Co je vaše nejhezčí vzpomínka ze svatby?

Ahoj,
moje nejlepší vzpomínka je na to, když mi můj manžel řekl, že jsem ta nejkrásnější na světě, že jsem jeho princezna a že kdyby mu to nebylo blbý, tak by se štěstím rozbrečel

To bude nejspis muj prichod - zenich me uvidel poprve za cely den a mel slzicku nakrajicku

Pro mně taky je to asi ta chvilka, kdy mě poprvé uviděl ve svatebních šatech.

U mě to bude taky můj příchod -- všichni byli nastoupeni v kostele, stáli, dívali se směrem ke dveřím a vepředu na mě čekal můj manžílek. Nikdo kromě taťky a ségry-svědkyně mě ve svatebním neviděl, takže byli móc zvědaví. A mužíčkovi málem vypadly oči, tolik jsem se mu líbila A já jsem si to strašně moc užilia, připadala jsem si jako princezna

To je tááák romantický

Když jsme spolu tancovali a on mi říkal tolik krásných věcí... Taky to, jak moc mi to sluší, že ani netušil, že může být nějaká nevěsta tak krásná (před svatbou mi celou dobu tvrdil, že se smířil s tím, že nevěsta je prostě nevěsta a má se líbit ostatním svatebčankám a ne ženichovi), to mě dostalo... A taky gratulace, ti lidi prostě věděli, co mi říct tak krásného, až mne rozplakali, a mě jinak nic k slzám nedojme! A taky jak mě vedl tatínek, taky měl dojetím slzy v očích a když mě předával ženichovi, řekl mu: a bude tvoje! Což zase rozbrečelo celkem odolnou matrikářku

len: to je docela podařený, že nevěsta by se měla líbit všem, jen ne ženichovi

Nejhezčí vzpomínka...asi jak jsme stali pred panem oddávajícím a drzeli se za ruce. Jinak v satech me videl pred obradem, nebot jsme to meli trochu komplikovanjesi - a kdyz jsem vysla oblecena (on tam jeste lital v trenkach ) tak byl tak roztomilej - ze jsem princezna. Mimochodem teď už mi říká "královno"

Já bohužel nejhezčí vzpomínku nemám. První svatba pro mě byla jen šílený stres, takže si z toho moc nepamatuju. Ale když to tak proberu v hlavě, tak nejhezčí asi bylo, že jsme se celou dobu jen smáli a smáli (i před oddávajícím když měl řeč... ). Asi jsme potřebovali uvolnit to napětí, které se v nás tak dlouho hromadilo.

Kdy manžel zíral, jaká jsem v šatech a závojíčku a nalíčená...a zírali i všichni ostatní, já se normálně nelíčím ani moc nezdobím, a tak jsem se rozhodla, že si to o svatební den fakt užiju...a užila Z popelky princeznou, to byla změna

Aduo, vzdycky kdyz to nekde napises, tak me je to tak lito.... ze sis to neuzila podle svych predstav a neda se to nijak zmenit...

Nejhezčí byl asi obřad, pan oddávající moc pěkně mluvil a my dva jsme si nazvájem tiskly ruce a věděli jsme, že tohle je jen a jen naše chvíle!

danielah: Proto už to tady radši moc nepíšu. :o) Jednou jsem byla i obviněná, že nejsem s ničím spokojená...
Užila jsem si druhou svatbu. Jen ten pocit, že to byla až ta druhá, ve mě zůstává a je to divnej pocit, že o mě nikdo nestál. :o(

Adu: Je obdivuhodný, že jste se pustili do druhý svatby. Alespoň jste si nemuseli říkat co se vám na té první nelíbilo a mohli jste si to udělat podle svého. Je jasný, že by to člověk chtěl hned poprvé, ale alespoň máte jedny hezké vzpomínky

Aduo, ja doufam ze to nevyznelo jako kritika! Myslela jsem to v dobrem... A nikdo si nepredstavi, cim vsim jsi musela projit, kdo to nezazil, tak at si rikaji co chteji...

marusenka: On neříkal, že bych se mu neměla líbit, jen mi pořád tvrdil, že se mu ten nevěstovský styl nelíbí, bílé šaty, závoj, drdol... Byl prostě přesvědčen, že tohle slečny dělají, protože se to očekává a že se chtějí líbit okolí. Tak jsem si vzala červené šaty, bez závoje a vlasy natočila a rozpustila - a najednou ženich neměl slov Já mám prostě trošku zvláštního manžela

Těžko vybrat jen jednu věc. Když mi všichni říkali, jak mi to sluší (to normálně nezažívám), když nám u obřadu venku začala z vedlejšího domu kdákat slepice (to byla sranda) a když měl taťka super proslov (to bylo pěkné). Ale bylo toho víc, ten den se fakt vydařil

helabella: No to není obdivuhodný, manžel to nejdřív bral jako nutnost, aby měl pokoj od mýho fňukání kvůli zkaženým vzpomínkám, ale pak jsme to oba vzali jako dobrou příležitost udělat ten krok, který jsme chtěli. To znamená církevní sňatek. Jen mě mrzí, že tam nemohli být všichni ti, co na první svatbě. Rodina a tak. Ale nechtěli jsme tam nikoho z nich. Když už nás tak stresovali....

