ahoj všem,
přišla svatba a s ní i takové to hodnocení, koho pozvat, koho ne, koho za svědka... Vybrala jsem si kamarádku, kterou znám od 1. třídy. její partner je taktéž náš spolužák, každý víkend se scházíme oni a my a popíjíme, debatujeme. Uvědomila jsem si, že spolu ani moc důvěrně nekomunikujeme, že je to spíš taková moje známá a spolu s jejím mužem tvoří zábavný pár, se kterým si říkáme vše, ale mezi námi dvěma toho moc není. Druhou kamarádku jsem měla od narození, byly jsme spolu každý den od rána do večera, ale od chvíle, co máme každá svou domácnost se vídáme jednou za čtvrt roku a povídáme si o kravinách. pořád nemá čas, práce, přítel, škola, nechá se přemlouvat ke schůzce se mnou. Ne že bych to nechápala, ale časem to člověka mrzí, přemlouvat někoho k přátelství. Ani vlastně neví, že se vdávám. a to je tak vše. holky ze střední se rozprchly po republice a také se neozývají a v práci jsem si také nenašla blízkou duši.
prožívám ted mnoho emocíí, spojených se svatbou, beru to jako vyvrcholení jednoho období, které je nejhezčí v mém životě, a nemám si s kým popovídat. nakonec to odnese můj muž, který si musí prohlížet svatební obrázky cizích lidí a poslouchat moje breky, které bych si mohla vzhledem k němu odpustit. Minulý týden jsem potratila miminko, o které se snažíme už několik měsíců a ani jedna zmíněná "kamarádka" mi nedala slova utěchy. První měla problém s tím, že by za mnou měla přijít se popovídat, druhá pro jistotu ani nevzala telefon a napsala mi SMS: ozvu se. Tak se i ptám, jestli si to vůbec zaslouží, t první, aby mi byla svědkyní. Není zlá, ale asi čekám mnoho...
Když tady na internetu čtu, kolik je všude holek, a co hezkého píšete, je mi líto, že nemám nikoho, s kým bych si mohla popovídat, aniž bych si musela lámat páteř i notebooku...
vzdalenost podle me neni v kamaradstvi problem, moje nej kamoska ode me bydli 50 kilaku a vidame se minimalne jednou tydne a pisem si skoro kazdy den :-) a pak mam kamosku, ktera zije v usa, vidim ji jednou rocne, ale jinak jsme porad v kontaktu pres maily, icq atd., vime o sobe vsechno... proste kdyz chteji obe strany, tak to jde ;-) pokud si na vas kamosky nejsou schopny nekdy udelat cas (ne vzycky to samozrejme jde), tak to nejsou opravdovy kamosky a prilis bych se nima nezabyvala, radsi bych hledala jinde.
Přecejen není nad osobní kontakt. Psát si lidi můžou, to jo, ale když je u toho člověk pořád sám, tak to taky není ono ;-) Mnohem lepší je s tím druhým zajít do hospody, kavárny či na kulturu, je to mnohem větší zážitek, než si pořád s někým "jen" dopisovat.
Ahoj holky,
jak si tak pročítám toto téma, tak začínám zjišťovat, že nejsem jediná komu chybí ta nej kamarádka :-( Všechny vztahy se musí pěstovat, nestačí čekat, že se ten druhý ozve. Dřív mi to tak nepřišlo, mám kolem sebe dost lidí. To až když se řeší nějaká životní událost - aktuálně svatba - tak si člověk uvědomí, že někdo důvěrný chybí. Navíc pořád nemám vhodného adepta na svědka/svědkyni. Asi vypíšu konkurz.
