Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Co jste prožívaly během žádosti o ruku?

Ahoj, zajímalo by mě, jak jste se cítily, když vás partner žádal o ruku. Myslím tím, jestli jste byly dojaté, nervózní, nebo jste se smály, brečely, nevěřily, že to myslí vážně, či jste byly tak dojaté, že si z toho moc nepamatujete? :)
Odpovědět
1
2
říkala jsem si, proč s tím přišel tak brzo, když jsem mu jasně říkala, že se chci vdávat až příští léto :-) ale pak mě napadlo, že aspoň stihneme všechno naplánovat v naprostém klidu...moc velký romantik holt nejsem :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Já ani nějak extra dojatá nebyla, jsem řekla že tak teda jo, když jinak nedá a pak jsme se šli zcela nekulturně ožrat. A druhej den mi bylo blbě :-D
Odpovědět
Ahoj, tak abych vám vysvětlila situaci. Moje budoucí švagrová (22 let) byla do svých 18 sama. Pak si našla přítele a honem, aby stihli svatbu před námi (jsem s přítelem od 16, tzn. 6 let), tak oznámili, že se vezmou. Ačkoliv nemají postavený dům a budou bydlet na chatě u tchýně a tchána. Tak se vzali (moje budoucí tchýně z toho měla neuvěřitelnou radost). I když to, že švagrové muž přišel s prstýnkem, to už byl jen detail, protože měly s tchýní už vše naplánováno a vybráno. A mě to samozřejmě všechno mrzelo. A když mě přítel žádal o ruku, tak mi řekl, že si mě chce vzít, proto, že mě miluje a ne proto, že jsem smutná z toho všeho. Navíc, když jsme to oznamovali, má budoucí tchýně z toho nikterak nadšená nebyla...No a teď my plánujeme svatbu a švagrová už je těhotná a teď je humbuk zase kolem ní a malého tvorečka, kterému nejsou ani 2 měsíce. Každopádně zásnuby byly můj nejkrásnější den v životě. I když myslím, že to nahradí svatba. Byla jsem neuvěřitelně dojatá a oplakala jsem to. Navíc mě požádal o ruku na místě, kde jsme si dali první pusu, takže :-) No romantika v KrumLove :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já byla v neskutečném presu. Leteli jsme na autobus, strašně lilo a on si klekl do obrovské kaluže plné vody a zeptal se mě s prstýnkem v ruce,jestli si ho vezmu:-D Jinak jsem to moc neprožívala. Nakonec od žádosti o ruku jsme se vzali po šesti letech, kdy jsme to oznámili rodičům. U našich oslava, těšení...u tchýně s tchánem...no suché přijetí skutečnosti...bez gratulace, bez ničeho.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj já vlastně ani klasickou žádost o ruku neprožila :D :) prstýnek vlastně nemám. My jsme se shodli na to že se prostě vezmem po 35km tůře na konci týdenního vandru kdy jsme oba měli v nohách asi 180km .. v Šatově měli zrovinka burčák a byl krásný zářijový večer... já měla čerstvě hotovou školu a tak nějak na to padla řeč :) bylo to krásné ráda na ten večer vzpomínám ikdyž když si vzpomenu jak mě bolely nohy ! :D ... :-) rodina nám nevěřila až do ledna letošního roku kdy jsme z matriky donesli potvrzení žádosti o obřad 8-)
Odpovědět
@cerlada budu mít blbý dotaz, z čeho přesně jsi byla smutná? já jsem myslela, že svatba v rodině je veselá událost pro všechny
Odpovědět
já jsem pociťovala nedostatek kyslíku, protože mi zaskočilo ;-)
Odpovědět
Moc by mne zajímalo, jestli ty pocity u žádání o ruku vypovídají něco o tom, jestli je to "to ono". Já jsem žádání zažila už třikrát (!!!). Poprvé mi bylo asi 18, byla jsem na škole v zahraničí a můj tehdejší přítel mně požádal o ruku proto, že doufal, že si ho vezmu a nevrátím se domů. Byla jsem dojatá, protože to byl moc hodnej kluk a měla jsem ho opravdu ráda, ale zároveň jsem cítila spíš lítost, protože jsem okamžitě věděla, že to nepůjde. Rozhodně jsem nepočítala s tím, že bych tam zůstala, a už vůbec ne, že bych se vdávala v takhle nízkém věku (naopak, byla jsem tehdy přesvědčená, že se nechci NIKDY vdávat!). Moje další známost byla dost bouřlivá, rozcházení a scházní, pořád dokola, a i když jsem byla zamilovaná jak blázen, tak jsem od začátku věděla, že tohle pro život není, a spíš jsem sbírala odvahu to ukončit - čistě z rozumu. On to tehdy samozřejmě vycítil, že chci frnknout, takže mně překvapil pompézní žádostí o ruku. Bylo to jak z béčkového