Ahoj holky, také máte po svatbě pocit ztráty identity? Celý život na mne každý volal jedním příjmením a teď mám příjmení jiné. Zatím to beru s humorem. Ale nějak si nemůžu zvyknout na nové oslovení a v první chvíli mám nutkání dívat se kolem sebe, na koho to vlastně lidi mluví. :-D Zažíváte něco podobného?
Iko: Já myslím, že tahle debata má ještě trošku hlubší význam. Dotýká se i postavení ženy v dnešní společnosti. A že se to projevuje na ,podle Tebe, takové prkotině jako je změna jména? Ale vždyť o tom život je - o maličkostech. Ty potom tvoří celek. V dnešní době se tvrdí, že žena je rovnocenná muži. Ale právě na těchto drobnostech zjistíš, že to tak není. :-(
PS: To že se mi něco nelíbí, ještě neznamená, že to musím zesměšňovat.
hela: no jo ale oba nemůžou? podle mně to nějak musí jít, jako když prostě jdeš a změníš si příjmení na úplně jiný... ale mně by se stejnak nelíbilo takový dlouhý méno:-) blbje se to pamatuje...
možno sa to celkom nehodí, ale keď som sa jednej baby pýtala prečo si nechala aj svoje a pripojila aj manželove tak mi odpovedala veľmi jednoducho "no, predsa sa nebudem volať pani XY - ako moja svorka". to je pravda - a keďže pani XY (teda moja bud. svokra je známa ako pani XY, neviem ako si zvyknem že mňa niekto bude volať pani XY, keďže sme spolu v kontakte i práci denno denne. Teraz mi hovoria menom ale za pár rokov? no tiež rozmýšľam o zdvojení mena. a druhý problém je že moju bud. svokru aj ja po 10 rokov volám pani XY ?!?!?
lko: mám pocit, že nad takovými "hovadinami" se nezamýšlejí ani ženy.
A víš proč se nad tím chlapi nezamýšlejí? protože je ta změna nečeká. automaticky předpokládají, že žena bude mít jméno po něm, proto ho ani nenapadne, nad tím uvažovat. Pokud by ses chlapů ptala, tak bys uviděla, jak to najednou budou řešit.
A musím říct, že mi přijde hodnotnější řešit tohle, než barvy ubrousků a jmenovek...to jen tak....každý máme jiné priority
A po tom tvém příspěvku opravdu musím říct, že tvoje identita je opravdu nepřehlédnutelná :-)
takže dík za vyjádření nad pro tebe hovadinou, pro některé za důležitou věc a ne problém :-p
chlapi sa NIKDY nezamyslaju and takymito "hovadinami" ako zenske; oni proste neriesia taketo veci a to nie preto, ze samozrejmost, nesamozrejmost, lenivost, ci neochota, jednoduche ich to nenapadne sa zamyslat nad tym a netreba za tym hladat, ze ci miluje svoju zenu dost, ci sa o nu stara, vobec nie! ja som strasne rada, ze niektore dievcata to tu riesia, pretoze to znamena, ze su zdrave, stastne, spokojne atd a nema ich co trapit, tak co tak si pokecat o Velkom Probleme "ztrate identity", mna si ludia pamataju a budu s menom kankalinkova, ci nekanlinkova- to iba meno, teda priezvisko robi z Vas osobnost? nebudem sa tu zapajat, lebo moj nazor na tuto debatu je iny, ale plati sloboda slova, tak chvalobohu, ze mate tieto problemy :-p :-D
Ahoj holky, četla jsem jenom tuhle stránku. Debata o příjmení je zajímavá:-) Mně štve, že to většina chlapů bere jako samozřejmost. Přitom je s tím spousta potíží, někdo vás chce najít v seznamu nebo tak podobně, pořád někde říkat menuju se už jinak atd. Nehledě na to že někdy je to změna k horšímu:-( Mně se taky moc nechce, ale zas se mi líbí dodržet některý zvyky... a i když je mi to hloupý tak mi vadí že by se na mně někteří koukali přes prsty a tak... a navíc partner to asi bere jako hotovou věc. Ale zas si říkám že by mi to bylo líto si tu změnu jména nevyzkoušet, když jsem s tím celej život počítala... no nakonec to tak stejně dopadne tak co tu kecám:-D
hela, jo, jo, taky by se mi libilo mit oba dva obe jmena...nebo mozna i mit nejake uplne svoje nove, vis, jako, ze zakladame nasi vlastni rodinu, ktera se nebude jmenovat ani po mem otci ani po jeho otci...ale prvni varianta neni mozna kvuli zakonum a druha neprosla u pritele hrdeho na sve rodove jmeno
leilanni, z toho vidis, ze bych taky rada, aby nase jmena nejak vyjadrovala, ze jsme se vzali, ale bohuzel to neni mozne, takze to, ze si nechame kazdy sve jmeno proste beru za nejlepsi kompromis
Lei: nejsi husa....protože jak říkala misha, přemýšleli jste o tom spolu a nakonec jsi ještě dostala jeho vyjádření....a že to nebere jako samozřejmost
Ještě bych chtěla říct, že to že takhle uvažuju a vystupuju, neznamená, že nejsem žena - jsem stejná žena jako ostatní, jen prostě o určitých věcech víc přemýšlím. Taky chci, ať se ke mě muži chovají hezky, s respektem - ale s respektem i k mé volbě a mým postojům. Ne jenom kvůli tomu, že jsem žena a k nim se přece chová hezky. Taky chci mít děti, mám svýho milýho chlapa, ale prostě jen nechci jet a žít v zažité patriarchální lince...a tak řeším tyhle věci namísto jiných.
