Diskuze věřící - nevěřící aneb na co všechno nepřijdem

Zobraz úvodní příspěvek
Já bych pokračovala tady. Už se to tam do diskuze moc nehodí:-)
Odpovědět
marci, co to tu zas placas?
Odpovědět
Ale ja fakt nechapu, cim bych mela argumentovat, kdyz se nekdo na Boha pta?
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
marci: tak to necti :-D :-D :-D :-D :-D :-D jak mam obhajit viru v Boha bez Boha? to mi prosim Te vysvetli :-N
Odpovědět
marci: tak pomodlit, vycurat a spat, šup :-D :-D :-D :-D
Odpovědět
marci - ja se tim taky mnohdy bez uspechu dneska prokousavala:-)
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
marci: dobrou ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj holky, jak jste tady mluvili o tech potratech, tak jsem nad tim premyslela, hlavne nad tim, co psala weru, ze je nemocna, ale je rada, ze si ji rodice nechali ..... to fakt byl zajimavej prispevek. Ja tedy nevim, co mas weru za nemoc, ale zajimalo by me, jak je to na tobe poznat na venek? Podle fotek jsi fakt krasna holka a podle prispevku i chytra a ja bych nerekla, ze mas nejaky problem ..... jak se k tobe chovali spoluzaci na zakladce a vubec, kdyz jsi byla mala. Byla jsi tou nemoci nejak vizualne handikapovana? Predstav si, ze se narodis s naprosto zdravym mozkem, ale treba bez rukou nebo se zdeformovanyma nohama nebo oblicejem - pak jako dite musis desne trpet z posmechu okoli. No a kdyz se narodi decko, ktere ma poskozeny mozek a rodice vedi, ze ho nebudou mit silu vychovavat a daji ho do ustavu - to si preci to dite nezaslouzi a podle me to neni pekny zivot. Nebo zena otehotni nechtene a nemuze na potrat, tak narozene dite odlozi a nebo treba zabije ...... podle me je v tehle pripadech lepsi ten potrat. Ja jsemtaky proti potratu jako metode antikoncepce - to je nezodpovedne a hrozne, ale nerekla bych, ze zakaz potratu je spravna volba, mozna by vzrost pocet odlozenych a nechtenych a zavrazdenych a zneuzivanych deti. marci - ja verici nejsem, ale nekdy si rikam, ze je to skoda ..... silna vira v neco (at uz je to Buh a nebo cokoliv jineho) je naprosto uzasna vec, jak projit spatnyma chvilkama v zivote - kdyz ti treba nekdo umre nebo kdyz ti objevi nejakou nevylecitelnou nemoc, tak ti to muze desne pomoct. Jsem fakt silnej ateista a volnomyslenkar a ke spouste vecem jsem desne tolerantni, ale uz si nemyslim, ze mam diky tomu bohatsi zivot ....prekonvertovani na viru v Boha u me nehrozi a vadi mi, kdyz mi u dveri zazvoni nejakej fanatik a zacne mi vykladat, ze prijdu do pekla, a ze jsem zatracena atak, ale na druhou stranu kazdy ma narok na svuj nazor.