amerického filmu - ohňostroj a meganevkusný prsten s obřím diamantem v hodnotě menšího auta. Dost mi tím vyrazil dech, ani už nevím, jestli jsem v šoku kývla nebo neřekla nic (stejně by to v tom kraválu od ohňostroje nebylo slyšet :-D), ale on to bral jakože "ano", a já jsem cítila - intenzivní paniku. Tedy spíš strach, jak se z toho vykroutím. Vykroucení šlo nakonec snadno, jako většina chlapů pak nabyl dojmu, že požádáním má splněno, takže k přípravám svatby nakonec k mé velké úlevě nedošlo a po vleklých peripetiích se mi podařilo se s ním rozejít. Až ten další jsem brala jako "to ono". Byli jsme spolu 4 roky a já jsem se poprvé v životě chtěla intenzivně vdávat. Strašně jsme si rozuměli ve všem, opravdu bych tehdy dala ruku do ohně za to, že on je ten pravý a zůstaneme spolu šťastní do konce života. Jenže on se k tomu neměl, a já jsem byla postupně otrávenější a otrávenější, až nakonec se žádostí přece jen vyrukoval. Dostala jsem opravdu nádherný diamantotvý prsten (překrásný a nadčasový, měl holt vytříbený vkus). Jenže to nebylo žádné pokleknutí, ani ten okamžik nebyl nijak slavnostní (myslím, že jsem zrovna o víkendu ještě v pyžamu uklízela), a překvapená jsem tehdy byla. Asi i kvůli tomu pyžamu a nepořádku okolo jsem žádné zvláštní pocity neměla, což jsem moc nechápala - přece to bylo to, co jsem tak dlouho chtěla! K plánování svatby ale opět nikdy nedošlo, o tom jsem se tu rozepisovala už v několika tématech (po letech od rozchodu mi řekl, že se nikdy ženit nechtěl, ale že viděl že jsem to čekala, tak to udělal aby "byl klid"). Byli jsme spolu ještě dalších asi 6 nebo 7 let, sem tam jsem chtěla tu svatbu plánovat ale on "ještě" nechtěl, a pak jsme se rozešli - tedy, on se mnou. Klasický přechozený vztah, který se nikam neposouval. Tak si říkám, jak se asi budu cítit, až (nebo jestli vůbec!!) přijde ta poslední a pravá žádost o ruku... Už jsem se pomalu smířila s tím, že se mi holt splní to mé neuvážené přání z puberty (nikdy se nevdat), když se objevil princ. Celkem brzy jsme si naplánovali pořízení dítětě, a i když on je v tomhle ohledu poměrně tradičně založený, tak... NIC! Vzhledem k mému věku dítě odkládat nechceme, ale i kvůli mým předchozím zkušenostem mám totální blok cokoli ohledně svatby byť jen naznačovat. Poznámky známých a kamarádů přecházím s pokerovým obličejem, a dělám, že něco jako svatba vůůůůůůůbec neexistuje, to slovo neznám! Zatím byly všechny předchozí žádosti motivované jediným - pánové měli pocit, že když to neudělají, zdrhnu jim. Ne že mně milují a chtějí se mnou strávit život, protože to je pro mně jediným správným důvodem ke svatbě. Takže mé pocity při požádání o ruku: 1. lítost. 2. strach a panika 3. nic. Jestli se mi poštěstí ještě nějaká čtvrtá žádost a já budu opravdu dojatá a šťastná, tak vám to sem napíšu :-D
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj, moc pěkné....já měla první žádost o ruku takovou divnou...byla jsem také mladá, teprve 20, a spíš jsem to brala jako útěk od rodiny až na druhý konec republiky......zato ta druhá žádost byla to "to pravé" a přišla až když mi bylo 31!!!....romantická večeře.....žádost přišla až doma...k tomu šampaňské....jen jsem si tak seděla po té krásné večeři na gauči, přítel si ke mě poklekl a vyndal sametovou modrou krabičku, brečela jsem dojetím, vůbec bych to od něj nečekala!! Vůbec nikdy nic nenaznačil a jak si to pěkně připravil, fakt mě dojal....byla jsem moc šťastná a souhlasila....jsme spolu dva roky .....skoro 2měsíce po svatbě a pořád je to úžasný a jsme moc šťastný..... Nikdy není pozdě....třeba se ještě dočkáš, držím pěsti a když ne, tak se taky prd stane....dneska to jde i bez toho ;-)
Odpovědět
@luzmaria Děkuji za povzbuzení... Zatím to spíš vypadá na to "dneska to jde i bez toho" :-D
Odpovědět
@alen_ka Což ono by byla. Kdyby jeden pár nebyl protlačován. Ono je to spíš o tom, že má budoucí tchýně spíš visí na své dceři. A už v den oznámení zásnub mi na rovinu řekla, že naše svatba pro ní nemá takový význam (ačkoli jde o svatbu jejího prvorozeného syna), jako svatba její dcery...To je to, co mě na tom mrzí.