rokos: přesně tak, ono to psaní je úplně něco jinýho bohužel :-p s Tebou bych šla třeba na pivko hned ;-)
mon: z toho si nic nedělej, já sice mám důvěrnější kamarádku, tu o které jsem psala, známe se x-let, ale i tak jsou mezi náma určitá tabu o kterých se prostě nemluví - protože na to máme každá diametrálně odlišný názory a asi bysme skončili hádkou, což je ale zbytečný, protože jinak se vždycky podržíme :-) ale to jsou spíš takový kravinky, třeba já bych nikdy nic nekoupila u vietnamců, za prvý nulová kvalita a za druhý jde o často nelegální zboží a já nebudu podporovat někoho kdo neplatí daně ]-( a oana tam zas nakupuje, protože je to prostě llevnější, ale už jí nevysvětlim, že ona sice koupí boty za 300, ale za sezonu je vyhodí, kdežto já dám za ně třeba přes 1000 korun, ale jsou kvalitní a kožený a nosim je třeba dalších 10 let :-) ale zas je zbytečný se kvůli takovymto věcem zbytečně vadit ;-)
teda sem se nějak rozepsala, jinak doporučuju jak už tu někdo psal si najít koníčka, já jsem třeba předloni v září začla tancovat dance liniový country tance, nikdy by mně nic podobnýho nenapadlo, ale dneska to tancuju občas i vystupujeme, v souboru sme supr parta a dvě z těch holek jsou i moje hodně blízký kámošky, no a to je tam věkovej průměr 40 cet :-D :-D a to byste koukali jak ty baby pařej, kam já se na ně hrabu :-D
To je jasná věc. Aby vzniklo přátelství, musí lidi něco spojovat - třeba škola, práce, společný zájem. Mám trošku smůlu v tom, že jsem v rámci zaměstnání nastoupila do školy, čímž důvěrnější vztahy v práci ochladly. Teď se blíží konec školy a jsem zase v práci a ty "moje kamarádky" trochu nemohou rozdýchat, že budu dělat něco lepšího než ony a za víc peněz. Navíc od půlky března až do svatby budu mít praxi v Brně, protože jsme pobočka. Ve škole byly dobré kamarádky, ale z celé republiky.
Takže když to shrnu, tím, že jsem teď takové oběživo, tak si nemůžu lepší přátelské vztahy vybudovat ani ve škole, ani v práci, ani ve cvičení, protože se nikde dlouho nezdržím.
mon - ale zas ti ta škola kámošky probrala, já jsem taky studovala nejdřív při zaměstnání, pak při mateřský a hezky se to prosilo, prostě najednou jsem neměla čas a zkousli to jen ty opravdu nejbližší, který mi zůstali a těm ostatnim kdo ví kde je konec :-) a zas že máš z celý republiky má své výhody, já to mám také tak, mám ze školy jednu dost dorbou kámošku v Plzni a má to své nesporné výhody, když potřebuju něco v Plzni, můžu u ní přespat a nemusim hned mazat domů :-D
brumdinko, máš pravdu. Taky si říkám, že lepší než falešná kamarádka, tak to raději žádná. Hodně to ale u té konkrétní z práce mrzelo, protože jsem se jí hodně svěřovala a dokonce jsem s ní počítala jako se svědkyní.
brumdinka: jé, tak to mě těší :-) Tak až budeš mít cestu do Brna, dej vědět :-D
monnav: Tohle chápu, když jsi rozlítaná, je to opravdu těžké, ale určitě se jednou někde usadíš. Pak držím pěsti, ať zas nějakou dobrou kamošku najdeš. A co se týká svědkyně, zapátrej, jestli nemáš třeba dobré vztahy s nějakým/ou příbuzným/ou, ty by to jistě taky potěšilo ;-)
rokosicer Taky jsem měla v záloze sestřenku. Chodili jsme spolu na základnu, v té době jsem opravdu měla nejlepší kamarádku. Na střední vztahy sice trochu ochladly, ale pořád jsme si měly hodně co říct. Bohužel nám před rokem umřel dědeček. A po té co se vypořádalo dědictví, tak jejich rodina s tím nebyla jaksi spokojená. A to se bohužel odrazilo i ve vztahu nás dvou. Jednoduše se mnou přestala komunikovat. Přitom já jsem nic nezdědila. Je to smutné, ale je to další případ, kdy se projevil charakter.
No to mi povídej, kvůli malichernosti mám po svědkyni. Asi si vážně podám inzerát: Hledám zoufalkyni, která nemá svědkyni. zn.: svědčení na oplátku :-D
:-) To zní zajímavě :-D No, a nemáš nějaký kamarády přes tvýho nastávajícího? U nás to teda je tak, že mám svou partu, on svou, ale já chodím i s jeho kamošama na pivo a tak a on zase s mýma, takže kdybych fakt nevěděla, možná bych sáhla po nějakým přítelově kamarádovi.
Zajímavá diskuse o kamarádkách :-)
Mám kamarádek docela dost, z dětství mi jich zůstalo tedy minimum, protože sotva jsem začala rozum brát, odjela jsem s rodiči na pár let do zahraničí a pak na 1. stupni ZŠ jsem vystřídala 3 školy (ne, že bych byla nějaký propadlík nebo průšvihář, ale prostě to tak vždy vyplynulo).
