Co je vaše nejhezčí vzpomínka ze svatby?
Nam se na DVD zase smeji, protoze lovime prstynky z pisku. Manzel ho nasel hned, ja lovila trochu dele. Nejlepsi okamzik z tohodle je, kdyz se ho snazim narychlo oprasit a ofoukat od pisku
právě chystám nové fotky do alba tam je to vidět a mám super záběr jak se tváří mažel u toho jak se já podepisuju, opravdu prča
My si navlíkání prstýnků zkoušeli doma "na nečisto" a šlo nám to báječně.
Jenže na obřadu to samozřejmě bylo trošku jinak, že. Manžel mi prstýnek nasadil jedna dvě, ale já jemu ne. Taky mu natekl prst, s čímž já naprosto nepočítala - vždyť jsme to doma zkoušeli a bylo to v poho. Takže jsme se taky smáli.
Niko, mě manžel při mým podepisování něžně hladil po zádech... Kdybysme neměli svatební DVD, ani bych to nevěděla... Při té nervozitě spoustu věcí prostě nestíháš vnímat!My jsme měli polibek krátký, vůbec neradi se nějak oňamňáváme na veřejnosti, myslím, že do našich intimit (kam pro mně polibek na ústa patří), nikomu nic není...
Takže pusinka byla, taková malá, něžná, hezky si mě přitáhl, ale hned skončila, takže fotku nemáme. Zato máme na videu taky faráře, jak říká "a ještě jeden, delší" Ten už jsme si nedali. Ženich by se líbal, ale mně už to přišlo moc na povel a to jsem nechtěla. Tak máme fotku těsně po.Vanilko, tak to my si dali pusy rovnou dvě! Jednu delší a hned na to ještě jednu! A na videu je vidět, jak to všechny rozveselilo! Když se nás na to někdo ptá nebo říká - jé vy jste si dali dvě pusy! Tak já hrdě odpovídám, že jedna byla ode mě pro něj a ta druhá od něj pro mě...
A je to!
to my jsme si dali tři
, první delší a pak vždycky dvě kratší. Já si to neuvděmila, ale na DVD, vždycky když si dáváme pusu, tak jednu delší a pak takový dvě "klovnutí"
Svatba byla celá krásná, hlavně to bylo tím, že jsem si o svatbě nikdy nedělala iluze a sny, ale když jsme měla možnost, udělala jsem si to po svým. Taky jsme se drželi za ruce a asi to nikoho nepohoršovalo, jestli jo, tak se to k nám nedostalo. To samé platí o svatebčanech - nahlas si nikdo nestěžoval, ani se ke mně nic nedostalo, spíš obdivovali ty moje nápady a chválili to.
Ale nejhezčí okamžik byl, když jsme si pouštěli poprvé DVD a byla oddací řeč, tak mi manžel řekl, že se musel hodně moc držet, aby se nerozbrečel, že se mu to moc líbilo, a nejvíc ho dostalo, když jsem mu řekla, že to byl můj dárek pro něho.Srsničko, tys psala oddací řeč?
Tak to já bych teda nezvládla... A přišlo by mi to i zbytečný, když už to napsaný je...
My jsme to nechali na nich a dopadlo to perfektně. Moc se nám to líbilo, přijde mi zbytečný to přepisovat... Ale pokud někdo chce, tak klidně, nic proti tomu nemám. Když já zažila docela nedávno svatbu, kde ten projev říkají dobrých třicet let, jenom z něj vyškrtali ty soudruhy, ale stejně to bylo znát
. A když jsme ty dva znali, viděli jsme, že se to k nim vůbec nehodí, že je to pro nějaký univerzální pár... Tak jsem se moc bála, co budou říkat nám, ale nakonec to bylo pěkné.Ten náš obřad asi byl univerzální, ale s tím se přece počítá. Pochybuju, že by na každou svatbu chystali extra řeč.
Ale i tak se nám to moc líbilo. Já jsem byla nadšená, líbilo se mi co říkal a hlavně jak to říkal! I když to tam tak říká vždycky, že.
Měla jsem z toho docela strach, protože co jsem byla na svatbách, tak se mi obřad nikdy moc nelíbil, úplně nejhorší mi to přišlo na zámečku v Líšni (vyhlášené místo, óóó), tam jsem 2x potkala takovýho koktu, že bych ho - být nevěstou - asi sfackovala. Prostě katastrofa - koktal, přebreptával se, rozumět mu moc nebylo, všechno říkal monotónně, dokonce zkomolil příjmení nevěsty! Katastrofa!
My neměli církevní sňatek, ale chápu, že v kostele je to o něčem úplně jiném. My měli jenom starost, aby nám tam necitovali nějaké pochybné básně a aby ten projev byl jenom pro nás dva. Potom jsem se sama divila, jek jsem to prožívala a jak moc se mi to líbilo!
