Nejsem příliš mladá na svatbu? Bude mi 20

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj.Možná se většina z vás bude divit,ale můj přítel mě požádal o ruku a chtěli bychom se vzít příští rok v létě,jsme spolu téměř 6 let a společně už bydlíme 2.rokem.Možná se zdá,že je to optimální,ale vdávala bych se ve 20. :-N Přijde mi,že svatbou se nic moc nezmění.Budu nosit prsten a přítelovo jméno.Chtěla bych si ho vzít,ale bojím se kritiky našeho příbuzenstva.Tuší,že svatba přijde,ale určitě nepočítají,že tak brzo :-|
Odpovědět
Profilova fotka
Je škoda, že někdo statistická fakta a zkušenosti ostatních bere jako útok proti svojí osobě. :-(
Odpovědět
Profilova fotka
třeba je zakladatelka této diskuse převlečená cicuvicka, která jen chtěla rozproudit naši krev :-) připojuji se k těm, které říkají : vyčkej a uvidíš, nic ti neuteče! Studuj, cestuj (pokud tě to láká) a za dva tři roky uvidíš, jestli tě to bude pořád držet....
Odpovědět
Už jsem to tu v několika diskuzích psala a napíšu to zas. V dnešní době se degradují pojmy vztah i manželství. Podle mně není normální chodit s někým jen na zkoušku, uvidíme jestli to půjde, případně poznám, co vlastně chci a do dalšího vztahu budu poučená. Není normální se předtím, než se vdám, vyspat s x kluky, zkoušet, co se dá. Naopak naprosto normální a samozřejmé je pro mě někoho nejprve milovat a věřit, že ten vztah má budoucnost, než s ním začnu chodit. Dnešní doba je naprosto nemorální, přímo hnusná. Všude samý nahý ženský, sex, nikdo nemá ke vztahům úctu. Dřív byla ostuda se rozvést, dneska je to normální. Dneska všichni bydlí na hromádce, pořád na něco čekají, pořád si chtějí užívat, pořád mají čas. Pak jim rupne v bedně a zahodí desetiletý vztah do koše. Víte co? Moje maminka se vdávala v 19, přitom studovala ne zrovna lehkou vysokou a mně byly dva roky, když jsem byla na její promoci. Pokud je chlap starší a uživí rodinu, proč by čekali? Život strašně letí a na nikoho nečeká. A teď něco k těm rozvedeným: jak vůbec máte odvahu posuzovat něčí vztah a svatbu, když jste samy nebyly schopny si svůj vztah udržet??? Nechci se nikoho dotknout, ale opravdu mi hýbe žlučí, když někdo hodnotí lidi jenom podle věku. Pokud Kejsy ví co chce a má ujasněné priority, není důvod, proč by se ve 20 nemohla vdát. Hranice dospělosti 18 let je věk, odkdy je člověk schopen zodpovídat sám za sebe a nést důsledky svých činů ve všech sférách života, to byste měly mít na paměti.
Odpovědět
ladenka : Nechci tě urazit ve tvé vyspělosti a zkušenosti, ale reaguješ mimo místu ( absolutně jsi nepochopila základ této diskuze ), leč tady nikdo nepíše o tobě !!! Já sama jsem měla od 17 vztah s mužem o 9 let starším 7 let a mohla bych s tebou argumentovat moc a moc i o kladech i negativech, ale to je na jinou diskuzi!!! . . . Je rozdíl vztah 6 let od čtrnácti muž a žena stejně starý ( na to reaguji já, leč jsem to pochopila tak, že od kejsy přítel je stejně starý ) a vztah např. tvůj, kdy tvůj přítel je o 10 let starší . . . tobě, když bude dvacet, mu bude 30 a to už si bereš muže a ne klučíka např. Radíme kejsy a mně osobně prostě přijde pitomost v případě, že jim je oboum dvacet a chtějí ještě studovat se brát . . . Ale je fakt, že jsem četla ještě jednou diskuzi a o tom věku nepadlo slovo, tak nevím kde jsem k tomu přišla . . .takže mám k zadavatelce ještě dotaz: kolik je příteli a co vlastně dělá a pokud je např. o deset let starší za svoji prvotní odpověď se omlouvám, leč to je zase jiná ??? :-D :-D
Odpovědět
Ještě dodám, že Kejsy nenapsala že pro ni svatba nic neznamená, ale jen to, že se nic nezmění. A to opravdu nevím, co by se mělo změnit. Pokud se dva lidi mají rádi a chtějí spolu být napořád, je to vlastně opravdu jenom papír, oficiální stvrzení, nebo chcete-li smlouva. Tak tady pořád neslovíčkařte...
