Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Nemůžu se na sebe ani podívat

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj holky. Jak začít... Potřebuju zkrátka asi pohled z vnějšku... hnusím se sama sobě... S partnerem jsem 7 let - od našich 17. Náš vztah je to nejlepší, co mi život kdy přinesl - rok před tím, než jsme se seznámili, nás opustil můj tatínek a já jsem vždycky věřila a věřím, že mi mého přítele seslal někdo ze shora jako , jako "náplat na bolístku" a jako někoho, kdo se mnou bude pokračovat mým životem. Cit, který k němu chovám, je to nejryzejší, co v sobě mám a věřím, že u něj je to stejně - za 7 let jsem se na nikoho jiného ani nepodívala, důvěra a věrnost je mi vším. Není dne, abych si neuvědomila, jaké štěstí mám, že jsem ho poznala. A teď k samotnému mému trápení. Po 3 letech vztahu jsme ukončili střední školu a šli do Prahy na vysokou. Já si představovala společné bydlení, partner to viděl tehdy jinak - chtěl, abych mu dala nějaký čas, kdy zkusí bydlet sám na koleji, chtěl se osamostanit, věnovat se škole a zkusit zkrátka ten pravý studentský život. Neustále opakoval, že chce se mnou strávit celý život, ať mu dopřeju nějakého času na koleji, aby se posunul dál (osamostatnit se od rodičů atd.) a teprve potom, že může posunout náš vztah - chtěl si zkrátka zkusit bydlet sám. Má nehdejší chyba? Vyložila jsem si to tak, že partner po 3 letech zkrátka vztah posunout dál nechce a vlastně mu dala ulimátum (přijdu si, že jsem tehdy neměla rozum v pořádku). Šli jsme tedy bydlet společně, nutno dodat, že parner mi tehdy řekl, že jen kvůli tomu, že jsem pro něj vším a nechtěl by mě ztratit (už tady jsem k odsouzení, že?). Bydlení krásné - až do loňska. Před rokem parnterovi došly našetřené peníze a jelikož ho rodiče nemohou příliš podporovat a společné bydlení v Praze není finančně úplně levné, z brigády se musel přeorietovat na práci na poloviční úvazek. Studuje opravdu hodně těžký obor, nejvyhlášenější na katadře a k tomu je neustále v práci - chodívá domů i kolem 10hod večer a do 3 do rána se učí. A tak každý den dokola. Poslední rok to vypadá tak, že se skoro vůbec nevidíme, partner padá na pusu únavou, nic ho nebaví, je unavený a podrážděný. Když přijde domů, místo toho aby si oddychl, ještě jde umýt nádobí nebo poklidit (já sama chodím do školy, do práce a na praxi, nestíhám, i když se snažím o celý byt pečovat sama - ale ano přiznávám, potřebuju mít naklizeno - což bere oběma taky dost času). Za poslední rok hrozně přibral, neboť vždy sportoval ale to teď nestíhá (je to to poslední, co by mi vadilo, ale on je z toho samozřejmě špatný), nic pořádně nezvládá, každý den lítá mezi školou a prací, kterou si každý den stejně bere ještě po nocích domů, školu i práci dělá vlastně na půl, minulé zkouškové nezvládl, usíná ve škole na přednáškách a vidím na něm, jak je nešťastný. A to je pro mě to nejtěžší, co může být. Je nešťastný kvůli mě. Kvůli tomu, jak jsem se před lety rozhodla - jít na kolej, nikdy by v této finanční situaci nebyl. Nezasloužím si ho. Je to ten nejlepší chlap, co si jen holka může představit. A já z veselého kluka s radostí ze života udělala unavenou trosku, kterou nebaví život. Hnusím se sama sobě, lituju toho, co jsem z něj udělala, přestože s nejlepším úmyslem posunout náš vztah po 3 letech dál. Nevím, jestli byl někdo v takovéto situaci, ale mám pocit, že partner dřív či později zkolabuje. Co dělat? Nenapadá mě východisko. Zbývá rok školy (možná 2, minulé zkouškové opravdu nedopadlo dobře) a já si myslím, že další rok už ani jeden nezvládneme. Přestěhovat se do levnějšího? Levnější byt už ani sehnat nejde, spolubydlení bylo poslední 3 roky a s chutí jsme utekli a na kolej nás s naším zvířectvem nevezmou. Prosím, jen do mě... udělala jsem chybu a teď se každý den dívám, jak člověk, který je mi na světě nejbližší, se trápí. Přijdu si, že už nemůžu dál - život mě nabaví, to, co jsme 7 let budovali se hroutí a můžu za to já. Asi jsem se potřebovala jen vypovídat a ať už mi na to řeknete cokoli, pomůže mi to třeba otevřít oči a pochopit, co dál...
