Jak získám zpět partnera?

byra Protože si bez ní nedokážu představit život, byla moje všechno. Můj přístav, naděje, útočiště...

makcza a co ti teda vlastne chybi...

byra Právě ta věc, o kterou jsem teď přišla

frisbee byra,já chápu,že jsi nešťastná,ale život jde opravdu dál.Taky by to chtělo nechat ho chvilku vydechnout,ať si srovná myšlenky a pak se uvidí,kdyby to bylo obráceně,a ty by ses rozhodla odejít,vadilo by ti,že tě neustále bombarduje smskama,ono to toiž obtěžuje.Vždycky se na to dívej z více uhlů,abys ho ještě víc od sebe neodehnala.Dej tomu čas.

krtek.93 byra: Ahoj! Já ti nevim, ale podle mě by ses v tom neměla takhle pořád šťourat a hledat nějakou chybu - i kdybys věděla, že je to třebě tim nepřestěhovánim, tak co? Už to nezměníš. I kdybyste se teď sestěhovali a dali znova dohromady, tak stejný už to nikdy nebude, už tam pořád bude viset, že on ti ublížil. Navíc já teda na nějaký "přechozený" vztahy moc nevěřim. Ano, každej vztah se potřebuje někam posouvat a vyvíjet, ale měl by podle mě ustát, když to zrovna nejde. protože kdybyste spolu začali bydlet, tak třeba rok dva to bude fajn - a co potom? Ten stereotyp přijde vždycky, i ve společným bytě i pozdějc s dětma, to je prostě normální. Akorát jsou typy lidí, který se stim nějak neuměj smířit nebo tomu nevěřej či co... A pak se prostě bezdůvodně rozcházej, když to přijde.

Podle mě je zbytečný mu psát a chtít po něm vysvětlení, ale chápu, že ty ho teď potřebuješ. Nebo spíš potřebuješ tu definitivní tlustou čáru za tim vztahem. Já bych teda spíš byla pro osobní setkání, třeba při tom stěhování věcí, protože z toho poznáš nejvíc. Já si třeba přesně pamatuju ten okamžik, kdy jsem veškerý pokusy o návrat vzdala - protože jsem prostě z jeho výrazu a z očí pochopila, že je rozhodnutej a že to, co ke mně cítí, už opravdu neni to, o co bych stála (soucit, vina, lítost... ale láska už tam prostě nebyla). Asi chvíli trvá, než se k tomuhle zlomovýmu bodu člověk dostane, ale až k tomu dojde, věř, že se ti svým způsobem uleví a už se budeš veškerou energii dávat jenom do toho, aby ty ses z toho dostala, ne aby on se vrátil. A to bude daleko lepší

Pokud máš fakt strach, že bys mohla provést nějakou blbost - urči si něco, co uděláš, kdyby bylo fakt hodně zle. Třeba že se sebereš a pojedeš za tou ségrou. Hlavně se v tom netop sama doma, když cejtíš, že je ti čim dál hůř, tak prostě seber veškerý síly, zavolej ségře, mámě nebo kamarádce, nahlaš se, že jedeš a jeď! A vůbec se netrap tim, že někoho otravuješ - oni ti určitě chtěj pomoct! Určitě je jim líp, když jsi u nich a třeba i brečíš, než s vědomím, že se trápíš doma a jsi na to úplně sama...

byra Já vím, že život jde dál ,ale momentálně jsem v té nejhorší životní fázi. 2 dny jsem se mu vůbec neozvala. až dnes jsem mu napsala jak se na celou věc dívám já. Až ho budu kontaktovat příště (nevím kdy) bude to kvůli věcem, které mám u něj

marcicek84 byra - tak se už zase neozývej...uvidíš jeslti něco napíše...když ne, tak ne...asi bych také začala chodit ven, s kamarádkmi a tak...abych na něj nemyslela...uvidíš, třeba se ti bez něj otevře svět a uvidíš, věci, které jsi s ním vidět nemohla...

frisbee byra....věř mi,že v lidském životě jsou takové strašidelné události,že toto je proti tomu banalita...stačí nakouknout do témy Zemřelo mi dítě ....a je tady toho hodně,ty se tomu moc poddáváš a lituješ se,co budeš dělat,až prožiješ opravdovou tragedii?

marcicek84 frisbee - smrt člověk je opravdu daleko horší než přijít o lásku...sice to bolí stejně, ale není to tragedie, ze které by ses nedostala...

byra Vím, že někteří jsou na tom hůř něž já a že se pořád plácám v sebelítosti, ale prostě to tak cítím, jinak mi to ani nejde. chodit ven? a s kým? kamarádky mají své životy, partnery nebo aspoň práci, kde tráví rána a večery a já sedím doma, protože nemám kam jít. Nic mě nebaví a už vážně začínám přemýšlet, že neco udělám, ale co to nevím. ztratila jsem smysl života

marcicek84 byra - chlap přece nemůže být tvým jediný smyslem života...mysli pozivitně, najdeš si práci a v ní potkáš někoho a bude to třeba belsk z čistého nebe...bude se snažit tě zaujmout, ale to se mu podaří až za pár měsíců až ty budeš připravená, tak sis jej všimneš...a zjistíš, že jsi doposud pravou lásku neznala...mysli na to, že všechno zlé je pro něco dobré...opravdu i kdyby se vrátil, budeš mu stále vyčítat, že ti tak moc ublížil...nebude to stejné, budou to slepené spřípky tvé lásky...a myslím, že to pak buudeš ty, co zase raní jeho a řekne mu, že je konec...podle mě tohle doufání a čekání na něj nemá východisko...

