Manželství s Tunisanem. Vzali jste si Tunisana?

30. čvc 20203630

Je zde nějaká odvážná, která si vzala také Tunisana?

  • ahojík, já si sice žádného tunisana nevzala a ani nevezmu, ale moje kamarádka ano. Co se týče její zkušenosti, zažít bych to nechtěla😞

  • to mě docela zajímá,protože slyším hodně negativní zkušenosti,můžeš popsat její příběh v kostce? 😮

  • jo moje kamarádka si vzala tunisana a chuděra se rozvádí on ji šuká 1OO jiných...........jsou vyhlášení tím že hledají vstupenku do evropy ...bohužel je to tak ...kamarádka je dva roky vdaná a pláče ..

  • Sponzor fóra
  • Tunisanka, ja si Tunisana nevzala, naštěstí, ale s jedním jsem chodila a málem došlo i na svatbu... Naštěstí jsem byla i ve svých 18 rozumná 🙂 Občas se s ním ale vídám do dnes, on se asi před třemi lety oženil a teda podvádí ji kde může. Mně se taky snažil dostat do postele, i když věděl, že jsem už zasnoubená! A co znám jeho kamarády, tak je to naprosto to samé, prostě samá ženská... A pokud si některá myslí, že se to změní, až se "usadí", tak rozhodně ne, podle mě je teď ještě horší, než býval. A to jsem si myslela, že on bude jiný, protože asi 10 let žil v Americe a neměl takovou tu klasickou tuniskou (arabskou) mentalitu, ale je to v nich zakořeněné a nikdo s tím nic neudělá. Takže ruce pryč!

  • ahoj tunisanka, její příběh v kostce napsat můžu, ale nezaručím, že ta kostka nebude velká🙂 je to moje jedna z nejlepších kamarádek, takže to prožívám s ní😞

  • Jéé, no já s tím teda taky žádný zkušenosti nemám, ale stačí mi, co slýchávám a čítávám a poznávám na dovolených, takže do toho bych nikdy nešla!!! 😶 Je to jiná mentalita!

