Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svadbe

Změna jména. Nemáte pocit ztráty identity?

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahoj holky, také máte po svatbě pocit ztráty identity? Celý život na mne každý volal jedním příjmením a teď mám příjmení jiné. Zatím to beru s humorem. Ale nějak si nemůžu zvyknout na nové oslovení a v první chvíli mám nutkání dívat se kolem sebe, na koho to vlastně lidi mluví. :-D Zažíváte něco podobného?
Odpovědět
1
…
11
12
13
…
22
ahmon...uplne suhlasim....ja som si teda prvy mesiac poriadne vychutnala, ked ma ludia oslovovali novym priezviskom, bola som strasne na to hrda...teraz to uz beriem automaticky, vobec sa nad tym nezamyslam...Ale tiez som pred svadbou nad zmenou priezviska nevahala, a to mam dievcenske priezvisko, ktore ma iba nasa jedna rodina na celom slovensku...a aj napriek tomu som si vzala manzelovo priezvisko...Myslim si, ze s identitou a nezavislostou to fakt nema absolutne nic spolocne. a musim povedat, ze ked som na slovensku, tak sa zvyknem predstavovat svojim dievcenskym menom, (predsa je to jednoduchsie)....ale strasne sa mi paci ako ma manzel vzdy opravi, a vdzy sa na to "nacerti" ;-)
Odpovědět
Ja som tiez rozhodnuta vziat si manzelovo priezvisko. Uz sme to aj vyplnili v papieroch na matrike. Je to pre mna tak trochu sexi :-D ze budem pani ... ale je to hlavne kvoli detom, bolo by blbe keby som mala ine meno ako manzel a deti. Jediny problem, ktory mi to bude robit bude v praci, nakolko pracujem s jeho mamou, teda v septembri uz mojou svokrou a predstavovanie v telefone pre nasich klientov bude problem, nakolko JUDR. xxx, ml. nemoziem byt, nakolko to je jej dcera, teda moja buduca svagrova, no bude sranda ale dlho to trvat nebudem lebo rada by som bola maminou lebo uz mam 26 rokov a uz by som rada mala male babetko, tak dufam ze sa nam po svadbe zadari :-D
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj, nemama silu to cist tady cele :-) , ale taky si beru jmeno pritele, my uz mame holcicku, je ji 2,5 roku a uz ted se zacina ptat proc se maminka nejmenuje stejne, svoje jmeno uz umi totiz rict. nana, preji vam at se vam brzo zadari, je to hrozne zvlastni pocit kdzy to zjistis ;-) , vazne super, ja uz se tesim na druhe nevim proc si nevzit jmeno pritele, je to tak proste normalni, ani by me nenapadlo nechat si svoje, ani teda nemam hezke prijmeni
Odpovědět
Ahoj Maru2004 som rada, ze to niekto berie rovnako ako ja. sestra ma teraz 6 rocnu dceru a viem, ze deti su moc vnimave a pytaju sa na vsetko. ja som ani na chvilu neuvazovala, ze by som si nechala svoje meno, je mi to prirodzene, ze sa cela rodina budeme volat rovnakym menom. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ja taky nevim proc si ho nechavat a to nejsem nejaka putka domaci :-) proste o sobe rika svym prijmenim a o u me nechape ze mam jine kdyz tatinek ma jako ona.Navic i kdyz ted je to asi normalni ja nechci aby ve skole mela jine jmeno nez maminka... Navïc uz se na to tesim az se budu jmenovat jinak :-D , bude to sranda.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, identitu jsem ztratil i přesto, že jsem muž a příjmení mi zůstalo, podpásovka přišla dnes na poště, 48 hod. po svatbě, když jsem si nemohl vyzvednout doporučené blahopřání k svatbě :-( pas mám propadlý a rodný list pošťačce nestačil, náhradní doklad je mi jak vidím k ničemu! To mi to manželství tedy pěkně začíná ]-(
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 letech
•
Fuuuuha, tu strasne dlho nikto nebol ... :-p
Odpovědět
Když jsem si přečetla kus téhle diskuse, napadlo mě jediné: "Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně"... o ztrátu identity podle mě fakt nejde :-D
Odpovědět
Já si holky taky nějak nemohla první týden zvyknout, ale po měsíci už to jde. Já se na to i docela těšila. Máme 3letého syna a spíš mi vadilo, že na úřádech, v nemocnici a všude kde jsme byli s tím byli spíš problémy. Ptali se mě, jestli je můj partner otec mého dítěte atd,atd. A to jsem si fakt připadala jak d...a.Prostě nepříjemný. Takhle je to fajn. x-)