U mě byl nejhezčí zážitek taky to, kdy mě viděl manžílek poprvé a pak jízda v kočáru po městě, kdy všichni mávali a troubili, manžílek si mě majetnicky držel kolem ramen.... hotová Lady Diana! Celý den byl nádherný, ale to nej... je asi tohle.

to honzina: To take, oddaval nas kamarad a kazal manzeluv bratr, a my tam stali, cely obrad se drzeli za ruce a ja jsem citila, ze ted se opravdu stavame jednim...rodinou (kdyz to pisu tak to vypada hloupe, ale urcite mi rozumite )

danielah: Ne, od tebe to nevyznělo jako kritika, to jsem tak nebrala. V pohodě.
No bohužel naše malý i velký smůly pokračují i dál.

Vzpomněla jsem si na jeden okamžik z druhé svatby. Napíšu ti to do IP.

danielah: Tyhle pocity mívám každou chvíli. KDyž jsme spolu nebo ani nemusíme být u sebe, tak stejně cítím, že nejsme dva, ale jeden. Takže to nezní hloupě, ale je to fakt. Jste už rodina.

Adua: Stejně se mi líbi, že jste do toho i napodruhý šli s plnou vervou. Je vidět, že vám to opravdu stálo za to. Vím, že to ani teď nemáš moc lehký, ale je moc dobře, že tu svatbu sis mohla vychutnat podle sebe.

len: to je fajn, že jsi překročila tradice. Úplně nesnáším takový ty dotazy, jestli na svatbě budeme mít to nebo ono, protože "se to tak přece dělá". Stačí, když se splní ty zákonné náležitosti, ale co se mi nelíbí nebudu přece dělat je proto, že to tak měla kamarádka nebo dcera sousedky

Já mám nejhezčí vzpomínku když sme dorazili pak v noci domů, lehli si do postýlky a říkali si co se nám líbilo. Svatební noc sicě přímo nebyla protože sme usnuli jak špalci, ale zato nádherné ráno
Mě ženich přímo asi neřekl že se mi to sluší (slyšela jsem to ten den tisíckrát) ale už v poledne se dožadoval svatební noci.

Marusenka: Naprosto souhlasím. My jsme si prostě z tradic vybrali jenom to (rozbíjení talíře, polívka z jednoho talíře...), co se nám líbilo, něco jsme trochu přizpůsobili (házela jsem papírové růže) a něco úplně vypustili (únos nevěsty...), takže vlastně můžu říct, že celá svatba je pro mne ta nejhezčí vzpomínka . Já na jiných svatbách respektuji jejich zvyky a požadavky, takže jsem automaticky předpokládala, že i na té mé budou hosté respektovat ty naše. Hosty jsme vybrali dobře, byli skvělí .

helabella: Díky. Vychutnali jsme si to opravdu pořádně. I s drobnýma vadama na kráse, protože pršelo a všem byla zima, ale stálo to za to. :o)

Nám väčšinu svadby škaredo znepríjemnili moji nechutni svokrovci, takže som si neužila ani ten vysnený moment, keď ma môj nastávajúci videl po prvý krát v svadobných šatách. Moja svokra totiž v tom momente vyšplechla: "To sú tie šaty, čo som ti včera popísala." A to veľmi dobre vedela, že mojím najväčším koníčkom je zbieranie a prezeranie si katalógov svadobných šiat. Môj najkrajší svadobný moment bol, keď sme neboli so svokrovcami: takže fotenie. Som veľmi rada, že sme si presadili, že k fotografke pôjdeme bez nich, len so svedkami a tak mám nádherné svadobné fotografie, kde sme obaja vysmiati, uvoľnení a šťastní. Takže najkrajší okamih svadby bolo u nás paradoxne fotenie v malom ošuntenom ateliéri

len, marusenka: Holky, na co jsou tradice? Aby se porušovaly... My neměli ani ten talíř, protože doma jsme toho rozbili už dost, společně jsme toho naklidili taky dost, takže nám zbyla polévka a tu jsme si dali taky jen napůl, protože obrovskou lžící jsme se spíš polívali, než krmili. :o)

Adua: Jestli můžu -- jak je na tom manžel s prací?