krtek.93 frisbee: To máš sice pravdu, ale mně třeba tyhle úvahy kdysi taky vůbec nepomáhaly. Pro každýho je to jeho momentální trápení nejhorší. A rozchodem bohužel tky ztrácíš hodně blízkýho člověka, což je vlastně taky tragédie - je jedno jak to toho člověka přijdeš, ale byl tady a najednou neni. Tak to bereš v tu chvíli Bohužel nepomáhaly ani ty řeči, že to chce čas a že to přejde. Já jsem chtěla jediný - aby mi bylo líp hned teď, za jakoukoliv cenu

byra: Všechno se začne lepšit až v okamžiku, kdy ti dojde, že jedinej, kdo tě z toho skutečně vyhrabe, jsi ty sama. Že tu sílu prostě musíš v sobě najít, to za tebe bohužel nikdo neudělá. A ono to jde s tim postupujícím časem čim dál tim líp Je to hlavně ohromná změna, která prostě chtě nechtě děsí, nechceš jí přijmout. Je pohodlnější nějak tu změnu prostě... zvrátit, aby nebyla. Ale to nejde. Už se stalo a musíš se k tomu nějak postavit, sebrat všechnu sílu, aby to ošklivý období, který se přeskočit nedá, bylo aspoň co nejkratší a nejsnesitelnější. Proto si taky myslim, že bys neměla moc zkoumat ty důvody a vyjít z toho, že je prostě konec. To je teď tak nějak nejdůležitější, ty důvody si třeba jednou vyřikáte, ale teď by to stejně asi nic nezměnilo. Teď tu energii napni jiným směrem - hlavně a předevšim sama na sebe a neplejtvej jí pro něj, on za to nestojí - chtěl to, má to, ať se v tom plácá jak chce, ty jsi silná ženská a srovnáš se tim

frisbee byro,co když odešel právě proto,že se dusil v tom vašem vztahu?Být centrem vesmíru je sice lichotivé,ale jenom na chvilku,když nemáš svůj život a své zájmy,tak ho opravdu nenecháš vydechnout,já bych se zbláznila,kdyby na mně mm visel a nenechal mi svobodný prostor.Podívej se na to z jeho pohledu,pouč se ze svých chyb a hlavně,jestli jsi na něho působila smutně a depresivně,zapracuj na sobě,člověk musí vždycky začít u sebe,to,co vyzařuješ se ti vrací

frisbee krtek..já to beru za sebe a svůj život,protože jsem ho měla moc těžkej,takže rozvod ta nejhorší věc,která se mi přihodila,měla jsem s čím porovnávat...

frisbee vypadlo mi .že rozvod nebyla ta nejhorší věc

krtek.93 A nedala by se sehnat třeba aspoň nějaká brigáda? Určitě by tě to vybičovalo k tomu se trošičku sebrat. Aspoň třebe jeden dva dny v tejdnu bys musela někam jít a něco dělat. Určitě mezi tim smutnění budou časem probleskovat i světlejší chvilky (a budou čim dál tim častější ), kdy budeš mít aspoň chvilkama pocit, že to zvládneš, že už jsi silnější - tak ty chvilky využij třeba k shánění brigády, když už s tou trvalejší prací se to nedaří. Nešlo by něco přes nějaký známý, kamarády? Mě takhle kamarádka vtáhla na brigádu do hospody - tam se vážně smutní daleko hůř než doma

krtek.93 frisbee: Já tě naprosto chápu. Jenže někomu, kdo si sice je vědomej, že jsou horší věci, ale sám si je ještě neprožil, to samotný vědomí prostě nepomůže. Kéž by to fungovalo, bylo by daleko míň zhroucenejch lidí

kami1984 Procetla jsem celou diskuzi a hodne mi to pripomina sebe a ex. sice jsme spolu byli jen rok, ale i zasnoubili jsme se, z niceho nic mi napsal, ze je konec a nedokazal rict duvod. Taky jsem se z toho zhroutila, nechtela nic videt, slyset..po nejake dobe jsem to prekonala a zacal se ozyvat on..nedal mi pokoj, trvalo to dalsi snad 3roky nez mi dal pokoj.
byra:ted uz ho nekontaktuj, nechej to ted na nem, at se Tio ozve. Pokud mu budes psat, jak Ti chybi, jak jsi z toho nestatna, spise se snizis v jeho ocich.. bud s kamaradkami(i kdyz maji partnery, urcity cas si urcite najdou), zajdi si na kosmetiku, do kina, uklizej nebo delej to, na co nebyl cas. Ukaz mu, ze to bez nej zvladnes a nehroutis se. A bacha, neurol je pekne svinstvo...

