Co jste prožívaly během žádosti o ruku?

15. bře 2016520

Ahoj, zajímalo by mě, jak jste se cítily, když vás partner žádal o ruku. Myslím tím, jestli jste byly dojaté, nervózní, nebo jste se smály, brečely, nevěřily, že to myslí vážně, či jste byly tak dojaté, že si z toho moc nepamatujete? 🙂

  • říkala jsem si, proč s tím přišel tak brzo, když jsem mu jasně říkala, že se chci vdávat až příští léto 🙂 ale pak mě napadlo, že aspoň stihneme všechno naplánovat v naprostém klidu...moc velký romantik holt nejsem 😃

  • Já ani nějak extra dojatá nebyla, jsem řekla že tak teda jo, když jinak nedá a pak jsme se šli zcela nekulturně ožrat. A druhej den mi bylo blbě 😃

  • Ahoj, tak abych vám vysvětlila situaci. Moje budoucí švagrová (22 let) byla do svých 18 sama. Pak si našla přítele a honem, aby stihli svatbu před námi (jsem s přítelem od 16, tzn. 6 let), tak oznámili, že se vezmou. Ačkoliv nemají postavený dům a budou bydlet na chatě u tchýně a tchána. Tak se vzali (moje budoucí tchýně z toho měla neuvěřitelnou radost). I když to, že švagrové muž přišel s prstýnkem, to už byl jen detail, protože měly s tchýní už vše naplánováno a vybráno. A mě to samozřejmě všechno mrzelo. A když mě přítel žádal o ruku, tak mi řekl, že si mě chce vzít, proto, že mě miluje a ne proto, že jsem smutná z toho všeho. Navíc, když jsme to oznamovali, má budoucí tchýně z toho nikterak nadšená nebyla...No a teď my plánujeme svatbu a švagrová už je těhotná a teď je humbuk zase kolem ní a malého tvorečka, kterému nejsou ani 2 měsíce. Každopádně zásnuby byly můj nejkrásnější den v životě. I když myslím, že to nahradí svatba. Byla jsem neuvěřitelně dojatá a oplakala jsem to. Navíc mě požádal o ruku na místě, kde jsme si dali první pusu, takže 🙂 No romantika v KrumLove 🙂

  • Sponzor fóra
  • Já byla v neskutečném presu. Leteli jsme na autobus, strašně lilo a on si klekl do obrovské kaluže plné vody a zeptal se mě s prstýnkem v ruce,jestli si ho vezmu😃 Jinak jsem to moc neprožívala. Nakonec od žádosti o ruku jsme se vzali po šesti letech, kdy jsme to oznámili rodičům. U našich oslava, těšení...u tchýně s tchánem...no suché přijetí skutečnosti...bez gratulace, bez ničeho.

  • Ahoj já vlastně ani klasickou žádost o ruku neprožila 😃 🙂 prstýnek vlastně nemám. My jsme se shodli na to že se prostě vezmem po 35km tůře na konci týdenního vandru kdy jsme oba měli v nohách asi 180km .. v Šatově měli zrovinka burčák a byl krásný zářijový večer... já měla čerstvě hotovou školu a tak nějak na to padla řeč 🙂 bylo to krásné ráda na ten večer vzpomínám ikdyž když si vzpomenu jak mě bolely nohy ! 😃 ... 🙂 rodina nám nevěřila až do ledna letošního roku kdy jsme z matriky donesli potvrzení žádosti o obřad 😎

  • @cerlada  budu mít blbý dotaz, z čeho přesně jsi byla smutná? já jsem myslela, že svatba v rodině je veselá událost pro všechny

  • já jsem pociťovala nedostatek kyslíku, protože mi zaskočilo 😉

  • Moc by mne zajímalo, jestli ty pocity u žádání o ruku vypovídají něco o tom, jestli je to "to ono". Já jsem žádání zažila už třikrát (!!!).

