jeste jsem zapomela k mymu nazoru ovsem dodat, ze i kdyz si do toho nenechame nijak zvlast mluvit, povazujeme za slusny o tomhle kroku informovat. Rict jim to po svatbe by nam oboum prislo zbytecne kontroverzni. Stojime si za tim, nic spatnyho nedelame, tak proc to pokoutne tajit jako kdyby jsme delali nejakou nekalou vec ;-) stejne tak bych se zachovala s tajnou svatbou - urcite bych sla za rodicema a rekla jim o nasem umyslu se vzit jen se svedky, neumim si predstavit jit za rodicema se zpravou: trada, jupi, my se vzali!
My jsme to řekli manželové matce docela dost dopředu a jí to bylo víceméně jedno a tak by to mělo být. Myslím, že v našem věku (kolem třicítky) by nám do toho fakt rodiče kecat neměli. ;-)
Ahoj holky! :-)
Přidávám se k vám. Taky bych si strašně moc přála, aby si přitel vzal moje příjmení, ale nevím nevím, jak to dopadne. Mluvili jsem spolu o tom několikrát. On není ani pro, ani proti - zkrátka ještě neví. Myslím si, že se hlavně bojí rekce svých rodičů (hlavně taťky), jelikož mají celkem normální vztah a navíc bychom měli časem bydlet u nich. Jeden dům - dvě různá příjmení? ... :-|
Já se ale svého příjmení vzdát nechci a také nechci zastávat historický názor, že žena patří muži a musí si vzít jeho jménoí!
Pokud pominu fakt, že moje příjmení je kratší, hezčí a v naší obci jen jednoou se vyskytující (jeho asi 30 krát :-) ) , tak zkrátka chci jít taky "proti proudu" a také chci patřit svým jménem stále k mé rodině.
Co vy na to?
Aha... a co když si on postaví hlavu, že chce taky jenom jedno příjmení - a to to jeho? To se asi nevezmete :-D
On bude mít víc argumentů na svojí straně - ať už tu tradici :-) ...
Tohle jde udělat, jenom když on s tím souhlasí (a ustojí si to oproti rodině)...
U ženský se to předpokládá jaksi samo sebou, že si bere jméno manžela, nad tím se nikdo pozastavovat nebude.
U chlapa mu to všichni kolegové a kamarádi omlátí o hlavu, rodina taky. Bude to prostě mít těžší. Pokud se k tomu rozhodne.
Žádala jsi přítele o ruku Ty? Nebo žádal on Tebe?
nedivila bych se kdyby na to nepřistoupil, chlap je na své příjemní hrdý a je rád že ho nosí i jeho žena. Po svém muži bych toto opravdu nikdy nechtěla. Já mám své příjmení také ráda, ale to se nedá nic dělat. Dokonce je i známé díky mému otci. Tak si nech oboje.
jaxis: nenechte si do toho kecat... Nemluvte o tom s nikým, jenom mezi sebou a až se rozhodnete jak to chcete, tak to můžete řešit s okolím. My to máme taky tak, manžel si vzal moje příjmení, zakládala jsem tuhle diskuzi. Ale bylo to tak, že jsem mu řekla, že je ta možnost, že by si vzal jméno po mě a ať o tom přemýšlí a až se napevno rozhodne, ať mi dá vědět.
Rozhodl se sám za sebe, nemluvila jsem mu do toho ani já. Rodiče to vzali teda dost zle, řekli mu, že "to po*ral" doslovně a teď mu matka radí, ať se rozvede, že zkouším, jak s ním můžu mávat, že to je můj výmysl, donutila jsem ho (jasně, s revolverem :-) ), má zachovat rod... No, bylo by to dlouhé, čím ho rodiče zasypali.
Ale rozhodl se sám a tak si za tím stojí. Kdybych ho přemlouvala nebo nutila, tak by mi to teď vyčítal.
Dodám, že já studuju, manžel teď skončil a doteď jsme bydleli u rodičů.
Kocatko: děkuju, podpořila jsi mě a toho si cením! Přesně tak to udělám! :-)
Do svatby zbývá ještě spousta času (1,5,2010), tak s ním proberu svoje přání a dál už to nechám na něm... Neříkám, že pokud na to nepřistoupí., že si ho nevezmu, ale bylo by mi ctí a potěšením, kdyby a můj návrh přistoupil.
Věřím, že se setká s kritikou, ale můj nastávající je silná ospbnost a proto věřím, že by to "ustál".
Jen Ti jeho rodiče mě trošku znepokojují , bojím se, aby mě nějak nezavrhli nebo tak ...
Holky, omlouvám se za chyby - teď jsem si to po sobě přečetla a děs běs!
To je tím, jak chci rychle říct,co si myslím a taky tím, jak spěchám na kutě! (vstávám každý den ve 4:50)! ]-(
Tak pá a dobrou a děkuju za jakékoliv názory! :-)
My jsme se s manželem před svatbou také bavili o tom, že by si vzal moje příjmení. A to z důvodu, že jsem jedináček a s mou svatbou náš rod zanikl. Už se tak nikdo nejmenuje. Vždycky vymřel po přeslici. Byla jsem poslední. Ale nakonec se jmenuji pop manželovi. I když mě to vymření jména mrzí...
Holky, kašlete na vymření jména nebo na rodiče, kteří by vás zavrhli. Udělejte to tak, jak to cítíte (vy a budoucí manžel). Tchánovcům se můžete znelíbit i z jiných důvodů. Pokud jsou rozumní, nebudou vám do toho mluvit a pkud rozumní nejsou, stejně s tím nic nenaděláte.
