2
lajkov
188
správ
Musely jste si svatbu od přítele tak trochu vynutit?
Zobraz úvodní příspěvek
1
lajkov
Ja teda ziju asi v jine dimenzi... s muzem mame krasny vztah. Jsme spolu dva roky a mame 3/4lete dite, holt stalo se. Nebyt ditete tak na svatbu nijak nespecham, ale asi vlivem tehu+materskych hormonu mi na ni fakt zalezi. Cekala jsem v tehu a nic, tak jsem ji asi pred pul rokem nadnesla a on byl zasadne proti. Nu coz, jsme spolu chvili a hlavne - on ma celkem cerstve za sebou opravdu nechutny rozvod, ktey mel devastacni dopad na celou sirsi rodinu. Nicmene uplynulo par mesicu a pozadal me o ruku a planujeme svatbu. Tak vam nevim, necekana romanticka zadost je urcite fajn, ale pocit, ze kvuli vam na sobe chlap pracoval a je ochotnej do toho znova jit jen a jen kvuli vam, to je proste top x-)
7
lajkov
Já jsem zvolila strategii prevence - byla jsem single v čerstvých osmadvaceti, tak nebyl čas na hrdinství. :D Od začátku jsem se netajila tím, že mě zajímá jen vážný vztah, který má potenciál manželství a rodiny. Může to vypadat drsně, ale včas řečené představy o životě ušetří spoustu zklamání a taky času.
Zcela bez násilí se budu vdávat v čerstvých třiceti po dvouletém vztahu. ;-)
Ale když jsem navazovala vztahy dřív, taky jsem to neřešila, ve dvaceti mě nějaká perspektiva až tak netankovala :D
3
lajkov
Zobrazit profil
emendem
09.08.2017
sponzor fóra
0
lajkov
Já jsem manžela do svatby nenutila, jen ve chvíli dokud jsme nebyli svoji a kdy říkal všem, že jsem jeho, tak jsem vždy zvedla prsteníček a upozornila ho, že opravdu "jeho" nejsem :-D požádal mě o ruku sám, je o 4 roky starší a chtěl založit rodinu. Věděl, že pokud nebudeme svoji, naše dítě bude nosit mé příjmení a ne jeho :-)
2
lajkov
Dřívější vztah 8 let a bylo mi řečeno, že svatbu nikdy. Takže rozchod.
Mému muži jsem to řekla jak to je, že bych svatbu jednou chtěla, že nechci mít děti bez svatby atd. A že si myslím, že je to normální vyústění vztahu. Proste jsem mu řekla ten ženský pohled na věc.
Pak jsme třeba koukali na výměnu manželek a on říkal, že je to fakt divný, že má s přítelkyní dvě skoro dospělé děti. Že to teď vidí taky.
Byla jsem požádána o ruku a na červen plánujeme svatbu :-)
Holky, já tím, jak jsem ho poznala tak mi bylo naprosto jasné, že jsem našla, co jsem hledala. Tak nač to odkládat...
sponzor fóra
1
lajkov
@pirek agrese ne,ac na chlapa to tak pusobit muze :-D ,jen jsem mela jasno s tim,ze pokud chce deti,tak bez svatby se budou jmenovat po mne :-p navic ve vetsine pripadu zustavaji deti u matky v pripade rozchodu,tak proc by melo nosit jeho jmeno :-p
2
lajkov
Holky, ještě vám řeknu "názor psychologa"
Pokud se ten chlap ženit nechce a říká, že nepotřebuje papír, že se necítí a že neví...
Toto většinou říká chlap, který neměl úplně růžový dětství a bojí se změny. Často to bývá introvert. Možná doma viděl, že jsou rodiče spolu jen kvůli dětem, jen proto, že se to "musí nebo mělo by" a to podpoří názor v jeho hlavně, že se to rozhodně nemusí a že on to tak nechce. Že by se mohl oženit a bude to jako u nich doma.