Ale v kostele... nevím, jsme oba ateisti, takže jsme o ničem takovém ani neuvažovali, ale mám z toho pocit, že je to i hodně o víře a starosti typu, jestli to bude projev se soudruhy nebo bez, jsou trochu jinde. Neodvažuju se nad tím spekulovat, jenom vidím, jak to chápou někteří mí kamarádi, kteří jsou věřící. Přijde mi to hezké, že vás oddávali lidé, kteří vás dobře znají a mají vás rádi.Honzino, já zažila extrémy dva. Jeden, to bylo až neuvěřitelné, brali se dva kamarádi po desetileté známosti, čekali miminko. Měli to v krásné rotundě, kde se běžně svatby nepořádají, přijeli jsme tam, otevřeli nám a po odchodu zase zamkli. A když oddávající promluvil, věděli jsme, že je to jen pro ně dva, že s ním mnohokrát mluvili a on ten projev pro ně napsal. Krása! Opačný extrém je, když dvěma kamarádům, co spolu bydlí osmým rokem, vykládali, jak ta prvotní zamilovanost opadne a přijdou i všední starosti... Ach jo
My měli něco mezi - projev sice celkem univerzální a pro všechny, ale nám se líbil. Ale toho druhého extrému jsme se fakt báli, i proto jsme chtěli vidět řeč předem, ale nedovolili nám to. Ale byla jsem odhodlaná, že kdyby nám oddávající začala citovat básně, hezky rychle bych ji zarazila, že oddává dva inženýry, techniky a tvrdé realisty No, naštěstí k tomu nemuselo dojít My se brali v obřadní síni, taky se mi moc nelíbí, že do toho v kostele tahají 3 osobu
. Taky jsme ateisti. A svatební řeč po éře komunistů, myslím, předělali úplně, ani trochu to nepřipomínalo tu dobu. A měli jsme i 2 básničky od roztomilé holčiny, ani jsme to nevěděli, bylo to takový překvapení pro všechny z nás! A moc se nám to líbilo!
My tím, že nejsme věřící, jsme o jiné možnosti ani neuvažovali. "Na úřadě" zní trochu drsně, my to měli na zámku
Je pravda, že jsme paní oddávající viděli poprvé v životě, ale nakonec to dopadlo moc dobře. Honzino, když my si na básničky fakt nepotrpíme, ale v té chvíli by se mi to možná i líbilo Věděli jste, kdo vás bude oddávat a co vám říkat? Jestli ano, tak bych se nebála, ale jestli ne, je to vážně risk, který občas nevyjde.
A o vstupu do EU bych teda taky zvlášť slyšet nechtěla (zvlášť když jsem pro ), ani o historii zámku, jak to někde dělají (tuším, že jeden z oddávajících na Libeňáku). Brrrr...Len, my nevěděli, že budou básničky, nikdo nám to neřekl. Když jsem viděla, že s panem oddávajícím a matrikářkou přichází i nějaký dítě, docela mě to popíchlo (jako co tam dělá?), ale pak jsem uviděla ty desky a bylo mi to jasný. A přišlo mi to roztomilý, fakt. Jednak to byl moment překvapení a taky jsem na žádné svatbě básničky neslyšela, takže jsem byla bez předsudků.
Kdo nás bude odddávat a co nám bude říkat, to jsme nevěděli. Je pravda, že se nás paní matrikářka ptala, jestli máme nějaký konkrétní požadavky co se oddávajícího týče, tak by to možná šlo domluvit a možná by šla domluvit i ta řeč, ale mě to tehdy ani nenapadlo nějak řešit. A taky jsme chtěli být překvapení, co nám budou říkat...
Navíc se v té samé obřadní síni brali před 25 lety moji rodiče a o 2 roky později i teta a strýc, takže určitá nostalgie v tom byla taky. A mám potvrzeno, že se proslov od té doby hodně změnil...Danielko, měla jsem na mysli toho Boha, jako třetí osobu. (Jsme ateisti.) Máme prostě pocit, že při svatbě v kostele se víc mluví o jakýmsi Bohovi, než o těch dvou, co se tam přišli vzít... Toť náš názor, neber to nijak špatně, prostě to tak cítíme.
No, nás oddávala taková stokilová paní. Projev četla ten den asi potřetí, a i přesto se přeříkávala.
Nijak extra hezký to nebylo ale ani to neurazilo, prostě takový nijaký. Během obřadu pán co pouštěl hudbu otevřel dopředu šampaňský a pěkně to bouchlo - uprostřed projevu Všichni se uchechtávali...
Potom jsem si na fotkách všimla igelitky za obřadním stolkem, kterou si tam paní oddávající dala, fakt dobrý
Ale prostředí zámecký zahrady v Loučeni a hezký počasí nám to vynahradilo...šla bych do toho zaseTo je ono, Lulucie, co jsem přesně chtěla říct. Honzina měla kliku a moc jí to přeju, ale já měla v hlavě čerstvý negativní zážitek (shodou okolností to byla taky Ločeň, ale oddávající byl chlap. Taky souhlasím, že prostředí je tam krásné, ale jim do toho bohužel ještě pršelo a to to měli venku
). Takže já měla hrůzu z toho, jak to dopadne a naštěstí jsme taky měli kliku. Ale rozhodně by mi to náladu dovedlo zkazit, kdyby to oddávající odfláknul a ještě při tom koktal. Já chtěla mít svůj den jedinečný a výjimečný a pokud by mi dal někdo špatným projevem najevo, že jsem mu úplně ukradená (i když třeba jsem, ale navenek mi to nesmí dát znát), mrzelo by mě to hodně.Ani nevite, jak jsem rada, ze nam proslov delal kamarad
Mě přišlo že oddávající se snažila, ale prostě jí to moc nešlo. To je jako ve škole, někomu básničky odříkávat jdou a někomu ne. Ale zase, když mi něco nejde, tak se do toho nehrnu. No jo, jinak přidávám do svého alba fotku oněch oddávajících paní
http://www.beremese.cz/album/view.php?vAlbumID=3027&vOffset=14&vReferer=
Nenašli jste co jste hledali?
Niko, nám nešly nasadit oběma
Vybírali jsme je v zimě, přišli jsme s prokřehlými prsty a chtěli hodně těsné. A brali jsme se v srpnu, prsty trošku nateklé, takže jsme museli násilí použít oba 
Na DVD je vidět, jak se všichni kolem smějí 