První "nejlepší" kamarádku jsem měla ve 2.-4. třídě, bylo to takové to dětské přátelství "na život a na smrt." Bohužel v 5. třídě už jsem zase byla přeložena na jinou školu, takže jsme si napsaly pár dopisů a tím to víceméně skončilo, nikdy jsme se už neviděly, i když jsme byly v jednom městě. Proč, to dnes nechápu :-D Prostě jsme byly asi hloupé děti. Po letech jsem ji objevila na facebooku a začaly jsme si psát, ale jelikož žije už několik let v USA, nevím, zda bude v nejbližší době příležitost se setkat. Občas ale do ČR jezdí, já jí párkrát naznačila, že bych o to stála...tak uvidíme. Myslím, že bychom si měly co říct, a bylo by to asi minimálně hodně zajímavé, pořešit, co se během těch let událo. :-)
Od 6. třídy až do maturity jsem chodila na víceletý gympl, a tam už jsem měla tu jednu "opravdovou velkou kamarádku", jsme v kontaktu doteď. Bohužel ne vždy s ní bylo vše růžové, v pubertě jsme spolu trávily každou volnou chvíli, jezdily na dovolené a na chatu atd., prvních pár let mojí VŠ jsme se v rodném městě taky ještě pořád dost vídaly, chodily pařit... Potom se však odstěhovala do Německa se svým o dost let starším partnerem, se kterým chodila od 17, začala tam studovat... Kontakt neustával, ale byl pořád řidší a někdy jsme se viděly jen párkrát do roka. Mně to začalo dost vadit a hlavně taky nezájem z její strany, přišlo mi, že je jí úplně jedno, že se vidíme jen jednou za pár měsíců, i když bydlí kousek od hranic a často jezdí domů. (Sic to vždy bylo fajn, ale nebylo to to, co jsem od "nejlepší" kamarádky očekávala - nějak sdílet život a problémy, ne jen to "kafíčko" jednou za uherák). Většinou jsme si psaly přes internet, protože volat bylo drahé atd. Tak jsem asi vypěnila a skončilo to tak, že jsme se spolu přes rok vůbec nebavily. Já se tím trápila a bylo mi hrozně smutno, a ona se nakonec zase ozvala ;-) Asi jí to bylo samotné trapné, nicméně já už pochopila, že na jejím přístupu se nic moc nezmění, a budeme se prostě vídat jen tak často, jak to vyhovuje jí, což je patrně o hodně menší potřeba kontaktu než u mě. Letos jí jdu na svatbu a hrozně se těším! :-) Snažím se ji brát ale už s rezervou, protože mě mnohokrát "zklamala" a prostě to přátelství není a nebude tak "ideální", jak bych si přála. Navíc má o rok mladší sestru a s tou má důvěrný vztah, což jí závidím a vím, že tomu nemůže žádná kamarádka nikdy konkurovat. Ale tak nějak se pořád máme rády, spojuje nás hodně ta minulost...a já se rozhodla tím nějak víc netrápit, protože...
...mám jiné kamarádky v Praze, tvoříme takovou partu, babinec. Sice ne všechny jsou mi úplně nejbližší a s některými se vídáme jen jednou za pár měsíců, jak to vyjde, ale jednu bych označila za takovou hodně dobrou kamarádku (jako že se vídáme dost často, mluvíme důvěrně) a dvě za nejlepší. I když ta jedna je někdy trošku sobecká a mám k ní občas výhrady (ale přesto jsme spolu hodně zažily a mám ji hrozně ráda), ta druhá je nejbližší člověk, kterého mám a děkuju Bohu, že jsem ji poznala. ;-) Vidíme se tak často, jak to jen jde, klidně víckrát do týdne...a pořád si máme co říct, nestydíme se mluvit o čemkoliv, protože jsme hodně podobné. Doufám, že to nějaký čas vydrží a teď už můžu říct, že kamarádka, i ta opravdová, se dá poznat i později než na základce nebo střední. My se poznaly na VŠ, dlouho jsme byly jen "spolužačky v lavici" a pak to pomalu přerostlo v pevné přátelství, po kterém jsem stejně dlouho toužila. x-)
A co se týče svědka na svatbě, tak za toho mi byl nejlepší kamarád. Známe se od střední i z VŠ a je to prostě No.1. Takže jsem zastánkyní názoru, že i přátelství muže a ženy může existovat.
Asi mám na opravdové kamarádství velké nároky, takže nemám tuny známých, protože mě prostě povrchní známosti nějak neuspokojují...ale těch pár nejbližších duší mám a nezbývá než doufat, že vydrží.
