Jaké je to po svatbě?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj holky. V pátek jsem se vdala a je ze mě paní Bílá :-). Chtěla bych se zeptat na vaše pocity po svatbě. Já mám hrozně lítostivý stavy. Byl to tak nádherný den a mě je strašně líto, že už skončil. Dnes jsme vrátili šaty a včera jsem je měla ještě doma. Normálně jsem si je vzala na sebe i se závojem a brečela jsem před zrcadlem :-). Přijde Vám to normální ? :-)
Odpovědět
@veli :-D vtipně napsané...ono žádný extrém není dobrej...jako ani my jsme nijak zvlášť na tradicích neujížděli, celkem jsme to osekali, protože spousta z těch tradic nám připadne spíš trapná než hodná takové události, kterou je svatba...chtěli jsme to mít vše po svém, pouze s lidmi, co máme rádi a užít si to, na argumentu, že je to náš den, nevidím nic špatného...ale asi by mě taky nenapadlo diktovat všem odstíny barev, které může mít jejich oblečení...:-D Líbí se mi, když svatba není tuctová a vypovídá něco o těch dvou...žádná fraška, žádný divadlo, ale zároveň aby bylo poznat, že jde vůbec o svatbu, protože svatba jako taková je vyjímečná událost - proto jsem si vyloženě užívala mé šaty a Jiříkův oblek a některý tradice jsme zachovali...=) Ale jen ty, co se svatbou opravdu souvisí a jde o skutečné tradice, ne o ty hloupý hry a soutěže pro novomanžele...:-D Zkrátka a dobře - užívejte si ty přípravy i váš den naplno, pak nebudete mít pocit, že jste něco ztratily a že vám to bude chybět (myslím to, že už nebudete nevěsty)...pokud to totiž všechno společně prožijete fakt na maximum, i s manželem, tak ani nebudete mít potřebu to opakovat, protože už by to stejně nikdy nebylo stejné...:-) Jo a ještě bych měla malou poznámku k internetovým diskuzím...je to skvělý, holky tu můžou spolu všechno probrat, vyřešit, vybrat vhodnou barevnou kombinaci i ozdobu do vlasů atd. Jen je fajn nezapomínat na to, že byste přecejen mohly víc zapřáhnout svýho chlapa, přece se taky žení a řeči typu, že chlapa tohle nezajímá, neberu...on přece žádal o ruku...to to tím pro něj copak končí? pak už akorát řekne "ano" a ožere se s kamarády? to bych ho asi poslala do háje...a píšu to v zájmu právě toho společného života po svatbě...pokud totiž svatebním přípravám vy příliš podlehnete, ale pouze s holkama a váš muž to řešit nebude, pak opravdu riskujete, že po svatbě vy budete najednou zklamaná a s pocitem prázdnoty...váš novomanžel bude v pohodě, protože jemu ty přípravy chybět nebudou, když je ani neřešil...:-P proto je fajn, si myslím, když to ten pár prožívá tak nějak spolu rovnoměrně...vím, že některý "chlapáci" jsou prostě v tomhle komplikovaní, ale to vás pak možná i do života trošku lituju...to se nebude zajímat ani při plánování bydlení, dovolené, dětí (jen možná o "dělání" dětí...:-D)... Takže asi tak... 8-)
Odpovědět
Profilova fotka
