Ahoj holky, také máte po svatbě pocit ztráty identity? Celý život na mne každý volal jedním příjmením a teď mám příjmení jiné. Zatím to beru s humorem. Ale nějak si nemůžu zvyknout na nové oslovení a v první chvíli mám nutkání dívat se kolem sebe, na koho to vlastně lidi mluví. :-D Zažíváte něco podobného?
Je fajn, pokud vám to nedělá problémy přejít z jednoho jména na druhé. Já jsem ráda, že si hrdě budu nést i své rodné příjmení, protože bych se se změnou obtížně smiřovala a hlavně k tom nemám důvod. Rigiditu je nutné překonávat a nesetrvávat v ní, pokud nám to vadí. Nejsem ovce, které musí jít se stádem.
Je nakonec zajímavý, jak se všechno v průběhu času mění... Za těch cca 10 měsíců jsem od stavu, že asi nechci muže příjmení (i když jsem byla připravená ho akceptovat) došla do stádia, že je to vlastně jedno a teď se paradoxně těším, že budu patřit do mužovi rodiny. Ty měsíce ukázali, že ač jsem původně nebyla nadšená z té změny, nakonec jsou lidi a příbuzný všude stejný a mají jen svoje specifika a člověk si na ně musí zvyknout a vlastně musí přijmout i fakt, že druhé někdy vidí jen víc negativně, než jsou, protože je z domova zvyklý na něco jiného a neví, jak to všechno pobrat...
Nakonec si jen stačí uvědomit, že člověk má v rámci své rodiny někdy až moc růžové brýle (samozřejmě myslím v běžných rodinách, kde nejsou fakt problémy) a že vlastně ta změna je začátek něčeho nového. Nemám ráda změny a asi mě to dopředu ovlivnilo v negativním směru, ale dnes můžu říct, že se na to těším, až budu dle jména prostě žena svého muže.
ja som si na nove priezvisko zvykla velmi rychlo....az ma to samu prekvapilo :-) ale mne velmi pomohlo to, ze som par mesiacov po svadbe zmenila pracu a tam nikto netusil, ze len nedavno som sa volala inak :)