Odpovědět
@cerlada Chápu tě, že tě to mrzí, ale to nejdůležitější na svatbu mít budeš - svého nastávajícího :-D
Odpovědět
Článek se načítá
@lemona Jo, to doufám, že jo :-D
Odpovědět
Profilova fotka
luj89 Tak na pocit který jsem měla si pamatuju docela dobře, přítel mně požádal před 10 dny..:-) O svatbě jsme hodně mluvili, stavíme si domeček takže to prostě přijít "muselo" jednodušeji řečeno jsem to čekala. Měli jsme třetí výročí co jsme spolu a byli jsme v jedné moc fajn restauraci, kde jsme spolu jednou byli úplně na začátku vztahu. No po večeři jak jsme vyšli ven jsem myslela že už pojedeme domů, a on že jestli by jsme se nazajeli podívat na hráz na přehradu (chodíme tam krmit rybky piškotama). A já začala být nervozní, že by to už snad fakt mohlo přijít..:-) Tak jsem teda přijeli na místo a on si z auta vzal teda fakt jen ten sáček z piškotama, mimochodem měl jen tričko a kraťasy žádnou brašničku, ledvinku nebo tak něco kde by mohla být krabička. Takže jsem si říkala planý poplach... Dneska nic...A tak teda házíme ty piškoty do vody, mimochodem ryby žádné..:-D a najednou asi po 20minutách co jsme tam jen tak stáli a povídali si se na mně otočil a říká mi, že jsme mu minule říkala že mi nic nechybí, že jsem šťastná (co fakt jsem) ale že on ví, že mi ještě něco chybí, něco malého a třpitivého a já už začala slzet a najednou si klekl vytáhl prstínek jen tak z kapsy a zeptal se jestli bych si ho vzala! Baby no to byl maras!!! Z očí mi padaly slzy jak hrachy a začla jsem tam před nim poskakovat že jasně že jooo...:-D :-D no ještě že tam nikdo nebyl, měl by teda dobré divadlo..:-D Tak mi nasadil prstýnek a mně se najednou udělalo tak hezky.... Ani nevím jak to popsat.... Pořád jsem ho chtěla objímat a pusinkovat...:-) Ale v zápění jak jsme tam odsuď odcházeli na mně něco spadlo... takový zvláštní tíživý pocit.. Takovy jakože "ty vole, a je to tady, ty se už teď fakt musíš vdát" Tak mu to říkám, a on že se cítí úplně stejně... :-D Uplně vystihl slova co mi letěly hlavou... Ale fakt to byl jen takový chvilkový pocit, jak jsem si v autě ten prstínek furt prohlížela a přemýšlela komu to řeknu jako první tak mně to hned přešlo a začala jsem se opravdu těšit že mně právě ON chce za svou manželku...:-)
Odpovědět
@cerlada aha, a co tvoje rodina? ta se zajímá?
Odpovědět
U nás to byl nezapomenutelný zážitek a dost nečekaný :-) Jeli jsme pracovat na chatu a můj v tu dobu ještě přítel :-D se chopil grilování rybiček, zdobil stůl, v odpoledních hodinách, kdy pražilo sluníčko jak blázen zapaloval na stole svíčku a přinesl šampaňské.. Přiťukli jsme se a pustili do jídla, ale nenechal mě sníst pomalu ani dvě sousta a přišel s prstýnkem, že už to dýl nevydrží :-) No a asi je všem jasný, že v jídle už jsem nepokračovala, prostě to nešlo, jak jsem byla dojatá :-) Takže snedl svoje a moji rybu mi pak snedla tchýně, když za námi dorazila na chatu :-D Ale byl to krásný okmžik, slzela jsem dojetím a dnes jsme skoro dva měsíce svoji a je nám úžasně..
Odpovědět
Profilova fotka
My jsme se vratili domu z romanticke vecere (ktera byl ale muj napad, ze si proste jen tak udelame hezky vecer) a doma mi najednou byla predana krabicka, hned jak jsem zahledla napis zlatnictvi Halada tak mi doslo o co jde a ja pak nebyla schopna tu krabicku rozbalit a otevrit jak jsem byla nervozni :-D zbytek vecera a dalsich par dnu jsem se porad blbe uculovala :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@lemona tak si s tím nelámej hlavu ;-)
Odpovědět
@lemona Týjo, to je uplně na román :D. Moc lidí asi není, kteří zažili více žádostí o ruku před svatbou ;). Každopádně bych si třeba s přítelem promluvila o budoucnosti, jak to cítí on, jak ty :). Ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že se názor tvého přítele může časem změnit (snad k lepšímu :)). Držím palce!