@nika_83 tedy můj nastávající rozhodně není "chlapák" a už vůbec si neumím představit, že by se "ožral s kamarády" a přesto ty přípravy se mnou až tolik neřeší, konzultujeme spolu všechno, to ano, vyráběl se mnou oznámení i obálky, když se cítil nevyužitý, tak se ptal, jestli nepotřebuji s něčím pomoct, ale že by ty přípravy nějak prožíval, tak aby mu potom chyběly, to opravdu ne......on prostě neřeší kraviny jako já, kytku by objednal v prvním květinářství, dort u prvního cukráře, šaty by vybral v prvním salonu (kdyby nějaké vybíral), kameramana by nevzal vůbec, hudba mu stačí reprodukovaná, takže všechny tyhle "pitominky" okolo, zařizuju já, protože jsem perfekcionista, nemám klid, dokud neprojdu všechny možnosti (nebo aspoň téměř všechny) a pak teprve se rozhodnu pro nějaký přijatelný kompromis......myslím, že takhle je to takové přirozené rozložení sil u ženských a chlapů obecně nebo aspoň ve většině případů, obzvlášť co se týče svatby, kde jde hodně o "estetično" a emocionální věci........pokud má někdo doma vzácný exemplář chlapa, který s ženskou řeší svatbu do detailů, pak gratuluji, já to nejsem a nevadí mi to..........rozhodně si ale nemyslím, že by se nezapojil do plánování bydlení, výchovy dětí či výběru dovolené, to je podle mně zas úplně jiná parketa a tudíž jiný přístup ze strany chlapů
Odpovědět
Tak já nevím, z celého beremka mám pocit, že svatba musí být dokonalá a že po svatbě je to nepředstavitelně krásný... Já jsem svatbu neměla, na plánování se těším, ale upřímně si myslím, že po svatbě to bude uplně stejné jak před ní... Teda samozřejmě to bude vyšší "level" vztahu, určitě skvělý pocit, být jeho žena... Ale principiálně žádná změna- když jsou problémy s komunikací v páru, plánovaní svatby to může trochu změnit, ale pak to bude zas stejné... Když manžel nebude v ničem pomáhat, tak prostě se svatbou nezmění... Já vím, že například @nika_83 (a jiné) mají skvělý vztah, aspoň podle diskuzí, kde pěje jen chválu, ale je prostě stejně skvěle stejný :D jak předtím nebo se pletu? Prostě mi jen přijde, že některé nevěsty(myslím, že je tu dost, které si nemumí udělat vlastní názor na věc) musí být z této stránky zklamané, že jejich svatba, pocit po svatbě není tak krásný jak u jiných....
Odpovědět
@ptjj souhlasím, ten můj také není "chlapák" a ožrat se s kamarády by ho ani nenapadlo na naší svatbě ani jinde a přesto jsem většinu zařizovala já. Ne,že bych s ním něco nekonzultovala,ale spíš jsem ho posílala věci vyzvednou a zaplatit když šlo o něco těžšího nebo jsem byla nemocná. A přijde mi to tak docela normální. Obecně chlap asi tolik svatbu neprožívá a na spoustu věcí nemá ani nervy a cit pro věc, tak proč ho trápit. Mně manžel pomohl hodně aniž by něco vymýšlel. Ale například dělal krabičky na výslužky a minivína, když mě bylo hrozně zle. Jo a k tomu bydlení a plánování dětí atd., to je vážně úplně něco jiného než svatba a nedá se to srovnávat.
Odpovědět
@ptjj Nechtěla jsem na nikoho útočit, to ani náhodou, jen jsem zmiňovala takový extrémy, fakt takový případy jsou..:-P muž opravdu přemýšlí jinak než žena...ale on můj Jirka v mnoha věcech není jako typickej chlap...a myslím, že to platí i o mně - v mnoha věcech nejsem jako typická ženská...asi proto si tak rozumíme...;-) Jirka se prostě zajímá i o to estetično, záleží mu na detailech, vždy mi vybere krásnou kytičku, vybere krásný dárek, když koukáme na něco v televizi, tak se nám třeba líbí stejný oblečení a tak...takže v tomhle mám asi opravdu to "štěstí", že mám doma tu vzácnou výjimku...já jsem ale na druhou