Odpovědět
Profilova fotka
Zajímavá diskuze. Já teda identitu neztratim at´se jmenuju jakkoli - s tim to vážně nesouvisí a výrok Shakespeare byl dobrým příkladem ;-) Ale přemýšlela jsem o dvou příjmeních nebo že si nechám jen já i malej to co máme ted´ - měla sem s tim fakt před svatbou docela dilema :-D - nakonec sme si změnili jméno já i malej a zatim spokojenost - malej mi ještě říká, že nikdy nezapomene jak se jmenoval a kdybych to náhodou prej zapoměla já, tak že mi to připomene x-) maru - věř že děti tohle vážně neřeší a rodinu jméno nedělá, já sama sem zářnym příkladem - moji rodiče se nikdy nevzali, žijou spolu spokojeně a štastně už skoro 40 let a v důchodu se už vážně brát nebudou :-D, já měla jméno po mamce a jestli sem to někdy řešila, tak snad jen v první třídě, kdy sem se na to zeptala - rodiči mi bylo vysvětleno, že prostě takhle to je a maj se rádi a už to nikdo nikdy neřešil; naopak sem to později ocenila, když sem viděla spoustu rozvedených rodičů mých spolužáků - můj syn se do 19.9. taky jmenoval po mně a nikdy mu to divný nepřišlo - ted´je zas rád, že byla svatba a jmenuje se zase jinak - děti tohle prostě neřeší, ale berou to jako fakt - to co opravdu řeší je jestli je doma pohoda nebo ne a zda se rodiče nehádají více než je únosné a tohle vážně na jméně nestojí ;-)
Odpovědět
Tak asi budu výstavní exemplář,ale my jsme si s manželem vzali moje jméno.Nebyla v tom ani kariéra vybudovaná s tímto jménem,ani nevraživost v rodině, ani to, že by manželovo jméno bylo ošklivé či něco takového.Prostě jsem vyslovila přání že bych to tak chtěla a on nebyl proti.Mým jediným argumentem bylo to,že jsem posledním nositelem tohoto jména v rodině.
Odpovědět
Profilova fotka
Výrok Shakespeara je pravdivej leč vnitřní pocit někdy nejde změnit nebo jen postupně. Nikdy sem nechápala proč ostatní holky řešej takovouhle věc jako změna příjmení.. I v rodině máme příklad,že muž převzal jméno po ženě. Mě osobně to bylo jedno-jméno je prostě jen síla zvyku a označení :-) a dávat si příjmení dvě,zbytečnost,příliš dlouhé a pak je v tom bordel. Vždy si myslím že záleží především na těch dvou jak se dohodnou. Jo a pak sem se vdala a nějak se mi pořád příčí vyslovovat to nové příjmení prostě cejtim,že se podvědomě nějak pránim. Ale jsme svoji vlastně 3 neděle tak se to snad časem poddá :-D
Odpovědět
Článek se načítá
Ahoj, tak jsem trochu pročetla tuto diskuzi a moc dobře to nechápu. Pod změnou identity bych si zrovna změnu příjmení nepředstavovala. O příjmení tady přece vůbec nejde, to si vůbec brát nemusíte, můžete si nechat svoje. Vždyť tím, že se místo Koláčová jmanujete Skočdopolová se přece nic nemění. Změnou identity bych nazvala to, když se začnete zcela přispůsobopvat partnerovi . Tím myslím, že svůj život hodíte za hlavu a přivlastníte si jeho názory, koníčky, a děláte všechno jen s ním nebo tak jak to chce on. A tím začnete žít zcela jiný život, vlastně jeho život. Je to taková ztráta osobnosti tím, že partner je dominantnější a přetvoří si vás k obrazu svému. A vy sem tam od svých známých slyšíte to známé : Já tě nepoznávám.
Odpovědět
Profilova fotka
buli - přesně si to vystihla a o tom to je ;-)
Odpovědět
Bože, a těch chyb co jsem tam namrskala :-D ostuda
Odpovědět
Profilova fotka
buli - klíííd. Já píšu taky děsně,většinou po sobě moc nečtu. Jinak jdi do diskuze o gramatice tam se člověk taky diví co dokážou slečny a paní řešit.. ;-)
Odpovědět
Já jsem to měla docela jednoduché, protože mám moc ráda manželovu rodinu a jsem pyšná, že do ní teď patřím i podle jména.. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ja som priatelovi povedala,ze si necham aj svoje priezvisko a zoberiem si aj jeho....takto nebudem mat pocit,ze som starila ciastocne svoje ja a on proti tomu nic nenamietal. poznam tiez jeden par,kde on si zobral manzelkine priezvisko...