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
marci: ahoj, ja Te fakt nechci pitvat- ale to je práve to, kdybych pokládala Boha za člověka, kterej všechno řídí, tak by to byla jedna velká blbost- v tom máš naprostou pravdu!!! já ho tak ale neberu, Bůh není člověk Bůh je Bůh- transcedentno taky věřím, že existuje dobro a zlo a věřím ,že dobro se mi stonásobně oplatí, protože věřím, že Bůh je nad tím zlem a jednou, že přijde spravedlnost Mě třeba asi kdyby nezemřeli rodiče, tak bych se nikdy neprovdala za mého manžela a neměla bych tak krasny vzahy s mojima brachama- to neznamena, ze bych dala prednost smrti rodičů, kvůli krásnejm vztahum, ale verim, ze nejakej smysl ta smrt mela, protoze kdyby ne, tak by to byla hrozna tragedie, stejne tak jak jsem psala o rodicich,jsem presvedcena, ze odesli v tom nejlepsim case pro ne... treba je to tak i jinde, ale my to nevidime, protoze jsme lidi... a kdybys znala mě a weru, tak bys možná pochopila, že my obě dvě jsme dost velké racionalistky, byt se to tady zdát nemusi :-D a jinak já taky nemám rádá, když mě někdo přesvědčuje ve víru v jeho Boha- my to nejsme kdo chodime ode dveri ke dverim, chápu, že toto je nepříjemné každému a tady by me ani ve snu nenapadlo nekoho presvedcovat... ja se vzdycky snazim jen vysvetlit,jak to chapeme my a to jaksi bez víry u praktikujících křesťanů jinak vysvětlit nejde ;-) - a pokud si to pochopila tak, že tě presvedcuji, tak to promin, to opravdu neni mym umyslem
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Uf.... tak jsem přelouskala celou diskuzi a řekla bych že je to pořád to samé, věřící si budou mlít svoje a nevěřící také a je to tak dobře ... jen mi přijde tato diskuze poněkud zbytečná, ale zas je tu spousta uzajímavách názorů, zkusím přidat pár svých k homosexuálům - nic proti nim nemám, ale je zas nutné rozlišit homosexualitu a homosex.chování, které je všude plno především ve věžnicích apod... a to mi normální teda nepřijde k potratům - také se mi to nelíbí a neměli by být formou antikoncepce, ale v některých případech jako je třeba znásilnění nebo těžké postižení dítěte atd... je to vhodné a vždy je to jen na rozhodnutí matky, rozhodně by to nemělo být zakázáno ke zdraví - no už nevim kdo to psal ale napsat že zdraví není smyslem života je pěkná blbost, jo možná není jediným smyslem života ale je to nejdůležitější co člověk má, alespon pro mě ono je sice hezký když vás někdo miluje a vy jeho, když máte spoustu peněz a jáí nevim co všechno, ale když nemáte zdraví tak nemáte vůbec nic, nebo to ostatní již nemá takovou cenu - no sand sem to napsala srozumitelně k Bohu - no pro člověka je důležité něčemu věřit, aby se ten svět dal přežít :-) a je jedno zda je to Bůh, vesmír, transcedentno, dobro a zlo nebo já nefvim co, at´si každej věří v co chce ale at´s tim neobtěžuje ostatní, ono je to stejně jedno, protože až zemřeme tak po nás stejně nezůstane vůbec vůbec nic. gull: mrkni do IP
Odpovědět
ja verici jsem i praktikujici a nemam potrebu cokoli komukoli podsouvat :-D nevim moc, marcicku, proc to tady vsechno tak intenzivne ctes, z nazvu diskuze bys mohla poznat, o cem se tu asi lidi budou bavit, zejo :-N :-N :-N , verici clovek se proste o bohu normalne bavi :-D, nevim, proc by to melo byt tabu, zvlast kdyz se za timto ucelem zalozi specialni diskuze =-) Moc nechapu to "clovek-Buh"? Buh je podle krestanske nauky laska, tzn. spravny princip, tzn. dobro. Jako pantatu na oblaku ho znazornuji maliri az od stredoveku, ale to pouhe zobrazujici umeni :-D , tzn. vyjadreni abstraktna konkretnim prostredkem, ktere nema s naukou cirkve nic spolecnyho :-) josefka - presne jak pises, bohatost zivota nezavisi na vire ci nevire, ale na tom, jak se clovek k dany situaci vztahuje. K tem potratum - myslim, ze zadna moralne premyslejici holka by na to nesla dobrovolne :-| brumdi - o tech homosexualech, mas uplnou pravdu. Obtezovani jakoukoli virou je otravny, ale stejne tak ostravny je obtezovani ateismem, prip. jakoukoli jinou ideologii. A rekla bych, ze v CR se s prudenim od ateistu kazdej verici setkal minimalne stejne hojne jak neverici ]-( :-| Pac to tady bylo 40 let legalni :-D
Odpovědět