Další případ je chlap, co byl vychovaný jako sebevědomé dítě (mamánek). Ten měl od rodičů všechno, ženu si našel proto, aby mu uklidila, uvařila a dobře vypadala a na to závazek nepotřebuje. Ideálně do důchodu by studoval. A závazky? No to vůbec! Odmítá převzít na svá bedra větší zodpovědnost.
0
lajkov
Zobrazit profil
mollydolly
26.09.2017
•
Diskuse pokračuje po 11 měsících
•
1
lajkov
@heslo
Prosím odkaz na tuto statistiku, zdá se mi to jako ABSOLUTNÍ nesmysl...
Pokud spolu někdo před svatbou nebydlel, tak se ty lidi v podstatě neznají, neřeší finance, bydlení, placení, nákupy a bla bla. Je nesmysl, že vydrží manželství, kde se ty lidi neznají...
cituji:
Statistiky mluví jasnou řečí , stabilnější manželství a dlouhodobě spokojená manželství vznikají s větší pravděpodobností tam, kde pár spolu před svatbou nebydlel. A ty páry co spolu bydlely se rozvádí častěji. Bohužel. Takže bych byla opatrnější s podobnými soudy.
0
lajkov
@mikinkacs To, že spolu lidé nebydlí, nemusí nutně znamenat, že se neznají a neřeší společně věci. I když z větší části tu statistku tvoří pravděpodobně věřící páry, u kterých, co jsem tak v okolí viděla, ten vztah před manželstvím k jakémukoliv poznání partnera moc nevede.
Znám pár, kdy se spolu ti dva setkávali dvakrát týdně v kavárně nebo v parku, a slyšela jsem názor, že není vhodné, aby spolu vůbec byli o samotě, aby se jednak nevystavovali nějakým hříšným myšlenkám, a jednak aby si o nich ve farnosti lidé nemysleli, že spolu náhodou něco mají.
A taky znám případy, kdy spolu partneři sice nebydleli, nicméně i tak spolu žili, v tom smyslu, že společně fungovali a řešili jak běžné starosti, tak závažné problémy, finance, bydlení a mnohdy i společné děti.
Článek se načítá
1
lajkov
@mikinkacs "Názor psychologa"..To jako vážně??? Prosím neberte články na žena.cz, seznamu, idnes nebo kdekoliv jinde, kde vedou tzv. rádoby psychologickou poradnu, vážně. Žádný psycholog by NIKDY neměl říkát jakékoliv soudy o někom, s kým nikdy neměl sezení. Také jakékoliv generalizování, že chlapi, kteří se nechtěji ženit musí automaticky zažít v děství nějaké trauma, je scestné. Koho to aspoň trochu zajímá nebo tyto rádoby rady a články bere vážně, tak si přečtěte prosím článek pana profesora Vybírala : https://www.lidovky.cz/bida-pop-psych... . Krásně celou situaci popisuje.
1
lajkov
U nas to bylo tak, ze oba jsme svatbu chteli, chlap by mozna cekal i dyl, ale chteli jsme oba decka a moje jedina podminka byla, ze deti az po svatbe, tskze nebylo co resit, nechala jsem to na nem, a jelikoz jsme se bavili, ze decka bychom chteli za 2 roky v to dobe, vedel, ze ma rok a neco, aby se rozhoupal a prisel s tim sam...takze o svatbe jsme mluvili v neurcitu a kdyz si byl jisty, tak pozadal...mno,ted mame rok po svatbe a za 2 mesice rodim :-)
1
lajkov
@stastnevdana Jo, tohle je určitě z velké části u věřících lidí.
Manželství, kde spolu ti dva nebydlí je hodně ojedinělý případ. Znám takový pár, pak přišly děti a s nimi společné bydlení. Ty dva zjistili, že spolu prostě neumí žít, sice se mají rádi, ale neumí spolu žít a přišel rozvod...
Ale takovy model rodiny je hodně ojedinělý případ...
