Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Musely jste si svatbu od přítele tak trochu vynutit?

Zobraz úvodní příspěvek
Řešila jste některá, že váš přítel se moc do svatby nehrnul, tak jste na něj trochu přitlačily, aby se rozhoupal? A jak to pak dopadlo?
Odpovědět
1
2
3
…
7
@misha21 nic jsem nevynucovala. Jednak by mi bylo trapné, ale hlavně by to mělo být rozhodnutí OBOU, nejenom fakt, že ty se chceš vdávat.
Odpovědět
Profilova fotka
U nás je to opačně. Já ani nemusím,ale přítel mě nenápadně posunul až ke stanovení data. ;-)
Odpovědět
@ad.elle tak pokud to už řešila jednou, proč se to tu řeší zas?? Co je za argument víra k dotlačení ke svatbě? To je omluva? @martaveg některé tlačí na chlapa, buď se odhodla a je otázka, jak to pokračuje dál, ale pak může mít kdykoliv argument, že on se nechtěl ženit a podlehl.. no a nebo praskne do bot a odejde.. což v mých očích je lepší, protože mít doma furii, co chce svatbu, zatímco já ne, tak zdrhnu velmi rychle..
Odpovědět
Profilova fotka
@bolekat Nevím, proč to znova řeší a nevím, proč používáš dva otazníky. Ale absolutně nerozumím tomu, že nevidíš rozdíl v umíněném "já se prostě CHCI vdát!" a situaci, kdy muž ví, že jeho milá je věřící, svatba pro ni má velký význam a pak se diví, že pokud s ní chce být, musejí být podle jejího přesvědčení manželé. (Kamarád si se silně věřící slečnou ani nezačal, protože věděl, že by nemohl dostát jejím nárokům a očekáváním - bylo to tedy férové pro oba.) A fúrii si zmínila ty, mě zas přijde komický druhý extrém, kdy slečny ani slovíčkem nenaznačí žádný závazek, aby milého nevyděsily a spokojeně mohly říct, že je pomalu v jejich pětatřiceti požádal chlap opravdu sám od sebe ;-) O představách o budoucnosti se podle mě ve vztahu mluvit má a když se ty představy neshodují, není lepší se rozejít? To byl tento případ, přítel mishy o ni evidentně stál, protože se představy manželství s ní nezalekl, a tak se budou brát - to je fajn vyřešení situace, ne?
Odpovědět
@ad.elle já nemám příliš pochopení pro zastitovani různých aktivit vírou, o to víc i v tomto případě, pokud je ona věřící a nemůže s někým žít "jen tak" tak vidím jednak chybu ve víře, a jednak by tím pádem asi měla lovit ve "svých" vodách, kde jsou obdobně smýšlející lidé. Tak jako tak, i když se ohání vírou, to vidím jako nátlak a chtění se vdavat, i když ne nutně např.kvůli satum, jako některé slečny. Hanbou bych se propadla nadhazovat téma svatby a doufat, země požádá o ruku nebo rovnou dávat ultimáta. Furie mi tuto situaci vystihuje. 35 mi taky není, a i kdyby se někdo vdaval v tomto věku, tak na tom není nic špatného, možná to v tvému věku ještě nechapes.
Odpovědět
@bolekat Vidíš chybu ve víře? Tak to je mi tě líto. A propos, já přítele nelovila, on si ulovil mě :D a taky jsem vztah ze začátku odmítala, protože nebyl věřící, ale potom jsem se zkrátka zamilovala a do vztahu jsem šla, on o mé víře věděl a respektoval ji a v mnoha ohledech se choval lépe, než spousta věřících mužů. Věř, že mě hanba taky byla, když jsem nadhazovala téma svatby, ale bohužel přítel v některých ohledech pomaleji přemýšlí, takže to jinak nešlo. A nebýt nadhazování, tak se snad nevdám nikdy. Nebýt věřící, tak ho určitě v tomto nijak neuhání, ale 4 roky jsou podle mě dlouhá doba na to, aby věděl, jestli si mě vzít chce a svatba po 5 letech je dle mého akorát. Ani brzo, ani pozdě. Vdávat se po 10 letech a více vztahu mi přijde jaksi nepatřičné. Kdybych chlapovi nestála za to, aby si mě vzal, tak už bych se na to rovnou vybodla a není to jen můj případ, ale mám v okolí ženy, které se nevdávají, protože jim to už po Xletech vztahu přijde jako zbytečné.