    Poprvé mi bylo asi 18, byla jsem na škole v zahraničí a můj tehdejší přítel mně požádal o ruku proto, že doufal, že si ho vezmu a nevrátím se domů. Byla jsem dojatá, protože to byl moc hodnej kluk a měla jsem ho opravdu ráda, ale zároveň jsem cítila spíš lítost, protože jsem okamžitě věděla, že to nepůjde. Rozhodně jsem nepočítala s tím, že bych tam zůstala, a už vůbec ne, že bych se vdávala v takhle nízkém věku (naopak, byla jsem tehdy přesvědčená, že se nechci NIKDY vdávat!).

    Moje další známost byla dost bouřlivá, rozcházení a scházní, pořád dokola, a i když jsem byla zamilovaná jak blázen, tak jsem od začátku věděla, že tohle pro život není, a spíš jsem sbírala odvahu to ukončit - čistě z rozumu. On to tehdy samozřejmě vycítil, že chci frnknout, takže mně překvapil pompézní žádostí o ruku. Bylo to jak z béčkového amerického filmu - ohňostroj a meganevkusný prsten s obřím diamantem v hodnotě menšího auta. Dost mi tím vyrazil dech, ani už nevím, jestli jsem v šoku kývla nebo neřekla nic (stejně by to v tom kraválu od ohňostroje nebylo slyšet 😃), ale on to bral jakože "ano", a já jsem cítila - intenzivní paniku. Tedy spíš strach, jak se z toho vykroutím. Vykroucení šlo nakonec snadno, jako většina chlapů pak nabyl dojmu, že požádáním má splněno, takže k přípravám svatby nakonec k mé velké úlevě nedošlo a po vleklých peripetiích se mi podařilo se s ním rozejít.

    Až ten další jsem brala jako "to ono". Byli jsme spolu 4 roky a já jsem se poprvé v životě chtěla intenzivně vdávat. Strašně jsme si rozuměli ve všem, opravdu bych tehdy dala ruku do ohně za to, že on je ten pravý a zůstaneme spolu šťastní do konce života. Jenže on se k tomu neměl, a já jsem byla postupně otrávenější a otrávenější, až nakonec se žádostí přece jen vyrukoval. Dostala jsem opravdu nádherný diamantotvý prsten (překrásný a nadčasový, měl holt vytříbený vkus). Jenže to nebylo žádné pokleknutí, ani ten okamžik nebyl nijak slavnostní (myslím, že jsem zrovna o víkendu ještě v pyžamu uklízela), a překvapená jsem tehdy byla. Asi i kvůli tomu pyžamu a nepořádku okolo jsem žádné zvláštní pocity neměla, což jsem moc nechápala - přece to bylo to, co jsem tak dlouho chtěla! K plánování svatby ale opět nikdy nedošlo, o tom jsem se tu rozepisovala už v několika tématech (po letech od rozchodu mi řekl, že se nikdy ženit nechtěl, ale že viděl že jsem to čekala, tak to udělal aby "byl klid"😉. Byli jsme spolu ještě dalších asi 6 nebo 7 let, sem tam jsem chtěla tu svatbu plánovat ale on "ještě" nechtěl, a pak jsme se rozešli - tedy, on se mnou. Klasický přechozený vztah, který se nikam neposouval.

    Tak si říkám, jak se asi budu cítit, až (nebo jestli vůbec!!) přijde ta poslední a pravá žádost o ruku... Už jsem se pomalu smířila s tím, že se mi holt splní to mé neuvážené přání z puberty (nikdy se nevdat), když se objevil princ. Celkem brzy jsme si naplánovali pořízení dítětě, a i když on je v tomhle ohledu poměrně tradičně založený, tak... NIC! Vzhledem k mému věku dítě odkládat nechceme, ale i kvůli mým předchozím zkušenostem mám totální blok cokoli ohledně svatby byť jen naznačovat. Poznámky známých a kamarádů přecházím s pokerovým obličejem, a dělám, že něco jako svatba vůůůůůůůbec neexistuje, to slovo neznám! Zatím byly všechny předchozí žádosti motivované jediným - pánové měli pocit, že když to neudělají, zdrhnu jim. Ne že mně milují a chtějí se mnou strávit život, protože to je pro mně jediným správným důvodem ke svatbě.