  • tak tedy: byli jsme spolu s dotyčnou Janou a ještě se dvěma kamarádkama na dovolené na Djerbě, jí tehdy bylo 20 a byla čerstvě po rozchodu. V hotelu bylo mnoho tuniských animátorů. Jeden z nich se jí začal dvořit a ona toho využila, ze začátku to sloužilo jako náhraška jejího bývalého. Na dovolené jsme trávili 15 dní a za tu dobu jsme jí potkávali velmi zřídka a když už, tak jí oči zářili, on jí nosil koktejly, kytičky dárečky, staral se o ní, chránil jí před ostatními dotěrnými tunisany = prostě pohádka a trochu dobrodružství, protože on jako zaměstnanec hotelu se s hostem nesměl na veřejnosti nijak ukazovat v intimnostech. Ona se totálně zamilovala a on jí tvrdil, že on také. vyměnili si čísla a adresu a my odletěli domů. Nedlouho po návratu nás šokovala s tím, že dává v práci výpověď a jede zpět na Djerbu pracovat jako delegátka. Budou prý spolu v jednom hotelu tak se lépe poznají. Odrazovali jsme jí od toho, jenže ona tvrdila, že takové věci se dějí někde v Indii a ne v tunisku. Žádný konkrétní případ jsme neznali a tak jsme jí neměli čím odporovat - to jsme ale ještě netušili, že ten konkrétní případ bude ona sama. Odletěla. Psala nám, volala atd...podle jejích zpráv to vypadalo že je šťastná. Pořídili se přes sezónu na Djerbě nějaký domek, aby mohli být spolu a ona byla nadšená, jak je úžasný. Mimochodem jmenoval se Allibaba, my mysleli že je to jen přezdívka, ale bylo to jeho pravé jméno. Psala také jak je ráda, že se jí nesnaží předělat a nechce aby nosila pokrývku hlavy a to jejich oblečení. Nakupovat chodil jen on, protože ona mimo letoviska by se anglicky těžko domluvila. Čas ubíhal, když nám napsala, že se bude vdávat. Byli jsme z toho v šoku, ale její rozhodnutí jsme museli akceptovat, protože je to naše nejlepší kamarádka a za jiných okolností bychom jí ztratili – ale ztratili jsme jí stejně. Na dálku se s rodiči dohodla a ti jí zde zařídili svatbu. Před Vánoci sem oba dva přiletěli, nějaký známy vyřídil papírování aby se ALi mohl na 14 dní přiletět. Dohodli se, že jednu svatbu budou mít zde a jednu v tunisu. Ta česká se konala na úřadě a byla jen pro příbuzné ze strany nevěsty. Svatba se ale svatbou vůbec nedala nazvat. Ženichovi pozornost příbuzných očividně nedělala dobře a jeho přetvařování se nedalo přehlédnout. Svatba se konala 14 dní pře vánocemi a skládala se s obřadu napolo v angličtině a jednoho oběda a pak domu. Žádná zábava, tanec – nic. Fotit a točit jsme taky nesměli, prý na přání Aliho, že jeho víra mu to nedovoluje, pouze u něj doma – tak nám byli slíbeny alespoň svatební fotky z tuniské svatby. Po svatbě si Jana zařídila papíry a těsně před štědrým dnem odletěli. Rodiče to hrozně trápilo😞 byli z toho na prášky, protože to byla jejich jediná dcera. Rozhodli se žít v tunisu, on že by tu špatně našel uplatnění a ona že anglicky umí a může v tunisu pracovat jako delegátka. Občas napsala jak se má, ale zpávy řídly a řídly. Nakonec jsme se rozhodli s holkama, že jí překvapíme a že jí v březnu navštívíme. Sehnali jsme si na LM 5-ti denní zájezd na djerbu. Rezervovali jsme si ten hotel, kde měla dělat delegátku Přijeli jsme tam, vybalili a těšili se na schůzku s delegátem (v domnění, že to bude ona). Přišla mladá holka, která se představila jako naše delegátka a řekla co a jak ohledně pobytu. Při odchodu z schůzky jsme se jí ptali, kde je Jana, že tu má dělat delegátku a ona že ta tu už dlouho nedělá. Sjednala si s námi na večer dostaveníčko, že nám řekne co a jak. To co jsme večer slyšeli nás dost vyděsilo. Prý se před Vánocemi opravdu znovu objevila v hotelu, pracovala tu asi 14 dní a pak se vdala i v Tunisu. Po svatbě druhý den šla opět do práce, když se po pár hodinách objevil její manžel a řekl, že už tam pracovat nemůže, že je jeho manželkou a že má být doma, starat se o domácnost a manžela a on bude vydělávat. Ona mu namítla, že je ráda mezi lidmi a vydělávat také. Tím že mu takhle odporovala si čerstvá novomanželka prý vysloužila pár facek až prý měla zkrvácený obličej. Pak jí odvlekl z hotelu a oznámil že už nepřijde do práce, nikdo se jí nezastal – hold takhle se normálně ke svým ženám tunisané chovají😞 Byli jsme z toho v šoku a ptali se kde je teď. Nová delegátka nám řekla že neví, jen že jsou v tunisu u jeho rodiny a dům na djerbě prodali. 2 a půl roku jsme o ní nic neslyšeli.

  • Mame, to je strašné...doufám, že už jste zase spolu v kontaktu

  • píšu druhou část, akorát to trochu trvá, nedělá mi moc dobře na to vzpomínat😞

  • Mame, rozumim...beha mi mraz po zadech, fuj.