Zajímavé téma, opravdu.
Já jsem měla od malička problém. Moc jsem se s holkama neuměla bavit, protože jsem vyrůstala mezi klukama. Ale i přesto jsem měla dvě takové velké kamarádky. Jedna se mnou bydlela v domě, takže jsme se znaly od mala, ale pak se odstěhovala do Anglie a já na ni ztratila kontakt. letos jsem ji našla na Facebooku, zjistila jsem, že se vdala, ale asi nebudeme v kontaktu, protože má prostě spoustu jiných kamarádů. Ta druhá se mnou chodila do třídy na základce a vídaly jsme se ještě dlouho potom. Párkrát za rok. Ale měla jsem ji ráda. Pak jsem se odstěhovala do Prahy a moje místo nahradily jiné holky, takže se s ní už nevídám. Ale na svatbě mi byla. Jako svědka jsem měla svého nejlepšího kamaráda, kterého znám od mala a jsem za to ráda.
Teď bydlím v Praze a musím říct, že jsem z toho občas na prášky. Nikoho tu neznám (všechny vztahy z minulých let tak nějak vymizely, protože mi přijde, že "sejde z očí, sejde z mysli" a jak jsem se přestala věnovat historickému šermu, tak se na mě prostě zapomnělo). Takže mám akorát manžela, pár lidí přes internet a to je vše. Když chci jít cvičit, musím se dokopat sama.
Je to zvláštní, jak se ty vztahy mění. Mně všichni lidé, které jsem znala, zůstavají v srdci. Ale na druhé straně je to jinak. Člověka to mrzí, že víc do vztahů "investuji" a pak vidím, že pro daného člověka jsem jen epizoda v životě, na kterou se dá zapomenout. No co už.
astracreek: jsem na tom podobně, byla jsem 4roky v anglii a po návratu jsem zjistila, že tu nikoho nemám. Mám jednu nej. kamarádku ještě ze školy,ale ta už má rodinu, manžela, dítě, své nové kamarády a tak se vídáme jen občas (ale jde mi za svědka), tak mám teď aspoň nastávajícího manžela a jeho kamarády. Když chci jít někam cvičit, tak jdu taky sama a ne vždy se mi chce, nějaké ženské dýchánky apod. bohužel neznám... jsem stydlín a neumím si najít kamarádku sama, snažila jsem se navázat staré kontakty, zvala jsem kamarádky na víno, na nákupy apod. ale vždy byla iniciativa jen z mé strany a když jsem se neozvala já tak nikdo a přestalo mě to bavit, furt se někomu vnucovat... dala bych cokoliv za pořádnou kámošku, která by byla "jen pro mě"
já jsem hrozný lidumil a (skoro)každého si hned oblíbím, přiroste mi k srdíčku a o to víc to pak bolí, když jsem pro něj jen nějaká známá na kterou si sám nevzpomene jen když se já připomenu :-(
Ahoj holky, ja jsem na tom podobne. Ze zakladky mi zbyla jedna kamaradka z naseho domu taky jedna. Vidam se s nimi pouze parkrat do roka, protoze ony zustali v mem rodnem meste a ja se odstehovala do Prahy. V Praze v podstate nikoho moc nemam s kym bych se pravidelne vidala. Jediny moji kamaradi jsou kolegove v praci. Sesli jsme se docela dobra parta a da se s nimi resit nastesti uplne vsechno. Co mi ale nejvic chybi jsou nejaky spolecny kamaradi me a meho muze. Uz jsme nad tim nekolikrat spekulovali, ze nemame zadny spolecny kamarady, vetsinu casu travime pouze spolu ale treba grilovacky ve dvou to neni uplne ono.
já taky nemám žádnou kamarádku, je to 2 roky, co jsem se odstěhovala o pár vesnic dál a žádná kamarádka mi napošle ani sms k Vánocům. Přitom bydlí kousek ode mě. A novou kamarádku jsem si nenašla, všechny holky už jsou "rozebrané" nějak to neřeším, jen mě mrzí, že když má přítel službu nebo jde na pivo s kamarády tak musím sedět sama doma. Naštěstí mě na to pivo bere často s sebou. a co se týče mých bývalých kamarádek, mrzelo mě, že se mi ozvali až teď po 2 letech a to jen pro to, že zjistily, že se budu vdávat, tak se ptaly, kdy bude svíca a jestli je pozvu na svatbu...
