Očekávání zásnub, ale nic nepřišlo, zklamání

Ahojky, holky, přeji Šťastný Nový rok plný spokojenosti a lásky. Já ho nezačínám úplně zvesela. Je mi čerstvě 30, vždy jsem chtěla mít svatbu a pak děti a můj přítel s tím souhlasí.S přítelem jsem rok a 10 měsíců a vím, že je to ten pravý.Bydlíme spolu skoro rok a vše funguje jak má, plánujeme budoucnost, milujeme se, je moje opora a já jeho.Přítel skončil na jaře školu, od podzimu už nastoupil už na plný úvazek (předtím chodil do práce, jen aby něco vydělával, ale u toho dodělával školu, měl to trochu komplikované se studiem, protáhlo se mu to). Ted pracuje od podzimu ve svém oboru a je nadšený, musí si počkat ještě na zvednutí úvazku, u toho dodělává kurzy v oboru a chodí na brigádu v oboru.Já pracuji už 5 let, mám hodně našetřeno,mohla bych se vdávat hned. S přítelem jsme o svatbě začali mluvit letos v létě, oběma by se nám líbila svatba na podzim třeba příští rok, já se na to upla, četla svatební fóra a byla z toho nadšená. Občas jsem na to narazila a byla až otravná, uznávám. Přítel zjišťoval velikost mého prstu, jaký by se mi líbil prstýnek a tak. Řekl mi, že do konce roku 25 budou zásnuby, kdyz jsem se opakovaně ptala na to téma, tak jsem se na to upnula a dala mu pokoj, přestala to řešit a dala tomu důvěru. Včera jsme měli krásný Silvestr, přítel naplánoval program a na závěr si chtěl na vyhlídce bouchnout šampus, já očekávala ten velký den, protože poslední den roku a romantika u ohňostroje k tomu vybízela. No a nestalo se nic, přítel se mi před půlnocí vyznal, jak mě miluje a řekl samé krásné věci, ale zásnuby nepřišly. Byla jsem jak opařená, neumím dělat jako by nic a jsem zklamaná. Doma jsem se pak zeptala a přítel řekl, že nevěděl, že tak spoléhám na konec roku, ale že nechce být pod tlakem, že to musí být teď hned, že se mnou chce být do konce života a počítá semnou, ale že to ještě chce o nějakou dobu posunout, aby se víc ustálil v práci, absolvoval kurzy, co ho čekají a mohl pak semnou v klidu plánovat, aby to nebylo jen na mně jak plánováním, tak financováním,ale chce ještě našetřit a mít na vše klid, ať na to nejsem sama. Důvody jsou to hezké, ale řekla jsem mu, že mi to měl říct dřív a nečekat až do posledního dne roku, že jsem s tím už počítala, ale to je i můj problém. Já se teď cítím hrozně, už i okolí na mě tlačí, pořád se ptají kdy budou zásnuby(jako by to byla povinnost po roce a 10 měsících), ale vidím tlak i u sebe, že mi je 30 a chci po svatbě rodinu. Přítel je ten pravý, vůbec o tom nepochybuju, ale nemůžu se teď zbavit toho pocitu zklamání, on mi pořád vyznává lásku, chodí za mnou, omlouvá se, že mě zklamal, že mi to mel říct dřív, ale já jsem bez nálady. Vím, že jde o nic a že to jednou přijde, ale semlelo mě to a neum dělat jakoby nic. Jako by se mi vše zbořilo a představa, že se to celé posune o nějakou dobu se mi moc nelíbí, vzhledem k mému věku. Uznávám, že jsem byla dost otravná předtím a hodně ty svatby řešila a tlačila na to, to si taky uvědomuji. Děkuji za přečtení a za nějaké hezké texty od vás. Krásný rok přeji ❤️
Odpovědět

Odpověď na příspěvek od marcy973:

Ahojky, holky, přeji Šťastný Nový rok plný spokoj…
@marcy973 já tě chápu, mělas očekávání, těšila ses, mělas pocit, že si v tomto s přítelem rozumíte a že můžeš očekávat prstýnek a ono nic. Jasně,že je to pro tebe zklamání. Ono se dá pochopit proč se tak cítíš, ale taky je důležité si uvědomit, že to vše, všechna ta očkávání se odehrála jen v tvé hlavě. Ano, asi byly náznaky že budou zásnuby, nebo tys je za to alespoň považovala, ale to že k zásnubám nedošlo ve skutečnosti není nic špatného, není to nic co by ti přítel provedl, nic proč by ses měla zlobit. To, že ti přítel neřekl předem, že tě nepožádá, je taky v pořádku, je to věc, kterou by měl udělat v okamžiku kdy bude chtít, nemusí ti říkat přesné datum do kdy to udělá a dokonce i když mezi vámi proběhala nějaká diskuse, že by to mělo být do konce roku, tak ani tak to není závazné, není to něco co by tě mělo naštvat, když tě nepožádá. Ono je prostě naprosto normální citit zklamání, když člověku nevyjde nějaký sen, ale měl by být dostatečně dospělý na to, aby se dokázal se svými pocity nějak vyrovnat a nevyčítal to druhým. Přítel se zachoval dospěle, když chce mít srovnané priority, necelé dva roky známosti zase nejsou tak dlouhá doba, aby vadilo, že ještě nespěchá do svatby. Tobě možná třicátiny přijdou jako nějaký milník, jako něco kdy je vhodné v životě udělat velkou změnu, ale asi je fajn se zamyslet, jestli to opravu je tak nutné, jestli ses opavdu těmi narozeninami tak změnila, jestli se opravdu nutně musí ve tvých třiceti tak moc změnit ve vašem vztahu. Uvidíš, že až se uklidníš, až zpracuješ ten svůj pocit zklamání, že zas bude vše dobré. A ten prstýnek přijde, možná ne v tak romantickou dobu jako je silvestrovský ohňostroj, nebo možná v nějakém mnohem romantičtějším okamžiku, kdo ví, ale určitě přijde v té pravé době a pak budete z toho okamžiku oba šťastní.
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?