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
3
lajkov
já jsem svatbu chtěla a partner to věděl. sem tam jsem se o tom zmínila a řekla jsem, že pokud chce děti, chci nejdřív svatbu... doufala jsem, že dostanu prstýnek pod stromeček na loňské vánoce, nebyl tam... byla jsem lehce zklamaná, ale neřešila jsem to nějak zásadně... pak jsme jeli v létě na dovolenou a zase jsem doufala...
no a stalo se! :) řekl mi, že on svatbu "nepotřebuje", ale že chce, abych byla šťastná a ví, že je to pro mě důležité, takže nemá problém s tím si mě vzít.
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
3
lajkov
My jsme spolu už teď skoro 6 let, mně bude za pár dní 30, příteli 33 a zatím pořád nic. Oba jsme si na začátku vztahu ujasnili, že je svatba pro nás důležitá pro založení rodiny. Dovolené, takových příležitostí a dosud se nevyjádřil. Musím říct, že, ač jsem to nechtěla NIKDY řešit a mluvit o tom, v poslední době nedělám bohužel nic jiného, ikdyž vím, že tím škodím jedině našemu vztahu. Připadá mi, že mi ujíždí vlak, děti se bojím, že později už nebudeme moct mít, nebo s obtížemi, všichni kolem se furt ptají a mně to neuvěřitelně ponižuje. Jak tuto situaci řešit? Tvrdí, že se zatím ženit prostě nechce! Odejít v tomto věku? A začínat nový vztah a zahodit všechny společné vzpomínky, když ho navíc ještě opravdu milujete? Proč se má žena takto ponižovat a čekat jako nějaká zoufalka? Je pravda, že teď o tom mluvím vážně dost, v podstatě denně (nevěřila bych, že se k tomu někdy snížím), ale bohužel si nemůžu pomoct. Přišlo mi, že to udělat chtěl na poslední dovolené, ale bohužel a to jsem o tom do dovolené vůbec nemluvila. Po příletu jsem na letišti brečela (tekly mi slzy úplně samovolně). Bylo mu to líto a říkal: "Ježiš, no tak to ti jdeme koupit tady na letišti prstýnek, abys nebyla smutná...." Nakonec konstatoval, že tady na té dovolené to bylo prvoplánované a moc jsem to "čekala". Bezva. No a od té doby pořád nic. Už jsou to 2 měsíce. Nevím, co mám dělat. Je to nesmírně frustrující, hádáme se teď kvůli úplným hloupostem, já chodím jako tělo bez duše, neustále na to myslím, přemýšlím i o rozchodu. Do toho se zasnoubila má kamarádka, která byla s přítelem kratší dobu a ten se navíc ženit příliš nechtěl. Jsem z toho vážně špatná. Nechci, aby se cítil do svatby dotlačen, ale vždyť už na to máme, proboha věk? Na co chce čekat? Navíc pro mě jeho láska ztrácí na opravdovosti, když si není jistý, jestli se mnou chce být napořád. Odejít i zůstat je vlastně obojí špatně, protože v obou případech něco ztrácím. V prvním jeho, ve druhém sebe. Co je víc? Radu ani nečekám, spíš pochopení a utěšení duše.
P.S.: Nikdy bych nečekala, že budu takhle zoufalá.
0
lajkov
@lucimia na jednu stranu Ti hrozně rozumím, tu tvou zoufalost a pokud bez svatby děti nechceš (v tomto Ti naprosto rozumím), chápu Tvou starost o Tvůj věk a biologické hodiny.
Ono je to hrozně ošemetné, když ho do svatby dotlačíš, zaručeně se to projeví, nebudete spokojení. Když svatba nebude, budeš nešťastná ty.
A byli jste v tom jednotní? Myslím v založení rodiny po svatbě? :)
A jak jsem na začátku psala, že Tě na jednu stranu chápu, tak na druhou ne, v tom smyslu, že bych nečekala 6 let :) po takovéhle době musí mít jasno, zda s Tebou chce založit rodinu a splnit to, co jste si na začátku říkali nebo to prostě není ono.
Každopádně, tady je každá rada drahá, protože každá to máme jinak.
