Jak jste se seznámili?

Já jsem normálně češka, ale nějak se mi dneska nedaří skloňovat - moc se omlouvám .

Ahojky holky, já se taky přidám!!
My jsme se seznámili na střední škole, můj manžel byl dost stydlivý, takže kamarádi za něj přišli pro mé číslo, pak jsme spolu šli párkrát ven, takhle asi 3 měsíce než mezi námi přeskočila jiskra a v den naší svatby to bylo přesně tři a půl roku kdy jsme spolu začali chodit a přesně rok a půl jsme byli zasnoubeni.
Osud nás taky zvláštně svedl dohromady. Protože můj manžel je z 100 km vzdáleného města a na té škole kde jsme se seznámili otevřeli zrovna nový obor, tak na něj nastoupil a já jsem původně na tuto školu vůbec jít neměla ale na škole kam jsem měla jít zase ten obor zrušili atd. atd.! Prostě jedna velká motanice
Ale do dneška jsme rádi že jsme se na té škole potkali a že nám to vydrželo i přesto že jsme tam byli 2 roky spolu a teď tam 2 roky chodím sama a čeká mě 3 rok.!

Ahoj nevěsty,fakt super téma.My jsme se seznámili taky díky www.rande.cz.Láska na první pohled-normálně jsem na takovou blbost nevěřila,ale pak najednou bác ..a je toVzali jsme to trošku hopem,po 4.měsících zásnuby-to už jsme spolu bydleli..no a teď se berem A neměnila bych ani za nic!

Ahojky, tak jak jsme se seznámili? Může za to internet. Seznámili jsme se po Internetu, v podstatě jsme hledali jen dopisování. Ani ve snu jsem si nemyslela, že to takto dopadne, já jsem byla ze severních čech a on z jižních. Dělilo nás 320 km. Pak jsme si domluvili schůzku a bylo to. Zamilovaní jsme se každou volnou chvíli sczházeli. telefonovali jsme si každý den. Poté jsme se domluvili na společném bydlení. Já jsem se k němu přestěhovala. 7.8. 2005 mě požádal o ruku. Zní to jako telenovela.... ale je to skutečnost

ahoj sonepko, tak jsem se koukala na tu tvou představu o účesu, šatech a kytce a musím říct, že máš skoro stejnej vkus jak já. Ty účesy jsem si taky vybrala a i tu kytku budu mít z bílých kal, šaty mám sice krémový, ale střihem jsou dost podobný

My jsme se seznamili v konopistskem parku na slavnostech piva, on byl v Benesove na vojne, ale jinak je z Decina. Ted bydlime v Jiznich Cechach, jsme takovy cestovatele Den po nasi svatbe jsme slavili 6 vyroci seznameni a je nam oboum 25 let, takze si myslim, ze svatba byla tak akorat.

My jsme se znali už dávno, kamarádili jsme spolu ale jenom decetně protože jsme oba byli zadaní Po osmi letech jsme se spolu viděli na oslavě, on byl volný, já stále zadaná ale ... to se nedalo odolat

Ahojky, taky přidám náš příběh
Potkávali jsme se dost dlouho na soutěžích (jsme oba u hasičů), ale nikdy jsme spolu nemohli normálně mluvit, pže jsem věděla, že do každýho rejpe a tak jsme se vždy "pohádali" (jsme stejný). On teda tvrdí, že jsem se mu vždycky líbila (aby teď taky tvrdil něco jinýho že ). No a pak jednou jsem ho prozvonila a už se ho nezbavila Začali jsme si psát a asi po měsíci se dali dohromady a 15.8. mě požádal o ruku. Za chvíli spolu budeme 4 roky. Ještě, že jsem tenkrát měla krédo

hasik -- my do sebe s miláčkem vždycky hrozně ryli a taky si říkáme že jsme stejný někdy je to na zabití ale vlastně je to nádhera