  • Její rodiče začali navštěvovat psychology, uplně se z toho zhroutili. Po těch 2 a půl letech se stal opravdový zázrak. My jsme totiž od té doby s kamarádkama začali létat každý rok do tunisu, na dovolenou ale také na výzvědy. Dělali sjme všemožné výlety chodili po hotelech a ptali se lidí zda neviděli Janu (podle fotky). Nikdy to k ičemu nevedlo, protože nás posílali na policii v domnění, že jde o ztracenou turistku. Když jsme řekli že se tam vdala, tak od nás odešli a řekli ať se o nic takového nestaráme, že je teď prakticky majetkem svého manžela a když toho nenecháme, něco se nám může stát. Naše pátrání k ničemu nevedlo a mi po 12ti dnech letěli opět domů. Letěli jsme se společností Kartagho airlines. Asi 6 řad za námi seděla zahalená žena a kolem sebe 2 děti. jedno chodilo a druhé vypadalo být čerstvě narozené. Přišlo nám na ní pár věcí divných, ona byla tmavá a vypadala jako tunisanka, akorát byla hrozně vyděšená a její větší dítě bylo uplně blond, mluvila anglicky a pořád na nás koukala. Nijak sme si toho za letu přestali ale všímat, po třech hodinách letu jsme konečně v Ruzyni přistáli. Po příletu jsme jí už neviděli, až zase u zavazadel. Svá zavazadla už měla a stála opodál, jako by na někoho čekala a pořád nás pozorovala. S holkama nám to nedalo a řekli jsme si, že až budeme odcházet, projdeme těsně kolem ní a uvidíme její reakci… Jak jsme si řekli, tak jsme udělali, ale už když jsme se přibližovali byla nám ta osoba hrozně povědomá, ale nevěděli jsme kam jí zařadit. Když jsme se k ní přiblížili uplně, všimli jsme si že jí tečou po tváři proudy slz a jako by chtěla něco říct ale nemohla, nevim jak to přesně popsat, nakonec udělala jen jednu věc, sundala si šátek z hlavy a bylo nám to jasný – Jana!!!!!!!!!!! Sice uplně ztrhaná, plno vrásek v obličeji – bylo vidět, že si zažila své a že to neměla vůbec lehké.
    To byl fakt zázrak, hrozně moc velkej, běželi jsme k ní a objímali jsme jí a měli na srdci tisíce otázek, ale věděli jsme, že času na to bude ještě dost. Ona tam stála a pak nám řekla, že se nemá kam vrátit, že se bojí jestli jí rodiče ještě přijmou zpátky. Chtěla se jim ozvat ale nemohla. Tvrdili jsme jí že určitě, a kdyby byl problém pojede k některé z nás domů. Měla už dvě děti,obě naštěstí vypadali jako Evropané, žádná tmavá pleť, tmavé oči vlasy – byly celé po Janě – modrooké, blonďaté, naštěstí.
    No rodiče byli samozřejmě dojatí, přijali jí v pohodě a byli hrozně šťastní. Děti si oblíbili taky hned. Jen jana měla trochu problém – zvykla si za tu dobu se zahalovat, a trošku jí trvalo, než obnovila svoje sebevědomí a šátek z hlavy sundala uplně. Je z ní zase sebevědomý člověk, věří si akorát má občas noční můry, ale podle lékařů jí to časem přejde. Začala studovat dálkově vysokou školu a i s rodiči se přestěhovala pár km jinam do většího města, kde jí nikdo nezná.Oni lidi dokážou pomlouvat a vymýšlet si hrozné věci a vůbec nepomyslí na člověka samotného, co si musel vytrpět. Na VŠ se zase začíná proměňovat v tu starou dobrou kamarádku. Máme jí hrozně rádi, i když se už nevídáme tolik, když se odstěhovala. Ale čas si na sebe vždycky najdeme

  • Tak tomu se říká Mame náhoda a Jana měla asi velké štěstí. a jak to doPadlo s jejím manželem???OMLOUVÁM SE, JESTLi se moc ptám

  • Tak z toho mi taky běhal mráz po zádech, je to spíš jak z filmu, než že se to skutečně stalo, no ale jen další ukázka toho, že si nemáme brát Araby!!!