stranu kromě estetična zase v pohodě, když se chce dívat v televizi na fotbal, hokej, tenis nebo 4 hodiny v kuse golfovýho turnaje...ráda na to koukám s ním...mám ráda jeho kamarády, v podstatě jsou mi bližší než moje některý kamarádky...nejsem žárlivá, nedělám mu scény...takže ono je to vzájemný...ani jeden nejsme úplně dokonalej, ale pro sebe navzájem jo, v zásadních věcech se prostě shodneme a ve zbytku se aspoň doplňujeme...;-) Ale to je teda úplně do jiné diskuze...moje hlavní myšlenka v tom přechozím příspěvku byla to, že když se některý nevěsty od svých snoubenců při těch přípravách separují a řeší to hlavně s holkama, protože chlap tomu nerozumí a nebaví ho to, tak mně z mého pohledu to prostě přijde divný...neberu si kamarádky, ale svého muže, s tím budu trávit zbytek života a vše řešit...ale je to věc názoru a každý asi vychází z toho, co má doma...;-) já jsem prostě ráda tak, jak to mám... x-)
Odpovědět
Profilova fotka
Musím se připojit k @ptjj, můj přítel se podílel pouze na nejdůležitějších a nejdražších záležitostech v příravě svatby. Jemné detaily a různé dekorace jdou mimo něj. Mě takto mužsky/žensky rozdělené role vyhovují. Mě by zase naopak přišlo zvláštní mít tímto způsobem "zženštilého" muže. Já sama jsem dost pragmatická a většinu mých přátel tvoří kluci, takže určitě nejsem růžová barbínka...nicméně na detailech mi hodně záleží, opovážím se říct, že mám estetické cítění a ráda se věnuji umění. A takto to vyhovuje mě, je to můj svět, tvořím si sama pro svůj pocit a asistenci přítele k tomu nepotřebuji, nevyžaduji a ani nechci. A rozhodně mě pak po svatbě prázdno trápit nebude. Život sám o sobě je jeden velký projekt.
Odpovědět
Profilova fotka
My jsme si přípravy užívali, hlavně taky díky tomu, že jsme měli koordinátorku, takže jsme řešili jen to, co nás bavilo a zbytek jsme třeba nechali více na ní... takže to byla pohoda. No a svatební den samotný - opravdu to pro nás oba byl jeden z nejhezčích dnů v životě. A jestli mi bylo líto, že je konec? Nijek extrémně, ale trochu přece. Smutná jsem nebyla, do šatů jsem se znova neoblíkala, ale celou neděli (2. den po svatbě) jsme ještě jezdili se svatební výzdobu na autě :-D @miuskas Pro mě to po svatbě není stejný jako před ní, připadá mi to mnohem hezčí - celý náš vztah. Jako kdyby nás teď spojovalo nějaké společné tajemství, kterému rozumíme jenom my, takový pocit tajných spiklenců :-) Nevím, jak to popsat, ale je to bezva. @nika_83 Taky mám "vzácnou výjimku", plánování jsme si užili spolu a došlo i na překvapení pro mě, o kterém jsem nesměla předem vědět x-)
Odpovědět
Ehm...no, diskuze se zase ujíždí jiným směrem a asi za to můžu já...respektive to, co můj příspěvek vyvolal...:-P :-D Za to se omlouvám...Zřejmě je to prudící, když tu pěju chválu na svého "téměř dokonalého manžela"...:-D :-D :-D Asi je to divný být na svatebním webu nadšená ze svatby a z fungujícího vztahu...Zajímavější je řešit problémy...Já už teda se svým nadšením přestanu...bude to už pouze tajemství mé a mého manžela...;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@nika_83 @romcovaklarka Souhlasím s vámi. My řešíme všechno spolu. Neumím si představit, že by to bylo jinak.
