Ahoj! Já jsem se vdávala 25. srpna 2007 a mimi ještě nemáme. Bydlení máme, ale ještě nemám dokončenou školu - zbývají mi 2 roky na Mgr dálkově. ach joo, kolikrát už mě přepadla ta velká touha po dítěti, ale manžel mě vždy uzemní, ať nikam nespěchám, že máme času dost 8-( . A navíc teď jsem nastoupila do nové práce, kde aspoň 2 roky musím vydržet.Takže u nás to do roka a do dne nebylo. :-S Navenek se snažím dělat, jakože nic, ale uvnitř mě to často trápí...
A co takhle nějaké milé zvířátko, kterému bys mohla věnovat svoji péči ?
Spousta párů to tak dělá, dokud nechtějí děti, pořídí si alespoň pejska a hned je jim veseleji .-))
Taky si natrénuješ soustavnou péči o někoho, kdo je na tobě zcela závislý...
Já měla syna ve skoro ve 30 a nic jsem nezmeškala...
Každý to ale cítí jinak... pokud bych po dítěti strašně toužila, tak si ho prostě pořídím i na škole...
Kámoška teď promovala - má 2 děti 4 1,5 roku - babička trochu pomohla i manžel a zvládnout se to dalo a to je jí 23 let - je spokojená a vzdělaná mladá maminka... :-)
katchen : máme králíka, 2 želvy a psa - takže již teď pečuji o náš zvěřinec :-D .
granta : a já si zase připadám divná, protože ve 23 letech už začínám toužit po dítěti. Kéž by ty pocity na mě přišly později, ale nějak se tomu nedá poručit. No uvidím, možná mě práce trochu rozptýlí - dělám ve výchovném ústavu, takže tam se opravdu nenudím :-N
Ahojte těhulky, maminky a snažilky* Přidávám se k vám do klubu a těhulkám srdečně gratuluji!!!!!!!!!!!* Svatbu jsme měli 11.8.2007* Intenzivně jsem se snažil už i před svatbou, ale bez úspěšně* Ani IVF se nám nezdařilo* A říkali jsem si, snad po svatbě mimi se povede, že chce se narodit do manželství.... Teda člověk když už je v koncích, tak si říká cokoli a dává naději maličkostem*
*Chci vás všechny snažilky jen podpořit, že naději vám nikdo nemůže vzít a nepřestávejte věřit, že se to povede*
to doofina: uvidíš, jak po státnicích, nebo během příprav na ně... Moje učení na státnice, nápor v práci a rozhodování... co bude dál.... jak se to vyvine v práci, zda to nedělám zbytečně... Bylo to jedním střípkem do naší životní skládačky a teď jsem už v očekávání (18 tt) x-) x-) x-) x-)
*Kolikrát v nejméně očekávaném okamžiku se to povede* Jsem moc ráda, že to vyšlo tak rychle, po tom všem, čím jsem prošla a zkusila... Jsme moc vděčná tomu, že jsem našla svého manžela a že je mi oporou a nepřestal v nás věřit, že budeme jednou rodinka ;)* Tím vším si myslím, že náš vztah, i manželství sílí... a věřím, že to bude mít šťastný konec*
*Opatrujte se všichni, ať se nám daří*
Já mám zas takový pocit, že moje biologické hodiny se roztikaly právě díky svatbě. Předtím jsem děti vůbec neřešila. Po svatbě jsem ale pomalu z beremka přesedlala na koníka, v únoru jsem vysadila antikoncepci a od té doby v tom jedu. Naštěstí manžel to má podobně, nevadí mu, když se rozplývám nad hračkama, kočárky, oblečky, miminky apod., jen mě drží při zemi, protože musím nejdřív dostudovat a najít si práci. A taky vyřešit bydlení. Jinak ale chce rodinu v budoucnu stejně jako já a myslím, že po 30 narozeninách už na tom bude stejně jako já a bude se těšit na den, kdy odstartujeme naše snažení.