Mně tak napadlo, že to jak žiju by se v podstatě dalo "považovat" za to, že jsem věřící (v "základních bodech" jako je třeba desatero se docela ztotožňuju s vírou). Prostě se snažím žít tak, abych se nemusela za sebe stydět, abych pomáhala těm potřebným, nikomu neubližovala atd. Nicméně - žádné spasení neočekávám, prostě umřu a cajk. Kdybych si mohla vybrat, jestli prožiju plnohodnotný život tady, s těmi, které miluju a nebude NIC potom.... ...a nebo jestli bych radši přišla o ty, na kterých mi záleží a pak byla spasená? (vzpomněla jsem si na Danušku, co se jí stalo) a můžu říct, že moje případná "volba" by byla jasná. Jenže to je právě to, že já si nejsem jistá, co je pak, po smrti...proto je pro mě přijatelnější prožít ten život tady, užít si ho na plný pecky a pak prostě nebejt, neexistovat, ende šlus. Kdybych věřila, tak je jasný, že bych to viděla jinak. Soudy neexistujou, prostě to tak je a nebo není...a to se nedá zjistit :-)
Odpovědět
amimi: já Tě naprosto chápu, že kdyby sis mohla vybrat, tak by sis vybrala spokojenost na zemi jenze napriklad ja si vybrat nemohla - ty rodice tu nejsou, ikdyz bych je tu rada mela- a proto jsem vdecna za to, ze muzu mit nadeji ve spasu, protoze kdybych tu nemela, nemohla bych byt ted statna, celej zivot bych se trapila, ze mi odesli... a tudiz by nebyl zmaren zivot dvou lidi, ktere zemreli, ale pri nejmensim tri (jeste muj a treba i brachu ), jelikoz bez viry, bych se s tim asi nesmirila treba moji prarodice verici nejsou a od te doby co zemreli moji rodice, nezijou dal svuj zivot... porad se trapi, berou antidepresiva, porad placou, stale se ptaji proc??? nebyla by skoda, kdybych takovy zivot mela ja od mych 16 a bratri od 12 a 9? kdybychom se utapeli ve vzpominkach, dozadovali se odpovedi na otazku: proc? a pritom zapomněli zit svuj zivot? já mužu říct, že by to škoda byla, protože život může být i krásnej, přestože mě potkalo a asi jeste potka plno bolesti... proto tady rikam, ja muzu mit i racionalni argumenty, ze Buh je, ale to, co me v tom utvrzuje, neni racio, ale je to ma zivotni zkusenost
Odpovědět
brumdi: jen jsem chtela rict, ze werumka je vzorovy pripad toho, ze v zivote neni zdravi to nejdulezitejsi... jiste, dulezite to je ale ja jsem treba rada, ze jsem mela moznost se poznat s werumkou, ktera mi ukazala, ze zivot muze byt i krasnej a plnej lasky, presto ze zije s takovou nemoci... ma milujiciho manzela a taky viru v Boha... se zdravim by to jiste bylo prijemnejsi a v leccem i jednodussi... ale to ona Vam jiste dovysvetli rada sama ;-) nebudu ji fusovat do remesla :-D zdravi je jiste dulezite, ale at to bude znit hrozne, neni to vsechno - moji rodice byli taky oba zdravi- a bylo jim to plat prtny... :-S
Odpovědět
me taky nikdy asi nenapadlo brat zdravi jako nejvyssi metu. Dulezity je, ale myslim, ze by predevsim clovek nemel trpet neustalym obavama o ne, protoze nektere veci proste neovlivni. Samozrejme, ze nebudu zit jako prasatko a kaslat na peci o sebe, to je ostatne taky zahrnuty v desateru.
Odpovědět
gull - tvi prarodice jsou typickej pripad, kdy by jim vira mohla hodne pomoct (nebo by pomohla i dobre provedena psychoterapie, ale i psychologove jsou casto radi, kdyz je klient v takovychto pripadech verici, lip se s nim pak pracuje a trauma casto rychleji odezni - samozrejme, neni to tak ve vsech pripadech, ale casto)
Odpovědět
Profilova fotka
sarinka: Docela mě zaujalo, že si myslíš, že jsem silně věřící. Já si to totiž nemyslím. Oproti lidem, kteří byli vychováni v křesťanské rodině, prožili mládí s věřícími kamarády, mají za sebou přípravu na sv.přijímání, na biřmování, Bibli mají přečtenou několikrát v různých údobích života, programově si hledali věřícího partnera s nímž by měli stejné "požadavky" na vztah, kteří mají někoho blízkého, koho se mohou ptát a řešit s nimi své krize víry, já jsem v podstatě začátečník. Nemám teologicky vzdělanou rodinu, které bych se mohla svěřit se svými pochybnostmi, nemohu čerpat z tolika zkušeností jako ti, kdo v křesťanské rodině vyrostli, vlastně se teprve do života církve a církevního společenství zapojuju a teprve nedávno jsem našla toho správného "učitele". Proto se taky nezapojuju do diskuzí o tématech, které ještě nemám prostudované, proptané, promodlené, na které jsem ještě nenašla odpověď. Ale snažím se. Sice je to pokus omyl, nebo spíš, dva kroky dopředu jeden krok zpět, ale cesta každého je jiná. Moji přátelé sice vědí, že věřící jsem (většina je nevěřící, jedna členka církve bratrské), ale abych je aktivně obracela na víru pravou, toho jsem daleka. Maximálně jim můžu dát příklad svým životem, svým postojem, pokud se na něco zeptají, odpovím jak nejlépe můžu. Sama nemám ráda ty, kdo "otravují" lidi v jejich domovech. Myslím si, že jen málokdo je připraven v takovém okamžiku mít otevřené srdce, které je potřeba pro to, aby ten impuls měl nějaký smysl.