  • to je mazec 😶

  • A jak se ji podarilo odletet?? Myslim, jak sehnala penize na letenku, jak si vubec letenku koupila atd atd?Taky by me zajimalo, jak dokazala odvezt deti, aniz by manzel a urady zakorcili.. Ale to se uz moc ptam, asi ani Tve kamaradce se o takovych vecech nechtelo moc povidat,ze... 😐 😶

  • Sponzor fóra
  • Určitě vás bude zajímat jak se dostala domu, trvalo to trochu dýl, než nám pověděla o tom, co se stalo. Řekla nám o tom incidentu, jak jí zmlátil v hotelu. Odtáhla jí domu a zamkl jí, ona chtěla rychle odjet zpět domu, začala mít strach. On to asi tušil, a tak se i s ní vrátil zpět k jeho rodičům – ti jí hlídali. Proto rychle prodal jejich dům na Djerbě a odešli do Tunisu na pevninu. Tam jí začalo pravý peklo. V domě u rodičů měli jednu místnost, on měl nějakou starou hnusnou postel a ona spala vedle postele na zemi. Celá jeho rodina si z ní udělala služku – vařila, prala uklízela – ale za odměnu dostala jen opovržení a hrubé zacházení. Její muž Ali chtěl potomka, jenže ona ne. Z evropy měla ještě nějakou antikoncepci, jenže ta je u nich tabu – když na to její manžel přišel, vyhodil jí všechny prášky a zmlátil ji a zkopal do krve. Jeho matka jí ke všemu jen řekla, že tohle neměla dělat že si to zaslouží a jestli byla někdy sebevědomou holkou, tak tady na to může zapomenout. Večer když se její manžel vrátil, tak jí ještě celou zraněnou znásilnil. To se pak prý opakovalo každou chvíli i když pak byla těhotná. Díky tomu porodila o 2 měsíce dřív, sama doma jen s jeho matkou a on jí za to ještě zbil, kvůli tomu, že porodila dřív – a pokud se tomu dítěti něco stane, bude to její vina a že jí zabije, že v tunisu její smrt nikdo řešit nebude. Pak se jí ještě narodilo druhé dítě – první byl chlapeček a druhá holčička, jaký měli tunis. Jména nevím, ale česky se jmenují – chlapeček Honzík a holčička Maruška. Prý jí bil kvůli tomu, že obě děti jsou blonďaté a modrooké, že se mu budou všichni smát, že nejsou jeho. Pořád jí podváděl, měla prý velký strach aby něco nechytila, ale je v pořádku naštěstí.
    Domu se dostala tak že: byla už tak zhrzená a ponížená, že jako stroj dělala co jí kdo řekl. Byla jako tělo bez duše a oni si prý mysleli že se na žádný útěk, nebo něco podobného nezmůže a ani strachy se neodváží. Proto jí poslali na trh – jeho rodina vyráběla keramické mísy a jiné předměty. Na trh proudili i davy turistů, kteří tu byli na výletě. Nějaká žena (češka) si u ní kupovala malovanou pálenou mísu a když hledala peníze, řekla při tom, že nemá drobné peníze a Jana automaticky česky odpověděla, že to nevadí, že má nazpátek. Ta paní se zarazila a ptala se co tady dělá. Stručně jí vylíčila v jaké je situaci, ale že nemá sílu něco udělat. Ta pani byla zděšená a řekla že se jí pokusí pomoct. Jana měla na trh jezdit celý týden a tak se s tou paní dohodla, že se tu druhý den sejdou. (Mimochodem manžel janě vzal veškeré doklady, aby měl jistotu, že se nedostane domů). Ta pani prý díky hotelové delegátce získala pro janu přes českou ambasádu údaje (kopii) jejího občanského průkazu, kde měla napsáno svobodná – a že je češka. V hlavním městě tunisu jí vyhotovili nějaké duplikáty aby se dostala domů. Aby mohla dostat domů děti, tak jestli jsem její povídání pochopila dobře, údajně nějaký manželský pár, který tak byl na dovolené měl dvě děti zapsané v cestovních dokladech, ale na dovolené byl bez nich. Děti proto dostala zpět díky nim, že cestovali jako jejich. Ta dotyčná skupina turistů odlétala v pátek domů a ta paní jí řekla kdy se sejdou. Jana vyprávěla že v pátek ráno vstala že jde jako obvykle na trh, do velkých váz si schovala nějaké oblečení a jídlo pro děti. Děti vzala sebou s tím, že jim koupí nějaké botky, aby si je ozkoušeli – jinak by jí rodina děti nikdy sebou na trh nedala. I tak jí aliho matka řekla, že si pro ně za 3 hodiny dojde a odvede je zpět domů. Na trhu prý rozprostřela nádoby a poté stánek opustila a taxíkem s paní dojela k ní do hotelu, kde dlegátka o všem věděla a odjela s celým turnusem na letiště. Tam jí prý ostraha vzala stranou, protože neměla na sobě normální evropské oblečení, zdála se jim podezřelá, delegátka ji zachránila, když té stráži řekla, že si v tunisu prostě jen koupila jejich oblečení a cestuje v něm domů. Pustili jí. No a v letadle už jsme jí pak viděli, ale nevěděli jsme že je to ona. Na dálku se přes úřady pak rozvedli. Ali jí vzkázal, že stejně ty její evropský bastardy by nechtěl – že z něj nemají vůbec nic. Tak díky tomu je zpět v čechách, rozvedená se dvěma dětmi, které jsou naštěstí tam malé, že si nikdy nebudou nic z toho pamatovat, a je relativně v pohodě.

