Ahoj holky. Mám problém. Vždycky jsem měla mezi přáteli spíš muže,s kterými mě bavilo flirtovat. Když jsem poznala manžela,už jsem neměla potřebu flirtovat,ani být nevěrná. Avšak když jsme byli na oslavě s manželovým kamarádem,popila jsem víc alkoholu a flirtovala,až z toho byl průšvih. Ale vše se dalo do pořádku,půl roku jsem byla vzorná manželka. Teď jsem ale poznala manželového kolegu,u kterého jsme byli na návštěvě,a zas mě to nutilo dělat kukadla,koketovat,a já teď pořád na jeho kolegu musím myslet. Abych to shrnula,nedokážu se skoro s žádným mužem bavit normálně,potřebuju flirtovat. Máte některá taky takové zkušenosti? Chci s tím přestat,ale nevím jak...
@kacenkakaca V pořádku, to jen já jsem divná a nejdřív jsem si všimla toho, že je ten kluk moc hezký, že se mi s ním hezky povídá, že je vtipný a tak podobně. A až potom, jak jsem ho poznávala, jsem zjistila, že mě umí i naštvat a že mi na něm možná občas trošku i něco vadí, i když se zdál být téměř ideálem :-) Vadí mi to pořád stejně, jen ho miluji tak moc, že je to proti tomu nic. Pokud vám na vašich mužích nic nevadí a nevadilo, moc vám to přeju. Hezký den, dámy :-)
@ttm podle me zachazis trochu do extremu. To, ze jsem od zacatku nemela naaazene ruzove bryle neznamena, ze mi na muzi nic nevadi. Mam pocit, ze to tu ani nikdo nepsal. Ale byla jsem si vedoma nekterych jeho minusu prakticky od zacatku, s tim, jak jsme se poznavali. Zadne, ze by to byl bezchybny ideal a po dvou letech s odeznenim zamilovanosti vylezla zpousta chyb. Ne, chyb jsem si vsimala postupne od zacatku. Kazdy to ma asi jinak. Muj muz ma par chybicek, nektere me dokazou vytocit, ale nastesti nic neni nijak zasadni.
@svatbajanaahonza Mě zas naopak neskutečně vytáčí lidi, co si myslí, že když je někdo mladej, nemá pomalu ani právo na to, aby vyjádřil svůj názor ;-). ,,Nezlob se na mě, nechci nikoho urazit, ale v tak mladém věku bych si asi rozmyslela tak silná slova ohledně lásky, zamilovanosti a vztahu." A proč jako??? Tohle jsou všechno subjektivní názory a postoje, u kterých přece věk nehraje roli. A ano, je mi 21, ale mám za sebou spoustu životních zkušeností. Často kroutím hlavou nad tím, jak se chovají NĚKTEŘÍ třicátníci, ale to je prostě o člověku. A ano, já jsem taky žila intenzivně s mým manželem (taky 3 roky před svatbou), i když jsem se vdávala ve 20. Věk je jen číslo a to mi nikdo nevymluví :-).
Já bych řekla, že to sklouzlo do určité míry do slovíčkaření. Evidentně jsou rozdíly v tom, co si kdo pod pojmem "zamilovanost" vlastně představuje. Já si pod tím třeba představím "slepou poblázněnost", stav, kdy člověk nemůže spáš ani jíst, myslí jen na toho druhého a vnímá ho jako bezchybný ideál...ne každý vztah (včetně mého) ale začíná tímto způsobem.
Řekla bych, že @ttm měla na mysli pouze to, že svatba by měla přijít na řadu až po odeznění tohoto milostného šílení, to je vše.
Dovolím si reagovat na úvodní příspěvek- @verunkajsemja asi by ses měla zamyslet nad tím,jak by ti bylo,kdyby to samé ti dělal tvůj manžel. Kdyby všude na potkání flirtoval,líbilo by se ti to? A k té zamilovanosti-neříkejte že taková ta růžová zamilovanost trvá tak dlouho,že by se ti dva stihli vzít? Já nevím jak ostatní,ale u mě zamilovanost trvala asi měsíc...