Odpovědět
Profilova fotka
@nika_83 já myslím, že to není tvým šťastným vztahem, ale spíše tím jak píšeš výše, že Ti přijde divné říkat, že chlapa nebaví svatební přípravy a nerozumí jim, což je dle mého naprostá pravda (ve většině případů), nedovedu si představit jak mi manžel sekunduje u toho jestli mám vybrat ten či ten odstíh růžové na ubrousky nebo hranatou či kulatou svíčku, ale v zásadních věcech by se měli samozřejmě rozhodovat oba společně, což je jasné ;-) x-)
Odpovědět
@kajsav však jo, psala jsem tam i že každý vychází asi z toho, co má doma...;-) proto jsem už pak tu diskuzi chtěla ukončit...byla by to jedna z těch diskuzí, která nemá ani smysl, ani výsledek, holky by se tu akorát možná pohádali a admini by to zase uzavřeli...já jsem šťastná za svého manžela a každému přeju totéž a aby to bylo k tématu - krásný život po svatbě...howgh...;-)
Odpovědět
@nika_83 Né, tak jsem to nemyslela :) Já mám strašně ráda tvé příspěvky... Jsou totž rozumné- neřešíš kravinky a to se tu obtížně hledá...Jjen mi přišlo, že v této diskuzi se baví samé manželky s krásnými vztahy a že už nikdo tady neřekne- manžel se se mnou vůbec nebaví a po svatbě je to samé :) Prostě jen, že všechno není tak krásný, já to třeba vidím na bratranci- mají 5 let po svatbě, itálie to byla předtím a oni brali svatbu jako nový začátek a je to zas to samé.... promiň niko, ja to asi špatně napsala, vaše štěstí vám přeji, musíte být skvělý pár :)
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@miuskas tak pokud chceš číst něco jiného než pozitivní příspěvky, tak mrkni do diskuze "první rozvod" tam se dozvíš věcí...bohužel to co popisuješ je dost časté, lidi si myslí že se svatbou, nedejbože dítětem něco vyřeší a vůbec to tak není, takže je pak i spousta nešťastných nevěst, bohužel :-| @nika_83 v pohodě ;-) já jen, že tobě to přijde divné, ale myslím, že je to zcela běžné, spíše tvůj manžel je asi světlá výjimka ;-) můj manžel zase pracuje i 18 hodin denně pokud je velký projekt, takže z toho důvodu bych po něm opravdu nemohla chtít řešit detaily, které se týkaly naší svatby, takže z toho jsem zase vycházela já no x-) ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@nika_83 taky mi to tak přijde, muj přítel je rád že to organizuje se mnou, jemu naopak by vadilo že si to dělám podle sebe když je to naše společná oslava... Takže jsme spolu vybírali dekoraci a všechno okolo, ne že bych ho nutila ale já jsem děsně nerozhodná, takže něco vymyslím a on mi to pomuže "dotáhnout" :-) A doufám že se po svatbě nic nezmění :-)
Odpovědět
@miuskas Aha, no, tak to jsem asi špatně pochopila... :-N já bych se ale ani nedivila, kdybych někoho štvala...když se rozjedu (místo psaní diplomky), tak nevím, kdy přestat...:-D :-D :-D S tím, že se tu řeší dost blbin, naprosto souhlasím...na všechno se přece nemusím ptát v anketě apod. Ale to je fuk...:-) A že sem píší jen samé šťastné nevěsty...no tak zase na druhou stranu - je to pěkné a pro nastávající nevěsty optimistické...:-) Kdyby sem psaly samé nešťastné nevěsty, měla bych pocit, že se světem není něco v pořádku, když je každé manželství, sotva se vezmou, nespokojené...;-) Ale máš pravdu - nic není jen růžové, ale to už se taky kdesi řešilo - problémy se budu zabývat, až se objeví...:-) Jinak bych se zbláznila...:-D Proteď opravdu platí, že je to po svatbě moc krásné...sice občas dost hektické, ale přesto krásné...;-)
Odpovědět
Sice ta diskuze ujela jiným směrem, ale je zajímavá:-) vymyslete honem téma a já tam půjdu, samé sympatické diskutující se zde sešly :-) Zpátky k tématu: už jsem to říkala, u nás se to trošku změnilo. Zatím spíš k ještě lepšímu. Nebyli jsme spolu dlouho (necelá dva roky), od svatby máme rok a je to takové, že víc cítím, že jsme na věci dva. Můžu mluvit akorát za sebe, ale myslím, že mě svatba prospěla, jsem tolerantnější a nějak cítím, že prostě se musíme oba snažit, protože kdyby se to pokazilo předtím, je možnost sbalit kufr a končit, ale teď už prostě žiju s vědomím, že se to pokazit nesmí. Z nás dvou jsem já ta výbušnější, ale nikdy jsme se nehádali a teď už vůbec nemám ty tendence, manžel je kliďas, tak u něj to nehrozí. Vždyť co-můžu se hádat, vztekat, stavět se na hlavu, ale nakonec stejně všechno musíme vyřešit-cítím za ten vztah zodpovědnost. Je to těžké vysvětlit, ale je to hezký pocit-dává mi na druhou stranu takovou lehkost a jsem fakt velkorysejší.