mejviz:...my taky. On mi teda teď tvrdí, že se kolikrát snažil přijít a začít normální rozhovor a já ho setřela, ale když já věděla jakej je a že jak bude mít šanci, tak si rejpne, takže i normální hovor jsem brala jako provokaci no a pak jsme si po telefonu slíbili, že do sebe rýt nebudem a teď jsou chudáci všici okolo zvlášť když někdo přijde a rejpne si do jednoho z nás...mají problémy uhádat se s náma když jsme každej zvlášť, natož když se doplňujeme A s :"někdy je to na zabití ale vlastně je to nádhera" naprosto souhlasím

přesně kolikrát jsme jeli v autě a to jsme museli bejt celou cestu ve střehu aby se ten jeden v rytí nenechal zahanbit
a když jsme s kamarádama tak to je rytí na všechny strany, oni z nás pak nevěřej
a jednou jsme se vrátili z procházky a kamarád - kde jste byli? a on: no museli jsme se jít pohádat ven, tady už to byla nuda

mejviz:...no právě... my jsme šli na silvestra s kámošema do hospůdku a cesta byla pěkně namrzlá, tak jsem řekla že asi spadun a moje zlatíčko, že až to prý bude tak ať mu řeknu aby včas uhnul na to jsem mu řekla, že kdybych chtěla na někoho padnout tak si vyberu něco lepšího než to co mám doma furt a v tom se ozval kámoš, že je rád, že jde ode mě tak daleko...To neměl dělat Samozřejmě co se nabízí...řekla jsem mu, že jsem říkala, že jsem chtěla něco lepšího tak nevím co se hlásí...

hasik - ty seš číslo

mejviz:...ne ja jsem hodná holka hlavně jsem asi celá mamka (jó chudák táta )

ja jsem se seznamila v usa pres internet na slovenskem chatu a meli jsme rande na slepo v telocvicne kostela kde se konala zabava pro vekove pokrocile) a pak jsme uz spolu byly kazdy den

My jsme se také seznamili přes net , vůbec mě nenapadlo, že se zamilujeme, pak jsme si posílali aj sms, pak si volali pase se viděli a po 4 měsících se nastěhovali do pronájmu kde jsme žili spolu rok a po roce jsme se nastěhovali na našeho baráčku, který stále vylepšujeme, plánujeme podkroví a verandu a je toho hodně

Hlasim se taky do "klubu internetovek". ...
Tehdy jsem se rozesla (teda vicemene se rozesel on se mnou, ale na muj popud) kluk, se kterym jsem chodila a seznamila jsem se s nim po netu...Tak, kdyz jsem nikoho nemela a trochu jsem se nudila, rekla jsem si, ze kdyz jsem se na netu seznamila uz jednou, tak ze to zkusim znova...Tak jsem si podala inzerat a zas spousta odpovedi...S jednim jsem si psala, ale jel nekam na tabor jako vedouci, tak jsme se nevideli, s dalsim jsem se sesla, ale nic moc a pak to nastalo....domluvila jsem si rande s Milackem. On byl taky cerstve rozejity, z jeho strany....Kdyz jsem ho videla, jak ke mne jde na tom nasem smluvenem miste, tak se mi moooc libil, rikala jsem si, juj, to by slo...prochazeli jsme se, sli jsme na kaficko, doprovodil mne na autobus...a ja porad nevedela, jestli se mu libim nebo ne. Zadny drzeni za ruce, zadna pusa...ale vymenili jsme si cisla...Ja, jako akcni zena jsem mu napsala sms, kdyz jsem prijela domu...jako ze to bylo fajn a ze je ohromnej sympatak...a on mi odpovedel, ze se mu to taky libilo a ze doufa, ze se jeste uvdime....a tak jsme sli do kina....a tak dal a tak dal . Jsme spolu 3,5 roku, skoro 3 roky spolu bydlime a ja celou dobu vim, ze je to ten pravej. On uz mi po 14 dnech rekl, ze si mne jednou vezme a ten den nastane 30.6. 2006 -Bude to 4 roky od naseho prvniho shledani (to bylo ve 20.00 hod 29.6. 2002)