Odpovědět
@misha21 jestli se ted už mému manželovi do svatby chtělo? nevím, ale asi jo, když si mě vzal.kdyby se ženit nechtěl, tak bych si ho nebrala. Ale trochu jsem ho pošoupnout musela. týden před narozeninami se mě ptal, co chci. řekla jsem, že prstýnek. Neřekla jsem doslova, že chci snubní, naštěstí mu to docvaklo (ale o svatbě jsme trochu už mluvili, že by jsme se v roce 2013 chtěli vzít, ale žádost furt nebyla). Prstýnek mi tedy k narozeninám dal, ale žádná extra romantika a sladký slova nebyly, ale to mi nevadilo, manžel na to moc není. Celou svatbu jsme zařídila sama, manžel vždy akorát věci odsouhlasil nebo zamítl (já jsem bez práce, tak jsem se dotoho vrhla sama). No a povedlo se všechno. jsme svoji a šťastní, máme se rádi stále stejně, skoro bych řekla, že se nic nezmněnilo, akorát moje příjmení a adresa.
Odpovědět
@bolekat hm. Píšete : já nemám příliš pochopení pro zastitovani různých aktivit vírou pro info, pokud víra není formální, ale reálně žitá, tak halt ovlivní chování, aktivity a životní postoje a to i dost radikálně, stejně tak v opačném modu, i nevíra, nebo ztráta či naopak získání víry je ovlivní to je naprosto normální..... :-) ....mám pocit že pořád naskakujete na jakoukoliv zmínku o víře, proč, to není má starost to že někdo nechce s někým žít jen tak je "chyba ve víře " ? Další error, pokud někdo získá přesvědčení, že soužití na hromádce není to vono....má na své přesvědčení plné právo a těžko kdokoliv zvenčí může namítat že jde o "chybné přesvědčení....", jde o zcela individuální postoj, neboli svobodu volby Statistiky mluví jasnou řečí , stabilnější manželství a dlouhodobě spokojená manželství vznikají s větší pravděpodobností tam, kde pár spolu před svatbou nebydlel. A ty páry co spolu bydlely se rozvádí častěji. Bohužel. Takže bych byla opatrnější s podobnými soudy. Nadhazovat téma svatby je naprosto normální, a nevím proč by se měl kdokoliv kvůli tomu propadat hanbou, ač chlap nebo žena. Kor když pro někoho z nich je stvrzení svazku a veřejná deklarace závazku a věrnosti důležitá. Hanba by mě fackovala, pokud by synovi táhlo na 30, byl se slečnou již několik let, a nebyl ochoten na sebe vzít závazek postarat se o rodinu a stát se chlapem, jak dneska často u rozmazlených mamánků, co se ve 30 "necítí" na svatbu a na dítě vídám.....na druhé straně, ženská má volbu, zda někoho takového "necítícího se" chce jako životní oporu. Často je to jen jejich lenost cokoliv řešit a neochota přijmout závazek.....nemusíme si nic nalhávat...... že by měla tazatelka lovit ve stejných vodách,ano, asi by to pro ní bylo snažší, zejména pak později....při výchově dětí....nicméně sama hlásila, že "byla ulovena".....a když ten její víru bere, měl by i akceptovat její postoj, že je pro ní manželství důležité. To by obecně měl jeden u druhého akceptovat, zcela lhostejno, zda je kdokoliv z páru věřící či nevěřící, měli by to akceptovat i chlapi u žen, nebo obráceně. Protože když si druhého vážím, nemám problém brát jeho důležité věci i za své.....to je podstata párového soužití.....