Odpovědět
@lenia87 Normálně u toho tvýho příspěvku se nehorázně řehtám a zároveň bulím :-D Jsem nějaká cíťa no :-N
Odpovědět
@cerlada ježiš to je situace, nebudeš to mít jednoduché holka :-| Ale každá rodina má něco. Přijde mi, že si ona snad ani ten život neumí užít, když jen pořád s někým takhle nesmyslně soupeří
Odpovědět
@luj89 My jsme spolu s přítelem 6 a půl roku a momentálně stavíme dům, což byl takový první závazek do společné budoucnosti, ale zásnuby přišly začátkem tohoto měsíce a byly naprosto dokonalé. Byla jsem požádána na dovolené v Monte Carlu, romanticky se vším, co k tomu patří. Seděli jsme v parčíku u fontány a kochali se výhledem na vyhlášené kasíno, užívali si sluníčka a v tu chvíli jsem si přišla tak šťastná, že mě tou svojí žádostí maximálně dorazil :D Samozřejmě jsem byla ubulená dojetím, ruce se mi třásly a nějakou chvíli jsem ani nebyla schopná odpověděť:D Krátce poté šli okolo turisté - pár, který nám vlastně jako první pogratuloval a trval na tom, že nám musí pořídít čerstvou fotografii, za kterou jsem dneska moc ráda, protože je to krásná památka na ten okamžik:)
Odpovědět
Profilova fotka
My budume s přítelem za 3 dny dva roky spolu. Uže asi půl roku se občas někdy zmínil že si mě jednou vezme, ale já tomu nijak moc neprikládala váhu( ti chlapi toho nakecaji :-D ) a minulý čtvrtek, když jsem se vrátila z prace domů a byli jsme domluvený že spolu pojedeme po nákupech, přišel domů v hrozně dobrý náladě a řiká že hned jedem jen si ještě něco viřídí. Šla jsem se převílc a když přijdu zpět do obývaku přijde ke mě a zepta se me Lásko vezmeš si me? a vytýhl na mě krabičku s naprosto úžasným prsýnekm... měl uplně skleněny oči a byl tak naměko jako ještě nikdy :-D ...ja v šoku se ptám to jako fakt ?? a on že jo že fakt :D...tak jsem řekla ano.. :-) dojatá jsem ještě ted :D Chtěl me požadat až za 3 dny na výročí, ale prý to nevydržel a hned jak koupil prstýnek mi to musel říct.... Žádný přehnáný romantický gesta, požádal mě o roku spontálně tak jak to cítil. A to bylo na tom to nejhezčí ;-)
Odpovědět
@xppx Krása :))). Taky nemám ráda takový ty nacvičený gesta, ani bych nechtěla, aby si přítel klekal, to bych se asi cítila nepříjemně.
Odpovědět
@alen_ka Jo naštěstí moje rodinu funguje normálně :-) Díky za to.
Odpovědět
@cerlada no vidíš, tak to je hlavní :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@luj89 jj taky si naštěstí neklek :-D
Odpovědět
Já dostala prstýnek jednoho všedního rána, kdy mi přítel přinesl snídani do postele... Vůbec jsem to nečekala - když ve najednou objevil ve dveřích s velkou kytkou a vytáhl prstýnek, málem jsem se zakuckala toustem... :-D :-D :-D Nejdřív trochu panika, ale pak se dostavil pocit neskutečného štěstí, když jsem si uvědomila, že se mnou chce opravdu strávit zbytek života i přes všechny chyby, které mám, a navíc to chce tentokrát slíbit veřejně a ne jen pošeptat mně do ouška :-) Byl to pro mě hodně silný okamžik, a to i přes to, že jsme společnou budoucnost plánovali, byli jsme tou dobou spolu už 10. rokem a dalo se to vlastně očekávat... Svatba pak byla nádherná, ale na tu dojemnou a silnou chvíli, kdy je "ta otázka" vyřčena nahlas, doopravdy a se vší vážností, na tu jen tak nezapomenu! To pomyšlení, že je to najednou tady, se mnou docela zamávalo :-)
Odpovědět
@hanulkah Nádhera! :) Já ještě zasnoubená nejsem, ale prstýnek je vybranej a teď už je to jen na příteli :). Už jen při tom vybírání prstýnku a povídání si o zásnubách a kdo tomu co řekne jsem měla stejnej pocit jako ty - že už je to konečně tady :). Člověk to často slýchá od ostatních, v okolí zásnuby, svatby atd., ale když se to děje právě mě (tobě), tak je to něco uplně jinýho. Člověk to musí chvilku rozdejchat a pak je to nádhernej pocit :).
Odpovědět
@luj89 souhlasím, naráz to není jen o nahodilém prohlížení svatebních fotek a sbírání inspirace pro případ "až jednou" - naráz je to doopravdy!!! 8-)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?