Odpovědět
@veli tos vystihla krásně...to s tou zodpovědností za ten vztah a vůbec tak všechno, cos napsala...souhlasím do puntíku...;-)
Odpovědět
@nika_83 Hele Niko, díky za tvoje nezajímavé pění chvály na manžela. Aspoň vím, že nejsem úplný exot. Mezi známými a kamarádkami si tak občas připadám, když při řešení problémů s chlapy mám málokdy co přidat :-D co se týká příprav svatby, můj chlap se zapojoval taky, i když to estetično jsem si vymýšlela já a on tak jako spíš scvhaloval :-) ale zase se zodpovědně vrhl na přípravy hudby, která je jeho vášeň a má pro ni cit. Takže společně ani i ne.
Odpovědět
@veli Máš pravdu, i já musím říct, že jsem se po svatbě tak nějak zklidnila. I já jsem z nás ta výbušnější a klid manžela mě ze začátku přiváděl tak trochu do varu ještě víc. Ale teď po svatbě je to trochu jinak. Ani nevím, jestli je to zodpovědností za vztah, nebo prostě tím, že jsem si vědoma toho, že jsem si ho vzala i přes to, že není bez chyby a platí to ti naopak - prostě, že se máme rádi takoví, jací jsme, já kvůli hádce nehodlám balit kufry a mizet, ale vím už za ty roky, že my dva si umíme v klidu popovídat /když už se teda uklidním :-)/, takže proč to tak neřešit. Jo, po svatbě je to lepší, pohodovější, intenzivnější :-)
Odpovědět
@mendie :-D taky ráda čtu, že je nás víc takových "divných" párů... 8-) je to sice strašný a divný, že se mnou manžel chce všechno řešit a fakt mě to dost jako otravuje, ale za ty roky jsem si zvykla...:-D :-D :-D a oba dva s Jiříkem jsme si zvykli už i na různý reakce okolí, právě proto, že jsme asi opravdu jiní a oni to nějak ne a ne pochopit...někteří to už ale neřeší a berou nás prostě takový, jaký jsme...;-) a ten zbytek, co se s tím asi nějak vnitřně nemůže srovnat, holky, co asi závidí, že je Jirka víc se mnou, než s klukama, že mi doma pomáhá atd., tak ti ať si trhnou nohou...já když jdu s kamarádkou někdy na kafe, tak ne proto, abych si postěžovala na chlapa, ale proto, že si s ní chci popovídat, co je novýho a tak...ne jako slepice nadávat, jak mě zase ten můj naštval a jak nedělá to a to...a jsem ráda, že ani většinou nemám s čím bych si na něj postěžovala...:-D vše si řešíme prostě jen spolu, když se na sebe naštveme (což se samozřejmě taky občas stane :-P), tak si to taky vyřešíme spolu...někdo tu psal něco o rozdělení mužské a ženské role a o "zženštilosti"...ehm, myslím, že muž, který si je jistý svojí mužností a svojí orientací, tak ten na tohle nehraje a klidně se mnou bude i na módní přehlídky a romantický filmy koukat...;-)
Odpovědět
@nika_83 tak to je pekne. :-) Mne to zas nepride divne ak sme ini. Akoze v okoli maju pariky caste problemy, maju oddelenene financie a kopec veci robia po svojom a sami, co je uplny rozdiel nas 2...My sme si vsechno robili spolecne, vsechen cas travime spolu a tiez s kamoskami nemam co riesit - ti problemyy. :-D Mne skor pripadaji divni ti ostatni - niekedy sa napr. smejem ako niektore pariky si platia veci oddelene a ked sa ich an to spytas tak sa tvaria hrozne urazene, ze preco by im to mal platit partner. :-D :-D :-D Rozhodne sa necitim divna ja. :-) :-)
Odpovědět
@nika_83 jj, přesně tak :-D Dneska to vypadá, že lidi často starší než my se spíš vyžívají v avantýrách a různě si tak "užívají" s kamarády, jsou single a všichni hrozně spokojení, už jsem se setkala s tím, že na mě koukají jako na blázna když řeknu, že jsem šťastně vdaná. Asi to dneska nefrčí nebo co. Ale já šťastná jsem a a jsem ráda, když to můžu probrat s opravdovými přáteli, kteří mi to přejou a mají stejné hodnoty. A právě pokud si doma ten náš problém, kvůli kterému se třeba neshodneme, pohádáme, pokud si to vyřešíme spolu doma, tak není potřeba to detailně rozebírat se senzacechtivými kolegyněmi, u kterých se to průšivy jen hemží a já jsem divná :-) Co se týká té "zženštilosti", nemyslím si, že když se chlap zajímá o to, v jakých barvách bude svatba, že to vypovídá o zženštilosti. :-D to zas někdo trochu přestřelil.
