Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Potřeba flirtu

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj holky. Mám problém. Vždycky jsem měla mezi přáteli spíš muže,s kterými mě bavilo flirtovat. Když jsem poznala manžela,už jsem neměla potřebu flirtovat,ani být nevěrná. Avšak když jsme byli na oslavě s manželovým kamarádem,popila jsem víc alkoholu a flirtovala,až z toho byl průšvih. Ale vše se dalo do pořádku,půl roku jsem byla vzorná manželka. Teď jsem ale poznala manželového kolegu,u kterého jsme byli na návštěvě,a zas mě to nutilo dělat kukadla,koketovat,a já teď pořád na jeho kolegu musím myslet. Abych to shrnula,nedokážu se skoro s žádným mužem bavit normálně,potřebuju flirtovat. Máte některá taky takové zkušenosti? Chci s tím přestat,ale nevím jak...
Odpovědět
1
2
3
Abych nemusela odpovídat všem zvlášť,tak to napíšu všechno tak jak to je najednou. Já jsem se vdávala proto,protože jsem chtěla zázemí,rodinu. A jsem vzorná manželka,až na ty moje chvilkové výpadky,když jsem v kontaktu s mužským. Manžela jsem nepodvedla,a to že byl průšvih s jeho kamarádem-na oslavě u toho flirtu manžel byl. Manželovi jsem tenkrát ještě v opilosti vpálila že jsem to udělala naschvál,měli jsme krizi,manžel mě zanedbával,a já chtěla aby si mě všiml,aby viděl že mě nemá jistou. Vím že si o mně myslíte asi to nejhorší,ale já někde do 20 měla sebevědomí na bodu mrazu,bývalý mě ponižoval,a tak si tím flirtem asi chci sebevědomí zvýšit. Nejde mi o nevěru,jen o to zblbnout chlapy,vědět že na to mám.
Odpovědět
@verunkajsemja ja si myslim, ze flirt by mela byt jen nezavazna zabava, legrace. Pokud mas potrebu si tim neco dokazovat, je to spatne, nefer vuci muzi, tem dotycnym i vuci sobe. To te nesoudim jako tu spatnou, ale dobre to neni. Sebevedomi si musis vybudovat jinym zpusobem, klidne se porad s psychologem, ale tohle ti nic dobreho neprinese.
Odpovědět
Profilova fotka
@valina01 ona je nějaká norma proto, jak moc by měla být novomanželka zamilovana?:-D
Odpovědět
Profilova fotka
@valina01 ja myslim, ze tady pletem jablka s hruskama...zamilovanost a laska je neco jinyho...to, ze neflirtuju neni zalezitosti zamilovanosti, ale ucty a respektu k memu muzi
Odpovědět
@valina01 Naopak, novomanželka už by být zamilovaná dávno neměla :-) K tématu - flirtování, pokud jsem vdaná, mi přijde zbytečné. Já bych to nedovedla. Jako zásadní problém bych to ale neviděla - do doby, kdy to manželovi vadí. On je taky flirt a flirt. Flirtování za účelem dokazování si, že na to mám a že se někomu líbím, už mi ale v pohodě nepřijde. Nejvíc se stejně líbíme svým drahým polovičkám, tak proč to hledat ještě jinde? ;-)
Odpovědět
@verunkajsemja Hele, já to celkem chápu - prošla jsem si podobnym vývojem...ale ono to stejně pomůže jen na chvíli a z dlouhodobýho hlediska je to k ničemu. Navíc tohle je dost závislý na věku a vzhledu, takže v momentě, kdy přestaneš patřit do fyzicky a věkově zajímavé skupiny, už to nebude fungovat vůbec...
Odpovědět
Profilova fotka
@laka_lacenda nooo, urcite tolik, aby nemyslela a nekoketovala s cizími. ...