Odpovědět
1
2
@zorro4 pokud se bavíme o spolubydleni, tak ano, jsme minimálně na 2,5-3 tisících na osobu, s jídlem to samé, na dojíždění se nic nemění (pokud člověk jezdí na víkend domu např.), tak za to tu tisícovku stejně dá. Zrovna tak náklady na školu. A třeba uvažovat při takovém vypětí o tom, že by člověk šetřil na kvalitě jídla, to už je o zdraví. Když to poscitam, mám to pro dva 14 tisic a to v tom nemám nic na osobní potřebu. Když vzpomenu na menzu v Praze, tak já si teda nemohla dovolit kupovat si tam jídlo, to maximálně občas. To bych byla ještě na úplné jiné částce.
Odpovědět
@kacenkakaca já nevím, o čem mě přesvědčujete, fakt. já bych ve 2 za uvedenou částku žít dokázala, Vy ne, nic víc
Odpovědět
Jednu dobu na VŠ jsem opravdu hodně šetřila. Za 2lůžák na koleji jsem platila 2 500 a limit na vše ostatní jsem si dala 500 na týden. Bylo to dost na hraně, ale naštěstí to trvalo jenom rok a měla jsem hodně silnou motivaci. (Ale zase je to už cca 8 let zpátky a vzhledem k tomu, jak stouply ceny od té doby, bych to už za 5 000 dneska nejspíš nezvládla...)
Odpovědět
@zorro4 Věřím, že by se za takovou částku přežít dalo, krátkodobě. Myslím, že ale většina lidí nedokáže výdaje na takovou částku stahnout, ne při dnešních cenách, tak, aby to neodneslo zdraví. Pokud ty ano, můžu to jen upřímně obdivovat, ale přijde mi to jako velká výjimka.
Odpovědět
@zorro4 Nechci to zpochybňovat, ale není možné, že to je nějaký pátek, co jsi studovala a že ti hodně věcí hradili rodiče? On je totiž rozdíl každý víkend jet domů, tam se stravovat "zadarmo" a ještě si odvézt jídla tolik, že už neutratím pomalu nic. Nebo když rodiče hradí alespoň oblečení/drogérku. Protože nejlevnější kolej/pokojd dnes v Praze stojí asi 2500/os., k tomu jídlo 2500 a už jsi na pěti tisících. Ale život není jen ubytování a jídlo. MHD, praní, oblečení, drogérka a učebnice a jsi na šesti minimálně. A raději nebýt nemocná, protože léky taky vyjdou na dost. Přežít se tak asi dá, ale ne dlouhodobě. Protože až dojdou zásoby mouky nebo prášku na praní (nebo se rozpadnou boty), tak je problém.
Odpovědět
@bayt No zase tak dlouho to není a třeba nájmy šly od té doby naopak o něco málo dolů. Kromě toho s bytem jsem počítala v průměrné kategorii, ale mám kolem sebe dost lidí, co bydlí v nájmu 3+1 za nižší částku než 15 tisíc. Jídlo jsem počítala ze své (naší) současné spotřeby, takže to, co rodiče hradili je celkem irelevantní (nicméně nehradili toho mnoho ani tehdy, ale ano, třeba prací prášek jsem si nekupovala sama). Na druhou stranu ten výpočet počítal také s tím, že jsou si oba schopni vydělat jen 5000 každý a to je také na Prahu a vysokoškoláka podstřelené, přítel zakladatelky si, doufám, na polovičním úvazku nevydělá jen 5000 měsíčně.
Odpovědět
@zorro4 No, to záleží, co dělá, že jo, jestli za kasou, tak to klidně 5 tis. být může...Třeba to není odborná práce. I když zakladatelka psala, že si práci bere domů. Ono taky záleží na oboru, někdo s ekonomkou a právy najde brigádu snadno, ale pokud se studuje humanitní obor... Píšu hlavně proto, že v mém okolí bylo několik lidí, kterým stačilo "málo" a moji spotřebu nechápali. Jenže já jsem z těch peněz financovala opravdu všechno - žádné vození buchty od maminky, jídlo o víkendu u rodičů nebo prací prášek "v ceně". Co si pamatuji, měla jsem nějak poloviční úvazek a vydělala si (v prváku) 8 tis. měsíčně. Ale to jsem kápla na dosti nadstandardní job ve srovnání s mými spolužáky....