Odpovědět
Profilova fotka
Ono podle mě hodně holek prostě rádo řeší a ty problémy vytváří uměle. @nika_83 mi s tím, že s ní manžel chce všechno řešit připomněla mojí první hádku s přítelem - byla to nějaká prkotina, samozřejmě, ale já jsem se naštvala. A on mi řekl: "Tak si tady sedni a řekni mi, co přesně ti vadí". A začali jsme o tom mluvit a já jsem koukala jako blázen, do tý doby jsem zažila jenom manželství svých rodičů a to byla spíš taková Itálie. Takže jak tady holky často píšou, že chlapi na tu komunikaci moc nejsou, tak já jsem se jí naučila až od svýho nastávajícího. :) A taky si připadám, že jsem divná, moje nejlepší kamarádka se s přítelem hádá v jednom kuse a často ani jeden z nich po hádce neví, jestli se rozešli, nebo spolu ještě jsou. =-)
Odpovědět
@assol Vítej do klubu NEzoufalých manželek :-D S tím, že někdo rád řeší a rád si přifukuje nebo vymýšlí problémy, naprosto souhlasím, jsou takoví a není jich málo. A to s tvou kamarádkou - to je fakt o přístupu, my jsme ještě asi za celých skoro8 let co jsme spolu neměli hádku, při které bych opravdu reálně uvažovala o rozchodu. Někde se rozchod řeší a skloňuje při všech hádkách. Je fakt, že jsme měli období, kdy jsme řešili víc problémů, ale o rozchodu jsem tedy neuvažovala nikdy. A věřím, že ani můj manžel :-)
Odpovědět
@panaacik @mendie @assol jj, souhlas... ;-) po svatbě víc než kdy jindy záleží na tom, jak spolu ti dva budou vycházet a komunikovat a snažit se řešit věci společně...aby prostě žili spolu, ne vedle sebe (ooooo, jak krásné klišé, ale pravdivé)...:-) už se totiž nedá jen tak vycouvat, jako když spolu jen chodíte... já si tohle všechno uvědomuju, manžel taky, proto je to takový pohodový ten vztah... jo, ještě co bych tak dodala, k tomu co mě osobně třeba dal náš vztah a svatba (kromě manžela teda :-D) - i já jsem z našeho vztahu ta impulzivnější a radikálnější a asi i ješitnější...nebo tomu tak aspoň vždy bývalo...nějak jsem prostě "zkrotla"...:-D nevím, jestli je to věkem, nebo manželstvím, ale je to tak...jsem prostě víc v pohodě, víc v klidu...stres mám jen ze školy momentálně...:-P
Odpovědět
@mendie :-D nezoufalý manželky! :-D fakt vtipný...;-) nějak nechápu, proč si ještě vymýšlet problémy...:-P jinak - my jsme taky měli svoje problémy, bohužel nevymyšlený, asi po 3 letech vztahu...nebylo to moc fajn období a trvalo to asi dýl, než by bylo třeba...vina byla na mé straně a Jiřík o mě přesto stál...a bojoval (v jednu chvíli i sám) za náš vztah...tehdy mi svitlo a vše mi to došlo - kdo jsem já, kdo je on, co k němu skutečně a neomylně cítím, že bez něj nechci už nikdy být a že jsem mu vděčná za tu druhou šanci, co mi dal, nebo spíš, že mě ani nenechal tu šanci u něj ztratit... Jiřík mi vždycky říká, že je mi vděčný, že jsem v něm na začátku viděla ten "potenciál", protože on se v těch 16 viděl dost zkresleně, že by o něj nikdo prej nemohl stát, natož prý taková krásná holka...no a já jsem mu zase nesmírně vděčná, že mě nepřestal milovat i v době, kdy já měla zatmění mozku...:-/ prožili jsme si tedy i lepší i horší časy ve všech možných směrech, pěkně jsme si to všechno stihli ujasnit a ani jsme se nenadáli a po 11 letech jsme už svoji...:-D :-D :-D byl to prostě fofr...:-D ale já jsem přesvědčená, že právě díky tomu, že jsme si vše v hlavě pěkně srovnali, tak jsme pak srovnaný nejen každý sám, ale i spolu jako pár...;-) a přestože vím, že i v manželství se můžeme těšit nejen na ty radosti, ale i starosti, tak - my jsme tým a poperem se s tím! (a to byl rým! skoro...) ;-) 8-)