  • já myslim, že nebýt dobrých lidí, které potkala, tak bychom jí už asi nikdy neviděli😞

  • nevím,ale mě ten příběh nesedí.

    Nikdy by se jí nepodařilo bez pěněz a povolení manžela odcestovat.Přijde mi to jako pohádka a ta náhoda,že zrovna když jste letěly vy letěla také Jana v letadle,hmm,tomu nevěřím,sorry.

    Máme o arabech skreslené představy.Není to tak vždycky jak píšeš.A že žena nepracuje?V Tunisku pracují ženy všude,ale je jich méně....

  • chápu, že jestli jseš zamilovaná do tunisana, tak se ti nebude zdát žádný příběh. Já se nebudu obhajovat, protože to co Jana zažila znám jen z jejího vyprávění a nebudu jí říkat co mi na tom sedí nebo nesedí, protože i tak je to pro ní hrozná noční můra ještě teď, ze které naštěstí vyvázla relativně ve zraví a je zase tady.

  • nejde o to,že jsem zamilovaná,ale o to,že JÁ narozdíl od Tebe neb jiných znám jejich zvyky,kulturu,vím jak se chovat,jsem s nima sžitá.Mluvím arabsky,jejich svět se mi líbí,veř tomu,že zde v česku mám hodně kamarádek,mají za manžele tunisany,ti pracují,normálně zde fungují.

    V jakém hotelu jsi na Djerbě byla?Můj je také z Djerby 🙂 Znám to tam velmi dobře.

  • Mozna ten konec zni jako z romanu, ale ja bych tomu i verila...svet je plny nahod...kolikrat clovek na zahranicni dovolene potka sve zname ci sousedy aniz by se nijak domlouval...at to bylo tak ci tak, urcite si ta pani prosla peklem. Ja bych si nikoho z muslimskych zemi nevzala, nikdy je nepredelame a v jejich zemi se ma i ta slepice lip. Treba nebudu mit chlapa snedeho, cernookeho a teperamentniho, ale bude to moje bila, modrooka ci hnedooka milovana vapenka, budu ale vedet, za mi neublizi a nebude shrzovat mou dustojnost...

  • kami a češi své ženy NEBIJÍ?NEVRAŽDÍ?NETÝRAJÍ SVÉ VLASTNÍ DĚTI?(KAUZA KUŘIM)NEZNÁSILNÍ TĚ ZA BÍLÉHO DNE? kDE ŽIJEŠ PROBOHA HOLKA,tohle vše se Ti v muslimské zemi nestane!