H.
misha - díky :-) ja to citim tak, ze jako manzele bychom meli mit spolecne jmeno (jeho, moje, nejake neutralni, to je jedno). pokud se chceme kazdy jmenovat jinak, proc se vubec brat? je to samozrejme muj osobni POCIT, ktery vubec nikomu nenutim.
leilanni, nejsi husa, pokud jsi spokojena a pokud vis, ze jsi to promyslela a vybrala jako nejlepsi reseni :-)
neni to o tom, ze si ted vsechny hromadne prestane brat manzelovo jmeno, ale o tom, ze to prestaneme pokladat za jedine mozne reseni
hela+misha - souhlas. Je třeba o tom přemýšlet a taky je třeba, aby se nad tím zamyslel i ON!!!! Já jsem mu hned řekla, že si má promyslet, jestli si vezme moje jméno, ale nechtěl a já bych po pravdě taky nechtěla, jen jsem ho zkoušela, nicméně mi poděkoval za to, že jsem si vzala jeho jméno a váží si toho. Nebere to jako samozřejmost. A to mi stačí. Asi jsem husa....
agina, nemyslim, ze to hela prekroutila, ma naprostou pravdu, ty ho milujes vic nez on tebe, ze mas prijmeni po nem?
a to "odjakziva", ktere zminujes, vzniklo v dobe, kdy zena byla naprosto nesamostatna, vzdy byla zavisla na nejakem muzi a podle prijmeni se poznalo, kdo to zrovna je, jestli otec nebo manzel...
a ta doba uz snad minula
Myslím, že nepřekroutila, jen jsem se na to podívala z druhé strany......právě to odjakživa mě na tom vadí, a to, že se za to dá schovat plno věcí, např. ale miláčku, odjakživa to tak je, přece se nechceš odlišovat. nebo když si vezmeš moje příjmení, je to důkaz lásky ke mě
A já bych byla ráda, aby se nad tím aspoň někdo trochu zamyslel a nepřebíral to slepě.
nechápu jak tady někdo řeší do mrtě barvu ubrousků a pomalu i toal. papíru na záchodě, ale něco tak zásadního jako příjmení neřeší....
h.
A zena sa vzda aj svojho priezviska, aby sa muz necitil ukrivdeny...Samozrejme, respektujem to, ked sa to niekomu paci a chce si dat manzelove priezvisko, ale nesuhlasim s tym, aby sa to bralo ako samozrejmost. Kazdy ma pravo sa rozhodnut...
Ja si myslim, ze by sme pomaly, ale isto mali ucit muzov (a aj zeny) zvykat si na to, ze aj my mame svoju hrdost a sme rovnocenne a mame pravo na svoj nazor. Este vzdy je to v spolocnosti vzite, vzory spravania- muz ma byt silny a zarabat peniaze a zena ma byt ticho a starat sa o domacnost a deti...Vo väcsej, ci mensej miere je to medzi ludmi stale citit. Ja som tiez do urcitej miery zvyknuta na tieto vzory a niektore su aj v poriadku. Mne sa tiez paci byt zenou, ale to nevyhnutne neznamena, ze budem ticho, nebudem oponovat, budem sa obetovat a vsetko znasat. Muzi su hotovi z inteligentnych a silnych zien. Musia sa naucit, ze su aj take zeny, nie len take, ako si nas dlho "vychovavali". Muzov mam tiez rada a odmalicka som mala vzdy viac kamaratov, ako kamaratok. Musim povedat, ze je to chyba zien, ze sa nevedia postavit za seba, ale len posluchaju vsetko, co je vzite a myslim, ze väcsine zien to aj vyhovuje, ze nemusia rozmyslat. Tak ako ma muz pravo niekedy v zivote sa zlozit, plakat a byt citlivy, tak ma aj zena pravo byt inteligentna a vazit si sama seba. Dostali sme sa tam, ze ked sa stane to, ze zena zaraba viac penazi, tak sa muz citi menejcenny. Je to blbost, preco by to tak nemohlo byt? A potom dochadza k takym veciam, ze zena sa vzda svojho zamestnania, aby bol on v poriadku....Co je toto? Tieto konvencie zatazuju ako muzov, tak aj zeny...Naco to je dobre?
takže ještě dodávám : i já jsem šťastná, že mám svobodnou vůli. Užívám ji a užívám si to. Někdy je těžké dělat rozhodnutí, jako například to s příjmením. Ale je třeba si uvědomit, že s tím člověk bude žít dál...
No a pokud jde o to chování před ženou či před mužem, jsi asi dost naivní, když si myslíš, že se chlapi chovají stejně ve své mužské partě a před "dámou". Ale to je na jinou debatu. Se ztrátou identity to nesouvisí. Mám muže ráda a mám mezi nimi hodně přátel, stejně jako mezi ženami. Nefandím ani jedné, ani druhé straně. Jedna bez druhé by nemohla být. Jde o to, jak se k sobě chovají. S tím já problémy nemám. Mnohdy mám v tomto (podle tebe mesmyslně maskulinním) světě problém s tím, jak se chovají ženy - jak drbou, závidí, nenechají na člověku nitku suchou...já hlasuju pro rovnost a pro slušnost. A to, jestli máš koule v tom přece nehraje roli!
A ještě pro Ratkiller - díky za tvůj příspěvek, moc se mi líbí, to co píšeš o tvém manželovi. Já jsem to s tím pomáháním do kabátu myslela spíš obrazně, samozřejmě je důležitější to, jaký je a jakou je ti oporou. Jen jsem tím chtěla komix.sk vysvětlit, že se ráda cítím jako žena, když někdo respektuje, že jsem žena a podle toho se chová.
Ale muže jsem si samozřejmě vybrala takového, který přiloží ruku k dílu, nejen přidrží dvěře :-)