Odpovědět
Profilova fotka
@ttm Věc názoru, ja se budu vdávat po čtyřech letech společného soužití a porad zamilovaná, takže z lásky 😉
Odpovědět
Profilova fotka
@mr_falko Ano 😊
Odpovědět
@valina01 Vdávala jsem se po šesti letech s hlubokou láskou a úctou ke svému muži. Vdávala jsem se z čisté a opravdové lásky. Ale ne ze zamilovanosti. Ta má své místo v prvních tak dvou letech vztahu, pak už tam nemá co dělat :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@ttm presne tak ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
asi bych taky navštívila psychologa být v její kůži, není to úplně normální, navíc když na něj pak pořád myslí, to zavání už něčím silnějším, než jen flirtem, stačí že budou někde sami dá si 3 skleničky a je zaděláno na pořádný prlser. Sebekontrola neni snadná ale v tomhle případě je na místě. :-|
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@ttm Já to tak pořád cítím 😊az me to v mém věku překvapuje. ....😊
Odpovědět
@valina01 laska a zamilovanost jsou dve odlisne veci. Vdavat se v zamilovanosti neni nejlepsi napad, z lasky je to o necem jinem. Ale to neznamena, ze kdo je ve fazi lasky nemuze pocitit pocity zamilovanosti ☺
Odpovědět
Profilova fotka
@kacenkakaca Hlavně, že se máme rádi a klape nám to....😊
Odpovědět
@ttm "a kdo je zamilovaný i po 2 letech, měl by s tím něco dělat, není to normální!" :-D :-D Jako fakt, sice rozumím, že chceš rozlišit mezi nějakým hlubším citem, respektem atd. (láska) a počáteční poblázněnosti (zamilovanost), ale vynášet tak kategorický soud a ještě s přesně určeným termínem, do kdy má zamilovanost své místo, je hodně přehnané (a to už vůbec neřeším, že každý pod pojmem zamilovanost rozumíme něco jiného)
Odpovědět
@ttm souhlasim se @zorro4 , nejak mi nesedi to takhle omezovat. Ono ty pocity zamilovanosti se mohou klidne vracet, na tom neni nic nenormalniho.
Odpovědět
Souhlasím naprosto se @zorro4 a jen bych dodala @ttm - ne zlomyslně a zle (ale opravdu z vlastních zkušeností) že na některé soudy a názory je věk 21 let málo. Nezlob se na mě, nechci nikoho urazit, ale v tak mladém věku bych si asi rozmyslela tak silná slova ohledně lásky, zamilovanosti a vztahu. To, že to u Tebe je nějak neznamená, že to tak musí být u všech :-). Byť taky rozumím tomu, že chceš odlišit lásku/pobláznění. Neber to prosím zle, ale jsou tu lidi, kteří mají za sebou soustu i těžkých zkoušek vztahu, intenzivní, každodenní kontakt s tím druhým (což je někdy zkouška vztahu samo o sobě) a tak když řeknou, že jsou opravdu zamilovaní, tak mi to přijde krásné. O to hezčí (v jistém slova smyslu) že se vidí každý den, znají své zlozvyky, své nálady, umí spolu tyto věci řešit a být vedle sebe sami sebou. O to "těžší" je být zamilovaná do toho druhého i s jeho chybami, mými chybami, našimi chybami v každodenní, všedním životě. Já můžu s čistou hlavou říct, že já se budu vdávat zamilovaná i s láskou. Vím, koho si beru a vím, že i po čtyřech letech jsem prostě zamilovaná. I po tom, co se tři roky vídáme každý den, po tom, co známe své nešvary, blbé nálady, slabosti jsem zamilovaná. Naopak mě neskutečně vytáčí (nic osobního proti @ttm) když mi jeden člověk začal tvrdit, že zamilovanost trvá 2 roky a tak počká až já vystřízlivým a že bych si měla vztah rozmyslet. Tak strašně mě to tenkrát vytočilo! Prý nejsem schopná rozumně uvažovat protože jsem zamilovaná. Smutný soud bez toho, aniž by mě ten člověk znal, snažil se pochopit, znal mou a přítelovu minulost a to, co máme za sebou. Ano, zamilovanost, je to chemická reakce, ale copak naše tělo funguje vždy podle hodinek?