Ahoj holky!
Naše seznámení proběhlo mírně netradičně. Chodili jsme trpět do stejné posilovny, takže ten první pohled byl trošku upocenej . Protože nejsem žádný vzpěrač, potřebovala jsem pohnout se závažím, a tu vidím mého (budoucího) miláčka, jak nevzrušeně debatuje s kamarádem.... No a závaží sice sundavali oba, ale to už jsem měla nějaké tušení (mladý, hezký, svalnatý byl totiž jen ten jeden), které se po měsíci nesmělého okukování naplnilo. Pozvání na kávu bylo opravdu romantické, zrovna jsem posilovala zadeček a miláček byl tak nervózní, že se zapomněl i představit. Otázka zněla: Neodmítla bys mě, kdybych tě pozval na kávu? Řekla jsem, že NE. To ho trochu zmátlo, takže následovala řada doplňujících otázek. Nakonec jsme se ale domluvili a rok na to, jsem dostala zásnubní prstýnek (až drahouška donutim vyfotit mi ručku, bude v předsvatebním albu). Švatba bude nejspíš 10. června 2006, tak držte palce!!

Ahoj nevěsty a skoronevěsty
tak tady brouzdám a našla jsem vaši diskusi.Taky musím tedy přidat trošku do klubu" internetovek".Vlastně za to, že mám svého milého, může moje sousedka Jana,taktéž potencionální svědkyně:o))
V létě 2002 jsem se kvůli nějaké hlouposti nepohodla s bráchou a brečelav pokoji, že mě nikdo nemá rád a takový ty blbosti..Jana mě přišla navštívit s dcerkou Terezkou a zlobila, se proč zase buli.No nic sem jí neřikala, nechala mi tam Terezku a asi za hodinku přišla, že máme jít obě k nim.Posadila mě k počítači, kde měla stránku inzerátu.No to mě rozesmálo, a prohlásila jsem, že nebuudu hledat chlapa na internetu, že tam jou samí (promiňte) "buzíci".Ale a Jan auž věděla, co tam je za případy,tak jsme trošku společně nějakým odepsaly a bylo.Říkala jsem is, že se neozve žádný,ale za týden jsem si to četla a bylo tam si 10 odpovědí.ta "potvora" mi tam taky napsala inzerát.No nebudu to zdržovat....
Od srpna 2002 tto bylo celkem v podho,přežila jsem pár randíček u kafe s milýma klukama, co se ani neozvali aby mě poslali do háje,...až v prosinci 3.
Čela jsem si inzetráty jen tak z nudy a byl tam.Že jestli věřím na opravdoou lásku, že existuje někdo, kdo se na mě bude těšit, čekat až přijedu , starat se o mě...no smích sem měla brovský, odepsala jsem, že tak hodný bázen snad ani neexistuje a ani nečekala, že se ozve.No a ozvala se vzápětí a pak jsme si psali maily,SMS, a domluvili se na randeti:o))
Sešli jsem se 14.12.2002 v Táboře,kam za mnou přijel a od té doby jsem spolu.Moc se mi to vše líbilo,protože nebyl do ničeho takový hrrrr, jak jiní kluci, takže jsem trošku dá se říct měla navrch a leccos mu s radostídovolovala.No a teď spolu budeme 3 roky a možná se i na jaře vezmeme,jestli se teda alespoŃ trošku oviciálněj zasnoubíme.
Myslíte si, že k tomu je opravdu nutný ten prstýnek?Já totiž s kamínkem dostala k naroeninám po 4 měsících známosti,tak říkám, že si ho jen přendámna rsteníček a bude
Omlouvám se za tak dlouhý popis, ale trošku jsem tady na měěko,když si to celé představím.Jinak jak vypadáme můžeta vidět v albu příprav....maalinka duben 2006?
Mějte se pěkně, Maalinka