Co se týká vymření rodu, omlouvám se, ale tohle mi bylo předhazováno jako hlavní důvod, proč jsem si měla vzít jméno po manželovi a tak jsem na to trochu "alergická". On má jen sestru, navíc v pětatřiceti není vdaná ani nemá přítele. No, já mám dva bráchy a tak tchýně brečela, že jim "vymře rod" a pořád mi to podstrkovala. Jestli se moji bráchové chtějí oženit nebo ne, to se neřeší a co když nebudu mít miminko? To bych se mohla jmenovat jak chtěla a rod nebude pokračovat tak jako tak. Nebo bychom mohli mít samé holky.
Je třeba žít tak, aby člověk byl člověk sám na sebe hrdý a spokojený, aby sám se sebou vydržel, a ne aby řešil naštvané rodiče. Je to váš život, ne? Přeju pevné nervy a držím palce :-)
Kocatko: uplně s Tebou souhlasím a nějak podobně jsem to vylíčila ve svém okolí. Jen můj nastávající se pořád nějak nemůže rozhodout a hlavně pořád řeší, co na to řekne jeho rodina... :-|
Jo, to je pokaždé co tomu řekne rodina... Hmm, rodina k tomu nemá co dodávat ani říkat, to je vaše rozhodnutí :-) Přece vám nebudou linkovat celý život, ne? :-)
Holky, mam takovy dotaz: manzel si chce vzit moje prijmeni, ale nechceme to nikomu oznamovat predem - ti co budou na obradu se to dozvi tam. Ale premyslim jak to udelat s temi, kdo na obradu nebudou a poslali nam blahoprani a na obalku napsali "novomanzele + prijmeni pritele". Tak resim nejaky elegantni zpusob jak je vyvest z omylu. Napadlo me poslat podekovani za blahoprani a podepsat nasim spolecnym prijmenim. Co na to rikate?
Jasně, to bude vhodné. :-) Asi bych to taky takhle řešila a doufám, že to tak řešit budu :-| Můj drahý se ale stále ještě "nerozhoupal" a o změně přijímení přemýšlí ..
Holky, co si váš manžel bere vaše příjmení - jaké k tomu máte důvody? Jen mě to zajímá, třeba on má "ošklivý" příjmení a vy lepší, nebo jste slavné a nechcete aby fanoušci byli zmatení, nebo on svou rodinu nemá rád a chce převzít vaše jméno (vaši rodinu - jedna kamarádka to tak měla)... :-)
Zajímají mě pohnutky, protože mě samotnou by ani nenapadlo po manželovi chtít aby si vzal moje jméno... a hrdě nosím jeho :-)
Tak jak se stane, že manžel hrdě bude nosit vaše jméno?
Moje důvody jsou prosté :
1) velmi si vážím své rodiny a proto se od ní nechci změnou příjmení "odloučit" ..
2) moje příjmení je kratší, hezčí :-) , univerzální (třeba dítěti pak můžeš dát jakékoliv jméno)
3) nechápu proč by se měl dodržovat zastaralý zvyk a přežitek - že žena patří muži a musí nosit jeho příjmení (a to nejsem žádná feministka) ;-)
No právě že se musím zeptat, jestli si manžel neváží své rodiny, že se svého jména vzdá?
Feministka nejsem, ale přece jen ty "tradice" mají nějaké opodstatnění (ale nikomu nekecám do toho, jaký má mít jméno)...
A co nastávající - jo vlastně píšeš, že se ještě nerozhodl... - jak on o tom přemýšlí? Asi zvažuje pro a proti, jinak by rovnou řekl že ano... - co to pro něj znamená, vzít si Tvoje jméno? Vzdát se svého... - kromě toho, že jeho rodina asi bude proti (už kvůli těm tradicím, střední generace na ně určitě víc dá)...
Jinak známá, se vdala a manžel si vzal její jméno. Ale tam jsem to pochopila. On se se svojí rodinou nesnášel, snad i nevídal a chtěl se od ní úplně odstřihnout. Tak si vzal její příjmení.
... neber to jako kritiku nebo tak něco... - spíš mě to zajímá jak to lidi berou, a hlavně jak to berou ty chlapi - přece jenom jsou výjimky... u ženský se jaksi společensky očekává změna jména, ale u chlapa ne - takže se ho všichni na to budou ptát atd.
No on se svojí rodinou vychází dobře - zcela bez problémů. A o tom, zda si má vzít moje jméno tak dlouze přemýšlí pouze proto, že časem pravděpodobně budeme bydlet u jeho rodičů a proto se bojí reakce svého otce. Ten mu v podstatě odkáže dům a on se přitom bude jmenovat jinak...
To je celý problém. Jinak přítel moje důvody chápe a změně jména se nebrání.
A pokud si vemeš, že někdo má třeba 2 dcery, ty si vezmou jména po svých mužích a pak některá zůstane bydlet u svých rodičů - tak už se ta rodina taky jmenuje jinak - v podstatě cizím příjmením.
Např. v dvougeneračním domě bydlí původní rodina - Kovářovi a nová rodina(kdy si dcera vezme jméno po muži) např. Novákovi.
Nevidím v tom nic špatného. Je to přeci nová, jiná rodina...
Jen nevíme, co na to řekne jeho táta.... :-| On je totiž právě ta střední generace a ten zarputilý tradicionalista :-D
Doufám, že aspoň trošku chápeš co tím chci říct :-)