Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Podvádí mě přítel? A co dál?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj,s přítelem jsem 4 roky.Na podzim plánujeme svatbu.Občas chodíme spolu se bavit,občas zvlášť.Od letoška si našel novou práci.Cca od dubna se mi začalo zdát,že se více chodí s kolegy bavit,sportovat apod.Vím,že jsem to neměla dělat,ale podívala jsem se do výpisu.Nikdy dřív jsem to neudělala a nemůžu mu to přiznat.Zjistila,že v dubnu jedné kolegyni napsal 80 sms.Je o 10 let starší,rozvedená.Když jsem se ho ptala na věrnost,řekl,že mi věrný je a ať nemyslím na blbosti.V pátek šel s kolegou na pivo.Prý mu to dlužil a domlouvali se přes sms.Nedalo mi to a podívala jsem se do mobilu.Zjsitila jsem,že neposlal sms kolegovi,ale dotyčné kolegyni.Na pivě byl cca 2 hodiny.Já jsem v té době byla s kamarádkou na vínku.Jinak vše funguje perfektně.Máme hodně plánu do budoucna.Přítel mluví o dítěti.Je pravda,že vždycky lépe vycházel s kolegyněmi a řešili spolu různé problémy.Teď nevím,co dělat.Nechci ho ztratit.
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
tik• Dnes o 18:04 Ahoj holky, píšu sem svůj příběh, protože si s naším problémem neumím poradit. A jsem rád za každý názor. Před svatbou jsme spolu chodili 15 let - od svojich 16 let - byli jsme svojí první sexuální partneři, takže jsme se oba snažili plnit přání druhého. V prvotní zamilovanosti to samozřejmě není problém. Pak skončila SŠ, VŠ (každý jsme studovali v jiném městě, takže jsme se vídali jen o víkendech), ale vztah fungoval. Partnerka si na mě v životě v ničem nestěžovala. Zbytečně neutrácím, pracuju, nechlastám, plánuju, vše zařídím, rád chodím na návštěvy, občas bezdůvodně koupím kytku ... Před 5 lety jsem koupil v našem městě byt. Do bytu jsme se společně sestěhovali až po dalším roce - rekonstrukce, pohoda u rodičů... Bylo vlastně zvláštní, že jsme na společné bydlení ani nespěchali. Společné bydlení nám problém nedělalo - já jsem hodně nenáročný co se týká např. jídla (vaření ani nevyžaduju), sám si vyžehlím včetně košil, prostě umím s domácností pomáhat. Před necelými 2 lety jsme měli svatbu - požádal jsem tu mojí o ruku. Svatba byla pěkná. Do dětí jsme se moc nehnali, resp. ta moje furt brala prášky a nechtěla je vysadit. Má ráda svoje pohodlí (někdo říká, že je sobecká), cestování po světě. Říkal jsem si OK. Ale začal jsem u ní pozorovat takový výtky, že se vracím domů pozdě - 3x v týdnu (hraju s kámošema fotbálek) a že ona je stále doma. Tak jsem jí říkal, že přece nemůžeme být spolu nonstop (hlavně dřív jsme taky nebyli! a vyhovovalo nám to), ať si taky zařídí nějaké koníčky. Ona taky ráda zašla s kámoškama na kafe. No a od listopadu 2009 jsem začal mít tušení, že si někoho našla - chodila domů později, nákupy hadříků, kina "prý" s kamarádkama, pak později i lyžování s "kamarádkama" a moje podezření narůstalo. Nemá se to, já tu nejistotu, proč jsem doma za toho nejhoršího, nevydržel a projel jsem jí na začátku dubna mobil - byl plný fotek, erotických i zamilovaných sms atd. Tak jsem jí to, že jsem jí projel mobil a že všechno vím řekl a ať toho nechá. Důvod, proč to dělá byl údajně ten, že už jí to doma přišlo stereotypní a sex nudný. Na tom bylo ale zarážející, že já jsem byl vždycky ten, kdo vyvýjel aktivitu a měl na ní chuť každý den, kdežto ona tak 2x týdně. Takže šok!! Prý jsem dotíral furt a jí to obtežovalo. Ale budiž - touhu poznat něco nového bych pochopil. Horší je, že ona s ním chodila i jen na obyčejné procházky, do kina apod - prostě byla zamilovaná. No a po tom, co jsem jí to oznámil, že o tom vím, toho ještě pár týdnů nenechala. On je od nich z práce, ale nevím, jestli je svobodný či co. Ta moje se odstěhovat nechce - že je jí se mnou dobře a že mě miluje. Ale já jsem ztratil důvěru k ní a nevím, jestli to zvládnu rozdejchat. Nejhorší je, že jsme byli domluvení, že právě od toho loňského listopadu vysadila prášky a zkusíme děti - k regulérním pokusům (se mnou ) ani nedošlo. Mám jí to odpustit? Chtěl bych s ní zůstat, ale nevím, jestli tohle nebylo moc. Stejně tak je možné, že to bylo opravdu od ní poprvé (tomu by napovídalo, že v tom neumí chodit a z telefonu si nic nesmazala) a už to víckrát nezkusí. Nechce se mi zahazovat 17 let kvůli tomu, že teď se na půl roku pobláznila. Samozřejmě důkaz, že toho nechala nemám. Díky za názory