Odpovědět
Profilova fotka
@ad.elle ty tvoje názory mi vždy mluví z duše :)
Odpovědět
@mikhael Ale jo, po 4 letech by již pár měl mít vcelku jasno. Určitě. Ono ty "přechozené" vztahy obvykle nekončívají zase tak úplně růžově.... že by se měla ženská bát nadhodit téma svatby ?? Ale kdež....pokud má nějakou hrdost, pokud je pro ní svatba důležitá, a pokud vnímá svou cenu, tak by se fakt neměla bát. :-D Čeho taky ? Není se čeho. A když zjistí....že se ten její vykrucuje, neví, necítí se, nechce se vázat.....slibuje rok od roku tak a pak zas nějak, nebo řekně po x letech vztahu "nejsem připraven".....tož to je taky dobrá informace. Užitečná. Někteří takoví nejsou totiž připraveni převzít závazek a odpovědnost nikdy.....to jsou pak ty nevěry když manželka otěhotní, je unavená, oteklá, útěky od malých dětí, protože makat na rodině je náročné a malé děti únavné...... Kamarádka dala takhle ve svých 26 svému 28 letému příteli ultimátum.....on že ne. Že se necítí. A tak jej nechala, bylo to férové, oboustranné rozhodnutí, ona musela akceptovat jeho neochotu se vázat, on akceptoval její přání. Které jí ale nemohl splnit. Oba jsou spokojeni, ona se pak velmi celkem brzy dobře vdala a je o.k., on se ženil až ve svých 40......a taky o.k. Než aby se žena bála téma svatby nadhodit, aby se náhodou ten její malý chlapeček necítil "utiskován" ......to je dost, dost velká degradace....a málo sebeúcty.......ve vztahu obecně by se jeden neměl bát druhého zeptat ....na pohlaví nesejde.... jistě, mluvím o situaci že jeden z páru po svatbě touží, a nemluvím o situaci, kdy se ti dva znají měsíc a jeden poblázněně začne druhého nutit do rychlé svatby...... 8-)
Odpovědět
Profilova fotka
@bolekat Psala jsem "mluvit o", ne "nadhazovat" téma svatby a závazku. Myslím, že tvé celkové vztahování mého příspěvku na tvou osobu a věta "i kdyby se někdo vdaval v tomto věku, tak na tom není nic špatného, možná to v tvému věku ještě nechapes" ukazují, že diskuse mezi námi dvěma není možná, nezlob se :-) (Pro jistotu napíši, že proti vdávání v 35 letech, ani dříve, ani později, vůbec nic nemám, věta je úplně špatně pochopena a vytržená z kontextu - a i má původní věta byla myšlena sarkasticky jako druhá strana extrému, který si uváděla.) @heslo Naprosto souhlasím a tleskám, vystihla si to bezvadně :-) !!! @apacheee Díky :-D
Odpovědět
a jestli mohu odpovědět na otázku zakladatelky Ne, nemusela, bylo to naopak, přišel s tím manžel, ono to vlastně bylo praktické řešení naší situace, kdy jsme museli začít řešit budoucí bydlení. Mě to docela zaskočilo......ale pak si to sedlo a o.k. Po svatbě jsme již dloooouho, brali jsme se mladí, před svatbou jsme spolu nežili a o nic jsme tím nepřišli. Spíše naopak, ale to mohu říct až dnes, zpětně. Naopak, mám pocit, že to soužití, pro nás oba zcela nová věc , nám dodávala elán, když byly těžší časy, státnice....dřina na stavbě, nula peněz.....nevím jak to říct, prostě měli jsme hodně elánu a snů.....a nově jsme je žili společně day-to-day-- Jestli zakladatelka / to nevím / nejprve svolila k soužití, se kterým pak nebyla spokojena, je to důležitá zkušenost i pro ní. A totiž, že nemá v životě dělat volby, se kterými vnitřně hodně nesouhlasí....protože to časem vybublá a tak samozřejmě chlap může být zmatený, když nejprve tak....pak jinak....nicméně v solidním vztahu si tohle lze vyjasnit a domluvit se.....budou muset časem společně řešit složitější věci.... ;-)
Odpovědět
Článek se načítá