Odpovědět
Profilova fotka
rosina: mojí babičce znovu nalezená víra pomohla překonat ztrátu manžela, najít nové místo v životě, a určitý klid. Vím, že odcházela smířená s lidmi i bohem, s tím, že se na ni nikdo nezlobí, že má jaksi "svoje věci v pořádku".A nám tohle vědomí taky pomohlo, abychom se z toho nesesypali. Mám podobný příklad jako gull prarodiče. Mamčina sestra s manželem stále lkají, stále píšou srdceryvné sms jak se jim po babi stýská a jak jim chybí. Jenže to zní skoro pokrytecky, protože se to jaksi neslučuje s jejich chováním za jejího života. Jasně, já a mamka jsem s ní strávili snad nejvíc času z rodiny a byli jsme jí skoro nejbližší, jenže jsem byly na stejné vlně, z rodiny jsme (byly jsme)věřící jen my tři. Takže my máme věříme, že je jí teď už dobře, že její život byl ukončen tehdy kdy měl, že jeho smysl byl naplněn, stále vzpomínáme, vždy v dobrém, ale tiše, nemusíme na to nikoho upozorňovat,každý den zapalujeme svíčku, vzpomínáme na ni v srdci, velmi často a těšíme se, že se s ní shledáme.
Odpovědět
Profilova fotka
Hm, píšu jak maďar, snad je to trochu k pochopení. to chce kafe. :-D
Odpovědět
hej ja si zas myslim, ze nejsu slabe verici, ze jsem tak stejne, jak holky tady :-D akorat obcas nektery veci flakam a k nekterym vecem nemam jasne vyhraneny postoj :-) programove vericiho partnera jsem si taky nehledala, to mi prislo vzdycky trochu ujety, ale pak jsme se v tom hodne vyvijeli spolecne a ovlivnovali, takze ted jsme na tom oba stejne, ackoliv mame kazdej jinej zaklad Ale delat nekde necemu reklamu by me fakt nenapadlo a poznamky o tom, ze jsem "stado" :-N :-N :-N mi prijdou dost podpasovy a neadekvatni
Odpovědět
andelko kafe s rumem to chce, ja se odhodlavam zvednout mouc ctenou prdelku od kompu a jit se ucit, zatim neuspesne :-x :-x :-x
Odpovědět
Profilova fotka
rosina: Já spíš nemám ráda to dělení na silně a slabě. Spíš si myslím, že každý to má jinak, k víře se taky každý dostane jinak, jinak rychle postupuje v té cestě. Já si osobně myslím, že jsem na začátku, takže asi tak. Taky nemám na všechno názor, taky jsem k tomu, abych něco vnitřně přijala musela dojít. Já partnera věřícího mám, to skoro považuju za zázrak, nebo spíš zásah zhora :-D jelikož jsme se potkali za zvláštních okolností. Taky jsem ho programmově nehledala, neměla jsem kde, bůh mi ho poslal sám. Asi už se nemohl koukat na to, jak se plácám v nepovedeném vztahu. :-D ani on není věřící odmala, takže jsme si vždycky v tomhle rozuměli a byli jsme jeden pro druhého oporou. A stále jsme, i když třeba teď nemáme nejlehčí období v tomto směru. Věřím, že i tento současný nesoulad má nějaký smysl. Jo, já se na učení chystám po tom kafi. :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Když jsme to tak nakousli, mě by zajímalo, co to pro ateisty znamená, když si myslí, že je někdo silně věřící, jaký ten člověk musí být, jak se projevovat, aby na něj označení silně věřící sedělo. Protože co jsem tak zatím mohla vypozorovat, tak do té kolonky nezapadám. Ale třeba se pletu a za silně věřící bych se považovat mohla, nakolik ovšem tohle dělení nemám ráda.
