Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svadbe

Změna jména. Nemáte pocit ztráty identity?

Profilova fotka
Ahoj holky, také máte po svatbě pocit ztráty identity? Celý život na mne každý volal jedním příjmením a teď mám příjmení jiné. Zatím to beru s humorem. Ale nějak si nemůžu zvyknout na nové oslovení a v první chvíli mám nutkání dívat se kolem sebe, na koho to vlastně lidi mluví. :-D Zažíváte něco podobného?
Odpovědět
1
2
…
22
@mollyf mne ostalo tiez rovnake pismeno na zaciatku mena, M, tiez som sa bala, ze sa podpisem starym menom :D
Odpovědět
ja som si na nove priezvisko zvykla velmi rychlo....az ma to samu prekvapilo :-) ale mne velmi pomohlo to, ze som par mesiacov po svadbe zmenila pracu a tam nikto netusil, ze len nedavno som sa volala inak :)
Odpovědět
Profilova fotka
ja sa z toho tesim ze budem pouzivat priezvisko mojho buduceho manzela :)
Odpovědět
Profilova fotka
Je nakonec zajímavý, jak se všechno v průběhu času mění... Za těch cca 10 měsíců jsem od stavu, že asi nechci muže příjmení (i když jsem byla připravená ho akceptovat) došla do stádia, že je to vlastně jedno a teď se paradoxně těším, že budu patřit do mužovi rodiny. Ty měsíce ukázali, že ač jsem původně nebyla nadšená z té změny, nakonec jsou lidi a příbuzný všude stejný a mají jen svoje specifika a člověk si na ně musí zvyknout a vlastně musí přijmout i fakt, že druhé někdy vidí jen víc negativně, než jsou, protože je z domova zvyklý na něco jiného a neví, jak to všechno pobrat... Nakonec si jen stačí uvědomit, že člověk má v rámci své rodiny někdy až moc růžové brýle (samozřejmě myslím v běžných rodinách, kde nejsou fakt problémy) a že vlastně ta změna je začátek něčeho nového. Nemám ráda změny a asi mě to dopředu ovlivnilo v negativním směru, ale dnes můžu říct, že se na to těším, až budu dle jména prostě žena svého muže.
Odpovědět
Profilova fotka
Je fajn, pokud vám to nedělá problémy přejít z jednoho jména na druhé. Já jsem ráda, že si hrdě budu nést i své rodné příjmení, protože bych se se změnou obtížně smiřovala a hlavně k tom nemám důvod. Rigiditu je nutné překonávat a nesetrvávat v ní, pokud nám to vadí. Nejsem ovce, které musí jít se stádem.
Odpovědět
ja vobec nemam pocit straty identity. Nie som vydata este ani rok, ale uz teraz ked ma niekto oslovi starym priezviskom sa zacudujem, ze co to hovori...ved to predsa nie som ja :D Uz sa prirodzenejsie citim s novym menom ako so starym. Pohoda
Odpovědět
Profilova fotka
damy, to ja som mala iny "problem". priezvisko mi zacinalo za slobodna na G. pismeno, ktore najviac nemam rada. a ako sa zacina moje meno po vydaji? samozrejme G. a este aj zaciatok bol gal a teraz je gol. co je uzasne, ked sa idete v kostole podpisat s tym, ze samozrejme idem novym menom ale ked zacnete pisat, a napisete za krstnym to G tak to islo tak nejak samo. takze sa to muselo rychlo opravit, nastastie som si to uvedomila vcas, nie az na konci :) pri druhom podpise som si uz davala sakra pozor. ale je to mile ako sa na tom na videu smejeme, ja samozrejme vybuch smiechu, muz to iste. ale vsetci, co vedeli ako sa tesim, ze sa "zbavim" toho G vedia, ze som sa vydavala z lasky :)
Odpovědět
No... Prostě si asi musíme zvyknout holky, teď už s tím stejně nic nenaděláme. Tak hlavu vzhůru, jsou i horší věci;)
Odpovědět
Ztráta identity je přesná. Vůbec na to neslyším. 27 let jsem byla zvyklá, že když je moje příjmení někde napsané, tak ho vidím z dálky. Půl roku po svatbě čtu článek o sobě a dojde mi to po 10 minutách co jsem to dočetla, a tak :-) Nejsem to já. Jsem ráda, že se jmenuji stejně jako dcera. Ale moje jméno to prostě není (zatím asi).
Odpovědět
Profilova fotka
Já teda momentálně přesně tohle prožívám, ale přichází to tak ve vlnách - jednou jsem z toho nadšená, podruhé brečím, že to nejsem já, a je mi po sobě samé smutno. Ale věřím, že si na to zvyknu. V tomhle jsem "stará škola" a brala jsem to tak, že se to tak prostě dělá (i když samozřejmě dneska jsou možnosti různé). :-)
Odpovědět
Určitě budeme mít stejné příjmení. Dvě příjmení se mi nelíbí a že by si manžel vzal moje??.. to nehrozí. Zůstaneme u tradice. Budu mít celé krásné jméno! A dokonce stejné jako manžel, jen ženskou verzi. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ja som sa tesila na zmenu mena.Svadba bola pre mna novy zaciatok a preco nie aj so zmenou mena.Par mesiacov som sa mylila :D
Odpovědět
Profilova fotka
já si ponechávám své jméno, právě proto, abych o svou identitou nepřišla, protože moje jméno je mou součástí. A sňatkem přeci něco získávám, ne naopak, tak mi přijde logické nechat si obě jména.