baby ja presne viem o com hovorite... uz som preplakala tolko noci ze som sama ako prst :-S s priatelom sme sa pred skoro 3 rokmi prestahovali do uplne cudzieho mesta daleko od domova, odvtedy sa vacsina kamosov tvari akoby som ani nikdy nebola. ked sa aj 2-3 krat do roka stretneme tak je to take ze ako sa mas, ako praca... uplne zdvorilostne frazy... mam tu len par znamych z prace, v podstate je mi najlepsou kamaratkou a dovernickou snubenec :-N dennodenne som len s nim, so ziadnymi kamoskami... ako niekto vyssie pisal zide z oci zide z mysle... presne teraz pred svadbou to na mna dolahlo, ked nemam s kym ist obzerat saty alebo len tak planovat a tesit sa. ani som nemala koho pozvat z kamosov, tak som pozvala 3 kamaratky este zo skoly s ktorymi sme kedysi travili vsetok volny cas, ale ked som odisla je to o nicom... vlastne oni su na internatoch kde si v kuse uzivaju a bavia sa len o skole, ja mam domacnost a pracu a pomaly si ani nemame co povedat :-( uz som si na to zvykla ale ked si predstavim ze to tak ma byt aj do buducna tak sa mi chce zas len plakat...
Ahoj :-)
Já mám pár kamarádek a známých a naštěstí i tu nej nej, která mi byla i za svědkovou :-) Známe se od 8 let, kdy se přistěhovala k nám do vesnice. Měly jsme i období, kdy jsme se spolu nebavily (asi tak půl roku kv. klukovi v nějakých 17ti letech), ale naštěstí se naše cesty zase spojily :-D Ona sice bydlí stále v rodné vesnici, já se odstěhovala, ale vídáme se tak obden, každý den si píšeme smsky..je to kamarádka k nezaplacení, báječný človíček a já jsem ráda, že ji mám.. :-) Další dvě kamarádky mám tu ve městě, s tou jednou se scházíme i s jejím manželem, ale vídáme se tak 1x za týden, jak kdy to vyjde, jsou to fajn lidičky, mám je ráda a kamarádku, která se bude v říjnu vdávat mám v Praze, můj manžel jí jde za svědka..Jsem ráda, že je mám :-D
tak nápodobně, když jde přítel někam ven s kamarádem, tak já sedím doma :-| i když je pravda, že to chodí vyjímečně, 90% volného času trávíme spolu.
taky jsem povzala na svatbu jednu kamarádku z baráku, kterou jsem dlooouho neviděla, až nedávno jsme zašli na vínko. Byla nadšená, hned se ptala s čím mi může pomoct atd. a teď 10dnů před svatbou mi napsala sms, že mají v rodině nějakou oslavu o které dřív nevěděla tak nepřijde. Je mi jasné že je to výmluva, taky to mohla vymyslet dřív než jsme měla vše nakoupené, vyrobené, nachystané na přesný počet lidí.... ale co už
jsem na tom po přestěhování podobně. Kamarádky zůstaly na druhé straně republiky. A v Praze, kde začínám pátý rok, jsem si několikrát už myslela, že jsem našla, ale asi to bylo jen z mé strany...
taky mám dojem že do toho více investuji já, a ostatní po mě pak už ani neštěknou....
V minulé práci jsem jako jediná nedostala ani dárek na odchodnou, prý nebyl čas,... a už jsem tam 2x byla a dodatečně mi stejně nic nedaly i přes sliby... a mě to mrzííí :-(
ahojte,
takze ja sa tiez pridam do diskusie.
ja som mala v podstate dve kamosky - jednu od 2. triedy na zakladnej,ale s tou sa nase cesty po skonceni zakladnej skoly rozisli.
a druhu mam doteraz- aj ked ta sa zasa prestahovala k manzelovi o 100km dalej, cize zasa je to komunikacia vacsinou cez telefon.
asi je to tazke ked sa kamosky nepoznaju dlhu dobu a nebyvaju blizko seba:((
a v praci som si ani ja nenasla ziadne kamosky,pretoze mam starsie kolegyne.:((
ale baby, musime to zacat brat optimisticky:))
tu na mojasvadba som videla, ze nejake baby organizovali stretka:)))
takze sup do organizovania stretnuti:))mozno by z toho nieco mohlo byt:)))
ked si vedia baby takto super pokecat cez internet, tak by to bolo mozne aj v skutocnosti
ok,teraz to uz len vymysliet:)
mali by sme sa dat aasi dohromady podla miest, resp. krajov v ktorych byvame, aby nebol problem so stretnutiami aj nasledovnymi:))
akze zacnite s navrhmi:))