Odpovědět
Profilova fotka
Anya, ale taková je doba, je to přirozený vývoj a s tím nic nenaděláš. Pokud ti vadí, že někdo s někým spí jen tak, nebo chodí, pak se rozejde a najde si někoho jiného, tak to jen jeho věc, ale ty se samozřejmě můžeš zařídit jinak. A jen tak mimochodem, některé vztahy jsou prostě neudržitelné a podle mého je lepší se rozejít, než žít doma v psychickém napětí, ne-li teroru (a to už nemluvím o fyzickém týrání).
Odpovědět
anya: Doufám, že už i ty jsi pochopila z mé poslední reakce o co nám tady šlo!!! 8-) . . . taky jsi nějak nepochopila naše reakce . . .
Odpovědět
Doba taková je, jestli je to přirozené, těžko říct. Pro mě teda ne. Já si to samozřejmě zařídím a partnera si podle toho taky vyberu. A myslím že i v dnešní době nejsem jediná pro koho je důležité aby neměl "značně použité zboží". Dodávám, že nejsem věřící. Jistě že některé vztahy jsou neudržitelné a je lepší se rozejít. Ovšem otázka je, proč vlastní neschopnost volby správného životního partnera vnucujete slečně, která si třeba vybrala dobře, je s ním 6 let a 2 roky spolu žijí...
Odpovědět
anya: Bohužel svatba toho změní dost . . . ale nech se překvapit, není důvod proč ti brát iluze! :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Anya, nepřeji ti ani v nejmenším něco zlého, ale člověk míní, život mění. A nutno podotknout, že tvoje názory jsou trochu nekompromisní a netolerantní.
Odpovědět
Mně by zajímalo co ta svatba změní. To mi napiště.
Odpovědět
pardon, napište
Odpovědět
Článek se načítá
anya: např.: nemusíme o sebe již příliš bojovat / "jistota" ta ne vždy je pozitivní, odpustíme si daleko více, leč se člověku nechce hned rozvádět a s tím se musí např. počítat . . .
Odpovědět
Profilova fotka
anya, kejsy zalozila toto tema s otazkou, takze ji tady vsechny odpovidame podle nasich zivotnich zkusenosti a ocekavame, ze chce znat nase nazory, nejen posveceni jejiho rozhodnuti... ja vidim jako nejpodstatnejsi to, jak strasne se clovek jeste od 20 let zmeni, jak se mu zmeni priority v zivote, jak se mu zmeni ocekavani od partnera atd. a proto mi prijde jako moc riskantni se hned vdavat a zbytecne tim vlastne vztah ohrozovat, kdyz je jeste ceka studium a zacatek prace... zasnoubeni vidim jako podobny zavazek
Odpovědět
anya: každý člověk se každých 7 let mění . . . měníme názory, postoje atd. - opět mířím na to brát se ve dvaceti ( oba ve dvaceti ) . . . dříve se lidé brali mladí, ale taky žili daleko kratší dobu jak dnes . . . byli spolu třeba "jen" 30 let . . . dnes tomu může být i 60 a to už není prdel s někým vydžet i to semusí promyslet zda je to fakt ten On a tím pádem je i více rozvodů . . . ne jen hnusnou volnou dobou . . .