@mikhael @heslo Neznám osobu "věřící", která by se nechovala pokrytecky a naopak spoustu "ateistu" kteří jsou mnohem čestnejsim clovekem. Většinou je víra nějakou maskou nedostatečné silne osobnosti, neschopne najit silu v sobe a hledající oporu jinde. Tak asi tak moje zkušenosti. A máte pravdu, vaše pohledy na svět jsou diametrálně odlišné od mého,což ale není mých očích důležitá informace. @ad.elle reagovala jsem na tvůj komentář adresovaný mé osobě, tzn. jak jinak si mám vyložit, že byl adresován mne? Pejorativni komentář o starsich nevěsta jsi psala ty, nikoliv já, ostatní si to mohou přečíst samy. Omlouvám se hluboce za svoje názory, už s vámi nikdy více nebudu diskutovat,m neb vaše pravda je ta jediná :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já si myslím, že žena klidně může nadhodit téma svatby, zvlášť, když už spolu nějaký ten rok chodí a žijou... Upřímně bych si přála chlapa, který by sám přišel, udělal to romantické vyznání a nadšeně se podílel na přípravách. Ale takový není každý mužský a vy, které ho máte, máte štěstí, že to v něm je :-) Téma svatby jsme řešili už předloni (jako že se vloni vezmeme), to pořád říkal, jak není připravený, už to vypadalo i na rozchod, protože mi to připadalo alibistické. Potom se vyjádřil a možná to v očích ostatních bylo trošku "vynucené". Sám za sebe by asi s žádostí o ruku nijak nespěchal. Je to prostě člověk, který do všeho "musí" být dotlačený časem. Sám říká, že kdyby nepřišla maturita, nikdy by k ní sám dobrovolně nešel. Kdyby se nepřiblížil termín státnic, nidky by neměl vysokou školu. Kdyby nebyl datum udělání řidičáku, doteď by neřídil. Nevím jeslti mi rozumíte, ale kdyby se měl sám rozhodnout - zítra půjdu ke státnicím, tak by je zkrátka neměl. Sám mi říká, že ví, že ho musím do vážnějších rozhodnutí pošťouchnout, protože sám by se k nim nedonutil. Svatba byla pohádková, každý den mi říká, jak je šťastný, že si mě vzal, naopak už párkrát řekl, že by si mě vzal klidně znovu :-N Některá z vás tu psala, že by nechtěla chlapa, kterému musí utírat bradu. Takový není, je to samostatný chlap, který umí říct ne a dost často to i říká. Rozhodně to nefunguje tak, že já písknu a on skáče. V mnohém je pořádný paličák a bradičku mu fakt utírat nemusím. No a to, že jsem o svatbě mluvila mi trapné rozhodně nepřišlo, žádná hanba mě nefackovala, přijde mi to normální vyústění vztahu, krok dál :-N
Odpovědět
Ne nemusela jsem si svatbu vydupat, naopak přítel mne požádal o ruku sám. Sice jsme o svatbě předtím mluvili, ale vydupat jsem si svatbu rozhodně nemusela. A kdybych ho musela přesvědčovat, tak bych se snad ani vdávat nechtěla, o takovýto vztah bych nestála :-) Jsme oba ateisté. Bereme se samozřejmě z lásky a veříme, že nám to vydrží navždy :-) Jsme spolu 5 let a z toho 3 roky spolu bydlíme. A statistikami se příliš nezaobíráme, jak říkal britský premiér Benjamin Disraeli: "Existují lži, sprosté lži a statistika!" :-)
Odpovědět
Také by mě netěšilo k tomu chlapa dokopat. Pokud ale jeden chce a druhý na manželství nevěří, je to asi trošku problém. Nás se okolí začalo někdy až vtíravě vyptávat pořád dokola před dvěma lety, kdy se konečně budeme brát. Na to jsme pouze odpovídali, že jednou se vezmeme, protože jsme o tom mluvili a oba jsme věděli, že to jednou přijde, ale také jsem se dočkala až po dvou letech od doby, kdy mi kolikrát lecos naznačil a mně prolítla hlavou myšlenka, že by to mohlo přijít. Ale dala jsem tomu svůj čas i když mě to kolikrát šrotovalo v hlavě, proč o tom mluví, když se stále k ničemu nedokope:D Ale v životě by mě nenapadlo ho postavit před hotovou věc a jít vybrat prsten. No a ve finále to přišlo o zmiňované dva roky později ve chvíli, kdy jsem to nečekala a jsem ráda, že to tak bylo a hlavně, že to udělal on ze své vůle:)
Odpovědět