Ale naprosto chápu tvou zoufalost :(
0
lajkov
@hanybany010 Ano, byli jsme v tomto jednotní... Náš vztah byl celkově dost pozvolný, byli jsme oba po rozchodu atd., ale v určitou dobu bych řekla, že došel do nějaké fáze, kdy to mělo přijít. Poslední 2 roky, tedy po 4 letech vztahu, kdy jsme spolu také začali bydlet. Taky ty 2 roky utekly, ani nevíš jak. Ne vše bylo růžové, museli jsme se naučit spolu žít. A věř, že před 2 lety jsem si taky nemyslela, že na hranici mých 30. narozenin budu takhle zoufalá a nebudeme svoji. A že nebudeme dokonce ani zasnoubení, to už teprve ne. Aktuálně máme takovou krizi, že nevím, jestli to ustojíme. Hádáme se kvůli prkotinám, ale zčásti taky z důvodu, že mu skrytě zazlívám tohle. Brečím a říkám si, že jsem si dokonale zpackala život.
1
lajkov
@lucimia a povedala si mi niekedy narovinu, jasne a bez emócií, čo vlastne chceš? Ze ta svadba je pre teba dôležitá a ze by si už pomaly rada mala rodinu?
Pretože píšeš ze mu tohle zazlievas, tak to vyznieva, ako keby ste spolu narovinu ani ne komunikovali...
0
lajkov
@lucimia proto jsem říkala, že je každá rada drahá, některé ženy jsou takové, že ustoupí a mají s partnerem dítě i bez svatby, ale dle mého názoru, to bude pořád viset ve vzduchu. Na druhou stranu, pokud ho uženeš do svatby, bude možné, že Ti to bude vyčítat on :( tohle je hrozná situace, ale napětí bude jen sílit, protože už jsi v tomhle věku chtěla být jinde a naprosto Ti rozumím :( Některé holky by tu řekly, že je škoda zahodit takovýhle vztah, ale.. já zas říkám, že je škoda zahodit další léta pro to, co nechci a jak jsem si to nepředstavovala :( ale opravdu bych si s ním ještě jednou o tom celém promluvila, respektive hlavně zjistila, kde se to v něm zlomilo, když byl celou dobu pro :)
0
lajkov
Být Tebou, tak počkám, zítra je Valentýn... co kdyby a nebo pokud máš v nejbližší době třeba narozky a nebo nějaké společné výročí.... Pokud by se do té doby nic neudálo, sedla bych si s ním a probrala, co Tě trápí a proč najednou u něho není na pořadu dne svatba a jak to má do budoucna. Hlavně v klidu a zkus chvíli neprudit. Uvidíš co on na to a podle toho se zařiď, brečet, že jsi si dokonale zpackala život je nesmysl, ještě Ti není tolik, abys nemohla začít znovu a lépe někde jinde a někým jiným. Vím o čem mluvím, konec přechozeného vztahu po 9ti letech a pak bác, potkala jsem pana božského a po roce byla svatba. Držím palce.
0
lajkov
@pvln34 Ano, hodněkrát... Vždy říká, že to bere na vědomí a že svatbu taky chce. Stejně děti, že do 2 let. Ale já už si připadám teď stará. Nejen na svatbu, ale i na děti, na těhotenství, porod. Vím, že rodí i starší ženy a může být vše v pořádku, ale taky ne... Pracuji totiž v gynekologii/porodnictví. Navíc jsem chtěla ještě cestovat jako manželé, užít si toho společného života, jistoty, také nechráněného sexu bez nutného okamžitého plánování těhotenství, sledování ovulace, atd. Strašně mě to, že rozhodl takhle beze mě, že to bude jinak, frustruje. :(
0
lajkov
@hanybany010 To já určitě neustoupím. Dokonce ani jeden nechceme dítě bez svatby. Napětí už nemůže být silnější, jak jsem z toho frustrovaná, že jen si na to vzpomenu, je mi dobreku. Už jsem si dělala srandu a říkala mu, že se nedivím, že většina holek při zásnubách brečí... Protože se konečně dočkaly :D Ale vím, že to právě takhle ve většině případů není. To jen já musím mít takovouhle smůlu. Přitom jsem si od začátku myslela, že se vezmeme. Sedíme k sobě. :-(
Podle mě, co mi říkal, se děsí plánování svatby a chce ji naplánovat do pár měsíců. Měla to tak i jeho sestra, s přípravama ji hodně pomáhal a bavilo ho to, což mě překvapilo, ale měli na to asi 3 měsíce, protože byla těhotná. Ale já jsem mu řekla, že já to takhle nechci a chci si přípravy užít. To, že naplánovat svatbu za 3 měsíce je jen stres, asi nechce vidět. Většinu, co nebylo vidět, taky dělala jeho sestra sama. Navíc museli udělat spoustu ústupků, ale svatbu měli krásnou. Přitom si myslím, že nejsem žádný magor, který řeší vše do posledního puntíku a ve spoustě věcech kolem svatby se shodujeme.