    Takže mé pocity při požádání o ruku: 1. lítost. 2. strach a panika 3. nic.

    Jestli se mi poštěstí ještě nějaká čtvrtá žádost a já budu opravdu dojatá a šťastná, tak vám to sem napíšu 😃

  • ahoj, moc pěkné....já měla první žádost o ruku takovou divnou...byla jsem také mladá, teprve 20, a spíš jsem to brala jako útěk od rodiny až na druhý konec republiky......zato ta druhá žádost byla to "to pravé" a přišla až když mi bylo 31!!!....romantická večeře.....žádost přišla až doma...k tomu šampaňské....jen jsem si tak seděla po té krásné večeři na gauči, přítel si ke mě poklekl a vyndal sametovou modrou krabičku, brečela jsem dojetím, vůbec bych to od něj nečekala!! Vůbec nikdy nic nenaznačil a jak si to pěkně připravil, fakt mě dojal....byla jsem moc šťastná a souhlasila....jsme spolu dva roky .....skoro 2měsíce po svatbě a pořád je to úžasný a jsme moc šťastný.....
    Nikdy není pozdě....třeba se ještě dočkáš, držím pěsti a když ne, tak se taky prd stane....dneska to jde i bez toho 😉

  • @luzmaria  Děkuji za povzbuzení... Zatím to spíš vypadá na to "dneska to jde i bez toho" 😃

  • @alen_ka  Což ono by byla. Kdyby jeden pár nebyl protlačován. Ono je to spíš o tom, že má budoucí tchýně spíš visí na své dceři. A už v den oznámení zásnub mi na rovinu řekla, že naše svatba pro ní nemá takový význam (ačkoli jde o svatbu jejího prvorozeného syna), jako svatba její dcery...To je to, co mě na tom mrzí.

  • @cerlada  Chápu tě, že tě to mrzí, ale to nejdůležitější na svatbu mít budeš - svého nastávajícího 😃

  • @lemona  Jo, to doufám, že jo 😃

  • luj89 Tak na pocit který jsem měla si pamatuju docela dobře, přítel mně požádal před 10 dny..🙂 O svatbě jsme hodně mluvili, stavíme si domeček takže to prostě přijít "muselo" jednodušeji řečeno jsem to čekala. Měli jsme třetí výročí co jsme spolu a byli jsme v jedné moc fajn restauraci, kde jsme spolu jednou byli úplně na začátku vztahu. No po večeři jak jsme vyšli ven jsem myslela že už pojedeme domů, a on že jestli by jsme se nazajeli podívat na hráz na přehradu (chodíme tam krmit rybky piškotama). A já začala být nervozní, že by to už snad fakt mohlo přijít..🙂 Tak jsem teda přijeli na místo a on si z auta vzal teda fakt jen ten sáček z piškotama, mimochodem měl jen tričko a kraťasy žádnou brašničku, ledvinku nebo tak něco kde by mohla být krabička. Takže jsem si říkala planý poplach... Dneska nic...A tak teda házíme ty piškoty do vody, mimochodem ryby žádné..😃 a najednou asi po 20minutách co jsme tam jen tak stáli a povídali si se na mně otočil a říká mi, že jsme mu minule říkala že mi nic nechybí, že jsem šťastná (co fakt jsem) ale že on ví, že mi ještě něco chybí, něco malého a třpitivého a já už začala slzet a najednou si klekl vytáhl prstínek jen tak z kapsy a zeptal se jestli bych si ho vzala! Baby no to byl maras!!! Z očí mi padaly slzy jak hrachy a začla jsem tam před nim poskakovat že jasně že jooo...😃 😃 no ještě že tam nikdo nebyl, měl by teda dobré divadlo..😃 Tak mi nasadil prstýnek a mně se najednou udělalo tak hezky.... Ani nevím jak to popsat.... Pořád jsem ho chtěla objímat a pusinkovat...🙂 Ale v zápění jak jsme tam odsuď odcházeli na mně něco spadlo... takový zvláštní tíživý pocit.. Takovy jakože "ty vole, a je to tady, ty se už teď fakt musíš vdát" Tak mu to říkám, a on že se cítí úplně stejně... 😃 Uplně vystihl slova co mi letěly hlavou... Ale fakt to byl jen takový chvilkový pocit, jak jsem si v autě ten prstínek furt prohlížela a přemýšlela komu to řeknu jako první tak mně to hned přešlo a začala jsem se opravdu těšit že mně právě ON chce za svou manželku...🙂

  • @cerlada  aha, a co tvoje rodina? ta se zajímá?