Chlapa k ničemu nedonutíš, pokud sám nechce, ale někteří potřebují lehce popostrčit. Myslím, že já jsem ten příklad. Poté, co jsem otěhotněla jsem cca dva až tři měsíce drahému občas spílala, že bych byla ráda, kdybychom se vzali a sem tam jsem musela přihodit nějaký ten praktický argument. A nakonec jsem ho "udolala", ale nemyslím si, že bych ho vyloženě "nutila" a hlavně vzít si mě každopádně chtěl, ale až po narození potomka. Šlo tedy jen o to mu vysvětlit, proč je to lepší teď, než po narození. Takže pokud se chlap ženit NECHCE, nemá cenu ho jakkoli ovlivňovat a kolikrát si ho tím ženská ještě zprotiví. Pokud ovšem o svatbě sem tam mluví a ženit se chce, ale jen se k ničemu nemá, nevidím nic špatného na tom, ho lehce nakopnout do pozadí :-)
Odpovědět
Profilova fotka
chlapi nenávidí když se tlačí na pilu, na vše si musí přijít sami
Odpovědět
A jinak celkově (přečetla jsem si všechny příspěvky), být Tebou už bych se v tom nehrabala, svatbu máte v plánu, a vše se nakonec zdá být na nejlepší cestě a určitě neměj výčitky, že jsi ho třeba trochu popostrčila, ještě bys mohla zasít nechtěné semínko paranoidní pochybnosti. Souhlasím s většinou diskutujících, že snad sis vybrala svéprávného chlapa a kdyby si Tě nechtěl vzít, tak do toho prostě nepůjde. Takže bych to prostě nechala být a radovala se z toho, že zanedlouho budeš plánovat a zařizovat a tak :-) Nedokážu posoudit, jak moc to souvisí s Tvou vírou, protože já jsem proti víře celkově dost zaujatá, ale spíše mě napadají otázky jako jaký budete mít obřad a zda jsi ochotná jít pouze do sňatku civilního, či zda se přítel bude přizpůsobovat Tobě. Tam bych se mnohem víc obávala konfliktu tolerance a jistého stupně nucení do něčeho, ale to je na jinou diskuzi a třeba tohle máte už vyřešené :-) Přeji vše dobré :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@magdalenabebe naprosto s tebu souhlasím, nedonutíš, ale popostrčíš... někteří chlapi prostě popostrčit potřebují a to nejenom v otázce svatby... Vím, že můj muž potřebuje na všechno připravit, na všechno mít čas, všechno "strávit", takže s otázkou miminka jsem začla už před dvěma roky (musíme na umělé, takže takovéto "až to přijde, tak to bude" u nás není možné). Domluvili jsme se že až bude po atestacích, že zajdeme do centra a začneme na tom pracovat. Za ty dva roky se s tou myšlenkou zkamarádil a teď se na miminko těší (samozřejmě neskáče do stropu, ale po chlapsku se těší). Vím, že kdybych teď vyrukovala s tím "je po svatbě, tak začneme pracovat na miminku", tak bych narazila na tvrdý odpor. Proto jsem připravovala dva roky dopředu a teď je to ke spokojenosti nás obou.
Odpovědět
Já na snoubence se svatbou taky netlačila a slovo svatba před ním téměř nevyslovovala... Chtěla jsem, aby žádost o mou ruku byla i jeho přáním a ne "vynucená", aby vzešla od něho. Byla jsem hodně mile překvapená, že s nabídkou sňatku přišel ani ne po roce našeho pohádkově krásného vztahu =-) x-) :-x ;-) A každým dnem mě jen překvapuje. Je nádherné na něm vidět, jak je zamilovaný ;-)
Odpovědět
my s pritelem jsme spolu chvilku ale ne tak malou.poznaly jsme se a strasne jsme si rozumely uz od zacatku po mesici prisel ze pokud spolu budem tak ze za rok me pozada o ruku a rikal to i jeho mamine :D no pak za dalsi mesic jsme zjistila ze jsem tehotna davaly jsme si pozor ale bohuzel v tu dobu jsme nemohla drat ha kvuly nejakym problemum no ted mame krasneho syna.o svatbe jsme se bavily normalne prstynek jsme kupovaly spolu a s kamarady kdyz jsme jely na vylet ale stale jsme ho oficialne od nej v tu dobu nedostala ani nevite jaky to bylo vedet ze prstynek ma ale jetse se nezeptal.kamaradi vzdy na nej tak co uz si ji dal ten prstynek?no a nakonec se 30.12.2012 v 21:45 se vyjadril v zamecke zahrade termin byl svatby na 21.3.2013 jenze s enekonala ja byla na udrzovani tehu a nejak pak se uz svatba neresila az ted pred 2 mesicema mi muj rekl vemem se jinak se nevemem uz nikdy :D jsme spolu prez rok a ten rok a neco je opravdu uzasny a porad se necim prekvapujem i kdyz ted pred svatbou obcas nejaky ty blesky litaji ale vime navzajem ze se milujeme :) ani jsme neuspela kdyz jsme ted chtela odlozit svatbu na datum kdy jsme spolu zacaly chodit oficialne jelikoz mame strach ze by na tu svatbu nemuselo dojit jelikoz vzdy se neco stane tak jako jsem pred 2 tydny byla v nemocnici takze radeji to rychle odbit nez s enedockat vubec :D
