Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svadbe

Změna jména. Nemáte pocit ztráty identity?

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahoj holky, také máte po svatbě pocit ztráty identity? Celý život na mne každý volal jedním příjmením a teď mám příjmení jiné. Zatím to beru s humorem. Ale nějak si nemůžu zvyknout na nové oslovení a v první chvíli mám nutkání dívat se kolem sebe, na koho to vlastně lidi mluví. :-D Zažíváte něco podobného?
Odpovědět
1
…
9
10
11
…
22
@stist.ko Děkuju za tenhle příspěvek, já jsem právě procházela fází zmatkování a hodně jsem přemýšlela o tom, že bych si nechala obě jména, že bez svého rodného to nebudu já a že jsem na něj zvyklá a líbí se mi atd. atd.... Ale už jsem i do papírů na matriku napsala, že si vezmu manželovo, tak snad jsem s tím zmatkováním skončila a na nové jméno si zvyknu i když není úplně obvyklé :) a když to tak vezmu je mému rodnému dost podobné :)
Odpovědět
Profilova fotka
Ale podpis přece nemusí být vůbec čitelný... Kdybyste se podepisovaly jenom klikihákem, nikco vám nemůže nic říct:) Já jsem chtěla původně obě příjmení a paní martikářka neřekla ani pumpička, ale 3 dny před svatnou jsem si to rozmyslela a mám jen manželovo:) A zvykla jsem si hned, podpis mám pořád stejný - iniciály mi zlstaly a zbytek je nečitelný:)
Odpovědět
Profilova fotka
@stist.ko mne urobila matrikarka toto iste :D tiez mi dala papier, aby som sa podpisala mojimi buducimi dvoma priezviskami, ale len raz :D ked som sa pospisala, tiez ma napadlo, ze robim blbost a naco mi to je, ale necuvla som,, uz len z vlastnej tvrdohlavosti :D
Odpovědět
@im4fun Vsak ona se me ani nesnazila nachytat - jen mi dala papir a rekla, at si to vyzkousim (to jsem fakt do te doby neudelala) - a az pri tom 'dvojitem' podepisovani mi prisla absurdita cele veci, alespon tedy pro me. Ztrata identity je dle meho nazoru blbost :-D - pac zmenou prijmeni se fakt nic nezmeni. To spise budouci nevesty (vcetne tehdy me) maji tendenci zazmatkovat - jako ze se zmenou jmena prichazi neco zasadniho... Ponechani obou jmen ci vlastniho jmena ale chapu napr kvuli detem. ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@stist.ko Tak na to by mě milá paní matrikářka nenachytala. Nikde není psáno, že se musíš podepisovat oběma příjmeními:) A upřímně, už se mi snad 3 nebo víc let nestalo, že bych musela vyplňovat cokoliv s políčkama, takže fakt neřeším, jestli se někam vejdu nebo ne. Mimochodem obvykle se tam nevejdu, a to mám zatím pouze svoje příjmení:D
Odpovědět
Profilova fotka
@gwendoline prostě jméno směnila ve směnárně :-)
Odpovědět
@gwendoline :-D A proč? Třeba chcou snoubenci jména směnit :-) U nás by se to i šiklo, protože můj taťka má 3 dcery a kdyby si teda ženich vzal moje jméno, udělalo by mu to radost :-)
Odpovědět
Nešla by opravit ta chyba v názvu diskuse?!