Odpovědět
Anya,spise souhlasim stebou.Je ale fakt,ze svatbou se neco zmeni.Je to snad vetsi pocit zodpovednosti,nebo ze je to (snad) na porad?Nas s manzelem to trosicku v prvnich tydnech rozhodilo,ale dneska bychom nemenili.A to jsem taky mlada.Ale mensi reprobehla.Manzelstvi neni takova svoboda jako chozeni.Dneska vsichni berou-a jo ty spolu chodi,ale kdyz se vezmou je to o necem jinem.Mas naprostou pravdu o dnesni dobe.Neustale nabadani-cestuj,uzivej,cekej,sex...Na vsechno dost casu,ale vztah se musi vyvijet,ono to bylo dobre zarizene-vztah,svatba,deti,vnoucata...Dneska kazdy na svatbu ceka 10 let-prijde-li vubec,na deti jeste dele,pak maji akorat cas resit blbosti,po nekolikaletem vztahu se rozejdou a narychlo uzavrou manzelstvi s nekym uplne jinym ve strachu,ze jim tahne na 35 a rodina v nedohlednu....TEd je v mem okoli takovych pripadu vic nez dost.Nakonec zjisti,ze normalni chlapi jsou stejni,jen maji jine chyby...
Odpovědět
A máte pocit že třeba ve čtyřiceti se člověk nemůže změnit? Co taková krize středního věku? Ta nemůže ovlivnit vztah? A co nějaké neočekávané, třeba velice obtížné situace? Ty nemohou člověka ovlivnit? S takovým přístupem, že se člověk může změnit, bychom se nemohly vdát nikdy. Je to pouze v naší schopnosti odhadnout meze, ve kterých se může náš partner měnit podle určitých okolností, a pokud je tato naše schopnost špatná, pak třeba zvolíme partnera špatného, ale to nikdy nepoznáme, dokud ta situace nenastane s může nastat třeba až v těch padesáti. arietistko, pokud mluvíš o tom, jak lidé žili kratší dobu, to mluvíš spíš o staletích než o desítkách let, o kterých jsem mluvila já. Takových 50 let zpátky to podle mě bylo ještě celkem vpoho a i před těma 25 to ušlo, teď je to hrůza. A holky nestyďte se a povídejte co se tím manželstvím tak strašně změní. Ale zajímají mě jen ty věci, který by se ve vztahu na psí knížku stát nemohly! Jsem zvědavá! :-)
Odpovědět
womann, ano přesně tak. To jsem taky chtěla napsat že všechno potřebuje nějakou progresi, i vztah. Pokud to stojí na místě, nedělá to dobrotu. Je potřeba se pořád na něco těšit, pořád mít něco před sebou, vědět, že někam směřuji, že nestojím na místě, mít nějaký cíl.
Odpovědět
Ono taky jde o to, že ne každý si v těch dvaceti chce užívat, cestovat atd. Mně se třeba toto zcela vyhlo, nikdy mě to nějak nelákalo, pařby, cestování... jsem taková putinka :-)
Odpovědět
Katwind-mas pravdu,mne taky :-D
Odpovědět
Mně to taky nebere:-) Jet někam na půl roku, to je pro mně ztráta času... Radši budu tady s rodinou. Nikdy nevíte co se stane a pak by mi bylo líto že jsem s nima nebyla co nejvíc...
Odpovědět
když pročítám tuhle diskuzi a názory nějakých holek, tak by mě teda taky zajímalo co se tak moc změní když s někým žiju na psí knížku a pak po svatbě..
Odpovědět
No ale nikdo tu jaksi už nic nenapsal...:-)
Odpovědět
Profilova fotka
Každý člověk je jiný a mění se, proto jsou různá manželství a proto se rozpadají. Každý očekává od manželství něco jiného. Dva různí lidé mohou žít ve spokojeném manželství, stejně jako dva se stejným smýšlením a naopak. Zaleží na tom co očekávají od toho druhého a zda se jim očekávání splní či se vyrovnají s realitou. Za nejhorší věc považuji snahy paušalizovat manželství a hledaní "ideálu". Týká se to jak starých patriarchálních modelů, tak moderních feministických směrů.