Odpovědět
No tak to je celkem síla:(...obdivuju tě, že jsi ochotný se takhle zeptat, je vidět, že s tím chceš něco dělat a očividně jí máš rád...pokud máš pocit, že to skončilo a jsi ochotný jí to odpustit, tak to snad za zkoušku stojí...ale pro mě osobně by bylo velmi těžké to hodit za hlavu, odpustit, zapomenout a jít dál... to záleží na tom, jak moc jsi silnej a tolerantní...pokud máš pocit, že to zvládneš, tak proč ne, ale v tom případě skutečně musíte začít nanovo, promluvte si o tom, jak to vidíš ty a jak ona, a pak to definitivně ukončete s tím, že začnete znova, bez výčitek, ale musíte si dát jistý pravidla, přes který nejede vlak...ale pokud máš pocit, že ji to nedokážeš odpustit a že bys jí to mohl pořád vyčítat, tak to buď radši zabalte nebo si dojděte k nějakýmu odborníkovi...protože s výčitkama a nedůvěrou se přes to všechno nepřenesete...je mi jasný, že je hrozně těkžý jí znovu věřit, na tom by měla taky trochu pracovat ona...teď je nejdůležitější vědět, jestli tě má ona pořád ráda stejně jako ty jí a jestli vážně s tebou chce být...pak už to záleží jen na vás obou, jak se k týhle aférce dokážete postavit, jestli to vezmete jen jako omyl, kterej se už nebude opakovat a oba se budete snažit, aby to všechno zase bylo dobrý...
Odpovědět
já bych to asi nerozdýchala a žít s člověkem kterej toho druhýho systematicky podvádí podle mě zcela ztrácí smysl, bohužel většině dnešních lidí nevěra přijde jako zcela normální součást života :-| a žehlit problém plánováním dítěte není řešení..
Odpovědět
Já souhlasím s katou,ale mám ještě jeden dotaz,ty píšeš pod nickem tvé manželky?Promiň,že se ptám,ale po tom skandálu,který se řeší na modrém koníkovi.sk,kde se mladé holky z intru bavily vymýšlením příběhů,kradly fotky živých dětí z albumů a vydávaly je buď za svoje živé,nebo mrtvé děti je člověk trochu opatrný. =-)
Odpovědět
..a jo,omlouvám se,už jsem si všimla :-) Toto je velice těžké,jste spolu dlouho,první partneři...toto se stává párům,které nepoznaly nikoho jiného...promluvte si,navštivte poradnu,hodně záleží na to,jak to cítíš ty,jestli zvládneš i tu případnou nevěru.
Odpovědět
A taky se zamysli, jestli, pokud by přišlo těhotenství manželky, budeš věřit, že to dítě je tvoje. Protože ten, kdo to nejvíc odskáče (obecně rozpory mezi rodiči), bude to dítě. Pokud vás ještě dítě neváže k sobě, opravdu dopodrobna bych se zamyslela, nakolik protějšku věřím, že už se to nestane. Už se to tu taky někde rozebíralo. Nevěra se stávat bude, ale jak do toho přijdou city, je to průšvih.
Odpovědět
No, tak já taky koukám, že máš takové nervy a vůli to překousnout. Já bych to asi nedokázala, už bych se vedle toho partnera nikdy nemohla cítit v bezpečí a v pohodě. Pořád bych musela mít mysli, že mě ponížil. Hlavně se zamysli nad tím, jestli tě opravdu tolik miluje, když tě půlroku tahal za nos. Jinak teda přeju pevné nervy!
Odpovědět
Profilova fotka
já už tolik příspěvků napsala a zase smazala, protože jsem nechtěla psát, co jsem měla na srdci někomu, kdo prožil nevěru. Ale teď mi to nedá. Pokud nevěru překousneš, musíš vědět jen ty sám. Ale to, co mě trochu zaráží je, že píšeš o sobě, jako o ideálním partnerovi. Bez chyb a svou manželku prezentuješ jako sobeckou a nevěrnou. Myslím, že už teď jsi rozhodnutej. Ve vztahu je dvou lidí a oba dělají chyby. Jeden větší, druhej menší, ale nikdy se nic neděje bez důvodu.