Odpovědět
Profilova fotka
@svatbajanaahonza Jsem ráda, že me konecne někdo pochopil ☺A dekuju jak krasne jsi to napsala 😊
Odpovědět
@valina01 No, nevím kdo si z toho co vezme, ale já strašně nerada tyhle soudy jak to být musí/nesmí/má/nemá... z toho jsem vždy úplně říčná. A o to možná víc, když to píše někdo v tak mladém věku. Popravdě jsem byla asi stejná. Vše věděla přesně jak má být, co bych NIKDY neudělala a co bych URČITĚ udělala a víte co? Po deseti letech vidím věci naprosto odlišně než když mi bylo krásných, sladkých 21. Věci jsem udělala úplně jinak a jsem šťastná tak, jako nikdy. Kašlu na ty, co přesně ví, jak bych já měla žít, protože oni za mě můj život nežijí, nerozhodují a následky neponesou. Vztahy jsou tak komplikovanou záležitostí, že cokoliv tvrdit, že tak to prostě je a přes to nejede vlak, je i z mých zkušeností fakt úsměvné :-). Dost zajímavé je, že lidi, kteří přesně věděli, jak vztahy mají vypadat, jak se mají vyvíjet, kam mají směřovat, jak rychle/pomalu má vztah růst, jsou dnes rozvedení :-( (opět, jsme v diskuzi, tak aby si to někdo špatně nepřebral - nemyslím nikoho konkrétního zde z diskuzí, nikomu to nepřeju, pouze konstatuju). Je to trochu mimo téma, za to se omlouvám, ale vzhledem k tomu, že se to dostalo kam se to dostalo jsem nemohla jinak :-).
Odpovědět
Profilova fotka
Absolutní souhlas se @svatbajanaahonza ... Z mé zkušenosti nevsěty, co se vdávala "až v 29" (tedy už s nějakou životní zkušeností) můžu říct jen tolik - potřebu flirtu znám, měla jsem to tak s expřítelem. Podvědomě jsem tak "řešila" to, že jsem z jeho strany necítila moc vřelý vztah, náklonnost... Měl mě rád a hodně, já jeho taky, ale neuměli jsme si to dávat najevo. Já to dávala najevo po svém a on také po svém a nerozuměli jsme si. Neuměli jsme o tom mluvit, vlastně jsme to neuměli ani pojmenovat - to jsem pochopila teprve nedávno. Prostě jsme se ve vztahu ke konci už tak nějak míjeli a já si připadala nemilovaná a občas zaflirtovala - abych měla pocit, že jsem schopna ještě někoho oslovit. Byl to (v mém případě) jasný ukazatel toho, že mi ve vztahu něco chybí, byl to důkaz dysfunkčního vztahu. Potkala jsem manžela, opustila bývalého, strávila skoro 2 přenádherné zamilované roky, zamilovanost přerostla v "zamilovanou lásku", byla krásná svatba, za chvíli oslavíme rok od svatby a 4 leté výročí. Co jsem s manželem, neflirtovala jsem ani jednou (vlastně až teď - po přečtení diskuze- jsem si uvědomila, že jsem to kdysi dělávala taky)...proč? Protože mě to jednoduše ani nenapadne :D Nemám na to pomyšlení, můj manžel mi vyhovuje dokonale a naplňuje všechny mé citové potřeby a tak už nemám já potřebu vzbuzovat v komkoliv jakéhokoliv emoce. Jasně, chlapi se mi furt líbí, občas si prohlédnu hezkého chlapa v metru, ale žádné další potřeby to ve mě nevzbuzuje, natož ho zkoušet okouzlit. Jsem spokojená a šťastná jako nikdy, klidná a vyrovnaná, cítím bezpečí, zázemí, lásku a podporu a absolutně k tomu nepotřebuji ještě pocit, že umím oslnit cizího chlapa. Takže radikálním soudům bych se vyhnula a spíš se zaměřila na to, jestli i u vás to není spíše jen známka toho, že něco není tak, jak má být... hodně štěstí.
Odpovědět
Profilova fotka
@kristynar Tak takhle nějak jsem to myslela taky ☺
Odpovědět
@denina00 Naprosto souhlasím, poznala jsem muže se kterým si rozumíme, milujeme se a navzájem si sebe vážíme, nepotřebuji flirtovat a koketovat s jinými, vím že doma mám muže co mi za nic a nikoho na světě nestojí. Samozřejmě že se on i já za sukní/kahotama otočíme a podíváme, ale tím to hasne. ;-)
Odpovědět
Nevidím tu žádné soudy, žádné tvrzení, že po dvou letech to není normální a měl by s tím člověk něco dělat. Žijte a dělejte si co chcete, já mám své šťastné manželství a vaše jsou vaše. Ale tvrdím, že pouhá zamilovanost pro dlouhodobý a pevný vztah nestačí. Toto jsou prostě fáze vztahu, počáteční zamilovanost musí nutně přejít v lásku (dříve nebo později) - lásku, která bere jak to dobré, tak to špatné. To jsem tím chtěla říct a na to mám zkušeností dost i ve svých 22 letech ;-) Možná jsem mladá, ale i za deset let si budu myslet, že základem pevného vztahu jsou láska, úcta a věrnost :-)
Odpovědět
@zorro4 Nic takového jsem nenapsala. Zase tu hledáte mezi řádky něco, co tam není.