Odpovědět
Mně se zdá, že se tu diskuse zbytečně vyhrotila. Kejsi požádala o radu a holky, které jí radily počkat a vylíčily svoje názory a zkušenosti, dostávají od anyy sodovku :-) kejsi: můj názor je na straně těch, které říkají: počkej. A to ne proto, protože Ti bude dvacet, a vlastně ani ne proto, že chceš ještě několik let studovat. Radím: počkej, protože se ptáš, jestli se vdát nebo ne. Rozhodnutí o sňatku by podle mého názoru mělo být tak zralé a tak dospělé, že o něm člověk nemusí pochybovat. Není-li si člověk jistý, vůbec to nemusí znamenat, že jeho vztah je odsouzen k zániku, ale že prostě ještě pro něj není ta správná doba. A nebo je ta správná doba, pochybnosti jsou vzápětí zažehnány a on se nakonec přes všechna varování okolí rozhodne do toho jít... ;-) Zkus si představit, jak se cítíš, když řekneš: tati, budu se vdávat, protože vím, že je to to nejlepší, co teď můžu udělat. A naopak jak se cítíš, když zkusíš říct: miláčku, miluju Te nejvíc na světě, ale na svatbu se ještě necítím. Nikdo z nás nemůže vědět, jaký váš vztah je a co si skutečně přeješ, to víš jen ty... Jinak tak nějak obecně - myslím, že negativní zkušenosti jiných lidí někoho skutečně si jistého tím, že po svatbě touží, prostě odradit nemohou..
Odpovědět
Pokud se dva znají, tak vědí, co ten druhý od života (a od manželství) chce. Vědí, do čeho jdou. Jistě podle toho funguje i jejich vztah a není dvod, proč by se měl vstupem do manželství jakkoliv změnit. Možná maximálně tak, že za sebe navzájem i za manželství cítí větší odpovědnost a podle toho, co si slíbili, se snaží manželství upevňovat a pěstovat. Pokud to tak není, pak ten sňatek byl chybou.
Odpovědět
Profilova fotka
anya: Problém je v tom, že spousta lidí ani vlastně neví co chce :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Myslím tím, že se nechají ovlivnit těmi "ideály".
Odpovědět
Profilova fotka
No anyo, i když se to nemusí na první pohled zdát, tak se toho změní dost. Větší odpovědnost, větší závazek, společná domácnost, rozdělení rolí, úkolů atd atd. A i když spolu lidi žijí před svatbou, tak je to najednou jinačí. Často to vyplývá z té jistoty - hurá, tak už ho/ji mám jistou, tak se nemusím snažit. Proč myslíš, že se tolik manželství rozvádí, když se nic nezmění? Taky si myslím, že je větší problém u těch, kteří se berou po krátké době - např. rok, a u těch, kteří spolu nebydleli před svatbou. Tam je ta změna opravdu veliká. A i když si myslíme, že ty naše partnery dokonale známe, tak nás dokážou znovu a znovu překvapovat, to si nemysli. H.
Odpovědět
helo tohle všechno, co jsi napsala, je zase jenom chyba těch dvou. A opět, pokud bych věděla, že partner po svatbě přestane doma dělat, přece si ho nevezmu? Tím je pro mě naprosto neperspektivní a ani s ním nebudu chodit. A pokud to nevím? Moje chyba. Vzala jsem si někoho, koho neznám. A proč si myslím že se rozvádí tolik manželství? Není to tím, že je to po sňatku jiné. Je to tím, že lidi jsou tak rozežraní, že si nedokážou vážit toho, co mají. A taky tím, že sňatek pro ně není dost vážné rozhodnutí právě z toho důvodu, že rozvod je normální. Já nemám ideály a vím, že mě manžel bude často pěkně štvát, ale vím co chci a vím, že nikdo nemůže mít všechno a že nejsme v americkým filmu, kde je všechno supeeer. Moje heslo: každej má, co si zaslouží.
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?