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 11 měsících
•
Profilova fotka
@zorro4 To by mě dost zajímalo, kde bydlí tví přátelé za méně než 15 tis. na 3+1. A taky jak dlouho... Protože teď v Praze za tuhle cenu sehnat bydlení je docela sci-fi. Jinak jenom moje drogérie (bez které se dlouhodobě neobejdu - mám atopický ekzém) stojí na měsíc zhruba tisícovku... To nám zbývají čtyři tisíce na MHD, jídlo a oblečení/boty? Říkám otevřeně, že s pěti tisíci na spotřebu (mimo bydlení) bychom nevyžili ani náhodou. Ani kdybychom nekupovali prášek na praní a jiné věci, které ale prostě kupovat musíme.
Odpovědět
@androz Tak jenom na první kliknutí na realitách na idnesu jsem našla na prvních 3 stránkách 4 byty (3+1) těsně pod 15 tisíc včetně energií. A to jsou byty ve veřejné nabídce, taky je spousta bytů po známých atp. Kamarád nedávno sháněl byt 3+1 a našel několik pod 15 tisíc (ale nakonec zvolil dražší více v centru), před půl rokem jiná známá menší byt (2+1) pod 10 tisíc. Stejně tak u nás v domě v paneláku lidé nabízejí byt 3+1 pod 15 tisíc. Staří pánové v činžáku na Vyšehradě, kde jsem bydlela před asi 2 lety, také za byty 3+1 nechtěli více než 15 tisíc, přičemž pokud vím od jiných známých, nájmy nezvedají. (Určitě neříkám, že takových bytů je hodně, ale sehnat se dají.) Jinak tedy je ta diskuze rok stará, tak se mi moc nechce procházet, co se řešilo. Mně by se za 5 tisíc na měsíc taky nežilo pohodlně, ale zkrátka vím, že bych to zvládla, kdyby mě situace donutila, nic víc.
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4 Jak říkám - já to fakt obdivuji. Jsem prostě rozežraná, ale kdybych měla mít pět tisíc na měsíc, tak jdu zpátky k rodičům, případně prásknu se školou a jdu pracovat.
Odpovědět
Ahoj, nečetla jsem příspěvky jiných - tak nevím zda se nebudu opakovat :-) , ale rozhodně současnou situaci nedávej za vinu pouze sobě. Přítel se rozhodoval vlastní hlavou a i když bys na něj naléhala - rozhodl se sám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, které v té chvíli měl. Nikde není napsáno, když by bydlel na koleji, která je mimochodem v Praze taky celkem drahá, by se nestalo to samé. Nechci být hnusná, ale dnes je normální a spíš nutné, aby vysokoškolák vydělával (už jen kvůli praxi), pokud není sobec vůči rodičům nebo nepochází z top vrstvy. Ale vykašli se na obviňování, kdo za co může atd... to není důležité. Spíš bych řešila jak z toho ven. Je možnost, že byste bydlení táhli nějakou chvíli spolu a na nějaký čas (než dodělá jeden z vás školu a začne full time pracovat), můžete se přestěhovat do levnějšího (kolej, menší byt, jiná lokalita, spolubydlení...), můžete šetřit na jídle, oblečení, cestování (dojíždění za rodiči).... Já byla na VŠ mimo Prahu (je to už pár let nazpět) ale když tak počítám tak mě spolubydlení stálo 3000,- tramvajenka 300,- , jídlo cca 2000-3000 (snažila jsem se jíst zdravě) a příjem z brigády cca 7000,- (za 160hodin práce vč. nočních), rodiče už nemám, takže jsem byla odkázaná jen na sebe, nebylo to lehké a nebylo mi do skoku, ale šlo to a teď na tu dobu velmi ráda vzpomínám :-) tak hlavu vzhůru a zaměřte se na to jak z toho ven!!! Držím palce!!! :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Tak bud zatnete zuby a oba si řeknete, že to hold nějak přežijete, nebo zkuste rozvolnit studium. Prostě cíleně roztáhnout páťák na dva roky (aspoň jeden z vás), abyste u toho stihli v klidu něco vydělat.
Odpovědět
Článek se načítá
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?