2
lajkov
@monepone Stejné cíle máme, ale asi jinak časově určené. A když kvůli tomu nejsem šťastná, ale jinak ho miluju, tak mám dělat co? Odejít? Zůstat? Obojí je špatné, jak už jsem psala... Prostě to "podělal". Nejhorší je, že teď už to nikdy nebude takové, jako kdyby to udělal dřív, bez "nátlaku". A ten není jen z mé strany, ale i ze strany rodin atd.
0
lajkov
@lekulina Na Valentýna samozřejmě nic. Měli jsme teď fakt krizi, myslela jsem, že odejdu. Pořád jsme se hádali. Na Valentýna to bylo fajn, tak nějak jsme k sobě našli zase cestu. Ale já to mám v sobě, tu ublíženost a jakákoli myšlenka na svatbu mě přivádí k slzám. Už si i objednávám dneska bylinky na nervy, protože jsem z toho v regulérní depresi. Nechápu, že nám tohle udělal.
My o tom mluvili už tolikrát. Dávno. Pak jsem měsíce mlčela. Jedna dovolená, nic. Na poslední večeři tam jsem brečela a řešila to. Říkal, že ještě někam pojedeme. Tak jsem to čekala na další dovolené, jak jsem psala v prvním příspěvku. Ale zase nic. Už nevím, jestli čekat.... ;-(
0
lajkov
@lucimia já Ti nevím, příprava svatby je sice náročná, ale chlap se v tomhle moc angažovat nemusí. Spoustu věcí zařizuje žena :) s chlapem je třeba najít místo, datum a shodnout se na prstýnkách. Navíc.. většinou bývá ve stresu ta ženská, aspoň já občas byla :D
Každopádně.. stejně i tak bych nevěděla, co v takové situaci dělat, jak píšeš zůstat nebo odejít, obojí je špatně :( ale myslím si, že je moc dobře, že ohledně sňatku neustoupíš.
Hlavně si neustále říkám, že chlap musí mít po šesti letech jakousi vnitřní jistotu a tím pádem není důvod váhat :/
0
lajkov
@lucimia Já ti rozumím. Nicméně to je opravdu o vás obou a ještě je možnost si to vykomunikovat, ale zkuste to bez pláče či křiku. Může to být pěkné i s tím, co se stalo. Zkus či zkuste se přenést přes tlak okolí, já vím, že to není jednoduché, ale taktéž to nepřidává. :-)
Nenašli jste co jste hledali?
Podobné diskuse
Chci pěkné fotografie ze svatby, ale př…
29. 10. 2020
8
Přítel nechce svatbu, já ano
05. 08. 2020
34
Přítel nechce svatbu - máte zkušenost?
24. 10. 2017
12
Rada,aneb Svatba trochu jinak
18. 10. 2017
5
měli jste svatbu jinde než bydlíte a ja…
07. 09. 2016
36
Přítel mi znechutil svatbu
09. 08. 2015
50
Taky jste s tím měli měsíc před svatbou…
06. 07. 2015
21
Přítel svatbu striktně odmítá-máte zkuš…
23. 11. 2014
67
Dostávám od přítele málo lásky a pozorn…
26. 02. 2014
14
Domluvili jsme si svatbu, ale přítel ji…
12. 02. 2011
133