Odpovědět
Profilova fotka
@mandie Díky za uvítání, snad nás v tom klubu bude co nejvíc. :) @nika_83 Souhlasím zcela s tvým skoroklišé i skororýmem. :-)
Odpovědět
@nika_83 Koukám, taky jste to měli zajímavý :-) u nás byl divoký spíš začátek. Já se skoro rok nechtěla nechat sbalit, odmítala jsem Milana a nechtěla si - jak jsem říkala "kazit prázdniny žádným chlapem" a tak podobně :-) Chudák ze mě byl na prášky, ale nevzdal to, bojoval o mě a i pak ten rozjezd byl z mojí strany spíš takový rozpačitý, než jsem si já trubka přiznala, že jsem zamilovaná jako blázen a že ta "láska" před mým Milanem vůbec nebyla ta pravá láska a že jsem na chlapy zanevřela neprávem :-) Když jsme se pak o tom bavili po pár letech, kdy náš vztah čím dál tím víc sílel a nabíral grády, tak mi Milan řekl, že je moc rád, že má dobrý pocit z toho, jak si mě musel vybojovat a že má pocit, že si mě zasloužil a že si toho váží :-) to mě hrozně dojalo. A myslím, že právě díky tomuhle pozvolnému začátku mám pocit, že je všechno čím dál lepší, že se máme snad rádi čím dál víc a intenzivněji a nějaká nuda v manželství nám fakt nehrozí :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@mendie To mi dost připomíná naše začátky, to bylo podobný, taky mi trvalo, než jsem si připustila, že jsem do něj vlastně zamilovaná. A pak následovalo vtipný období, kdy jsme spolu tři měsíce chodili tajně, aby se to nedozvěděl můj táta. :) A abych nebyla úplně OT, tak dodám, že mám taky pocit, že se máme rádi čím dál víc a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet po svatbě. :)
Odpovědět
@mendie úplně vím, o čem mluvíš...u nás byl začátek takovej, že jsem Jirku poslala na gympláckým lyžáku do pr.... (ale ne že by mě balil, jen mě naštval, říkám, že jsem byla poděs...:-P), a pak až teprve po nějakým půl roce jsme se nesměle začali dávat dokupy v tanečních...Jirka byl dost nesmělej a ze srandy říká, že jsem sbalila já jeho...:-D já myslím, že to bylo takový vzájemný...=) no ale pak teda po těch 3 letech přišla krize, z různých důvodů, které tu nechci vypisovat a zbytečně si je připomínat...některé byly závažnější, některé malicherné...náš vztah, teď už to vím jistě, zachránil Jirka svojí úžasnou povahou a obrovským srdcem a uměním odpouštět...od té doby už žádný takový problém v našem vztahu, zaplaťpánbůh, nebyl (pouze občasné neshody) a já věřím, že nebude, protože si toho, co máme, oba nesmírně vážíme...stálo nás to úsilí, vybudovat z toho něčeho na začátku vztah takový, jakým je dnes...a taky mám pocit, že svého manžela miluju den ode dne víc, ač to může po 11 letech působit dost okřídleně...:-P
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?