Odpovědět
Profilova fotka
@modrypitrisek aha, tak to je potřeba si nechat pro sebe:) já teda za svůj život kromě té víly amálky nikdy žádnou nepotkala, ani že by se tak jmenovala třeba spolužačka z vedlejší třídy nebo tak...
Odpovědět
@simone5 Tak to je pecka. Tohle kdyby mi řekl, tak si snad i dobrovolně vemu to jeho :-D :-D - ano, jde jen o princip (také často rády ustoupíte, když jako první ustoupí ten druhý? :-) ). @mawenzi Vybraná jména si nechávám pro sebe. Protože cokoli vyberu, mají do relativně krátké doby všichni kolem mě :D :D . Dokonce i se jmény to tak mám. Od svých patnácti jsem chtěla Amálku - tehdy se Amálie jmenovaly jen starší dámy a my všichni znali jen vílu Amálku. A ejhle, přišel čas, kdy je to tady samá Amálka. Tahleta "nová" jména mám(e) vybraná už asi skoro tři roky, a zatím jsem potkala jen jednou to chlapecké (a to relativně dost blízko - sousední vesnice...). No a když už teda sjednotíme to příjmení, tak hurá na výrobu ratolestí 8-) :-D .
Odpovědět
Profilova fotka
Já se budu jmenovat stejně jako snoubenec a vůbec mi to nevadí. Nevidím v tom problém, ztrátu identity - pořád to budu já, jen s jiným příjmením. Navíc v mém případě mi lidé nebudou komolit dosavadní přjmení a bude klasické české :-)
Odpovědět
Článek se načítá
U nás to bylo jednoduché, mám skvělého partnera a ten mi řekl, že by se klidně mohl jmenovat po mně. Musím uznat, že to na mě udělalo velký dojem, protože já ješitné chlapy nesnáším a nevím, proč by to pořád měly být ženy, co neustále ustupují. Nicméně já rodinu svého otce nemusím a popravdě se těším, až mě nikdo nebude spojovat s nimi. Kdyby to šlo, vzala bych si jméno po matce za svobodna, to ale nejde, a tak jsme se rozhodli, že se budeme jmenovat po mém snoubenci. Každopádně ale chápu ty otázky ohledně identity a vůbec mi to nepřijde hloupé. Kdybych se tolik netěšila, až se budu jmenovat jinak, taky bych to řešila :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ja budem po svadbe pouzivat aj manzelove aj dievcenske priezvisko, podla ktoreho ma vsetci poznaju, mam nanho skoly, diplomy, ocenenia...jeho meno budem pouzivat z ucty a preto ze si ho velmi vazim. obe priezviska sa budu pisat bez ova! damy ziadna strata identity.
Odpovědět
Profilova fotka
Ja mam tiez dve priezviska - v praci pouzivam iba dievcenske - nikto to neriesi. "Vtipne" je, ze moja naj kamoska si mysli, ze to pre mojho muza musi byt ponizujuce... a pritom on to vobec neriesi... ja sa zase cudujem, ze ona si meno zmenila uplne a este aj menovku na dvere chcela dat iba na jeho krstne meno a priezvisko - ako keby ona ani neexistovala... Takze co z toho vyplyva? Vzdy sa najde niekto, kto s bude cudovat a riesit veci, do ktorych ho nic nie je :D
Odpovědět
Profilova fotka
K tomuhle tématu bych řekla asi toli, že za skoro rok od svatby se někteří členové mojí rodiny (hlavně táta) moje nové příjmení ještě nenaučili - a to jsme s manželem skoro šest let, takže to příjmení znají. Táta mi ho pořád komolí, takže spíš než ztráta identity je pro mě změna příjmení ztráta sebevědomí v tom smyslu, že lidem v mojí rodině nestojím ani za to, aby se to příjmení za těch šest let naučili. Ale i tak jsem ráda, že jsem si vzala jeho příjmení...Manželova rodina to vzala v klidu, ačkoliv teda mě pořád vedou v patrnosti s dívčím příjmením a nějak nejsou schopní pochopit, že už se tak nejmenuju:/ Ale jak říkám - i přes to všechno bych se tak rozhodla zase, neměnila bych
Odpovědět
Profilova fotka
no u mna to bolo jasne. Urcite chcem, aby sme sa cela rodinka aj s buducimi detickami volali rovnako. Takze som ani nevahala a mam priezvisko po manzelovi. A vobec si nemyslim, ze zmena priezviska ma nieco spolocne so stratou vlastnej identity. Ale ak sa k sebe dve priezviska hodia a znie to pekne, tak s tym vobec nemam problem. Ak to niekomu vyhovuje, tak preco nie. Horsie je ak si to niekto necha a vobec to k sebe nejde. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem vždycky říkala že si nechám jak svoje tak si vezmu manželovo protože chci pořád mít pocit že patřím do své rodiny k rodičům,bráchův pak mi ale mamka jednou říká já nevím mě by ted v padesáti přišlo divný kdybych se měla jmenovat jako za svobodna + manželovo přijmení když vi všechny moje děti se jmenujete po tátov,,,tím mi nasadila brouka do hlavy,,takže si nakonec normálně vezmu manželovo jméno,mám štěstí že iniciály mi zůstanou stejné a taky podpis můžu mít hodně podobný hlavně to M na začátku :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@michalusenka Vetsinou zvoli to nove manzelovo, az kdyz pochyti, ze ja se predstavuji puvodnim, tak se prizpusobi.. zatim se mi stalo jen jednou, ze jedna kolegyne nepochopila a stale mne oslovuje celym dvojim prijmenim..