Ja jsem se s pritelem seznamila na autobusovym nadrazi.Oba jsme nahodou cestovali do stejnyho mista. Pozadala jsem ho,aby mi pohlidal tezkou cestovni tasku, ze musim na zachod. Kdyz jsem prisla, pozdal me o totez i on. Zacali jsme si povidat a to je az dodnes. Priznal se,ze od zacatku na tom nadrazi po me jedine pokukoval. Z my strany to laska hned nebyla,ale uhnal me a ted jsem tomu nanejvys rada.
Vzdycky, kdyz se nam postesti jet autobusem, delame si srandu a tu nasi seznamovaci scenku si s chuti znovu prehravame

Ahoj holky..vidím, že internet vládne světem .Ale my k internetové známosti nepatříme...Seznámili jsme se v již.Čechách, kde jsem já byla s kámoškou na dámské jízdě(poté, co se se mnou rozešel můj tehdější přítel) a on tam byl s kámošema na pánské jízdě...Navíc my si s kámoškou říkaly, že heslo naší dovolené je:žádné cigarety, žádný alkohol a hlavně žádní chlapi ...No a všechno jsme porušily .Potkali jsme se hned první večer a z mé strany to byla láska na první pohled ...no a z jeho až na druhý . Ale to bych nebyla správná ženská, abych ho neulovila ...Pak jsme zjistili, že on je ze středních Čech a já z již.Moravy...řekli jsme si, že když budeme mít cestu kolem, tak se uvidíme...přijel za 14 dní a takto se navštěvujeme už pátým rokem...svatba bude příští září

Tak to my jsme se seznámili v parku
né, vážně, já tam chodila se psem, pak za kamarádama, no a nakonec i za ním. Vždycky si ze mě dělal srandu - jelikož mi ještě nebylo 15, mu táhlo na 18. Tak pořád říkal, kdy budu mít tu občanku a že až ju teda budu mít, ať se stavím myslel to samozřejmě ze srandy. Nikdy mě nechtěl jen kvůli tomu!!!
No a pak jsme spolu pracovali na brigádě u jeho strejdy na koupáku ve stánku s občerstvením. po zavíračce jsme blbli ve vodě a vzájemně se poznávali
Sice potom přišly různý problémy s rodičema, takže jsem měla zarachy, rozešla se s ním a pak zase sešla, no bylo to jak na kolotoči....hlavní ale je, že jsme doteď spolu, za týden přebíráme klíče od našeho společného hnízdečka...prostě paráda! Teď už jen ta svatba

Ahojte,
já se hlásím k inetrnetovkám
Na kluky jsem moc štěstí neměla, minulej rok v lednu jsem si dala inzerát do seznamky, pak mi začalo chodit plno odpovědí... noa mezi nimi i ta od Zdendy
Na první pohled mě nijak moc nezaujal, ale začali jsme si psát smsky, později i volat no a v březnu jsme se viděli...
pak za mnou jezdil každou neděli, i v týdnu... pak to byly společný narozeniny s jeho partou...pak společný víkendy a týdny (jen my dva ), o svatbě jsme začali mluvit někdy o prázdninách, v září jsem dostala prstýnek a od zítřka za 5 měsíců se bereme
pár lidí tím šokujeme, ale já na to říkám, že my dva jsme ukázkou toho, že i na internetu se dá najít životní láska
a je to mezi námi čím dál tím lepší, Zdenda mě pokaždý - většinou úplnejma maličkostma a nevědomky - přesvědčuje o tom, že líp jsem si vybrat nemohla

