Jé, Kačulíku, to jsem ráda,že tu jsi.... Jsem už doma. Po práci jsem šla s kamarádkou na kafe, teď jsem přišla a manžel je už pryč. Ještě na deset minut odběhnu a hned jsem zpět. jsem ráda, že jsi tady ;-)
No, už lépe. Popíši náš dosavadfní život, aby jsi pochopila, oč celou dobu šlo.
Abych trošku nastínila situaci. Manželův táta umřel před devíti lety, kdy bylo manželovi 18. On pak žil s mámou sám a psychicky jí podporoval. Když pak šel na vysokou, dali jsme se dohromady. Už je to 6 let. Máma se na něj logicky upnula. Každý jsme z jiného města, ale měli jsme to k sobě jen pár kilásků, takže když manžel přijel o víkendu domů, byli jsme nerozlučná dvojka. Já jsem chápala, že když jí syn přijede, tak by bylo asi dobr, když spolu chceme být, aby jsme o víkendech byli u ní. Už tenkrát jsem chápala, že když byl přes týden ve škole, že na víkend nepojedeme k našim, aby ona tam nebyla sama. To mi přišlo přirozené. tehdy mi bylo dvacet. O víkendech jsme tam bydleli, já pomáhala s úklidem a měli jsme na starosti psa, o kterého se jinak přes týden starala máma. Bydleli v paneláku a bylo nutné, aby s ním tedy někdo chodil ven a vennčil ho. To všechno jsme dělaqli... Manžel po třech letech dokončil školu, za půl roku nastoupil do práce ve městě, kde bydlím i já a kde jsem i pracovala. Dva měsíce po tom, co nastoupil, jsme se odstěhovali do svého.
Před 14-ti dny tu byla na víkend manželova sestřenice.... Když manžel odešel na noční, udělaly jsme si dámský dýchánek a povídaly o životě. Po pár skleničkách vína z ní vypadlo, že jeho máma o mně zhruba před třemi lety vyprávěla, že jsem se k nim na víkend jezdila najíst, že jsem s nim nepomohla a na péči o psa, že byla sama. Já jsem si prý po obědě chodila lehnout... Zkrátka udělala ostatním o mně obrázek, že jsem nic nedělala a jen se válela. Ráda bych podotkla, že jsem si nikdy v životě nešla po obědě lehnout. Když jsem se to dozvěděla, bylo mi na blití. Jinak jsme s tchýní měly dobré vztahy- občas mi lezla na nervy s tím, jak manželovi pořád volala apod, ale chápala jsme, že byla doma sama. ALe občas jsem cítila nějakou negativní emoci z její strany vůči mně. To co o mn vykládala mně dostalo. Když jsem si představila, že tohle vykládala jejich příbuzným, tak se mi točila hlava. Sice mně v t době znali a věděli, že kdykoliv jsem k nim přijela, že jsem jim se vším poháala, takže mně i jeho sesřenka ujistila, že si ani v té době o mně nikdo nemyslel, že bych byla líný lempl, což mně uklidnilo. Zařekla jsem se, že o tom budu držet hubu, jelikož to vykládala před třemi roky a bylo to pryč. Minulý týden o víkendu, když měla tchýně přijet, jsem to manželoovi všechno vyklopila- chtla jsem, aby věděl, že po tom čerstvém informování na ní nemám náladu. Manžel jen řekl, že to co vykládala přece není pravda. Včera jsme se doma začali hádat, ani nevím kvůliá čemu a manžel mmi najednou ve zteku řekl: " Nojá jsem zpozoroval, že ty si taky všechno upravíš, jak se Ti to hodí" Na to jsem já vylítla a řvala jsem na něj, aže to není pravda a ať mi tedy řekne příklad. Chvíli jsme se takhle dohadovali a já mu řekla, jestli má na mysli tu záležitost s mámou a on řekl jen něco ve smyslu Jo třeba s tou mmou. Popadl mně hroznej vztek, ječela jsem na něj, že to je výborný, že jeho máma je svině, která mně všude drbe a nakonec že já jsem ta kráva a potížistka. On pořád jen nech toho, říkáš co wse Ti hodí. Nasral mně do měla, vyměnili jsme si pár ostrých slov a on pak říká: Když jsi ke všem tak strašně upřímná, proč jsi jí to neřekla, proč jsi si to s ní nevyříkala? Řvala jsem na něj, že jsem mu už před týdnem řekla, že to nebudu řešit, jelikož by to popřela a že je to tři roky staré a pokud chceme dobře vycházet, tak nemá smysl to tahat zpátky, že z toho bude akorát zle a on že bude mezi mlýnskými kameny.... On mi říká: Tak si kurva