Ahoj holky,
momentálně prožívám hodně těžkou životní situaci - s přítelem, se kterým jsem 4,5 roku prožívámě pravděpodobně velkou krizi - nevím, možná se to tak také nazvete, potom co si to tu moje žbrepty přečtete :(
Poslední dobou jsme měli menší neshody ohledně toho, že jsme spolu už ani moc nespali a ani mi nevyjadřoval lásku. Nejšťastnější byl, když mohl jít s kamarádem na pivo a nemusel být se mnou. Nějak jsem to prostě už nezvládla a když se vrátil z hospody totálně na plech a prozvracel celou noc, tak jsem prostě musela utýct :( jela jsem na noc pryč. Nikdy za tu dlouhou dobu jsem to neudělala a to bylo takových situací, kdy jsem bya naštvaná více, ale vždycky se sbalil on a na noc odjel. Teď byla pravděpodobně řada na mě, prostě jsem to už nezvládla :( Druhý den jsme se zase porafali a přítel si sbalil pár věcí a odstěhoval se. V té náročné situaci jsem mu ještě řekla, že bych chtěla, aby mi dal klíče od mého bytu - bez řečí mi je dal a odjel.
Od té doby jsme spolu mluvili jen jednou, řekl mi, že je na mě alergický (možná to chápu, byli jsme spolu měsíc v kuse jak doma tak v práci - jen ne, když byl někde s kamarády).
Zítra to bude týden, co neusínáme vedle sebe. Občas mi napíše na dobrou noc a včera se vyjádřil, že mě miluje a ví, že mě bude vždycky milovat, ale že potřebuje nějaký čas na to to srovnat v hlavě a nedokáže mi říct, kdy to bude.
Jsem z toho úplně zoufalá (taky proto sem píšu :( ), každý den brečím, myslím na něj, trápim se. Jezdím každý den aspoň za kamarádkami nebo tak, abych na to nemyslela. Moc mu nepíšu (nevnucuju se), ale nepřeju si nic jiného, než aby se vrátil ;-( ;-( ♥
Máte někdo zkušenost s tím, že jste si dali od sebe na chvíli pohov? Nebo vám přítel řekl něco podobného? Nebo mi poradíte, co mám dělat, aby se mi co nejdříve vrátil? :(
Hm, tak nějak musím nesouhlasit s většinou. Myslím, že taková pauza sama o sobě (neznám jinak kontext celého Vašeho příběhu) může být skutečně jen pauzou a může pomoct. Někdy člověk potřebuje odstup, aby jemu samotnému došlo, že své největší štěstí má přímo před nosem. Tj, může to dopadnout jakkoli. Muži čas od času mohou zalézt do své jeskyně, kde potřebují sami přemýšlet, je to jejich přirozená potřeba. Doporučuju to v rámci možností neřešit a udělat se pro sebe: zajít si na kosmetiku, na welness, využít spousty času k rozvoji svých koníčku atd. Zaprvé to pomůže Vám, a zadruhé si on uvědomí, že nejste žádná závislačka, která mu visí na krku, a bez něj se jen trápí. Tudíž stoupnete v očích svých i v očích jeho.
Z vlastní zkušenosti vím, že slepované vztahy nemají moc smysl (samozřejmě někomu to asi nakonec vyšlo, ale myslím, že v poměru těch nakonec rozejitých budou v menšině).
Neznám vás, ale co tady čtu, už delší dobu se jen trápíš. Každý rozchod bolí, a to obě strany. Jednou jsem to s někým slepila, v té pauze si ale někoho na šel a byl s námi se dvěma. Když jsem na to přišla, psal mi ze si mě chtěl vzít a takové ty kecy. Okamžitě pryč! Tyhle milé průpovídky jsou jen vydírání, jen si nechával těmihle milými slovy zadní vrátka, kdyby náhodou a potřeboval mě mít pořád jistou, vlastnit mě.
Nikdy se jen tak nikdo nezmění, ten důvod, ty chyby druhého, které ti tolik vadíly, ty se jednoho krásného dne dost možná objeví zase. Jednou tu byl důvod, proč jste se rozešli a ten důvod nepřestane existovat...
Další vztah, 9 let, postavený dům, moc jsme spolu nespal i, nikam se to neposouvalo, ale jinak úžasný chlap. Po rozchodu, ačkoli on se všemožně snažil mě dostat zpátky a půl roku mě žralo, že jsem to svoje pravidlo "už nikdy žádný vztah nelepit" neporušila...dnes to jsou tři roky, mám dvě krásné děti a budoucího manžela a dnes vím, že jsem udělala správnou věc.
@fanino Zareaguju spíš v obecné rovině, protože příběh autorky neznám. Souhlasím s tím, že pokud je pauza/rozchod z důvodu, kdy mi na druhém něco vadí, je šance na obnovení minimální, spíš nulová.
Nicméně znám případ páru, který se rozešel z nerozvážnosti (věk - začli spolu jako velmi mladí, pocit stereotypu, touha zkusit něco jiného) po roce se k sobě vrátili a dnes už jsou cca 10 let manželé, mají dvě děti a zdají se být spokojení.
Takže za mě - opravdu záleží na důvodu.
@strelenka já to právě také říkám, samozřejmě existují případy, kdy to bylo ku prospěchu a nakonec jsou spolu šťastní. Ale nějak cítím, že tenhle přípád ti asi nebude. Nejhorší na tom je, že se člověk může zeptat 150 lidí a stejně na to ve finále nakonec musí přijít vlastně sám, on zná celou situaci nejlíp.