Odpovědět
no hlavne, kdo je silne a kdo slabe je natolik intimni zalezitost, ze si neodvazuju to hodnotit ani u sveho mileho :-D co vim, tak pro ateisty to vetsinou znamena, jaky ma kdo nazor na kontroverzni temata, homosexualita atd. O tom me uz prestava se chtit bavit, jelikoz se mi jako verici osobe furt podsouva neco, co si vubec nemyslim 8-( 8-( ani me nebavi moc reagovat a tisickrat vysvetlovat zkresleny informace typu "budu hajzl, pak odrikam otcenas a je to v cajku" :-N predpokladam, ze kazda inteligentni osoba ma k dostatecny pristup informacim, aby takovy blbiny nemusela tvrdit, i kdyz je to tezky, kdyz vidim nektere osoby v nasich rodinach, kde se typicky katolicky pokrytectvi nosilo... No, ale bohuzel na to vsichni nejak sami dojeli :-S
Odpovědět
amimi - mě u toho Tvého příspěvku napadlo, že vlastně i od lidí, od kterých by člověk čekal, že Ti řeknou "Jo, Bůh existuje" - třeba kněží - ti řeknou, ale musíš se smířit i s tím, že by třeba nebyl. Máš to padesát na padesát. Otázkou spíš vždycky u naprosto každýho člověka je, jestli prožívá svůj život kvalitně a plně - laicky, zda je s ním spokojenej. Spokojenost je totiž dost ošemetná a dokáže jí právě zbořit lecjaká situace - úmrtí blízkého, nemoc. A co pak? Pak už není důvod ke spokojenosti? Já jsem si vždycky říkala, že i kdyby žádný Bůh nebyl (a jakože si myslím, že je:-)), tak život, který žiju a pravidla, kterýma se řídím bych volila vždycky znova. Protože mě to naplňuje. a i kdyby bylo po smrti prázdno, tak můj život měl právě díky mé víře velkou mystiku a naučilo mě to hledat spokojenost i ve chvílích, které třeba spokojené nejsou. brumdi - já bych s to s tím zdravím až tak nepřeháněla:-) josefka- pokud jde o postižení, znám opravdu několik rodin, které mají tělesně či mentálně nebo kombinačně nemocné dítě. Co je vedlo k tomu, že si ho nechali? Možná víra, možná jiné přesvědčení. U některých je to opravdu přítěž, ale u některých si zase troufám říct, že jejich život má mnohem "křehčí" a citlivější mystiku. Že prostě mají ještě jeden další obzor nebo smysl, který jim rozšiřuje vědění a chování. A na tom dítěti je vidět, že je milované. Co se týká mě, tak sama mám strach, zda bych zvládla, kdyby moje díte se narodilo nemocné, protože mám pocit, že bych to nemusela unést. Právě možná proto, že moje nemoci mě silně vyčerpávají a to je to poslední, co bych chtěla, aby moje dítě muselo zažívat. Ale i přesto bych si ho nechat chtěla, protože má bude mít tady na zemi určitě na starost mnoho dobrého a moc bych mu přála, aby umělo ve své nemoci najít smysl a vydat o tom svědectví. Jednou mi jeden kněz řekl, že nemocné svět potřebuje. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct, ale cítila jsem to podobně. Nemocné svět potřebuje k tomu, aby viděl, že lidé jsou silní, aby viděl, že mystika lze hledat i na místech, kde by jí člověk nehledal. A v neposlední řadě to svět učí ohleduplosti a soucitu. Neříkám jen to, ale má to jistě taky co do sebe.
Odpovědět
no podle me se kultura naroda nebo i jednotlivyho cloveka pozna tak, jak se stavi ke starym a nemocnym ci postizenym lidem...
Odpovědět
jo, weru taky myslim, ze neni dulezity, jestli je Buh ale spis to, jak clovek zije ;-)
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?