sedněte a vyříkejte si to, jedna na druhou pořád nasazujete. A tím mně dorazila. ječela jsem na něj, že když jsme se někdsy dostaly na téma máma, vždycky mi říkal, že mjám problém já a že o mně nikdy máma nemluvila špatně, tak jak to, že najednou nasazujeme jedna na druhou? Říkala jsem mu, že tedy celou dobu lhal a že jsem mu celé ty roky říkala, že z její strany občas vnímám chlad a narážky.... Pak jsem práskla dveřmi na balkon a šla jsem hulit, byť jsem před ním kouřila na tajno, jen když nebyl doma. Brečela jsem,pak jsem si šla lehnout a v noci spala jen dvě hodiny. Mezi mnou a jeho mámou vždycky byl trošku blok, byť jsme spolu vycházeli jinak vycházely dobře.... ALe občas jsem před manželem něco nadehodila, že mně moc nemusí. Teď před 14 dny kmi jeho sestřenka všechno řekla a já věděla, že to nebyly jen moje domněnky. Jeho máma... To bylo mezi námi vfždycky citlivé tma. Tím jak s ní žil sám, nedal na ní dopustit a když se schylovalo k nějaké hádce, tak jsme radši šli od toho.... Vždycky jsem se bála toho, co se stane, až to jednou ve mně bouchne... A je to tady. Nevím, proč miánulý týden stál při mn a teď se to otočilo. Svoji mámu zná a ví, že není svatá. Včera jsme byli trošku připitý, tak to z nás šlo samo.... Teď nevím, co mám dělat, vím, že se to mezi námi urovná... Celé tři roky stál při mně. Před chvílí jsme si telefonovali a domluvili jsme se, že si zítra promluvíme.
Přemýšlím, co mám zítra říct, aby se neopakoval včerejšek, přemýšlím, že si s jeho mámou promluvím a všechno jí řeknu, ale zároveň manželovi řeknu, aby si s ní promluvil taky on. Kdyby tohle o něm vykládala moje máma, došlápla bych si na ní především já.....
...no teda ;-) ufff...no ani se ti nedivím že jsi tak vybuchla...to člověka hodně zamrzí když se dozví něco takového...jestli jsi to tak vždycky cítila že k tobě má nějaký negativní postoj a teď se to jen potvrdilo, no je to mazec...na druhou stranu si myslím že tvůj případ není úplně tak ojedinělý...matky se hodně upínají na své syny a to je pak ten největší problém, že prostě neuznají svoji snachu jako jeho partnerku a neumí si připustit že už nejsou jako matky tou hlavní...z toho pak vznikají ty negativní postoje...píšeš že manžel stál vždycky při tobě to znamená že to není žádný mamánek a to je moc dobře ;-) myslím že byla zrovna špatná chvíle kdy to z vás obou vylétlo ven, ale že to nebude tak hrozné...je fajn že už jste spolu mluvili a máte v plánu to probrat...myslím že když si o tom v klidu popovídáte že bude určitě zase dobře...co se týče promluvení si s tchýní na rovinu tak na to já osobně bych byla asi srab, spíše bych to možná nechala na manželovi aby se jí na to zkusil zeptat...že prostě slyšel tohle a tohle a co mu k tomu ona řekne...
A to já srab zase nejsem, já jí to klidně řeknu do očí, ale co tím vyřeším? Ona to popře, začne brečet a nevyřešíme stejně nic. Když pošlu manžela, ať to s n vyřeší, tak ho opije rohlíkem, navykládá mu nesmysly a bude to ještě horší. Pro mně za mně, já jí klidně pošlu do prdele, ale utrpí tím akorát manžel, protože ona to otočí proti mně a budeme se zase jen dohadovat...
Máš ICQ? Že by jsme si psaly přes ICQ? Já jsem se teď pokoela zorientvat na facebooku, ale jsem mimo, nemůžu ani najít, koho mám uloženého v přátelích... Pořád tam jen mám, kdo mi nabízí přátelství.
...to je dobře, ono to není špatné si to říct na rovinu ale já bych to spíše viděla na nějakou "klidnou" konverzaci, musela bys to vydržet a nevybuchnout...víš aby se to mezi Váma pořádně ujasnilo a ne abyste se vzdálily ještě více...samozřejmě že by to odnesl manžel, protože by byl mezi Váma...já bych se jí narovinu zeptala co si o Tobě myslí nebo prostě tak nějak...pak bych jí řekla že jsi se doslechla to a to, zapírat může ale víme jak to bylo takže snad bude mít rozum a nějak normálně se k tomu vyjádří :-)