Ahoj holky,
já jsem svého miláčka potkala přes jeho kolegu, se kterým jsem udržovala poměr - nepoměr. MOc se mi nevěnoval a když se mě nabažil, tak mě "nabídl" svému kolegovi Trošku to zlehčuji, ale v podstatě to tak bylo. Nejdřív jsme byli víkendoví kamarádi na kalbičky a pak se to jeden víkend zvrtlo a od té doby jsem se od sebe nehnuli. Prakticky od začátku spolu bydlíme. Láska na první pohled to ale taky nebyla....spíš jsme byli, jak jsme se na začátku vztahu nazývali, "fyzičtí přátelé na výpomoc"
No a v březnu to budou tak nějak 3 roky, co se známe a budeme se brát

clarca: naprosto s tebou souhlasím, miláčka jsem také poznala přes net

ahojda,
my se seznamili v baru...takze klasika, ja uz jsem byla pekne nalamana, mely jsme s holkama damskou jizdu a milacek se svoji partickou zase damskou....hodili jsme rec, vymenili telefonni cisla a ja druhej den matne vzpominala jak vypadal....nastesti prijel a rovnou si me odvezl s sebou....od te doby jsme spolu, o ruku me pozadal po 10 mesicich vztahu, svatba bude 10.6.2006......nevyměnila bych ho ani za nic...je proste úúúúúúúúžasnej...

clarca, když to tak vidím v okolí kolem sebe, tak internet boduje a co je zajímavé, většinou se páry berou, to je tak krásnééé, bývalá kamarádka se mi smála, že jsme svého miláška potkala přes internet a že to nemůže fungovat atd. a ona potkala kluka v hospodě, tvrdila, že on je ten pravý vzali se dokonce mají mimi a budou se asi rozvádět, neboť to dítě není jeho a ještě se navzájem podvádí a při tom si vyznávají lásku, taď su ale slyšela, že se chcou rozvést a jsou spolu necelý 2 roky Nevím, ale myslím si, ne se není za co stydět, když si najdu kluka přes internet....

No vidíte, a to by mě ani nenapadlo, takhle se seznámit... a přitom je vás tolik s vdavkami na spadnutí , to je skvělé... bála bych se, že tam spíš najdu nezávazné vztahy...
My jsme se poznali přes lidi od muže z výšky, studovaly tam moje 2 kamarádky, a protože ta škola je hodně malinkatá, všichni se tam znali... a jeli jsme spolu na hory, to jsme po sobě nesměle pokukovali (on mi připadal děsně chytrý a zajímavý, a já proti němu üplně nemožná ) a pak jsem se trochu zlískala, vrhla se na něj a bylo to
kdybych nebyla posilněná vínkem, tak okolo sebe chodíme doteď

ahojky. my jsme se seznámili taky přes net. v práci máme období, kdy nestíháme, ale i období, kdy není co dělat. a v té době jsem si dala inzerát na dopisování. začalo to pomaloučku, polehoučku e-mailama, pak smskama, začali jsme si volat a poprvé jsme se viděli po třech měsících, když jsem si pro něj dojela na letiště (vracel se ze Španělska). a pak už nám překáželo jen těch 250 kilometrů, které nás rozdělovalo. já jsem ze západních, on ze středních Čech. láska je to veliká, takže si našel práci u nás, přestěhoval se ke mě a příští rok v srpnu se budeme brát.

Ahojky menujem sa Veronika a s Vladom som sa tiez zoznamila cez net ,chodila som na jeden slovensky chat a jednou v cervnu (jun)2005 sa mi ozval 24rocny skvely mlady muz a pisal ze by ma chcel viacej spoznat a pak kdyz sme boli obaja na chatu tak som sa mu odvazila cez rychlu postu napisat no a odtej doby si piseme a ja verim ze je to ten pravy,este sme sa nevideli a nespoznali ale podla zatial pisomnej a aj v telefone som ho uz slysela tak je to ten naj... lepsi muz pre mna a dufam ze jednou sa mi splni ze budeme jednou svoji ...