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 letech
•
Já jsem se vždy chtěla jmenovat po manželovi, takže se mi to teď splnilo a jsem na to hrdá (i když bych byla známá pod rodným jménem, tak bych si stejně vzala manželovo). Pocit ztráty identity nemám, chodili jsme spolu dlouho, takže mne už mnozí lidé oslovovali manželovým příjmením i před svatbou. Svoje rodné příjmení bych si nenechala, nejen proto, že se mi víc líbilo manželovo, ale jako symboliku, jsme svoji a já jsem manželova, takže jsme chtěla být jeho i podle jména :-)
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Profilova fotka
@vstepan neber si to osobně,ale píšeš,že to bereš jako symboliku toho,že jsi manželova,tak proto máš manželovo příjmení...to mi příjde jako bys byla jeho majetek a on nebyl tvůj..... Jinak ztrátu identity jsem nějak nepocítila,ale u mě je to tím,že jsem si nechala i svoje příjmení,takže mám dvě. S oslovováním je to půl na půl,neoficiálně všichni používají všichni na oslovení příjmení manžela a oficiálně obě :-) Neměla jsem s tím nikde problém i když někteří to nechápali,ale dotaz jsem měla jen jeden na úřadě. Kamarádi se ovšem ptali celkem často :-) Jelikož ono se to přece dělá,že si vezmete a jen necháte příjmení manžela. Jenže pro mě nikdy moc neplatilo,že bych dělala něco jen protože ono se to tak dělá a nebo by se to tak mělo.... Jinak manžel s tím problém neměl,když sem mu vysvětlila důvod proč chci 2příjmení a bere mě jako rovnocennou partnerku..
Odpovědět
ja naopak sa na zmenu mena neskutocne tesim a konecne sa budem citi lepsie... :-) suvisi to s viacerymi udalostami, ktore sa stali v priebehu mojho zivota... takze ja sa uz neviem dockat... :-)
Odpovědět
ahoj, zajímavá diskuze. jsem rozhodnutá si vzít mužovo jméno, líbí se mi to i symbolicky (i je to pak vzhledem k dětem praktické), ale musím se přiznat, že trochu mi to líto je. jako že formálně už nebudu patřit k naší rodině nebo tak něco.
Odpovědět
Profilova fotka
Já se svého jména vzdát nechci!! Narodila jsem se s ním, pětatřicet let s ním žiju a bylo by mi líto ho zahodit. A taky kvůli dětem, které se jmenují po mně. Můj muž by si moje jméno nikdy nevzal, v tomhle je hrozný šovinista... Takže jediné možné řešení je pro mě mít jména obě 8-) Dokonce i už moje starší dcera řekla, že až se vdá, tak si nechá i své jméno, že je na něj hrdá :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@kitinka76 aj ja si nechavam svoje :)
Odpovědět
Ja som mala tiež chvilu strach o to, že budem sama pre seba cudzi človek, keď sa budem inak volať. Na svoje meno som zvyknutá, patrím tak k svojej rodine. Ale keď som nad tym viacej rozmyšľala, tak som si uvedomila, že sa budeme s mojim buducim manželom volať rovnako a vytvorime si tak svoju rodinu. Ja nemam racionalny dôvod si nevziať meno po ňom, on je jediny syn a okrem neho nema kto pokračovať v "noseni" priezviska, takže sa premenujem a snad si zvyknem :-)
Odpovědět
Puvodne jsem zvazovala, ze si taky necham obe prijmeni. Takhle jsem to taky 'slavnostne' oznamila pani matrikarce (moc spravna zenska mimochodem), ktera se na me libezne usmala, ze zasuvky sveho pracovniho stolu mi podala cisty papir formatu A4 a rekla, ze to je vyborny napad, nechat si obe prijmeni. Jen abych si to ale umela lepe predstavit, tak me pozadala, abych se na ten cisty papir zkusila 20x pod sebe podepsat, abych vedela, do ceho jdu :-D A nekdy pri sedmem ci osmem podpisu mi doslo, ze je to pro me fakt zbytecne ta dve prijmeni, ze se stejne nevejdu nikdy do zadne kolonky na formularich, ze kazdy podpis trva veky, atd atd. Takze jsem ji papir podala zpatky a rekla, ze to teda vidim pouze na jedno prijmeni a to manzelovo :-D Manzel koukal jako puk, ale byl nakonec moc rad. Dnes, tri a pul roku po svatbe, mi uz ani neprijde, ze jsem se kdy mohla jmenovat jinak, nez se jmenuju ted :-D
Odpovědět
Nešla by opravit ta chyba v názvu diskuse?!
Odpovědět
@gwendoline :-D A proč? Třeba chcou snoubenci jména směnit :-) U nás by se to i šiklo, protože můj taťka má 3 dcery a kdyby si teda ženich vzal moje jméno, udělalo by mu to radost :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@gwendoline prostě jméno směnila ve směnárně :-)
Odpovědět
1
…
11
12
13
…
22
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?