Odpovědět
Puvodne jsem zvazovala, ze si taky necham obe prijmeni. Takhle jsem to taky 'slavnostne' oznamila pani matrikarce (moc spravna zenska mimochodem), ktera se na me libezne usmala, ze zasuvky sveho pracovniho stolu mi podala cisty papir formatu A4 a rekla, ze to je vyborny napad, nechat si obe prijmeni. Jen abych si to ale umela lepe predstavit, tak me pozadala, abych se na ten cisty papir zkusila 20x pod sebe podepsat, abych vedela, do ceho jdu :-D A nekdy pri sedmem ci osmem podpisu mi doslo, ze je to pro me fakt zbytecne ta dve prijmeni, ze se stejne nevejdu nikdy do zadne kolonky na formularich, ze kazdy podpis trva veky, atd atd. Takze jsem ji papir podala zpatky a rekla, ze to teda vidim pouze na jedno prijmeni a to manzelovo :-D Manzel koukal jako puk, ale byl nakonec moc rad. Dnes, tri a pul roku po svatbe, mi uz ani neprijde, ze jsem se kdy mohla jmenovat jinak, nez se jmenuju ted :-D
Odpovědět
Ja som mala tiež chvilu strach o to, že budem sama pre seba cudzi človek, keď sa budem inak volať. Na svoje meno som zvyknutá, patrím tak k svojej rodine. Ale keď som nad tym viacej rozmyšľala, tak som si uvedomila, že sa budeme s mojim buducim manželom volať rovnako a vytvorime si tak svoju rodinu. Ja nemam racionalny dôvod si nevziať meno po ňom, on je jediny syn a okrem neho nema kto pokračovať v "noseni" priezviska, takže sa premenujem a snad si zvyknem :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@kitinka76 aj ja si nechavam svoje :)
Odpovědět
Profilova fotka
Já se svého jména vzdát nechci!! Narodila jsem se s ním, pětatřicet let s ním žiju a bylo by mi líto ho zahodit. A taky kvůli dětem, které se jmenují po mně. Můj muž by si moje jméno nikdy nevzal, v tomhle je hrozný šovinista... Takže jediné možné řešení je pro mě mít jména obě 8-) Dokonce i už moje starší dcera řekla, že až se vdá, tak si nechá i své jméno, že je na něj hrdá :-D
Odpovědět
ahoj, zajímavá diskuze. jsem rozhodnutá si vzít mužovo jméno, líbí se mi to i symbolicky (i je to pak vzhledem k dětem praktické), ale musím se přiznat, že trochu mi to líto je. jako že formálně už nebudu patřit k naší rodině nebo tak něco.
Odpovědět
ja naopak sa na zmenu mena neskutocne tesim a konecne sa budem citi lepsie... :-) suvisi to s viacerymi udalostami, ktore sa stali v priebehu mojho zivota... takze ja sa uz neviem dockat... :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@vstepan neber si to osobně,ale píšeš,že to bereš jako symboliku toho,že jsi manželova,tak proto máš manželovo příjmení...to mi příjde jako bys byla jeho majetek a on nebyl tvůj..... Jinak ztrátu identity jsem nějak nepocítila,ale u mě je to tím,že jsem si nechala i svoje příjmení,takže mám dvě. S oslovováním je to půl na půl,neoficiálně všichni používají všichni na oslovení příjmení manžela a oficiálně obě :-) Neměla jsem s tím nikde problém i když někteří to nechápali,ale dotaz jsem měla jen jeden na úřadě. Kamarádi se ovšem ptali celkem často :-) Jelikož ono se to přece dělá,že si vezmete a jen necháte příjmení manžela. Jenže pro mě nikdy moc neplatilo,že bych dělala něco jen protože ono se to tak dělá a nebo by se to tak mělo.... Jinak manžel s tím problém neměl,když sem mu vysvětlila důvod proč chci 2příjmení a bere mě jako rovnocennou partnerku..
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Článek se načítá
Já jsem se vždy chtěla jmenovat po manželovi, takže se mi to teď splnilo a jsem na to hrdá (i když bych byla známá pod rodným jménem, tak bych si stejně vzala manželovo). Pocit ztráty identity nemám, chodili jsme spolu dlouho, takže mne už mnozí lidé oslovovali manželovým příjmením i před svatbou. Svoje rodné příjmení bych si nenechala, nejen proto, že se mi víc líbilo manželovo, ale jako symboliku, jsme svoji a já jsem manželova, takže jsme chtěla být jeho i podle jména :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ja som priatelovi povedala,ze si necham aj svoje priezvisko a zoberiem si aj jeho....takto nebudem mat pocit,ze som starila ciastocne svoje ja a on proti tomu nic nenamietal. poznam tiez jeden par,kde on si zobral manzelkine priezvisko...
Odpovědět
Já jsem to měla docela jednoduché, protože mám moc ráda manželovu rodinu a jsem pyšná, že do ní teď patřím i podle jména.. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
buli - klíííd. Já píšu taky děsně,většinou po sobě moc nečtu. Jinak jdi do diskuze o gramatice tam se člověk taky diví co dokážou slečny a paní řešit.. ;-)
Odpovědět
Bože, a těch chyb co jsem tam namrskala :-D ostuda
Odpovědět
Profilova fotka
buli - přesně si to vystihla a o tom to je ;-)
Odpovědět
Ahoj, tak jsem trochu pročetla tuto diskuzi a moc dobře to nechápu. Pod změnou identity bych si zrovna změnu příjmení nepředstavovala. O příjmení tady přece vůbec nejde, to si vůbec brát nemusíte, můžete si nechat svoje. Vždyť tím, že se místo Koláčová jmanujete Skočdopolová se přece nic nemění. Změnou identity bych nazvala to, když se začnete zcela přispůsobopvat partnerovi . Tím myslím, že svůj život hodíte za hlavu a přivlastníte si jeho názory, koníčky, a děláte všechno jen s ním nebo tak jak to chce on. A tím začnete žít zcela jiný život, vlastně jeho život. Je to taková ztráta osobnosti tím, že partner je dominantnější a přetvoří si vás k obrazu svému. A vy sem tam od svých známých slyšíte to známé : Já tě nepoznávám.