  • tunisanka - promiň ale jak na rozdíl od tebe, já neznám jejich zvyky, ani o to nestojím, tunis jako takovej se mi vůbec nelíbí - hotely sice přepychový, ale tunisani šíleně vtíravý, a mimo turistická letoviska bordel a hnus. Ale jde je o můj subjektivní názor. Psala jsem pouze vyprávění mé kamarádky = na co si se ptala, a to co mo řekla mi řekla, nebudu se jí ptát po jejich hroznejch zkušenostech, jestli mluví pravdu nebo ne. A pokud řekla něco co nesedí, tak možná z toho důvodu, že na nějaké věci chce zapomenout. My jsme poprve byli v hotelu Maryqueen, jestli se to tak píše🙂 není přímo na pláži, ale my jsme byli spokojení🙂

  • Ano, ale to máš všude, viz kauza Německo, v Polsku se ze své víry mohou pototenčkovat, v Americe se vraždí ve škole...Prostě je to můj názor, já bych muslima, byť by byl sebepočeštěný nechtěla...ale srovnávat že češi zbyjí ženy, tak si vezmu Tunisana?Já Ti to neberu, třeba jsi šťastná a já Ti to jen a jen přeji...
    Víš, žiju ve společnosti, kde by ses divila, jak moc do některých věcí vidím..naštěstí jen zprostředkovaně, ale i to stojí za to...četla jsem a viděla jsem spoustu věcí o jejich kultuře a děkuji nee...je zajímává 2000km daleko.Třeba s mým názorem nesouhlasíš, ale neber mi ho...

  • zbijí, pardon.

  • kami - ten konec taky když jsem psala, tak mi to bylo skoro blbý psát, protože je to opravdu jako popis filmu, ale když si vzpomenu na to - když dávají opravdu film nebo dokument o někom kdo něco takového prožil, vždycky to zní neuvěřitelně a všechno je to souhra dobrých náhod🙂 a o to jde, kdyby totiž nebyly, tak ty lidi také nejsou tam kde jsou. Každá žena která se nějak dostala z takové situace, to není podle nějakých pravidel, ale podle náhod, Buď štěstí přeje, nebo nepřeje

  • Mame, přesně tak...ono se stačí podívat na nejznámější příběh Bez dcerky neodejdu...taky shoda náhod, kupy štěstí a dobrých lidí. Měli jsme ve škole genetiku, seděla by barva kůže i vlasů-jejich děti by mohli být snědí...jen nesedí barva očí, le do toho zase nevidím, nejsem biolog.
    Není to neuvěřitelný příběh...

  • ona si to příroda vždycky zařídí jak chce🙂 v tomto případě naštěstí tak, jak to je🙂 ale jak říkáš. V tunisu i na djerbě jsem byla několikrát, ale už ne více. Já osobně se tam bála vyjít i před hotel, v hotelu je relativně bezpečno - ještě že je tam vše, co člověk potřebuje. Nyní volím radši Řecké ostrovy🙂

  • bez dcerky neodejdu - taky mě to napadlo, ten film je otřesnej (co se v něm odehrává) - ale to je skutečnost. Kdyby se žena měla dostat do rodné země díky povolení manžela atd... a ne prostě utéct (načerno díky souhře dobrých náhod), tak by se asi nevrátila žádná.

  • Třeba mě Egypt ani Tunis neláká. Psala jsi dobře-komplexy super, ale za nimi pár metrů humus, viděla jsem fotky. Placka a děsné teplo...Láká mě maximálně podmořský svět...Taky milujeme Řecko. Ale je to opravdu jen a můj názor, já neberu názor jiným, tak ho nechte i mi(neni na Tebe Mame)

Přidej příspěvek

    Nenašli jste co jste hledali?

    Hledat pouze v názvech témat