak to asi znamena že se chceme brát, ta nevím proč se ptá, kdybych se vdávat nechtěla tak si ho neberu...a těhotná nejsem, takže z musu to není... no někdy jsou rodiče trošku nepochopitelní, ale uvidíme až my budeme rodiče a budeme mít svtabu našich dětí, třeba to pak pochopíme ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
evelp: Nebydlím, ale tak jezdím za nimi 1-2krát týdně, táta pracuje ve stejný firmě, tak se občas potkáme... no zřejmě bude nejlepší se k tomu tématu už s ním nevracet a nechat to být až do dne D. Jenže já jsem takový řešící typ a jsem raději když vím, na čem jsem ;-) hannahsyr: U nás to bude možná tím, že přítel po osmi letech oficiálně nepožádal o ruku...ale že by to tátu až tak žralo? Jenže my jsme se rozhodli ze svobodný vůle, platit si to budeme sami, takže přítelovi to přijde zbytečné.
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?