Odpovědět
@ttm "Naopak, novomanželka už by být zamilovaná dávno neměla" To je to, co tu řeším, protože to nedává smysl..... "Ale ne ze zamilovanosti. Ta má své místo v prvních tak dvou letech vztahu, pak už tam nemá co dělat" Láska, úcta a věrnost nesouvisí s věkem, to obracíš zase trochu ty :-) ale psala jsem to v souvislosti s rychlým názorem na to, že zamilovanost do manželství nepatří a pak ve vztahu nemá co dělat. Proto jsem napsala, aby jsi byla opatrná na tyto věty, protože to někdo může mít jinak (a to s věkem a zkušenostmi souviset může). Nic víc, nic míň ;-)
Odpovědět
@svatbajanaahonza Ta zamilovanost, která dává růžové brýle, která nevidí chyby druhého, která omlouvá zásadní problémy. Taková zamilovanost v manželství opravdu nemá co dělat. Když totiž opadne, tak se lidi rozvádí. Zamilovanost ve smyslu, že mám motýly v břiše, že se na něj těším jak malá, že mu po celém dni v práci uvařím oblíbené jídlo...Taková ano. Jenže to už všechno pramení z lásky, ne z čisté zamilovanosti. Z toho, že i přes jeho chyby bych nemohla být bez něj.
Odpovědět
@ttm Když ona právě ta počáteční zamilovanost nemusí být jen s tím, že máš růžový brýle a nevidíš chyby druhého. Každý to má jinak. Proto - znova, pozor na takovéto soudy. Jak píšu - jsem o pár let starší, zamilovaná jsem stále stejně a zamilovanost pro mě není o tom, že nevidím chyby druhého - v tomhle jsem po určitých zkušenostech byla dost realistická a věděla do čeho jdu. Za mě asi tak...
Odpovědět
Bak to basic :) K prvnímu příspěvku. Flirtování nevidím jako něco zlého - pokud ho chápeme jako úsměvy, lehké narážky, (pokud to partner toleruje) třeba lehký dotek při konverzaci (dotek ruky na rameno, předloktí). Ale sejde z očí sejde z mysli - myslet na dotyčného (v tvém případě kolegu manžela) zavání průšvihem. Že by to nutně musela být známka nízkého sebevědomí, to z příspěvku nemůžu usuzovat. Co si ale myslím je to, že bys nutkání k flirtování měla sama v sobě usměrnit. Jiná je situace v soukromém životě a jiná třeba v práci - tam by se to mohlo i vymstít (pokud tedy máš problém s tím, že se bez flirtu s mužem nedokážeš bavit). K ostatním příspěvkům. Nemyslím si, že flirtování by mělo být známkou, že si žena muže neváží, a to i naopak. Nechodím do barů namotávat chlapy (asi to ani neumim), ale pokud jsem třeba na večírku a přijmu pozvání k tanci, tak s tím mužem přece nebudu probírat počasí a politickou situaci Ugandy a trochu ty oči udělám, ne? :D Ale mám stanovenou hranici, o níž vím, že ji manžel respektuje a za ní prostě nejdu. A ano, zájem mužů mne těší a sebevědmí mi to posiluje, to si myslím, že je přirozené - flirt je vlastně taková pochvala :) A to, že po manželství bych se neměla na cizího chlapa ani podívat - holky, přece nejsem Stevie Wonder :D
Odpovědět
@ttm ja si tedy moc nevzpominam, ze bych byla na zacatku vztahu nejak zamilovanosti zaslepena. Ja znam zamilovanost jako tu druhou variantu, kterou popisujes. A ty motylky v brise a touhu delat radost, to, ze se mi obcas pri myslence na nej podlomi kolena... tim "trpim" uz 11 let...
Odpovědět
1
2
3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?