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 4 měsících
•
Kamarádova přítelkyně i její rodina si svatbu vyloženě vydupali. Kamarád tomu chtěl nechat volný průběh. Teďka jsou ještě zasnoubení, ale na kamarádovi vidím sama, že je nešťastný. Takové zásnuby bych nikdy nechtěla
Odpovědět
Profilova fotka
Tak mi řekněte, co je to za chlapa, že si Vás vezme jen proto, aby měl "klid"?? :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem přítelovi častokrát naznačovala, že bych mi nevadila svatba :-) pořád říkal, že času dost...no a když jsem se s tím smířila a nejmíň to čekala tak pokleknul :-) prý to plánoval už asi rok, ale furt jsem o tom mluvila, tak mu to přišlo hloupý, nechtěl právě aby to vypadalo, že si mě vezme jen proto, že o tom mluvím :-) takže určitě své miláčky do ničeho nenuťte, až se na to budou cítit tak se odhodlají :-)
Odpovědět
Martina souhlasím s tebou, mám úplně stejného doma :-D Taky jsem toho svého trochu "potlačila" a nevidím v tom nic špatného. Jen jsem občas nakousla téma svatba, bavili jsme se o tom, ale to je tak všechno. Tak jsem navrhla, že pokud chceme svatbu letos, tak je nejvyšší čas zamluvot termín, protože to zařizování dlouho trvá. A on na to, kdy by svatbu nechtěl, a kdy jo. Pak už jsme začali řešit termín, svatbu a je to :-D Kdyby si mě nechtěl vzít, taksi mě asi nevezme :-D
Odpovědět
Tak určitě donutit ne, ale popostrčit :-) Nepouštěl se do toho, i když věděl, že by se slůvkem NE rozhodně neodešel, naznačovala jsem mu to dost dlouho. Ale pak jsem z něho postupně vytáhla proč tomu tak je. Jeho rodiče se rozvedli, z maminčiné strany jsou sourozenci také všichni rozvedení nebo mají před rozvodem :-| a jeho kamarád má názor, že svatba je zbytečná (mají 2 děti a prostě o svatbu nestojí) a dokážou být šťastní i bez ní! Do toho se jeho další kamarád rozcházel s přítelkyní po cca 10 nebo 11 letech. Což by mi bylo jedno, kdyby si nevzal z nich až takový příklad!!! Takže to spíš bylo o tom, že se děsil, že nám to nevyjde, když se okolo něj všichni rozvádějí, rozcházejí nebo prostě o svatbu nestojí .... pak jsme o zasnoubení nějak přestali mluvit, vypustila jsem to z hlavy a jaké bylo krásné a dechberoucí, když mě požádal o ruku sám od sebe spontánně, když on sám to uznal za vhodné? :-o No hleděla jsem :-D
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 3 letech
•
Já se vdávat chci, ale teda nutit bych ho nechtěla, takže čekám a čekám :-D :-) zatím to furt beru s humorem a nehroutím se. Mám doma takovýho chlapa, kterej má na vše čas, tak snad se dočkám do 30..:-D pak už bych ho tam dotlačila třeba za vlasy :-D :-D :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Já na přítele apelovala, ale jemně a z legrace. Teď říká, že nechápe, proč mě o ruku nepožádal už dřív :).
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem si nedokázala odpustit apely ve stylu, že už bychom mohli, že není na co čekat a tak dále... požádal mě o ruku, až když - podle jeho slov - jsem s tím dala pokoj :D
Odpovědět
1
2
3
…
7
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Chci pěkné fotografie ze svatby, ale př…
29. 10. 2020 8
Přítel nechce svatbu, já ano
05. 08. 2020 34
Přítel nechce svatbu - máte zkušenost?
24. 10. 2017 12
Rada,aneb Svatba trochu jinak
18. 10. 2017 5
měli jste svatbu jinde než bydlíte a ja…
07. 09. 2016 36
Přítel mi znechutil svatbu
09. 08. 2015 50
Taky jste s tím měli měsíc před svatbou…
06. 07. 2015 21
Přítel svatbu striktně odmítá-máte zkuš…
23. 11. 2014 67
Dostávám od přítele málo lásky a pozorn…
26. 02. 2014 14
Domluvili jsme si svatbu, ale přítel ji…
12. 02. 2011 133