  • Sponzor fóra
  • U nás to byl nezapomenutelný zážitek a dost nečekaný 🙂 Jeli jsme pracovat na chatu a můj v tu dobu ještě přítel 😃 se chopil grilování rybiček, zdobil stůl, v odpoledních hodinách, kdy pražilo sluníčko jak blázen zapaloval na stole svíčku a přinesl šampaňské.. Přiťukli jsme se a pustili do jídla, ale nenechal mě sníst pomalu ani dvě sousta a přišel s prstýnkem, že už to dýl nevydrží 🙂 No a asi je všem jasný, že v jídle už jsem nepokračovala, prostě to nešlo, jak jsem byla dojatá 🙂 Takže snedl svoje a moji rybu mi pak snedla tchýně, když za námi dorazila na chatu 😃 Ale byl to krásný okmžik, slzela jsem dojetím a dnes jsme skoro dva měsíce svoji a je nám úžasně..

  • My jsme se vratili domu z romanticke vecere (ktera byl ale muj napad, ze si proste jen tak udelame hezky vecer) a doma mi najednou byla predana krabicka, hned jak jsem zahledla napis zlatnictvi Halada tak mi doslo o co jde a ja pak nebyla schopna tu krabicku rozbalit a otevrit jak jsem byla nervozni 😃 zbytek vecera a dalsich par dnu jsem se porad blbe uculovala 🙂

  • @lemona  tak si s tím nelámej hlavu 😉

  • @lemona  Týjo, to je uplně na román 😃. Moc lidí asi není, kteří zažili více žádostí o ruku před svatbou 😉. Každopádně bych si třeba s přítelem promluvila o budoucnosti, jak to cítí on, jak ty 🙂. Ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že se názor tvého přítele může časem změnit (snad k lepšímu 🙂). Držím palce!

  • @lenia87  Normálně u toho tvýho příspěvku se nehorázně řehtám a zároveň bulím 😃 Jsem nějaká cíťa no 😬

  • @cerlada   ježiš to je situace, nebudeš to mít jednoduché holka 😐 Ale každá rodina má něco. Přijde mi, že si ona snad ani ten život neumí užít, když jen pořád s někým takhle nesmyslně soupeří

  • @luj89  My jsme spolu s přítelem 6 a půl roku a momentálně stavíme dům, což byl takový první závazek do společné budoucnosti, ale zásnuby přišly začátkem tohoto měsíce a byly naprosto dokonalé. Byla jsem požádána na dovolené v Monte Carlu, romanticky se vším, co k tomu patří. Seděli jsme v parčíku u fontány a kochali se výhledem na vyhlášené kasíno, užívali si sluníčka a v tu chvíli jsem si přišla tak šťastná, že mě tou svojí žádostí maximálně dorazil 😃 Samozřejmě jsem byla ubulená dojetím, ruce se mi třásly a nějakou chvíli jsem ani nebyla schopná odpověděť😃
    Krátce poté šli okolo turisté - pár, který nám vlastně jako první pogratuloval a trval na tom, že nám musí pořídít čerstvou fotografii, za kterou jsem dneska moc ráda, protože je to krásná památka na ten okamžik🙂

  • My budume s přítelem za 3 dny dva roky spolu. Uže asi půl roku se občas někdy zmínil že si mě jednou vezme, ale já tomu nijak moc neprikládala váhu( ti chlapi toho nakecaji 😃 )

    a minulý čtvrtek, když jsem se vrátila z prace domů a byli jsme domluvený že spolu pojedeme po nákupech, přišel domů v hrozně dobrý náladě a řiká že hned jedem jen si ještě něco viřídí.