byra Prostě už nemám pro co žít, neozval se, navíc doma je taky hrůza, naši se rozvádí, bitva o bydlení, mamka i sestra museli přejít na zkrácený uvazek, takže nemáme peníze, škola jde do háje...

kami1984 Byra:tak zkus podporit rodice, zit sama pro sebe. Stat se nezavislou.

byra A jak podpořit? nezávislou? k čemu mi to bude? nemám ani práci a je sakra těžké něco najít. Já nechtěla žít sama pro sebe, žila jsem pro nás dva

bejruska Byro, teda promiň, ale nezdáš se už sama sobě trochu ubohá? Já toho tvýho snad začínám i chápat. Jestli ses k němu opravdu chovala jako ke středobodu vesmíru, jako k jedinýmu smyslu žití, pak se nediv. O tomhle v žádným případě partnerskej vztah není. Partnera miluj, podporuj, ale NECH ŽÍT. A stejně tak žij sama svůj mimopartnerskej život. Copak jsi neměla žádný koníčky?

byra Bejruska: Byli jsme rovnocenní, pomáhali si, už jsem u něj prakticky bydlela, myslella jsem,že je to chlap pro rodinu, sám měl ne moc hezké dětství. Byl mojí součástí. Nechovala jsem se k němu jako středu vesmíru, ale brala ho jako životní výhru, někoho s kým jsme toho měli tolik společného, rozumněli si a bylo nám spolu dobře. Ubohá? a proč? když jsem přišla o to co mi bylo v životě nejdražší

frisbee byro,nezlob se,ale kolik ti je let?Přece nemůžeš být taková pasivní pesimistka,kam tě posadí,tam zůstaneš do smrti sedět.

holky se ti snaží poradit a ty dopředu všechno odmítáš...proboha seber se a poper se s tím životem...já to nechápu

bejruska Byro, chlap pro tebe nesmí nikdy být nejdražší. Tvůj život, tvoje děti, ano, ale ne chlap. Tak se seber a nech ho jít. To je "umění" vztahu. Přijmout konec se vztyčenou hlavou a nemuset se za nic stydět.

denisska fris.behruska...souhlasím,
je to těžké,jenže se sebelítostí člověk stejně nic nezmůže a navíc toho druhého otráví.
naštvi se,běž se zeptat mamči ,jestli něco nepotřebuje,když jí samotné není do smíchu,běžte se projít,nemusíte jít do kina a dávat penízky,které ted chybí,jen si provětrat hlavu,usmát se...vím o čem mluvím...a vím,že je to těžké,ale kolik máš možností????tuhle jedinou....

kami1984 Ja nad timto kroutim hlavou.pritel byl tvuj stred vesmiru a ty jsi dost tezce na nem zavislo-tohle je moje dedukce z toho, co tu ctu.
Pokud nevis, k cemu je dobre byt nezavisla, umet si vazit sama sebe a zit i pro sebe. Vim, ze 6,5roku je uz dlouha doba, ale zivot nekonci a je treba jit dal. mas rodinu, tak se snaz podporovat ji, souhlasim s Denisskou, pokud nejsou penize, je tolik jinych moznosti "uniku" mimo realitu vsednich dni.
Jak jsem psala vyse o ex, taky jsem duvod rozchodu neznala, neuvedomovala jsem si jej..rekl mi ho az po dlouhe dobe od rozchodu-chtel volnost a ja ho dusila svou presprilisnou peci...ted uz bych to neudelala. S manzelem jsme rovnocenni partneri, on neni ma modla, ke ktere svate ziram a nic jineho nevidim...

byra Mpmmentálně jsem pesimistka, a to veliká. Jenže je to pro mě tak těžké...Naštvat se zatím nemůžu, nejde mi to. Bohužel asi jsem na něm byla závislý víc než jsem si připouštěla a uvědomovala. Neodmítám nic, ale já opravdu nemám na nic náladu, nic mě nebaví, jen sedím, koukám do prázdna a dusím se pláčem. Za nic se nestydím, ale nemůžu se s tím prostě smířit, vím že je to realita, ale já pořád čekám, vím že je to naivní, že se mám vzpamatovat, ale NEJDE TO!!!!!

brumdinka byra - promin, ale musim souhlasit s beruskou, kami a samozřejmě fris - opravdu si nepřídeš ubohá , nezlob se, ale já se mu nedivim, pokud si na něm takhle visela, že radši utek hele já vim, že to bolí, ale jak píšou holky, chlap NIKDY nesmí být střed tvýho vesmíru, nikdo nesmí být středem vesmíru, ani děti, protože i ty vyrostou a odejdou, každej z nás má svůj život a největší umění je nechat toho druhýho žít

jinak nejvíc by ti pomohlo nesedět u netu a něco pořádně dělat - fyzická práce je na tohle nejlepší, takže se přestan litovat, popadni hadr a třeba vytři kuchyn

byra máme tam koberce a ségra vysávala už ráno. vím, že je to špatné, ale on prostě nereaguje. Budu si dělat nějaké věci do školy.