Odpovědět
Profilova fotka
Výrok Shakespeara je pravdivej leč vnitřní pocit někdy nejde změnit nebo jen postupně. Nikdy sem nechápala proč ostatní holky řešej takovouhle věc jako změna příjmení.. I v rodině máme příklad,že muž převzal jméno po ženě. Mě osobně to bylo jedno-jméno je prostě jen síla zvyku a označení :-) a dávat si příjmení dvě,zbytečnost,příliš dlouhé a pak je v tom bordel. Vždy si myslím že záleží především na těch dvou jak se dohodnou. Jo a pak sem se vdala a nějak se mi pořád příčí vyslovovat to nové příjmení prostě cejtim,že se podvědomě nějak pránim. Ale jsme svoji vlastně 3 neděle tak se to snad časem poddá :-D
Odpovědět
Tak asi budu výstavní exemplář,ale my jsme si s manželem vzali moje jméno.Nebyla v tom ani kariéra vybudovaná s tímto jménem,ani nevraživost v rodině, ani to, že by manželovo jméno bylo ošklivé či něco takového.Prostě jsem vyslovila přání že bych to tak chtěla a on nebyl proti.Mým jediným argumentem bylo to,že jsem posledním nositelem tohoto jména v rodině.
Odpovědět
Profilova fotka
Zajímavá diskuze. Já teda identitu neztratim at´se jmenuju jakkoli - s tim to vážně nesouvisí a výrok Shakespeare byl dobrým příkladem ;-) Ale přemýšlela jsem o dvou příjmeních nebo že si nechám jen já i malej to co máme ted´ - měla sem s tim fakt před svatbou docela dilema :-D - nakonec sme si změnili jméno já i malej a zatim spokojenost - malej mi ještě říká, že nikdy nezapomene jak se jmenoval a kdybych to náhodou prej zapoměla já, tak že mi to připomene x-) maru - věř že děti tohle vážně neřeší a rodinu jméno nedělá, já sama sem zářnym příkladem - moji rodiče se nikdy nevzali, žijou spolu spokojeně a štastně už skoro 40 let a v důchodu se už vážně brát nebudou :-D, já měla jméno po mamce a jestli sem to někdy řešila, tak snad jen v první třídě, kdy sem se na to zeptala - rodiči mi bylo vysvětleno, že prostě takhle to je a maj se rádi a už to nikdo nikdy neřešil; naopak sem to později ocenila, když sem viděla spoustu rozvedených rodičů mých spolužáků - můj syn se do 19.9. taky jmenoval po mně a nikdy mu to divný nepřišlo - ted´je zas rád, že byla svatba a jmenuje se zase jinak - děti tohle prostě neřeší, ale berou to jako fakt - to co opravdu řeší je jestli je doma pohoda nebo ne a zda se rodiče nehádají více než je únosné a tohle vážně na jméně nestojí ;-)
Odpovědět
Já si holky taky nějak nemohla první týden zvyknout, ale po měsíci už to jde. Já se na to i docela těšila. Máme 3letého syna a spíš mi vadilo, že na úřádech, v nemocnici a všude kde jsme byli s tím byli spíš problémy. Ptali se mě, jestli je můj partner otec mého dítěte atd,atd. A to jsem si fakt připadala jak d...a.Prostě nepříjemný. Takhle je to fajn. x-)
Odpovědět
Když jsem si přečetla kus téhle diskuse, napadlo mě jediné: "Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně"... o ztrátu identity podle mě fakt nejde :-D
Odpovědět
Fuuuuha, tu strasne dlho nikto nebol ... :-p
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, identitu jsem ztratil i přesto, že jsem muž a příjmení mi zůstalo, podpásovka přišla dnes na poště, 48 hod. po svatbě, když jsem si nemohl vyzvednout doporučené blahopřání k svatbě :-( pas mám propadlý a rodný list pošťačce nestačil, náhradní doklad je mi jak vidím k ničemu! To mi to manželství tedy pěkně začíná ]-(
Odpovědět
1
…
9
10
11
…
22
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?