Odpovědět
Tak abych to shrnula :-) : Zbytečně neutrácíš, pracuješ, nechlastáš, plánuješ, vše zařídíš, rád chodíš na návštěvy, kupuješ kytky, sám si žehlíš a vaření nevyžaduješ. Řečeno trochu s nadsázkou - a ty se divíš, že to tak dopadlo? :-D Jak ses o ten vztah jinak staral? Jinak mě skoro vždycky pobaví věta, že někdo nechce zahazovat X let. Většinou nechápu, o jaké zahazování by se mělo jednat. Hlavně u bezdětných párů. Naopak - někdy je lepší dívat se do budoucnosti a říct si, že nikdy není pozdě začít znovu a lépe.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Ahoj holky, potřebovala bych poradit. Je mi 27 let a manželovi 28 let. Se svým manželem jsem ve vztahu 10 let, z toho jsme 4 roky manželé. Před rokem jsme si vzali společně hypotéku a začali si stavět podkroví u mých rodičů. Teď k věci. Asi před měsícem měl můj manžel vánoční večírek. Od té doby se začal chovat jinak, než jsem byla zvyklá. Jsem dost podezřívává, takže jsem si nechala vyjet manželův výpis hovorů, vím, že to ode mě nebylo fér, ale chtěla jsem vědět, co se děje. Samozřejmě jsem zjistila, že si manžel denně posílá 15 sms se svojí kolegyní z práce. Mně neposlal sms ani nepamatuji. Tak jsem na něj včera uhodila. Bylo to katastrofální. Řekl mi, že se se mnou dusí, prý mu pořád něco vyčítám, jsem prostě podle něj úplně strašná. Je pravda, že se občas pohádáme, ale normálně, jako každý člověk, který žije v delším vztahu. Tak mně zajímalo, co tedy s námi plánuje dál. Jeho odpoveď mě dorazila, prý sám neví co bude dál, co s námi bude, že nikdy nečekal, že ho tohle potká. Tak jsem se ho zeptala, zda je do ní zamilovaný, jeho odpověď zněla, ať to neřeším. Úlet bych mu odpustila, ale tohle je vážné. Prý si spolu rozumějí, ona se rozvádí, tak si asi vylévají srdce navzájem, i když nechápu, co jsem manželovi udělala tak strašného, že to neumí řešit se mnou. Jsem na manželovi hodně závislá, nemám prakticky žádné kamarády, protože jsem pořád chtěla být s ním. Opravdu ho moc miluji, měl ode mně vždy vše, co si přál, starala jsem se o něj, přála jsem si miminko. Jsem v situaci, že nevím, co bude, a to mě strašně ubíjí. Nejhorší je, že se bojím, že na vše zůstanu sama, hypotéku tak tak pokryje můj plat. Rodiče nám ručí jejich domem, takže, když nebudu platit, tak přijdou i oni o střecha nad hlavou. Je mi opravdu hrozně. Nemám se ani komu svěřit kamarády nemám a rodičům se bojím o tom říct, aby nebyli nešťastní i oni. Mají ho hodně rádi, bydlí u nás celých deset let, hrozně by je to ranilo. Prosím o radu.
Odpovědět
Myslím, že sis odpověděla sama, cos udělala podle něj tak strašného.. právě to, že jsi na manželovi tak moc závislá, že nemáš žádné kamarády, že jsi chtěla s ním být pořád, že jsi se o něj zkrátka moc starala. Ženská, stejně jako chlap, musí být někdy "mrcha", prostě tak, aby vztah neupadl do stereotypu, on dostane všechno, co potřebuje a začne být nuda. Navíc se může nedostatkem volnosti opravdu začít dusit. Ale říct Ti to mohl. To není samozřejmě výčitka, jen rada do budoucna. Mysli víc sama na sebe a dělejte i něco odděleně. Každý potřebuje někdy čas jen pro sebe, případně pro sebe a kamarády bez partnera. A co v této situaci.. zkus obnovit bývalé přátelství a jdi s kamarádkama na kafe, nech ho prostě někdy vydechnout. Mluvte spolu o tom, ale nenaléhej, nevyčítej, neponižuj se. A on snad uvidí, že s Tebou bude mít všechno, co chtěl. Navíc jste si za dlouhou dobu vybudovali vztah, který je škoda zahodit kvůli něčemu, co trvá ani ne měsíc. Mluvte spolu o tom, co se komu líbí a co by se mělo změnit. Hlavně mu dokaž, že na něm právě závislá nejseš. Přeju hodně štěstí.
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?