Odpovědět
@martaveg a jak tě oslovují? obojím příjmením cizí lidé? kolegyně mi zas říkala, že nevěděla na VŠ jak takové lidi s obojím příjmením oslovovat a že taky dotyčná se podepisovala pokaždé jinak
Odpovědět
Profilova fotka
@michalusenka Ja mam obe prijmeni, diskuze o nevyhodach a problemech tu byla nekolikrat.. v podstate ted uznavam ze to nema jedinou vyhodu :-D ale stejne bych nemenila a sveho prijmeni se nikdy nevzdala.. manzelovi jsem to oznamila uz kdysi a ten s tim problem nemel, moje rodice to potesilo a tchanovci to akceptovali a nijak nekomentovali (alespon ne prede mnou nebo pred manzelem), paradoxne s tim nejvetsi "problem" meli nekteri manzelovo kamaradi, kteri se hrozne divili, ze on mi to povolil..
Odpovědět
MÁTE NĚKDO OBOJÍ PŘÍJMENÍ (ZA SVOBODNA A MANŽELOVO)? CO NA TO VAŠE RODINA A MUŽ? NEMÁTE S TÍM PROBLÉM? DÍKY ZA NÁZORY
Odpovědět
Profilova fotka
Kdybych si nevzala Péťovo příjmení, pravděpodobně by si mě ani nevzal :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@modrypitrisek a jaká máš vybraná jména? Já nakonec taky jdu do toho, že si nechám muže... máte to od stejnýho písmenka, tak si nechám moji nic neříkající vlnovku na podpis se začátečním velkým a zřetelným stejnou, stejně z tý vlnovky nikdo nepozná, jestli to je staré, nebo nové:)
Odpovědět
Dámy, tak jsem se upsala :((. Vezmu si jeho příjmení. Potěšilo mě sice, že to byla první tchánova starost - jestli si vezmu jeho příjmení (takže je si vědom toho, která bije x-) ), ale jinak z toho uplně radost nemám. Hovořili jsme o tom hodněkrát, a i když se snažil, prostě jsem ho přesvědčila o své tezi, že neexistuje jeden jediný rozumný (logický) důvod pro to, aby si žena brala příjmení po muži nebo naopak. On to uznal, ale na tom, abych měla jeho příjmení, přesto trval, tak jsem svoje příjmení jsem prodala :-D . A to za právo výběru jmen našich budoucích dětí - prvního chlapečka a první holčičky. Jasně, možná bychom se na nich dohodli i tak, ale mám vysněná jména pravda trochu nestandardní, tak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou - jednak se nebudeme muset o dohadovat o jménech budoucích dětí, jednak jsem svou "kůži" nedala zadarmo - protože mi stejně bylo jasné, že si nakonec jeho příjmení tak či tak budu muset vzít (co mě k tomu vedlo je zas na delší povídání, jako příklad uveďme tchánovu historku o tom, jak si jednou jeden vzal příjmení své nastávající, a otce tohoto ženicha den na to našli pověšeného, neb to neunesl... no, sice blbé řeči, ale vím, že jednoduché by to nebylo, kdybych si jejich příjmení nevzala... ). A stále uvažuju o tom, že jako podpis si nechám křestní jméno s počátečním písmenkem nového příjmení... ;-) Konec hlášení :-x x-)
Odpovědět
Profilova fotka
Presne s tim se taky setkavam, lidi nechapou a porad maji nutkani to komentovat a ptat se proc mam dve prijmeni.. vsak ja taky nikomu nekomentuji jeho jmeno.. jednou jsem na dotaz proc mam dve prijmeni odpovedela a proc ty sis vzala nove jmeno? odpoved byla - protoze se to tak dela.. tak na to jsem rekla, ze to je pro mne slaby duvod na zmenu jmena ktere mam skoro 30 let.. tak aspon od jedne tazatelky mam uz klid :-D predstava, ze bych se vzdala sveho rodneho prijmeni uplne, pro mne byla vzdycky nepredstavitelna a opravdu bych to citila jako ztratu identity a zvykala si dlouho
Odpovědět
1
2
…
22
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?