    Šla jsem se převílc a když přijdu zpět do obývaku přijde ke mě a zepta se me Lásko vezmeš si me? a vytýhl na mě krabičku s naprosto úžasným prsýnekm... měl uplně skleněny oči a byl tak naměko jako ještě nikdy 😃 ...ja v šoku se ptám to jako fakt ?? a on že jo že fakt 😃...tak jsem řekla ano.. 🙂 dojatá jsem ještě ted 😃

    Chtěl me požadat až za 3 dny na výročí, ale prý to nevydržel a hned jak koupil prstýnek mi to musel říct....

    Žádný přehnáný romantický gesta, požádal mě o roku spontálně tak jak to cítil. A to bylo na tom to nejhezčí 😉

  • @xppx  Krása 🙂)). Taky nemám ráda takový ty nacvičený gesta, ani bych nechtěla, aby si přítel klekal, to bych se asi cítila nepříjemně.

  • @alen_ka  Jo naštěstí moje rodinu funguje normálně 🙂 Díky za to.

  • @cerlada  no vidíš, tak to je hlavní 🙂

  • @luj89  jj taky si naštěstí neklek 😃

  • Já dostala prstýnek jednoho všedního rána, kdy mi přítel přinesl snídani do postele... Vůbec jsem to nečekala - když ve najednou objevil ve dveřích s velkou kytkou a vytáhl prstýnek, málem jsem se zakuckala toustem... 😃 😃 😃 Nejdřív trochu panika, ale pak se dostavil pocit neskutečného štěstí, když jsem si uvědomila, že se mnou chce opravdu strávit zbytek života i přes všechny chyby, které mám, a navíc to chce tentokrát slíbit veřejně a ne jen pošeptat mně do ouška 🙂 Byl to pro mě hodně silný okamžik, a to i přes to, že jsme společnou budoucnost plánovali, byli jsme tou dobou spolu už 10. rokem a dalo se to vlastně očekávat... Svatba pak byla nádherná, ale na tu dojemnou a silnou chvíli, kdy je "ta otázka" vyřčena nahlas, doopravdy a se vší vážností, na tu jen tak nezapomenu! To pomyšlení, že je to najednou tady, se mnou docela zamávalo 🙂

  • @hanulkah  Nádhera! 🙂 Já ještě zasnoubená nejsem, ale prstýnek je vybranej a teď už je to jen na příteli 🙂. Už jen při tom vybírání prstýnku a povídání si o zásnubách a kdo tomu co řekne jsem měla stejnej pocit jako ty - že už je to konečně tady 🙂. Člověk to často slýchá od ostatních, v okolí zásnuby, svatby atd., ale když se to děje právě mě (tobě), tak je to něco uplně jinýho. Člověk to musí chvilku rozdejchat a pak je to nádhernej pocit 🙂.

  • @luj89  souhlasím, naráz to není jen o nahodilém prohlížení svatebních fotek a sbírání inspirace pro případ "až jednou" - naráz je to doopravdy!!! 😎

Přidej příspěvek

    Nenašli jste co jste hledali?

    Hledat pouze v názvech témat
    Doporučení dodavatelé
    Rady k výběru prstýnků pro vás. Zakázková řemeslná výroba snubních prstenů ze zlata a palladia.

     
    Snubní prsteny ze zlata, stříbra, oceli, titanu, palladia a platiny. Moderní, klasické, luxusní vzory se zirkony i diamanty v cenách od 3.000,-/pár
    Jsme tradiční český zlatnický ateliér. Zabýváme se zakázkovou výrobou dle individuálního návrhu. Zaměřujeme se na originalitu a jedinečnost.
    Články od našich partnerů
    Na jazz a swing se dá tančit až do rána! Nikdo nezůstane sedět!
    Buďte na své svatbě dokonalá! Napravit se toho dá hodně i pár dnů před
    Obálky na svatbě jsou minulostí – Svatební inovativní aplikace Modrá stužka
    Archiv článků od partnerů